Svazek obsahuje verše z let 1980-1982. V 5 odd. můžeme sledovat vrcholící etapu kruté jistoty zániku lidského života, jež je spojena s kulminací smyslového prožitku lásky i její hořce tesklivé ozvěny. Jsou to verše, v nichž se uzavírá drama, jedno z nejodvážnějších a nejvypjatějších v moderní české poezii.
Kniha vychází ke 100. výročí narození básníka Oldřicha Mikuláška (1910–1985). Vedle reprezentativního průřezu jeho celoživotní básnickou tvorbou přináší faksimile dobové korespondence, fotografie, eseje, studie, rozhovory i básníkovy vlastní úvahy o poezii. Velkým přínos představuje výběr z Mikuláškovy vzájemné korespondences Josefem Čapkem, Jindřichem Chalupeckým, Františkem Halasem, Františkem Hrubínem, Vladimírem Holanem, Josefem Kainarem a Jaroslavem Seifertem, cenné jsou i původní vzpomínky Milana Kundery, Vladimíra Justla, Jana Trefulky i generačně mladších Miroslava Huptycha a Josefa Souchopa, ale i čerstvého devadesátníka Ludvíka Kundery. Zařazeny jsou též zásadní studie Jindřicha Chalupeckého, Jiřího Opelíka, Milana Uhdeho, Jiřího Trávníčka a Františka Schildbergera. Texty provázejí chronologicky uspořádané fotografie zachycující básníka od dětských let až do posledního období jeho života. Knihu uzavírá životopisný doslov Zdeňka Drahoše.
Agogh, která je považována za jeden z vrcholů tvorby Oldřicha Mikuláška, vyšla nejprve v cizině v r. 1980, v Čechách až v roce 1989. Básník Oldřich Mikulášek (1910–1985) je autorem čtenáři stále vyhledávaným, neboť jeho přemýšlivá poezie oslovuje další a další generace. Působil v literární skupině Host do domu, po roce 1969se stal samizdatovým spisovatelem. Znovu publikovat směl až po roce 1980. Jeho sbírka Agogh, která je považována za jeden z vrcholů jeho tvorby, vyšla nejprve v cizině v r. 1980, v Čechách až v roce 1989.
Poéma inspirovaná kosmickým letem se Země na Měsíc, jejž v září 1959 poprvé uskutečnil SSSR. Je to odvážný pokus o vyjádření naplňujícího se kosmického snu lidstva. Je to báseň ryze pozemská, plná opojného zamyšlení nad Měsícem a Lunou, nad vztahem člověka k Zemi.
Knížka milostných veršů, jež poskládal Mikulášek ze svých básnických sbírek. Představují jej ve výlučné podobě básníka lásky, objevujícího sobě i čtenářům, jak nevyčerpatelným inspiračním zdrojem je i dnes milostný cit.
Mikuláškova nevůle participovat na kulturní „normalizaci“ měla za následek desetiletou odmlku ve vydávání. Texty, jež vznikaly v této době, vycházejí v rychlém sledu až na počátku 80. let (Veliké černé ryby a dlouhý bílý chrt, Žebro Adamovo, Sólo pro dva dechy, Čejčí pláč). Zachovávají autorův hodnotový svět, přibývá však jemných smutků z odeznělých (především milostných) dramat. Mikuláškova přírodní motivika nadále uplatňuje kontrasty univerzálních celků a jejich drobných součástí. V pokoře a bilančním tichu básní vyniká obraz „listíčka, třesoucího stromem“. Do středu pochybností se posouvá samotná řeč, básník stále více poměřuje slovo mlčením a nevyslovitelností.
Kniha nabízí nejen obsáhlý výbor z básnické tvorby Oldřicha Mikuláška, ale i průvodní komentáře a studie. Podstatnou součástí publikace jsou i dobové ohlasy Mikuláškova básnického díla v podobě četných recenzí, literárněvědných studií a dalších příspěvků. Stranou nezůstaly ani Mikuláškovy reflexe vlastního díla, které jsou zastoupeny vybranými rozhovory, úvahami a dalšími statěmi. Shromážděný materiál představuje jedinečný soubor textů, který podává plastický obraz nejen Mikuláškovy básnické tvorby, ale i její dobové recepce. Texty jsou doprovozeny vybranými fotografiemi, kresbami a karikaturami. Knihu uzavírají ediční poznámka, bibliografie a rejstříky.
