Gustave Flaubert
1821 - 1880
francouzská
nehodnoceno
Mé hodnocení
První text, napsaný Flaubertem v jeho pouhých 15 letech. Příběh sběratele, který pro svou vášeň neváhá zabíjet. Knihkupec a antikvř Giacomo žije osamocen v klidné barcelonské uličce. Knihy jsou jeho jedinou láskou. Nechá se omámit vůní jejich papíru, vazby, zlacených písmen a tiskařského inkoustu. Jeho snem je vybudovat si vlastníknihovnu. Při získávání bibliofilských pokladů mu však stojí v cestě jeho rival - knihkupec Baptisto knihkupec. Giacomova vášeň postupně přeroste ve vražedné šílenství...
Publikováno:
1924
Tretí zväzok výberu z diela francúzskeho spisovateľa prináša práce z jeho posledného obdobia. Román Bouvard a Pécuchet, poviedkovú tvorbu pod názvom Tri poviedky a výber korešpondencie s názvom Listy o umení a literatúre.
Publikováno:
1989
ISBN:
80-222-0107-3
Původní název:
Bouvard et Pécuchet
Román je posledním, nedokončeným dílem francouzského prozaika Gustava Flauberta. Tento společenský román líčí příběhy dvou vysloužilých písařů.
Publikováno:
2004
ISBN:
80-86864-08-1
Původní název:
L'education sentimentale
Málo je ve světové literatuře románů tak mnohostranných a mnohoznačných jako právě „Citová výchova“. Především je to román společenský v tom smyslu, že velmi přesně zachycuje život pařížské a zčásti i venkovské buržoasie kolem poloviny minulého století. A v některých partiích, při líčení revolučního období, se toto dílo dokonce stává spolehlivě dokumentovaným románem historickým. Při tom všem však přece jen zůstává osobním příběhem mladého muže, vydaného na pospas své ctižádosti a milostným tužbám. A tak tedy ani označení „román milostný“ nemůžeme tomuto dílu upřít. A nesmíme zapomínat, že „Citová výchova“ je do značné míry také románem autobiografickým a tzv. klíčovým, neboť je rovněž osobní, intimní zpovědí svého autora, který zde v řadě postav vykreslil své známé, např. prý i spisovatele Mériméa v Martinonovi. Svůj živý vzor měla však především hlavní ženská postava románu paní Arnouxová, v níž Flaubert zpodobil paní Élisu Schlésingerovou, kterou, tehdy šestadvacetiletou, poprvé poznal jako patnáctiletý mladík a jež pro něho po celý život zůstala milostným ideálem ženy. A nelze konečně nepřipomenout i velmi závažnou myšlenkovou a ideovou náplň románu. To vše dohromady činí z „Citové výchovy“ nejen všestranný obraz doby a autora, nýbrž i jeden ze základních kamenů novodobé světové literatury. Gustave Flaubert - jeden z nejvýznamnějších francouzských romanopisců, narodil se 12. prosince 1821 v Rouenu a tam také vystudoval střední školu. Pak odešel na právnickou fakultu do Paříže, ale práva jej zajímala stále méně, až jich nakonec (roku 1843) zanechal a žil od té doby v obci Croisset nedaleko Rouenu ve skromném domku, který opouštěl jen pro občasné zájezdy do Paříže a k několika delším cestám po Francii, Itálii, Orientu a Tunisu. Jeho první literární práce zachycují autorovu romantickou exaltovanost, pesimistický poměr k životu a později pozvolný odklon od romantismu směrem k realismu. Proslavil se teprve roku 1856 románem „Paní Bovaryová“. Roku 1862 vychází pak obsáhlý historický román o kartaginské královně „Salambo“, roku 1869 „Citová výchova“, už druhá verse téže látky, zpracované Flaubertem poprvé v letech 1843—45, roku 1874 už třetí, konečná verse románu „Pokušení svatého Antonína“ a konečně r. 1877 „Tři povídky“. Nedokončený zůstal poslední román „Bouvard a Pécuchet“, jehož hotová část vyšla až posmrtně. Flaubert zemřel v Croissetu 8. května 1880. V jeho sebraných spisech, vydaných poprvé roku 1910 v 18 svazcích, je obsažen také jeden svazek téměř zapomenutých divadelních her, několik svazků cestopisů a především pět svazků neobyčejně zajímavé a významné korespondence.
