Hořký dým paměti

Výbor z básnického díla velkého ruského básníka a prozaika, autora, který nesouhlasil s revolucí 1917, 1920 emigroval do Francie a zemřel v Paříži, autora, kterému byla r. 1933 udělena Nobelova cena. Verše, které na pozadí přírodních dojmů z ruské krajiny zachycují stesk, ve kterém, jak říká autor doslovu, "je něco z obecného soumraku doby na přelomu století". Verše zachycují nálady dne, noci a ročních období. Verše s přírodními obrazy, do nichž jsou promítány pocity loučení, míjení a stesku, stesku z neopakovatelnosti a nenávratna. Verše vzpomínají na uprchlou, prožitou lásku. Verše všímající si osamocených přírodních míst a hřbitovního prostředí s podtextem míjení a zániku.