Sestavení prvního edičního plánu Světové knihovny (1961–1990, zjištěno 194 sv., od 1984 red. Marie Zábranová) předcházela anketa, kterou redakce SNKLU uspořádala mezi literáty, literárními vědci i laickou veřejností (její výsledky byly uveřejněny v publikaci Co číst ze světových literatur?, 1961). Knižnice, jejímž vnějším charakteristickým rysem byly reprodukce světových výtvarných děl na obálkách, měla soustředit vrcholná díla klasické světové literatury. Několika svazky byla představena literatura antického období, díla italské a španělské renesance, německého baroka či francouzského osvícenství. Redakce však zařazovala především evropskou a americkou literaturu 19. a 20. století.
Vrcholné dílo Dreiserovo, řadící se čestně vedle velkých obrazů amerického života, Dos Passosovy trilogie U. S. A. a Steinbeckových Hroznů hněvu. V tragickém příběhu mladého člověka, který v touze po bohatství a vynikajícím společenském postavení se neštítí ani vraždy, autor zachytil mnoho stránek amerického života a obžaloval společnost, která byla spoluvinna na hrdinově zoufalém pokusu vymanit se ze svého postavení.
Všechny šťastné rodiny jsou si podobné, každá nešťastná rodina je nešťastná po svém. Výmluvný postřeh giganta ruského realistického románu Lva Nikolajeviče Tolstého otevírá jedno z nejslavnějších psychologických děl v dějinách literatury, v němž si spisovatel po monumentální fresce Vojna a mír dopřál komornější zápletku adalekosáhlým přetvořením látek módních romancí vyjádřil odpor k pseudomorálce „vyšších kruhů". Inspirován skutečnou událostí, kdy se spořádaně vyhlížející mladá dáma vrhla pod kola nákladního vlaku, vytvořil Tolstoj příběh o skandálním poklesku „dobře provdané" krasavice, která je přinucena váhat mezi salonním životem v nelásce a přirozeným právem na štěstí. Vzplanutí choti carského hodnostáře k důstojníku Vronskému, jež spisovatel umně proplétá s osudy a krizemi dalších příbuzných a přátel, je pro Annu o to tragičtější, že na rozdíl od dobových mravokárců nedovede být pokrytecká a milostný poměr ani jeho následky netají. Nesmrtelnost tohoto románu potvrzuje i řada filmových adaptací, v nichž titulní postavu postupně ztvárnily například Greta Garbo, Vivien Leighová, Taťjana Samojlovová nebo Sophie Marceauová.
Komentovaný a vysvětlujícím doslovem opatřený soubor starověkých řeckých a římských povídek a novel. Seznamuje čtenáře s ukázkami vyprávěčského umění a fabulačním bohatstvím jak obecně známých mistrů, jakými byli Hérodotos, Démosthenés, Livius, Plutarchos, Lukianos aj., tak autorů méně známých, některých dokonce do češtiny dosud nepřeložených. Zároveň i ukazuje k prazdroji nejedné látky později užité v literatuře světové i naší.
Výbor z nejproslulejších autorových próz z let 1900-1952 zahrnuje povídku někdejšího "pěvce šlechtických hnízd" Antonovská jablka, sociální novelu vesnice, jednu z nejmagičtějších próz, wertherovskou novelu Míťova láska aj. – Obálku s použitím barev. reprodukce obr. A. V. Kuprina a vazbu s kresbou V. D. Noskova navrhl Milan Hegar. Vybral a uspořádal Jan Zábrana.
Volně pojatá tetralogie /Sibyla, Ahasverova smrt, Poutník na moři, Svatá země/ je vyvrcholením literárního odkazu švédského spisovatele. Ve snaze objevit zdroj věčného zápolení dobra a zla dochází autor k víře, že každý člověk s sebou nese pečeť věčnosti a nesmrtelnosti.
Světoznámý román francouzského klasika. Hrdinou je rybář, výjimečný jednotlivec, který bojuje s oceánem. Je dostatečně silný v zápase s přírodou, avšak slabý v boji s lidskou přirozeností, s láskou. Děj se odehrává v drsné a krásné přírodě Normanských ostrovů, kde Hugo strávil bezmála 20 let svého politického exilu.