Publikováno:
1959
Výběr z korespondence Gustava Flauberta (1821–1880) opisuje křivku umělcova života – dopisy sestře Karolíně, Chevaliérovi, Alfrédovi le Poittevinovi, Maximovi du Campovi, matce, strýci Parainovi, Louise Coletové…, z cest po Palestině, Sýrii, Řecku, Itálii, Turecku…, vznikající a související s jeho románovou tvorbou, umožňují rozkrýt pozadí Flaubertova díla, pochopit jeho metodu. Jednotlivé oddíly souvisejí vždy s prací na některém ze základních románových opusů. Flaubertova korespondence nabízí úchvatný a leckdy nečekaný pohled do originálního myšlenkového světa velkého realisty, jeho ostré komentáře často překvapí svou otevřeností, ať již jde o postoje k literárním současníkům nebo na svou dobu velmi otevřené zmínky o vlastních „choulostivých“ nemocech. Právě tato úchvatná kombinace velmi intimních detailů s literárně-filozofickými úvahami a postřehy činí z autorových dopisů strhující četbu.
Publikováno:
2005
ISBN:
80-86300-68-4
Původní název:
Correspondance
Kniha spisovatelových dopisů označená za největší Flaubertův román. Pasáže z listů přátelům, ženám, mistrům literatury — Hugovi, Sandové, Maupassantovi — jsou ve výběru dr. Jiřího Konůpka tématicky utříděny do tří oddílů: Člověk a svět, Současnost a dějiny, Literatura a umění — a tvoří neobyčejně zajímavý celek esejistického charakteru.
Publikováno:
1971
ISBN:
23-080-71
Původní název:
Heroidas
Zpracování biblického příběhu o krásné a kruté orientální tanečnici.
Publikováno:
1931
Původní název:
Par les champs et par les grèves
Vydavatel: Štorch - Marien, Praha 1930.
Publikováno:
1930
Krátká próza obsahující legendu o sv. Juliánovi Pohostinném, který pomáhal malomocným.
Publikováno:
1925
Původní název:
Mémoires d'un fou
Autobiografický román z roku 1838, vydaný až posmrtně.
Publikováno:
1912
Původní název:
Madame Bovary
Flaubert začal psát Paní Bovaryovou na popud svých přátel, kteří mu radili, aby se stále neobíral jedním a týmž odlehlým námětem psal právě jednu z verzí Pokušení svatého Antonína aby si víc všímal současnosti a využil například jako námětu k románu zprávu z novin, že se blízko Rouenu otrávila žena venkovského lékaře aže jejímu skonu předcházelo manželské drama. Tak vznikla Paní Bovaryová, do níž vložil autor tolik svých osobních pocitů a představ, celou svou životní filosofii, poznamenanou skepsí jako výkřikem poraženého a pesimismem, že se s ní nakonec ztotožnil. „Paní Bovaryová, to jsem já, “ říká autor. Reálným motivem románu je drama manželské nevěry. Nezkušená dívka, která tráví celé mládí v odloučenosti, sama se svými sny a růžovými vidinami budoucnosti, se provdá za venkovského lékaře, rozvážného a usedlého muže, který není s to přehrát se na románového kavalíra. Ema se boří do šedi všedního života, který ji dusí a zároveň nutí hledat cestu ven. Tato cesta vede k milostným vzplanutím, která nakonec nikdy neodpovídají vysněným představám. Provází je deziluze, silnější než vůle žít. Paní Bovaryová ztroskotává při prvním nárazu na neúprosnou skutečnost. Provinila se tím, že chtěla vědět, co se skrývá za pojmy blaženost, vášeň a opojení, které ji v knihách připadaly tak krásné.
Publikováno:
1973
Ema Bovaryová, ústredná hrdinka Flaubertovho románu, žije otupným a svojou monotónnou všednosťou ubíjajúcim životom s obmedzeným a nudným vidieckym lekárom. Prázdnotu života sa snaží naplniť snami o láske a vzrušujúcich zážitkoch. Prežije dva vášnivé ľúbostné vzťahy, avšak vysnívaná a zidealizovaná láska nadobúda podobu citového a zmyslového zotročenia a poníženia. Ema, jej duševný, sny a spôsob uvažovania tak dali neskôr meno filozofii Bovaryzmu ako by sme mohli nazvať myslenie človeka, ktorý si vytvára o sebe falošné predstavy a dáva sa nimi viesť k závažným rozhodnutiam. Obsahuje: Úvodná štúdia: Medzník európskeho románu (Štefan Povchanič) Pani Bovaryová (preložila Soňa Hollá) November (preložila Eva Piecková) Bláznove pamäti (preložila Eva Mládeková) Poznámky (iba k Pani Bovaryovej od Soni Hollej) Ľubomír Navrátil pri preklade iba prebásnil verše.
