Edice vychází v nakladatelství Mladá fronta od roku 1958. Do roku 2008 vyšlo 241 číslovaných svazků a navíc jeden nečíslovaný "bonus" (J. Hiršal:Párkař). V roce 2009 vyšla pouze reedice jednoho svazku, čímž zatím vydávání edice ustalo (podle rešerše z března 2011). Svazky Květů poezie jsou povětšinou výbory z díla jednotlivých autorů. Pojetí knih v sobě slučuje ediční a překladatelskou preciznost, zároveň vychází čtenáři vstříc informačním doslovem, a především charakterem předkládané torby - často je volena poezie mélická, zpěvná. Tím se Květy poezie v minulých desetiletích výborně doplňovaly jak s odeonskou edicí soudobé světové poezie Plamen, která zprostředkovávala i vyloženě moderní a experimentující jazyk básnictví, tak s tituly Klubu přátel poezie, zejména s jeho základní řadou, která básníka představila polyfonně - vedle veršů také dokumenty, kalendáriem, ilustracemi a fotografiemi.
Podnázev: Verše z posledních let. Sbírka veršů, prvně vydaná r. 1921, má tři části. V první, nazvané Zázračný máj, vrací se básník srdcem do svého rodného kraje, oslavuje jaro v přírodě, ale i hmatá ruch světa, tvorbu a čin. Ve druhé části sbírky nazvané Pokojné výšiny zesiluje složka reflexivní a ztišení. V poslední části Chvíle pokory básníkův výraz se oprošťuje od všeho, uvolňuje až k písňové formě a otevřenému přiznání nad zklamanými a zničenými iluzemi, leč s novou vírou v budoucnost a v moudrý smír.
Výbor satirických básní ruských revolučních demokratů z poloviny minulého století obsahuje proslulé verše N. A. Někrasova, N. A. Dobroljubova, D. Minajeva, V. Bogdanova aj.
V nově přepracovaném překladu je do svazečku pojata převážná část veršů a několik básní v próze z díla J. A. Rimbauda, proslulého francouzského bouřliváka, tvůrce nového básnického výrazu a bezohledného kritika měšťácké společnosti.
Do tří částí výboru z lyriky čelného představitele anglického básnického romantismu jsou zařazeny básně ze sbírek Hodiny zahálky, Hebrejské melodie, Verše rodinné, Napoleonské básně aj., v nichž vedle teskných básní milostných a kontemplativních jsou zastoupeny i básně s motivy biblickými a politickými. Uspořádal, doslov "Anglický romantismus a Byronova lyrika" napsal a poznámkami opatřil Jaroslav Hornát.
Průřez životní tvorbou básníka, jehož dílo je silně poznamenáno osudy a událostmi naší doby. Ukazuje poctivou cestu autora od tragického pocitu marnosti a lidské osamělosti k vyjádření hluboké životní radosti, lásky k člověku a rodné vlasti. - Doslov: A. M. Píša: Poezie Viléma Závady.
Podnázev: Devět básníků ze staré Číny. - Na obálce název: Jara a podzimy staré Číny. - Antologie veršů nejvýraznějších představitelů písňové formy typické pro starou čínskou poezii, těsně sepjatou s hudbou. Vyjadřuje milostné city, smutek touhy a rozloučení, radost z přátelských pitek i jemné přírodní nálady. Protože je kniha i vývojovým průřezem písňové formy, zachycuje i náměty hluboké reflexe nad osudem říše, ztraceným domovem i nad smyslem celého života.
Výbor z veršů dvou francouzských básníků, niterně příbuzných a spojených přátelstvím, jež tragicky skončilo výstřelem z revolveru. Ve svých verších - řečeno slovy autora výboru - zpívají přes dálku času též z našeho nitra o našich velkých i malých pošetilostech, o láskách a zklamáních, o mladických vzpourách a závratném okouzlení dálkou.
Sbírka básní představuje průřez tvorbou předního představitele německé literatury, ve které se poezie prolíná s myšlenkami z jeho pamětí, z ostatních spisů, z "politické závěti" i z pozůstalosti. Obsahuje jak milostnou poezii včetně nejznámější Heineho básně Lorelei, tak kritickou, která se mimo jiné vysmívá tehdejším společenským poměrům v Německu.