Kniha Chléb pod sněhem vůbec poprvé v ucelené podobě představuje publicistickou tvorbu básníka Oldřicha Mikuláška, s níž se v letech 1934–1952 postupně seznamovali čtenáři přerovského listu Obzor a brněnských deníků Rovnost a Lidové (resp. Svobodné) noviny. Na rozdíl od Mikuláškova básnického díla zůstávala doposud stranou zájmu, avšak neprávem. Ve většině novinářských textů se totiž projevuje Mikuláškovo básnické vidění světa i jeho specifický lyrický jazyk. Výbor předkládá přes 130 příspěvků různých žánrů, rozličných námětů a proměnlivého rozsahu z celkového počtu asi 800 zveřejněných publicistických článků Oldřicha Mikuláška. Mikuláškovy texty jsou doplněny o vzpomínky jeho přátel a kolegů na dobu básníkova působení v novinách. Kniha je doprovozena fotografiemi a uzavřena vysvětlivkami dobových reálií, ediční poznámkou a seznamem pramenů a literatury.
Moravského básníka Oldřicha Mikuláška, od jehož smrti uplyne letos třicet let, připomínáme jednou ze dvou sbírek „minisonetů“, jež jsou ukázkou básníkovy formální virtuozity. Nepatří sice mezi jeho vrcholné práce, jako třeba Agogh, ale jsou drobnými klenoty jeho lyrické tvorby.
Horoucí zpěvy, spolu se sbírkami Divoké kačeny a skladbou Albatros, v nichž zcela převládá hymnický zpěv na oslavu nezproblematizovaného života, poplatný oficiálnímu dobovému optimismu.
Antologie z české poezie, která reagovala či byla inspirována srpnovou invazí z roku 1968, kdy vojska pěti armád obsadila území tehdejšího Československa. Básník a editor Jakub Řehák zařadil do této stručné antologie šestadvacet textů od osmnácti českých básníků. Původně byl tento výbor plánován mnohem šířeji, od tohoto záměru ale bylo upuštěno vzhledem k obtížnému získávání autorských práv. Jednotliví tvůrci zde defilují v abecedním pořadí: jejich poezie je pak ponejvíce bezprostřední reakcí na srpnovou agresi nebo se týká tíživé a dusné společenské atmosféry, jež se po této události dostavila a předznamenávala dlouhé normalizační období. Společným básnickým znakem je pak vyjádření naprostého, zásadního a nekompromisního nesouhlasu s aktem, který náhle proměnil malou středoevropskou zemi v totální "ruskou gubernii", v níž se člověk cítí "přitlačen ke zdi", v níž zmizí i ta nejzoufalejší naděje na lepší časy a existuje jen budoucnost, jež nám "vylupuje oči".
Kniha vyšla k 30. výročí založení nakladatelství BLOK. Kniha je reprezentativní - výběr 13 brněnských básníků.Jindřich Uher, Zdena Zábranská & Zdeněk Řezníček
Básnická sbírka o pěti větách, v nichž autor vyjadřuje filosofickou koncepci života jako ustavičného dramatu. Autor v nich vyjadřuje opět filozofickou koncepci života jako ustavičného dramatu s napětím protikladných poloh. Skladby pocházejí z období básníkovy těžké nemoci, odtud rysy tragikomičnosti a účtování. Vyzkoušený syntakticky členitý volný verš do sebe vstřebává reálie bez výběru pro vnitřní spojitost.
Reprezentativní průřez tvorbou moravského básníka vydaný u příležitosti 10. výročí úmrtí. Vedle nejkrásnějších básní vybraných z dvaadvaceti sbírek poezie najdete v knize řadu neznámých fotografií, vybranou korespondenci, kopie dokumentů a také původní příspěvky Antonína Přidala, Milana Kundery a Vladimíra Justla.
Výbor z tvorby současného básníka, jehož dramatické zpěvy obnažují kořen lidských běd i horoucně chválí život, zahrnuje verše z let 1940-1958. Vzniká tak nový básnický celek, tematicky rozdělený do čtyř částí, nazvaných Malé spásy, Černá múza, Sóla a Chóry. K vydání připravil a doslov napsal Milan Uhde.
Interpretace textu básníka Oldřicha Mikuláška Vyvolávač. Jedná se o soubor pěti studií, jakýmsi interpretačním symposion nad Mikuláškovým Vyvolavačem, který je doplněn úvodem a přehledem literatury vztahující se k básníkovi i k interpretaci textu. Editor: Jiří Trávníček.
Jedna z prvních sbírek, poprvé vydaná na sklonku padesátých let (1959), která přirozeným a realistickým způsobem zachycuje opravdové životní pocity člověka v tomto období. Mikulášek "vybavil" tuto sbírku parafrází klasického verše, v němž svébytnou formou usiluje o stručný básnický tvar. Pro tento účel využívá tzv. "minisonetů" s desetiveršovou strofickou strukturou 4–3–2–1. Sbírka vznikala v době, kdy ve společnosti přece jen začalo docházet k nepatrnému uvolňování tvrdých stalinistických poměrů, což básníkovi umožnilo zdůraznit meditativní polohu své tvorby, ve které zároveň kladl naléhavé otázky, jež dychtivě pátraly po opravdových hodnotách lidského života, po jeho touhách a naplnění.