Publikováno:
1989
ISBN:
80-22-0105-7
Původní název:
La Tentation de saint Antoine
Román, jehož předlohu Flaubert našel nejspíše v Goethově Faustu. Jejich společným prvkem je člověk a ďábel. Vize, která předvádí v šíleném mumraji všechny fantazijní výtvory, jimiž lidstvo zaplňovalo v průběhu své historie prázdnotu nebes klenoucích se nad jeho proměnlivým hemžením. Klasické dílo světové literatury - Pokušení Svatého Antonína (La Tentation de Saint Antoine) - je knihou, na níž francouzský spisovatel Gustave FLAUBERT (1821-1880) strávil prakticky celý tvůrčí život. Byla publikována ve třech verzích (1849, 1856 a 1872), definitivní verze pochází z roku 1874. Námětem díla jsou známá pokušení, kterým byl vystaven svatý Antonín Veliký na poušti – téma často reflektované ve středověkém i moderním umění. Kniha je psána formou divadelního scénáře a pojednává o jedné noci, kdy byl svatý František vystaven zvláště trýznivým pokušením. Autora k napsání knihy inspiroval obraz s tímto motivem, který viděl v Paláci Balbi v Janově. Kniha je považována za vrchol Flaubertova díla, třebaže jeho nejznámějším dílem je román Paní Bovaryová.
Publikováno:
1929
Původní název:
Un cœur simple
Příběh prosté venkovské ženy-služky, která sražena životním neštěstím na dno ponížení a sociální bezbrannosti, nachází smysl svého bytí jen v tom, že ustavičně něčemu slouží a žije pro druhé.
Publikováno:
1958
kniha filosofických úvah, které autor vybral ze svého díla. Jsou na témata - umění, bůh, život, lidé. Jsou psány jako zpověď či vyprávění v první osobě.
Publikováno:
1927
Původní název:
Salammbô
Děj jednoho z nejslavnějších historických válečných románů se odehrává ve 2. století př. n. l. v Kartágu, poraženém v punské válce. Autor barvitě líčí vzpouru žoldnéřů najatých proti Římu, kterým Kartágo odmítlo zaplatit žold. Smír má nastolit hostina v zahradách kartaginského vojevůdce Hamilkara, při níž Hamilkarova dcera Salambo okouzlí barbara Mathona, pozdějšího vůdce vzbouřených žoldnéřů. Romantický příběh Mathonovy lásky se odvíjí na pozadí bitev a velkolepých obléhání, jejichž znamenitý popis a plastická kresba taktických pohybů vojsk řadí toto dílo k nejlepším románům líčícím vojenská tažení.
Publikováno:
1920
"Druhý zväzok výberu z tvorby veľkého francúzskeho románopisca Gustava Flauberta ponúka slovenskému čitateľovi nové vydanie dvoch z jeho najvýznamnejších diel. Salambo, fiktívna hrdinka rovnomenného historického románu, nás uvádza do obdobia po 1. púnskej vojne vo chvíli, keď sa z kartáginských žoldnierov stávajú nezávislí bojovníci za svoje práva. Maľujúc kartáginskú fresku, podáva nám autor široko koncipovaný obraz priam hýriaci farbami, plný svetiel i tieňa. Flaubert sa pokúsil vytvoriť predstavu kartáginského života, náboženstva, zvykov. Nešetrí pri tom opismi davových scén, strhujúcich svojou krutosťou a podmienených neúprosným mechanizmom antického otrokárstva. Ústredným motívom a „hýbateľom deja" je tragická láska Líbyjčana-barbara Matha k Hamilkarovej dcére, kňažke bohyne Tanity - Salambo. Druhým dielom predkladaného zväzku je román Citová výchova, ktorý by sme mohli nazvať aj Flaubertovou citovou i politickou či ideologickou spoveďou a výpoveďou. Sám autor ho označil za "mravnú históriu" mužov svojho pokolenia a zároveň za "knihu vášne". Hrdina románu, Frédéric Moreau, je postava výrazne autobiografická. Frédéric márne, platonicky ľúbi pani Arnauxovú a súčasne ho priťahuje kurtizána Rosanette. Zmieta sa v ustavičných a hlbokých citových rozporoch a problémoch. Flaubert s prenikavou psychologickou znalosťou a porozumením sleduje a ako autor rozvíja Frédéricov citový život. Jeho hrdina je typickým predstaviteľom mládeže, ktorá je dostatočne inteligentná a silná, aby verila v ideál, nie však natoľko, aby ho vládala aj uskutočniť. Frédéric žije v podstate osamotený uprostred meštiacky prázdnej a bezduchej skutočnosti, ktorá nevyhnutne musí poznamenať aj jeho sny, túžby predstavy. Záverečná časť Citovej výchovy je bezútešným obrazom dezilúzie a všeobecnej demoralizácie: Frédéric sa naučil pohybovať a žiť v špinavom, nízkom svete, ktorý ho obklopuje." (Anotácia na prebale).