Odpoutaný Prométheus je vrcholným dílem Percy Bysshe Shelleyho z roku 1820. Jedná se o filozofické drama, jehož hlavním tématem je osvobození lidské myšlenky. Je to obměna antické báje o Prométheovi, který se vzepřel bohům Titánům a přinesl lidem oheň. V antické báji se pak Prométheus nakonec podvolí Diově vůli, kdežto u Shelleyho vzdoruje až do té doby, dokud není tyran svržen z trůnu. Tento tvrdý vzdor jedince proti silnější vůli se nazývá titanismus. Shelley v tomto díle vyslovil své přestavy o svobodném životě člověka a o konečném vítězství dobra nad zlem.
Podnázev: Výbor z lyriky. Obsáhlou studií Ludvíka Kundery „Básník dokořán“ doprovázený výbor z Halasova básnického odkazu od prvotin až po verše z pozůstalosti.
Jako „modlitební knížka ďáblova“ byla charakterizována tato sbírka básní B. Brechta, ve které – říká překladatel – erotické výstřednosti, vraždy a cynické zhrdání dobrými mravy stojí v bezprostředním sousedství nesentimentálního citu a spontánní laskavosti, nevybíravý protiměšťácký pamflet je vedle pronikavého přírodního dojmu, odrhovačka vedle lyrické prózy.
Knížka veršů vybraných ze čtyř sbírek lyrických básní, jež vyšly v letech 1926-1933. Ukazují méně obvyklou tvář německého pokrokového spisovatele, známého u nás především svými humoristickými romány a pracemi pro děti.
Výbor z básnické tvorby anglického spisovatele, grafika a ilustrátora, jednoho z představitelů raného romantismu v Anglii, jehož dílo si i v časovém odstupu půldruhého století uchovalo pozoruhodnou životnost.
Sbírku tvoří rozšířený soubor básní vydaných pod názvem Oblohy a vzniklých od podzimu 1945 do jara 1948. Spojuje je epická báseň Proměna z let 1952-1956. Obrazí myšlenky a pocity člověka tísněného vědomím hrůzy a zmaru, které člověku může přivodit proměnění atomové hrozby v čin.
Výběr obsahuje pět listů z Ovidiovy sbírky Heroides (Listy heroin), která v původním originále obsahovala 15 milostných básnických dopisů, napsaných opuštěnými manželkami nebo milenkami svým vzdáleným protějškům – antickým hrdinům (Héroům) – k několika z nich složil později Ovidiův přítel Sabinus (asi, snad?) odpovědi adresátů a podle tohoto vzoru připojil Ovidius další tři dopisy mužů a odpovědi jejich žen, takže celkový počet dosáhl 21, soubor byl nazýván později Epistulae. Ovidius se v těchto veršovaných dopisech projevuje jako vynikající znalec psychiky ženy a její lásky a přestože si jako své hrdinky vybírá ženy různého původu a postavení a vzdělání (nebo snad právě proto) dochází k poznání, že ani v nadpřirozené moci, původu či vzdělání není dostatek síly, která by se mohla postavit lásce.
Výbor z básní F. Werfla, "posledního z řady významných literárních tvůrců německého jazyka a pražského původu", zahrnuje jeho tvorbu od expresionistických začátků přes básně poznamenané první světovou válkou až po baladické příběhy z posledních let života. Český výběr, pořízený na podkladě posledního výboru z básníkových veršů, doplnila překladatelka o básně Jízda a Slza z antologie Soumrak lidstva (Menschheitsdämmerung).
Výbor z poezie, tématicky rozdělený do 4 částí: Zem, Královna nadějí, Hudba slepců a část poslední je volnou sestavou básní. Zem - odráží mnohonásobné proměny básníkova vztahu k přírodě i civilizaci, jeho touhu rozluštit zmatek života. , Královna nadějí - události básníkova niterního života, Hudby slepců - je bolest lidského srdce, subjektivní stesk lidského údělu. Poslední část je volnou sestavou básní, jimiž autor pronikal do cizích duchovních světů a usiloval o pochopení životního postoje.