Román z prostředí velké sibiřské stavby na počátku třicátých let, který na pozadí nadšeného budovatelského úsilí, přetvářejícího Kuzněcko, líčí příběh milostného trojúhelníku. V ohnisku tohoto trojúhelníku se vedle milostné problematiky řeší i osud inteligence a komsomolského mládí a problematika etiky a revoluční krutosti.
Mistrovská díla pro děti, spisovatele Marka Twaina, čte celý svět již po dvě století. Mezi jeho romány pak zvláště vynikají dva: Dobrodružství Toma Sawyera a Dobrodružství Huckleberryho Finna. Tato vrcholná práce americké literatury 19. století o osudech dvou podnikavých chlapců je nabitá napětím, humorem a neodolatelnou hravostí. Zvláště v Hucku Finnovi vytvořil autor typ nekonvenčního klukovského hrdiny, který s vtipem řeší podivné události, jichž se stává svědkem při své cestě po řece Mississippi. Vítězí nad podvodníky a gangstery a v napínavé spleti převleků, komické nadsázky a gagů , spolu s kamarádem Tomem, osvobozuje uprchlého černocha Jima. Dva bezstarostné, trochu lehkomyslné a rošťácké přátele, Toma a Hucka, v této dramatizaci, plné twainovského humoru, představují Jiří Ornest a Michal Pešek. Humor a napětí v příběhu dobrodružstvím posedlých klukovských kamarádů.
Hlavním hrdinou románu je stárnoucí zeman Alonso Quijano, který se pomátl na rozumu ze čtení rytířských románů. Proto se rozhodl, že se stane rytířem. Sobě i svému koni vymyslel jména a určil si ženu, pro níž bude konat své skutky. Během první výpravy je jedním hospodským pasován na rytíře. Při další výpravě získá sluhu jménem Sancho Panza. Ten se s ním vydává na cesty jen proto, že mu Alonso slíbil ostrov. Následuje řada příběhů, které jsou motivem cesty, kdy poblázněný idealista stále znovu naráží na realitu. 17. vydání
Oba romány patří k nejznámějším dílům a vrcholům Balzakovy Lidské komedie, na nichž možno sledovat jeho realistickou tvůrčí metodu a zejména jeho výjimečnou povahokresebnou schopnost. Evženie Grandetová (1833) zachycuje příběh zbohatlíka Grandeta, který propadl mamonu, přičemž jádrem příběhu je milostný cit jeho dcery Evženie. Otec Goriot (1835), složený z několika vzájemně se proplétajících dramat, líčí tragédii všeobětující lásky otce Goriota.
Románová tetralogie (Pod jilmy, Proutěná panna, Ametystový prsten, Pan Bergeret v Paříži), společenskokriticky zaměřený sled obrazů ze života třetí francouzské republiky, ukazující ubohost a špínu jejího společenského a politického života. Ústřední postavou je pan Bergeret, učenec, filozof, humanista a docent provinční univerzity,jenž prochází různými peripetiemi vědecké dráhy i úskalími manželského života (zradí ho manželka s jeho nejmilejším žákem). Jeho postava je obrazem autorovy cesty k pochopení záporných stránek měšťácké demokracie.
À la recherche du temps perdu: Du côté de chez Swann
V prvním dílu románového cyklu, postihujícího vývoj francouzské společnosti od Dreyfusovy aféry až po první světovou válku a stojícího u základů psychologického románu 20. století, představuje autor hrdinu, zámožného Pařížana, člověka ušlechtilého, ale zároveň neúprosně logického a pravdivého. Na jeho příběhu podává studii milostného citu, žárlivosti, společenských vztahů a mravů.
À la recherche du temps perdu: À l’ombre des jeunes filles en fleurs
Druhý díl, poctěný r. 1919 Goncourtovou cenou, se odehrává z větší části v normandských mořských lázních. Autor opět uvádí na scénu zámožného Pařížana a další postavy a podává mj. analýzu rozdílu mezi spisovatelem-člověkem a jeho dílem, analýzu lidských a rodinných vztahů, pohled na chováni měšťáka a šlechtice a detailní rozbor rodící se lásky mezi mužem a ženou.