Publikováno:
1989
ISBN:
80-222-0106-5
Původní název:
Salammbô
Děj jednoho z nejslavnějších historických válečných románů se odehrává ve 2. století př. n. l. v Kartágu, poraženém v punské válce. Autor barvitě líčí vzpouru žoldnéřů najatých proti Římu, kterým Kartágo odmítlo zaplatit žold. Smír má nastolit hostina v zahradách kartaginského vojevůdce Hamilkara, při níž Hamilkarova dcera Salambo okouzlí barbara Mathona, pozdějšího vůdce vzbouřených žoldnéřů. Romantický příběh Mathonovy lásky se odvíjí na pozadí bitev a velkolepých obléhání, jejichž znamenitý popis a plastická kresba taktických pohybů vojsk řadí toto dílo k nejlepším románům líčícím vojenská tažení.
Publikováno:
1930
Původní název:
Salammbô
Děj jednoho z nejslavnějších historických válečných románů se odehrává ve 2. století př. n. l. v Kartágu, poraženém v punské válce. Autor barvitě líčí vzpouru žoldnéřů najatých proti Římu, kterým Kartágo odmítlo zaplatit žold. Smír má nastolit hostina v zahradách kartaginského vojevůdce Hamilkara, při níž Hamilkarova dcera Salambo okouzlí barbara Mathona, pozdějšího vůdce vzbouřených žoldnéřů. Romantický příběh Mathonovy lásky se odvíjí na pozadí bitev a velkolepých obléhání, jejichž znamenitý popis a plastická kresba taktických pohybů vojsk řadí toto dílo k nejlepším románům líčícím vojenská tažení.
Publikováno:
1930
Původní název:
Dictionnaire des idées reçues
Slovník přejatých myšlenek byl nalezen po Flaubertově smrti mezi rukopisy vztahujícími se k jeho poslednímu, nedokončenému románu Bouvard a Pécuchet. Bezpochyby měl být podkladem pro druhý díl knihy, ne-li přímo jeho součástí. Flaubert, jak vysvítá z jeho korespondence, zamýšlel už na začátku padesátých let vydat Slovník samostatněa s obsáhlou předmluvou. Měla to být jakási obhajoba lidské hlouposti a prostřednosti, plná citátů a důkazů nedokazujících nic nebo opak toho, co se má dokázat. V celé knize neměla být jediná myšlenka z vlastní hlavy autorovy. Flaubert si přál, aby se ten, kdo knihu přečte, bál promluvit ze strachu, že mimoděk pronese některou z vět v ní obsažených. Zaslechnete-li přesto ještě i dnes hlubokomyslný a nezvratný soud, jakoby přímo citovaný ze Slovníku, uvědomte si, že lidská hloupost, která podle Flauberta záleží ve snaze dělat ke všemu konečné závěry, má tuhý život. (Josef Pospíšil)
Publikováno:
1967
Osmnáctiletý Flaubert napsal jakousi parodii na středověké mystérium s názvem Smarh, kde vystupují Satan a další středověké postavy.
Publikováno:
1925
Původní název:
La Danse des morts
Báseň prosou Tanec mrtvých je z nejpozoruhodnějších improvisací, vyhraňující profil mladého Flauberta, romantického nihilistu, trpícího faustovským zakletím věčnosti a života... (Otokar Levý, úryvek z doslovu)
Publikováno:
1919
Původní název:
Trois contes
První povídka – Prosté srdce – je příběhem života chudé venkovské dívky. Legenda o svatém Juliánu Pohostinném je středověkou legendou, kterou viděl Flaubert zpodobenou na barevných oknech chrámu. Herodias zachycuje rozporuplnou situaci společnosti, v níž se zrodilo křesťanství. Poslední povídka je zpracováním biblického příběhuo krásné a kruté orientální tanečnici.
Publikováno:
1975
ISBN:
01-002-7513/32
Starší překlad Citové výchovy, kniha má podtitul „Historie mladíka“. První svazek obsahuje 1. a 2. díl. Proslulé dílo klasika francouzského realismu kreslí obraz života pařížské buržoazie v polovině 19. století. Na osudu zámožného mladíka, který se vyžívá v milostných tužbách a dobrodružstvích, v romantických snech a diletantských pokusech o osobní uplatnění, je podána kritika měšťáckého životního stylu, jeho pokrytectví a prázdnoty.
Publikováno:
1898
Původní název:
L'Éducation sentimentale
Starší překlad Citové výchovy, kniha má podtitul „Historie mladíka“. Druhý svazek obsahuje 3. díl. Proslulé dílo klasika francouzského realismu kreslí obraz života pařížské buržoazie v polovině 19. století. Na osudu zámožného mladíka, který se vyžívá v milostných tužbách a dobrodružstvích, v romantických snech a diletantských pokusech o osobní uplatnění, je podána kritika měšťáckého životního stylu, jeho pokrytectví a prázdnoty.
Publikováno:
1898