Sbírka básní z roku 1947. Sbírka "Pulsy", poprvé publikovaná roku 1947, je považována za vrcholné dílo prvního tvůrčího období významného českého básníka Oldřicha Mikuláška. Oldřich Mikulášek se pokusil v tomto souboru především zachytit dobovou atmosféru, která pronikala do lidského bytí dva roky po ukončení druhé světovéválky. Samotný název pak charakterizuje vzrušující tep času, puls, jenž pravidelně bije a stává se erbovní existenciální hodnotou. V této sbírce se zároveň autor projevuje již svým osobitým stylem a jazykem, až živelným smyslovým opojením i snahou prodrat se do hloubi či na dřeň pocitů a prožitků. I proto tuto sbírku neoslabují některé ještě tendenčně pojaté básně, naopak zde převažují již motivy, v nichž si básník uvědomuje složitost světa a naznačuje, že dospět k uspokojivému cíli, v tomto případě "najít střed vesmíru", onen kýžený bod, zmíněný v úvodním mottu, bude nesmírně obtížné, a možná i zcela neuskutečnitelné.
Autorův vyzrálý básnický jazyk spolu s myšlenkovými náboji povyšuje tuto sbírku milostné poezie na ojedinělou literární záležitost v současné české poezii. Vydání první.
Výbor z celoživotní tvorby jednoho z nejvýznamějších čes. lyriků posledních desetiletí. Vztah muže a ženy, napětí přátelství a samoty, člověka a přírody apod. Do autorových veršů, i když v malé míře, zasahovaly také proměny doby a události naší historie.
Soubor básní českých autorů oslavujících Říjnovou revoluci, Sovětský svaz a osvobození Československa přináší verše S. K. Neumanna, Hory, Halase, Nezvala a dalších. Sestavili Bedřich Václavek a Jaroslava Václavková.
Sbírka veršů, v nichž se obráží básníkovo vroucí přisvědčení životu a touha oblažit lidi objevováním různých podob krásy v něm ukryté. Na mikrodesce je zachycen Mikuláškův hlas a výňatek z jeho básně „Tráva“ v přednesu H. Kružíkové.
Básnická sbírka, utříděná do oddílů Miniatury, Strašidla, Intimity, Tesknoty, uvádí milostné verše o osudové lásce, jež je východiskem vzpomínání, stesku, žárlivosti, zoufalství a jež se promítá do míjení času a stárnutí a do meditací o životě a smrti.
Čtvrtý díl čtyřsvazkového souboru díla předního poválečného českého básníka. Obsahuje básně, které nejprve vyšly ve sbírkách Žebro Adamovo, Sólo pro dva dechy, Čejčí pláč, Druhé obrázky, A trubky zlatý prach.
Oldřich Mikulášek bývá považován za jednoho z předních moravských básníků. Přestože téměř celý život strávil v Brně, je toto určení zavádějící: Mikulášek patří k předním českým básníkům druhé poloviny 20. století. Z velkého počtu jeho básnických děl zasáhly do proudění času a osudu člověka v krutosti doby především sbírky Ortely a milosti (1958) a Agogh, básně z let 1969–1971, které však směly vyjít až roku 1989. Dominantou Mikuláškovy poezie je dále láska, oslava vína, vztah k Brnu a jižní Moravě vůbec a k osudovosti – řada básní jsou úvahy nad smrtí. Mikulášek je mistr uzavřené formy i volného verše; jeho sebrané spisy byly nedávno vydány ve čtyřech objemných svazcích. Uspořádal Vladimír Justl (doslov, ediční poznámka).
Celoživotní výbor z veršů básníka Oldřicha Mikuláška, jehož lásky jsou vždy zcela pozemské a mužné, zalévané vínem krve, palčivé a opravdové až do morku kosti.
Básně z let 1971-1973. 5 oddílů: Zelený míč, Číše, Na chvíli v očistci, Průvody lásky, Utrpení starého Werthera. Klíčovým tématem sbírky je žena. Žena je zpodobněna nejen jako část mužova těla, ale i jako část jeho duše a bolesti. Od různých částí ženského těla přechází básník k filozofičtějším reflexím. Dalšímitématy jsou luna, voda, slzy, lidské maso, ticho, nicota, smrt, Bůh. Vydání první.