À la recherche du temps perdu: Le Côté de Guermantes
Ve Světě Guermantových, který vyšel 1920–1921, přechází Proust od buržoazního prostředí k šlechtickému a pokračuje v neúprosné analýze malicherností a směšností, ale tu a tam i k velikosti svých postav takovým způsobem, jako by nabalzamoval živé, existující tvory. Jeho realistický pohled na nejrůznější životní situace a chování lidí nepostrádá ironie a jemného humoru.
V Sodomě a Gomoře Proust odkrývá skryté stránky povahy a života jedné ze svých nejpřízračnějších postav – barona Charluse. Znovu sledujeme vypravěčův život v přímořském Balbecu, jeho rozporuplnou lásku k Albertině a jeho úspěchy v salónech okolních záměčků.
À la recherche du temps perdu: La Fugitive / Le Temps retrouvé
Šestý, v tomto případě poslední svazek monumentální románové skladby zahrnuje dvě části cyklu: Uprchlá a Čas znovu nalezený. V první části vypravěč analyzuje pozvolný proces odpoutávání se od vzpomínek na milovanou dívku, která bezprostředně po svém útěku od něho umírá, druhá část má těžiště v úvahách o smyslu umělecké tvorby. Čtenář se tak setkává v definitivní podobě i s výkladem Proustovy poetiky. Současně je tato druhá část knihy i zajímavým obrazem 1. svět. války, jak se jeví v pohledu ze zázemí, a doby bezprostředně po válce, která znamená především rychlý rozklad soudobé aristokratické společnosti.
Epos o trojské válce, zobrazující ve 24 zpěvech dobrodružství, válečné i milostné příběhy Agamemmona, Achillea, Odyssea, Parida, Heleny, Hektora aj. i svět olympských bohů, vychází v novém, moderním překladu. Na obálce barevná reprodukce řeckého talíře zdobeného malířem Epiktétem. Obsah: Příčinou války byl únos krásné Heleny, manželky spartského krále Meneláa, synem trojského krále Priama, kralevicem Paridem. Meneláos se svým bratrem Agamemnonem zorganizoval odvetné tažení řeckých kmenů proti Tróji. Epos líčí události posledního, desátého roku války, které vyjadřují hněv Achilleův. Řek Achilleus, jemuž je předurčena velká sláva a blízká smrt, se odmítá zúčastnit dalších bojů, neboť Agamemnon mu odňal ukořistěnou otrokyni Bríseovnu. Uražený Achilles půjčí svou zbroj příteli Patroklovi, ten je však zabit trojským hrdinou Hektorem. V souboji Meneláa s únoscem Paridem Paris sice umírá, nakonec je však zachráněn bohyní Afroditou. Vyvrcholením eposu je vylíčení souboje Achillea, mstícího smrt přítele Patrokla, s Hektorem, který končí Achilleovým vítězstvím a potupou zabitého Hektora, vláčeného kolem trojských hradeb a nakonec vydaného králi Priamovi. 01-083-80
Nejbohatší česká antologie z italské renesanční novely a drobné prózy, vynechávající největšího mistra a autoritu oboru, Boccaccia (protože jeho Dekameron vychází samostatně), avšak zahrnující všechny jeho významnější pokračovatele a žáky včetně nejdůležitější anonymní sbírky, která ho předcházela (neznámý autor z 13. století, Franco Sacchetti, Giovanni Sercambi, Ser Giovanni Fiorentino, Leon Battista Alberti, Masuccio Salernitano, AntonioManetti, Antonio Cornazano, Leonardo da Vinci, Sabadino degli Arienti, Gian Francesco Straparola, Luigi da Porto, Matteo Bandello, Agnuolo Firenzuola, Antonio Francesco Grazzini-Lasca, Giovan Battista Giraldi-Cinzio, Ortensio Lando, Anton Francesco Doni). Antologie upozorňuje v doslovu na novely, které přímo nebo nepřímo byly předlohou k Shakespearovým dramatům Kupec benátský, Romeo a Julie a Othello. Novely vybral Adolf Felix.
