První svazek výboru z díla známého bengálského básníka (1862–1951) obsahuje některé z básní 23 sbírek a dvě veršovaná dramata (Čitrángada a Vůz času). Tímto výborem jsou čtenáři seznamováni s nejlepšími autorovými pracemi od roku 1883 (Jitřní zpěvy) až do posledního roku jeho života (V rekonvalescenci, V den narozenin). Výrazovými prostředky je Thákurova poezie přístupná evropskému čtenáři. Starší překlady byly pořizovány z angličtiny i z bengálštiny. Báseň Vládce duší přeložil J. B. Čapek a Ivo Fišer.
Vrcholný autorův román (jak po stránce obsahové tak i formální), zobrazující nábožensko-sociální rozpory tehdejší indické společnosti. Na pozadí kastovního systému a náboženského sektářství se odehrává milostný příběh, jehož hrdinové jsou vydáni na pospas předsudkům a lidské hlouposti.
Román Gora je kritikou úzkoprsého sektářství reformistických náboženských obcí, kterou básník vyhrocuje v sociálních rozporech moderní indické společnosti a v neslučitelnosti demokratických idejí s tradicí kast. Problematika je zostřena milostnou motivací, právě tak jako v románě Dvě sestry, v němž mladí lidé podléhají společenské konvenci.
Poviedky sú obrazom Indie. Všíma si osudy žien, ktoré žijú v tieni svojich manželov a rodín. Majú len dve možnosti: starať sa o domácnosť a porodiť chlapca, dediča, nositeľa rodinnej tradície. Zo spoločenského života sú prakticky vylúčené...
Prózy (Profesor, Zrak, Zborcené hnízdo, Rásmani a její syn, Čtyři obrazy, Dvě sestry, Poslední slovo) o problémech uzavírání sňatků a rodinných vztahů ukazují autora jako citlivého pozorovatele, zaujatého psychologickými aspekty těchto sociálních jevů, jako ukazatele moderního způsobu myšlení.
Ve verších ze závěrečných let svého dlouhého a plodného života, z nichž je sestavena tato malá antologie, vrací se Rabíndranáth Thákur stále znovu k hlavnímu motivu své tvorby – lásce: hluboké lásce k životu a „každé jeho chvíli“, lásce k „prachu země“, ke světu a lidem. V této lásce nachází hlavní poselství svého života a odkazu.
Soubor nábožensko-filozofických úvah, které Thákur anglicky přednesl v zimě 1912-1913 ve Spojených státech a na jaře roku 1913 v Anglii. Autor byl velký indický spisovatel, filozof a náboženský myslitel, nositel Nobelovy ceny za literaturu. Tato knížka je sbírkou jeho úvah, do které soustředil své filozofické a náboženské názory.Zabývá se zde základními otázkami lidské evoluce - odvěkým problémem, jak nalézt rovnováhu mezi snahou lidstva zlepšovat své materiální životní podmínky a touhou po pochopení řádu vesmíru. Hledá společné jádro různých přístupů a přitom cituje Ježíše, Buddhu a Upanišády, ale zmiňuje se také o objevech moderní fyziky. A hlavně s hlubokým citem mluví o člověku a jeho činnosti, oo lásce, svobodě a nekonečnu......
V Poslední básni se prolíná několik pásem. Za milostným intermezzem obou hlavních postav se odehrává střetnutí dvou vrstev bengálské společnosti a dvou jejich životních pojetí. Právník Amit představuje bohatou, provokující, nudící se bengálskou společnost. Své povolání vykonává jen proto, aby se bavil a udržoval společenské styky. Lábanje je jiná. Její vztah k životu je opravdovější a opravdovější je i v milostném citu. Hlavním zájmem románu zůstává psychologie milostného citu: básnická krása lásky se otevírá v jiskření lyrických a duchaplných dialogů.
Výbor z díla velkého indického básníka-humanisty a filosofa zahrnuje ukázky z jeho lyriky milostné a kontemplativní, dále jeho dramata (Rudé oleandry, Vůz času), povídky, Dopisy o Rusku a projevy, články a korespondenci.
Závěrečný svazek výboru obsahuje z převážné části povídky. Zařazeny jsou dále vzpomínky na mládí, dopisy o Rusku, stati a politické projevy, zaměřené proti koloniální nadvládě a proti fašismu.
Nový překlad dvou traktátů ze souboru nábožensko-filozofických úvah Sádhaná. Traktáty jsou věnovány otázce zla a lásky, pojednané v širším kontextu úvah o smyslu lidské existence, koexistenci nekonečného a konečného. Sádhaná představuje výběr z přednášek přibližujících svět indického myšlení, které Thákur proslovil v letech 1912–1913 v Anglii a USA. Český čtenář má zde šanci se seznámit s novým překladem dvou úvah-traktátů tohoto výběru.
"Keď sa medzi kandidátmi na Nobelovu cenu za rok 1913 zjavilo aj meno R. Thákura, privítala to takmer celá porota s nadšeným súhlasom. Švédsky básnik a románopisec Verner von Heidenstein, takisto nositeľ Nobelovej ceny za literatúru a veľký obdivovateľ hlavne Thákurovho diela Gitándžali, pri tejto príležitosti napísal: "Čítal som tieto verše s hlbokým dojatím a nespomínam si, že by som za posledné desaťročie našiel v poézii niečo podobné. Bol to taký vzácny zážitok, aký možno porovnať len s pôžitkárskym vdychovaním sviežeho jarného vzduchu. Jeho poézia neobsahuje nič sporné alebo nepokojné, nič, čo by nemalo význam... a ak možno o niektorom básnikovi povedať, že má kvality, ktoré ho oprávňujú na Nobelovu cenu, potom Thákur je tým pravým mužom" (z anotácie na prebale) Obsahuje: Stroskotanci; Pošta; Gitándžali; Záhradník; Básne.
Sbírka obsahuje poeticky vyjádřené myšlenky. Vznikaly v Číně a Japonsku. Jsou to verše plné meditativních nálad, filosofických zamyšlení, úvah o životě, lásce, přírodě.