Výbor ze staré tradiční ataroarabské poezie (5.–8. stol.). Básně milostné, heroické, básně o víně. Příležitostně k nim přistupuje i popis přírody, náznak satiry a verše gnómické. Výbor uspořádal a přeložil, doslov a vysvětlivky napsal Karel Petráček. Přebásnila Jana Štroblová. 1. vydání. 23-115-66
Výbor z básníkovy lyriky v novém přebásnění. Překladatel, charakterizující v závěru Puškinův citový a erotický prožitek ("... báseň, jež začínala výkřikem, povzdechem, vzlykem, končívá v žertu, úlevě a vyrovnanosti; do ódy a elegie vstupuje humor..."), o svém překladu říká: "Chtěl jsem se postavit proti vlivu třinácti nebopatnácti desetiletí, který se vždy projeví jako obrušování hran a proměna neobvyklého v samozřejmé, a snažil jsem se dát pocítit v rytmu i volbě pojmenování, že v Puškinovi byl nejen básník plynoucí melodie, nýbrž i básník drsný."
Výbor z básnického díla velkého ruského básníka a prozaika, autora, který nesouhlasil s revolucí 1917, 1920 emigroval do Francie a zemřel v Paříži, autora, kterému byla r. 1933 udělena Nobelova cena. Verše, které na pozadí přírodních dojmů z ruské krajiny zachycují stesk, ve kterém, jak říká autor doslovu, "je něco z obecného soumraku doby na přelomu století". Verše zachycují nálady dne, noci a ročních období. Verše s přírodními obrazy, do nichž jsou promítány pocity loučení, míjení a stesku, stesku z neopakovatelnosti a nenávratna. Verše vzpomínají na uprchlou, prožitou lásku. Verše všímající si osamocených přírodních míst a hřbitovního prostředí s podtextem míjení a zániku.
Antologie z německé poezie 17. a počátku 18. století, o níž pořadatel říká, že se dála "pod zorným úhlem baroknosti i zároveň schopnosti, vyvolat v dnešním čtenáři umělecký dojem, jako kdyby šlo o dílo současné". Zastoupeni jsou : Georg Rudolf Weckherlin, Martin Opitz, Daniel von Czepko, Johannes Scheffler, Andreas Gryphius, Hans JacobChristoffel, Simon Dach, Paul Fleming, Johann Klaj, Christian Hofmann von Hofmannswaldau, Quirinus Kuhlmann, Bartholomaeus Christelius, Abraham a Sancta Clara, Johann Georg Albini, Gottfried Arnold, Benjamin Neukirch, Johann Christian Günther.
Z bohatství autorových básní s přírodní tematikou výbor soustřeďuje takové, kde se příroda stýká se světem města, civilizace. Dramatické pomezí těchto dvou oblastí je místo, kudy do Neumannových veršů proniká básníkovospolečenskyangažované cítění. Autor mnohotvárně zobrazuje vztahy těchto dvou prostředí v okamžicích harmonie i disharmonie.
Výbor chce ukázat jednoho z hlavních představitelů moderní české poezie po první světové válce v celém rozsahu, od jeho veršů jinošských až po verše zralosti. Kniha přináší nejkrásnější verše autorovy lyriky milostné, jeho balady, verše přírodní i poezii sociální.
Podnázev: Antologie z jeho lyriky k stému výročí básníkovy smrti. Výbor ze sbírek Večerní písně, V přírodě a z básnických povídek obsahuje lyriku milostnou, přírodní, básnické reflexe a útočné básně časové, lyrické básně s baladickým šerosvitem, náměty groteskně bizarní, motivy podzimní a zimní autorovy "písně kosmické" aj. Zasvěcený doslov vyznívá v obdivnou rehabilitaci básníkova díla. Uspoř., doslovem: Hálek lyrik a pozn. opatřil Ivan Slavík.