Próza plná básnického kouzla i naléhavosti. Román s autobiografickými prvky podává obraz Ameriky z přelomu 19. a 20. století s širokým obrazem osudů jedné americké rodiny z prvních, vykreslený s nesmírně citlivým psychologickým přístupem i vášnivým zaujetím.
Obsáhlé románové dílo novořecké literatury poukazuje na závažné společenské rozpory v prostředí bohaté řecké vesnice obsazené Turky. Z popudu popa a statkářů, kteří žijí v míru s místním tureckým agou, neposkytne vesnice pomoc zbídačeným obyvatelům jiné vesnice, kterou Turci vyplenili a zapálili. Skupina představitelů čelných postav připravovaných pašijových her však věnuje uprchlíkům všemožnou péči proti vůli boháčů a účastní se jejich boje o získání právem nabytých pozemků. Vůdce této skupiny, pastýř, představitel Krista, je však zfanatisovaným davem zabit. Děj románu zdůrazňuje mravní hodnotu boje utlačovaných a ponižovaných proti lakomcům a boháčům a oprávněnost boje hladových proti sytým.
Kronika Pickwikova klubu je humoristický román, v němž autor popisuje příhody, které se udály při zakládání klubu. Autor zde líčí poměry v konzervativní Anglii a kriticky se vyjadřuje proti některým institucím. Román zprvu vycházel v novinách na pokračování, a tak podle ohlasu byl autor nucen do děje zasahovat a dodávat stále nové postavy. Předními postavami jsou čtyři členové Pickwikova klubu, kteří spolu cestují po Anglii a poznávají život na venkově. Zpočátku spatřují ve venkově idylu, ale následně zjistí, že to není takové jak si mysleli, venkov sužuje hlad a bída, lidé zde žijí v chudobě. Navštíví hodně míst a zažívají spoustu dobrodružství a komických příhod. Autor v románu vystihuje svůj kritický postoj k sirotčincům, k továrnám, kde pracují děti.
Georges Duroy je bývalý důstojník, který žije, jak se říká z ruky do huby. Vše se ale začne obracet k lepšímu, když potká svého starého přítele Forestiera, který mu zařídí místo novináře v La vie Francaise. S Georgesovým vzestupem přichází i úspěch u žen, které mu říkají Miláček...
Román se odehrává se v Londýně na počátku 18. století a líčí dobrodružný život ženy pocházející z nejchudší a opovrhované společenské vrstvy, která je rozhodnutá všemi prostředky získat majetek a společenské postavení. Po pěti manželstvích zůstane bez peněz a bez vyhlídky na další sňatek a východisko nalézá v podvodech akrádežích. Po uvěznění je vypovězena ze země a shodou okolností potká muže, který je ochoten si ji vzít. Doslov „Na počátku byl Defoe“ napsal Květa Marysková. 01-087-66
Napínavý a vzrušující příběh z tuleňářské lodi, jíž velí krutý a egoistický kapitán Larsen. Intelektuál Humphrey Van Weyden se při ztroskotání parníčku přepravujícího cestující přes Sanfranciský záliv dostává na palubu Přízraku, lodi vedené despotickým kapitánem Vlkem Larsenem mířící k japonským břehům na lov tuleňů. Humprey musí poprvé v životě tvrdě pracovat a vydobýt si v prostředí, kde vládne jen právo silnějšího, důstojné postavení. Obálku s použitím barevné reprodukce obrazu Charlese Sheelera a vazbu s dřevorytem téhož autora navrhl Milan Hegar.
Prózy (Profesor, Zrak, Zborcené hnízdo, Rásmani a její syn, Čtyři obrazy, Dvě sestry, Poslední slovo) o problémech uzavírání sňatků a rodinných vztahů ukazují autora jako citlivého pozorovatele, zaujatého psychologickými aspekty těchto sociálních jevů, jako ukazatele moderního způsobu myšlení.
Dva romány, přestavující základní díla vůdčí osobnosti norského novoromantismu. V prvním (Mystérie, 1892) se hrdina, člověk nevypočitetelný, pudový a přecitlivělý, stává mluvčím autorových názorů na umění a literaturu. Ve druhém (Pan, 1894), podobajícím se básni v próze, je oslavována příroda a láska.
Psychologický román jednoho z předních amerických autorů meziválečného období o mladém psychiatrovi, který se ve Švýcarsku ožení s milionářskou dcerou, částečně vyléčenou z těžké duševní choroby, a péčí o tuto duševně chorou ztrácí postupně síly v té míře, jak je jeho žena získává. Autor v něm důvěrně proniká do luxusního, avšak duchovně sterilního života americké smetánky v Evropě a podrobuje ji nemilosrdné kritice s platností sociálního dokumentu doby.
Román líčící životní historii italského námořníka, který si získá důvěru anglických kolonizátorů fiktivní jihoamerické republiky a zmocní se velkého pokladu, který měl ukrýt před povstalci. Milostný vztah k sestře vlastní snoubenky se však stane příčinou jeho tragické smrti. Kromě četných psychologických a dobrodružných zápletek zobrazuje román tísnivé sociální a politické poměry v malém státě Jižní Ameriky, zmítaném občanskými válkami a kapitálovými machinacemi evropských i severoamerických investorů.
Okouzlená duše je velká románová skladba spisovatele, který se zapsal již svým Janem Kryštofem mezi velké slovesné umělce dvacátého století. V Okouzlené duši, tomto velkém protějšku Jana Kryštofa, spisovatel se znamenitou účinností hledá a nalézá cestu k nové orientaci pokrokového lidstva po první světové válce. Je to román oženě, která je v opravdovosti svého vášnivého srdce a lidského svědomí hnána ke vzpouře proti amorální a v konvencích ustrnulé společnosti, a která nalézá, radostně přijímajíc život, smysl svého bytí v lásce, v chápající, účastné, činorodé a bojující lásce k člověku. Vede k ní a vychovává v ní i svého syna, který si umínil sloužit společné akci mas a sdílet jejich oběti úsilí o sociální spravedlnost. Postaví se proto na stranu socialismu a Sovětského svazu. A proti brutálnímu fašismu, jemuž však nakonec padne za oběť.
Okouzlená duše je velká románová skladba spisovatele, který se zapsal již svým Janem Kryštofem mezi velké slovesné umělce dvacátého století. V Okouzlené duši, tomto velkém protějšku Jana Kryštofa, spisovatel se znamenitou účinností hledá a nalézá cestu k nové orientaci pokrokového listva po první světové válce. Je to román oženě, která je v opravdovosti svého vášnivého srdce a lidského svědomí hnána ke vzpouře proti amorální a v konvencích ustrnulé společnosti, a která nalézá , radostně přijímajíc život, smysl svého bytí v lásce, v chápající, účastné, činorodé a bojující lásce k člověku. Vede k ní a vychovává v ní i svého syna , který si umínil sloužit společné akci mas a sdílet jejich oběti úsilí o sociální spravedlnost. Postaví se proto na stranu socialismu a Sovětského svazu. A proti brutálnímu fašismu, jemuž však nakonec padne za oběť.
Flaubert začal psát Paní Bovaryovou na popud svých přátel, kteří mu radili, aby se stále neobíral jedním a týmž odlehlým námětem psal právě jednu z verzí Pokušení svatého Antonína aby si víc všímal současnosti a využil například jako námětu k románu zprávu z novin, že se blízko Rouenu otrávila žena venkovského lékaře aže jejímu skonu předcházelo manželské drama. Tak vznikla Paní Bovaryová, do níž vložil autor tolik svých osobních pocitů a představ, celou svou životní filosofii, poznamenanou skepsí jako výkřikem poraženého a pesimismem, že se s ní nakonec ztotožnil. „Paní Bovaryová, to jsem já, “ říká autor. Reálným motivem románu je drama manželské nevěry. Nezkušená dívka, která tráví celé mládí v odloučenosti, sama se svými sny a růžovými vidinami budoucnosti, se provdá za venkovského lékaře, rozvážného a usedlého muže, který není s to přehrát se na románového kavalíra. Ema se boří do šedi všedního života, který ji dusí a zároveň nutí hledat cestu ven. Tato cesta vede k milostným vzplanutím, která nakonec nikdy neodpovídají vysněným představám. Provází je deziluze, silnější než vůle žít. Paní Bovaryová ztroskotává při prvním nárazu na neúprosnou skutečnost. Provinila se tím, že chtěla vědět, co se skrývá za pojmy blaženost, vášeň a opojení, které ji v knihách připadaly tak krásné.