Výbor z aztécké poezie - v níž je cosi jinovatkovitě křehkého a motýlího, ale zároveň teskného, zadírajícího se do duše jako obsidián, lávové sklo - přináší zpěvy anonymních básníků, v nichž básník mluví za sebe o svém lidském údělu; posvátné zpěvy (šoči kvikatl), tj. náboženské hymny, sakrální zpěvy a zpěvy slavnostní; žalozpěvy (ikno-kvikatl), jejichž námětem je prchavost života, vrtkavost přízně bohů, nářky nad zemřelými; hrdinské zpěvy (kvav-kvikatl), tj. zpěvy válečné, ódy opěvující posvátnou válku a hrdinskou smrt; zpěvy o konkvistě, vyjadřující nářky nad pádem a zánikem říše. Připojen je magicky vyznívající popis věcí, který vznikl krátce po konkvistě.
Rozsáhlejší výbor z dosud málo u nás známé tibetské lidové poezie přináší v deseti oddílech (Odraz měsíce, Tři zlaté kvítky, Voda s mlékem, Ztečení sněžné hory, Sníh ve mně, Vůně tibetských sosen, Studánka, kde jsi pil poprvé, Ohnivá paprika, Černý mrak v bílém, Písně nepovedeného dalajlámy) krátké písně, kterým seříká tangthung-sä. Poezie zapůsobí na dnešního čtenáře neotřelým kouzlem básnivě naivního pohledu na lásku, přírodu, svět a sociálním i satirickým a protináboženským zaměřením.
Výbor z proletářské poezie. Postihuje tvůrčí myšlenkový kvas, historický vývoj a vyznění proletářské poezie dvacátých a přelomu dvacátých a třicátých let našeho století. Uspořádala a doslov napsala Zina Trochová.
Výbor obsahuje nejvýznamnější verše z dosavadní básníkovy tvorby, které představují poezii milostnou, přírodní a politickou, a některé nové, dosud nepublikované básně.
Výbor, přibližující občanskou tvář Dykových veršů z různých tvůrčích období, byl sestaven ze sbírek Satiry a sarkasmy, Pohádky z naší vesnice, Prohrané kampaně, Lehké a těžké kroky, Noci Chiméry, Anebo, Okno, Poslední rok, Domy, Devátá vlna. Uspořádal, doslov a ediční poznámku napsal Eduard Petiška; úvod Vilém Závada.
Svazek přináší čtenáři reprezentativní výbor básní portugalských a galicijských básníků 13. a 14. století. Písně portugalských trobadorů přeložil Vladimír Mikeš.
Svazek představuje komorní výbor z díla básníka, který je zaměřen na jeho lyriku nostalgických návratů a milostných vzplanutí. Svéráznost přístupu editora této knihy tkví v tom, že se výběrem veršů pokusil rekonstruovat drama Sovova zamilování do dívky o 19 let mladší, sňatku s ní a tragického krachu tohoto manželství. Tento nerovný sňatek podnítil básníka k působivým dílům jeho meditativní poezie a rovněž mu napomohl citlivě vyjádřit nálady "konce stolet".
Přestože sbírka nemohla být v roce 1971 podle plánu vydána, většina básní byla průběžně použita v dalších básnických sbírkách či při samostatném uveřejnění v novinách. Některé byly mírně upravené. Závěrečná ediční poznámka přináší přehled jednotlivých básní a jejich úprav a užití.
Svazek obsahuje pět svitků milostných písní z Japonska, napsaných na rozhraní 12. a 13. století. Tato poezie byla často recitována a posuzována při různých básnických soutěžích, a proto se na její tvorbě podílely i významné osobnosti císařského dvora. Základem takové poezie se stalo pětiverší (nazývané tanka), často věnované tajné lásce nebo zkomponované pod určitým intimním dojmem z okolního světa. Verše jsou charakteristické svým rytmem a zvukomalebností i snahou o zobrazení miniaturního čistého lidského impulsu.
Edice Květy poezie. Nejznámější a nejoblíbenější sbírka baladických básní 19. století. Balady inspirované slovanskými i jinými pověstmi se vyznačuje dějově dramatickým spádem, prostředí je ovšem vykresleno stručně, popisně…
Výbor z písňových textů Karla Kryla, rozdělený podle doby jejich vzniku, od doby před srpnem 1968 přes jeho exilový pobyt, až po píseň Monology, která vznikla po listopadu 1989. Ukazuje tak průřez Krylovým dílem. Do výboru nejsou zařazeny lehčí, satirické texty.