Svazek, postihující tři základní autorovy dramatické žánry, přináší historickou hru , dvě komedie a dvě tragédie. Nové překlady předkládají čtenáři dramata v té podobě, v jaké je vnímali Shakespearovi současníci, tj. bez pozdějších úprav. Richard III Sen svatojánské noci Večer tříkrálový čili Ať si to každý přebere, jak chce Hamlet, dánský princ Král Lear
Dvě novely o lidech z periférie společnosti. První (Pláň Tortilla, 1935) líčí úsměvné příběhy tuláků, kteří najdou přístřeší na pokraji kalifornského městečka. Druhá (Na plechárně, 1945) kreslí pestrý obraz obyvatel konzervárenské uličky přímořského městečka v Kalifornii, lidiček, jež společnost vyvrhla.
Čtyři romány francouzského spisovatele a letce, průkopníka prvních dopravních letů v době meziválečné a pozdějšího hrdinného letce druhé světové války, zachycují všechny nové pocity člověka, který se odpoutal od zemskéhopovrchu. Jsou to příběhy o odvaze, hrdinství a věrném přátelství, v nichž je dosti místa k zamyšlení nadlidským údělem a smyslem lidského života, přičemž autorova filosofie se zde dobírá lásky k člověku a úcty k tomu, co je vněm velikého. Je souborem jeho čtyř, z velké části autobiografických románů a novel s leteckou tématikou, a to románů Kurýr na jih (Courrier Sud, 1929), Noční let (Vol de nuit, 1931), Země lidí (Terres des hommes, 1939) a novely Válečný pilot (Pilot de guerre, 1942).
V Povídkách jako by se promítal celý autorův život – od let dětství a dospívání, od tragických zkušeností generace, která prožila první světovou válku, po historie z loveckých výprav a zachycení lidských reakcí v kritických momentech na frontě či v zázemí, uprostřed býčí arény nebo při nejrůznějších životních situacích.A tak se v povídkách ocitáme uprostřed Afriky pod zasněženými vrcholy Kilimandžára i v lesích Michiganu, na italské frontě i v poválečné Francii, ve Španělsku i ve Wyomingu, a stále nás provází autorův vnímavý pohled, kterým své hrdiny často staví do mezních situací.
V souboru dvanácti novel, vydaných poprvé v roce 1613, zachytil tvůrce španělské renesanční povídky množství faktů a prostředků osvětlujících španělský život na přelomu 16. a 17. století.
Autorův nejznámější a nejčtenější román, zpracován i jako film. Námětem je případ nevinně odsouzeného Leonharta Mauricia. Hlavní žalobce Etzel Andergast podnikne nebezpečné a dlouhé pátrání, aby získal důkaz o křivé výpovědi korunního svědka. K rehabilitaci Leonharta však nedojde, což je podnětem ke konečnému střetu otce sesynem, k vyvrcholení napětí jejich vztahu a jejich protichůdného pojetí spravedlnosti.
Svazek přináší Camusovy romány Cizinec (1942), Mor (1947), Pád (1956) a šest povídek ze sbírky Exil a království (1956; Cizoložnice, Odpadlík aneb zmatení mysli, Němí, Host, Jonáš aneb umělec při práci, Rašící kámen), z nichž každá má osobitou stylovou i myšlenkovou rovinu. Jeho beletristické dílo, shrnuté do jednoho svazku, dává tak čtenáři možnost proniknout do autorova světa a sledovat jeho vývoj.
Rozsáhlá kronika, ličící osudy tří generací anglického patricijského rodu od roku 1886 až do počátku dvacátých let 20. století, vznikala téměř šestnáct let a kompletně byla poprvé vydána roku 1922. Její souhrnný název zvolil Galsworthy se zřetelným ironickým záměrem, protože slovo „sága“ vyvolává představu hrdinských činů, jimiž se Forsytové zrovna nevyznamenávají. Celé dílo se skládá se ze tří románů a dvou povídek.
Výbor z povídek italského prozaika, dramatika a kritika, poctěného v r. 1934 Nobelovou cenou, odráží prostředí Sicílie a Říma na sklonku minulého století. V autorově vidění světa se zračí myšlenková situace intelektuála středních buržoazních vrstev, přičemž převládajícím laděním vyprávění je melancholická skepse. Prózy zachovávají svěžest a bezprostřednost invence a jsou pravdivým obrazem Itálie, zejména tíživých sociálních problémů zaostalého Jihu.
Román patří k stěžejním dílům amerického prozaika, laureáta Nobelovy ceny (1949). Hrdinou knihy, zavádějící na americký Jih, je sirotek, o němž těžko říci, zda je původu bílého nebo černošsky smíšeného, který se však jako vyděděnec společnosti hlásí k původu černému a posléze se stává obětí společenských konfliktů arasové zaujatosti. Není však obětí pokornou, nýbrž vzpurnou, a jako žhář a vrah není ani obětí nevinnou, nýbrž provinilou. Jeho vina je součástí viny spoluobčanů, přátel i nepřátel, zvrhlé rasové nenávisti vůbec. Dramatický příběh je zarámován poutí těhotné dívky, hledající otce svého dítěte.
Při výběru třiceti povídek, obsažených v tomto souboru, se editoři snažili podat průřez celou rozsáhlou Čechovovou povídkovou tvorbou a zachytit nejen nejznámější a nejcharakterističtější povídky z různých tvůrčích období, ale i ty, které u nás delší dobu nevyšly. Ve svých povídkách, psaných úspornou a brilantní formou, seČechov "jeví jako organický pokračovatel aktivně humanistických tradic ruské literatury, vystupuje před námi jako v podstatě optimistická tvůrčí individualita, která si s naprostou samozřejmostí i za nadvlády reakce a deprese uchovávala víru v rozum, v pokrok a dobro".
Svazek přináší všechny dokončené Puškinovy prózy a mezi nimi i ty, které dnes považujeme za uzavřené celky. Jsou to: Povídky nebožtíka Ivana Petroviče Bělkina, psané formou literární mystifikace, jež odhalují, jak konvence a strnulé formy zakrývají skutečný smysl lidské existence; romantická novela Piková dáma; torza románů Dubrovskij, Mouřenín Petra Velikého a formou memoárů psaný román o pugačovském povstání Kapitánská dcerka; umělecky pojatý deník Cesta do Arzrumu.
Hrdinkou Valentiny je nešťastně provdaná žena, venkovská šlechtična Valentina, hrdiny Rodového tajemství pak příslušníci šlechtického rodu Maupratů, především Edma Maupratová, jež je vylíčena jako typ ušlechtilé, hrdé a vzdělané ženy, jako Sandové ideál ženství. Jana je příběhem chudé, nevzdělané, ale duševně i fyzicky krásné venkovské dívky, která se sama propracovala k pochopení podstaty existujícího společenského řádu a jeh nespravedlnosti a která v symbolické, možno říci křesťansky utopické formě dovede pochopit nutnost přeměny této společnosti v takovou, jež by byla založena na rovnosti. V Janě Sand zobrazila prostředí venkovského pracujícího lidu, venkovské šlechty a maloměstské buržoazie a zároveň z tohoto "ženského" románu učinila tribunu svých filosofických a sociálních názorů. Proti svému sklonu končit své románové příběhy idylou šťastného manželství dvou sociálně protikladných hrdinů zde příběh krásné pastýřky Jany dovádí k odmítnutí sňatku sbohatým, mravně ušlechtilým anglickým šlechticem a k tragické smrti "galské panny", již způsobí bohatý advokát...