Výbor z díla, v autorově vlastním uspořádání. Obsáhlý výbor z básnických sbírek Závadových "Panychida" (1927). "Siréna" (1932), "Cesta pěšky" (1937), "Hradní věž" (1940), "Povstání z mrtvých" (1947) a "Město světla" (1950) ukazuje růst a zrání básníka monumentální obrazotvornosti od jitřivé a tragické melancholie k životodárné vyrovnanosti. (Databáze Národní knihovny ČR)
Výbor, vydávaný k básníkovým pětašedesátinám, je pořízen ze sbírek Panychida, Siréna, Cesta pěšky, Hradní věž, Povstání z mrtvých, Město světla, Polní kvítí, Jeden život.
Ve sbírce "Cesta pěšky" Závada opustil výrazově složitý naturalistický styl a začal hledat hodnoty, které dokáží vzdorovat životní marnosti a lidské osamělosti. Nalezl je ve všední dřině lidí a jejich přirozené solidaritě, a také v úzkém sepětí s rodným Ostravskem, které se mu – aniž by ztrácelo svou hrůznou monumentalitu –stalo zdrojem sociální a národní naděje. Obraz světa se nově polarizoval na protiklad mezi životní falší a opravdovostí a tato etická polarita se stala trvalým základem další básníkovy tvorby.
Antologie z české poezie, která reagovala či byla inspirována srpnovou invazí z roku 1968, kdy vojska pěti armád obsadila území tehdejšího Československa. Básník a editor Jakub Řehák zařadil do této stručné antologie šestadvacet textů od osmnácti českých básníků. Původně byl tento výbor plánován mnohem šířeji, od tohoto záměru ale bylo upuštěno vzhledem k obtížnému získávání autorských práv. Jednotliví tvůrci zde defilují v abecedním pořadí: jejich poezie je pak ponejvíce bezprostřední reakcí na srpnovou agresi nebo se týká tíživé a dusné společenské atmosféry, jež se po této události dostavila a předznamenávala dlouhé normalizační období. Společným básnickým znakem je pak vyjádření naprostého, zásadního a nekompromisního nesouhlasu s aktem, který náhle proměnil malou středoevropskou zemi v totální "ruskou gubernii", v níž se člověk cítí "přitlačen ke zdi", v níž zmizí i ta nejzoufalejší naděje na lepší časy a existuje jen budoucnost, jež nám "vylupuje oči".
Návratem k výchozím tragickým pocitům a postojům a k poezii abstraktně symbolizující je sbírka Hradní věž, v níž se autor pod tlakem válečné a okupační atmosféry vzdal i oproštěného, sevřeného až gnómického výrazu a esenciální obraznosti.
Sbírka krátkých básní určených dětem. Verše oslavují ozbrojené složky československé armády a zdůrazňují jejich význam a přínos klidnému životu v naší zemi v 50. letech 20. století.
Národní umělec shrnuje v knize podstatný výběr ze svých článků a projevů o rodném kraji (Krajina mého srdce), z úvah o poezii (Jak pracuje básník) i z různých literárních studií a vzpomínek na své literární počátky i přátele (Životy a díla, Vzpomínky), kde se představuje jako poučený a citlivý vykladač předních českých básníků (např. Jungmanna, Máchy, Nerudy, Vrchlického, Březiny, Neumanna, Dyka, Wolkera) a vnímavý přítel velikánů české poezie (např. Hory, Nezvala, Branislava, Halase, Hrubína) - a připojuje rozhovor o své generaci (Nechtěl bych nikdy zůstávat stranou). Publikace shromažďuje práce z časopisů, novin a knih od r. 1935 do r. 1975.
Sbírka, nazvaná podle závěrečné básně, obsahuje Závadovy verše z poslední doby, částečně již známé z novin, časopisů a růz. sborníků. Básně jsou rozděleny do několika tematicky příbuzných oddílů, mezi nimiž je však vnitřní souvislost. Od Města zlata (odd. 1.) přichází básník přes skončenou válku a oslavu míru (odd. 2.) k dělníku a zvl. horníku, Ostravě, jejím šachtám a lidem (odd. 3.), aby hned zas zachytil přírodu a její věčnou změnu(odd.4.)a přesoslavu ženy a ženství (odd. 5.) se dostal až k vysněnému Městu světla (odd. 6.).
Bibliofilní vydání básně „Moře“, v níž se básník obdivuje moři hovořící jazyky lidskými i andělskými, zdobené zlatými plážemi a opálenými dovolenkáři. Neprodejný tisk k Vánocům 1962.
Bibliofilní vydání básně „Na zemi“, později zařazené do sbírky Jeden život. Vydáno k Novému roku 1960. Básník odmítá mezihvězdné cestování a zdůrazňuje nutnost, aby člověk zůstal na Zemi; aby dokázal pohnout zemí a planout jako slunce.
Básnický soubor nevýslovných žalů, temného dědictví války a pašijového mučednictví. Bibliofilie, Sáňka 5447. Tištěno na italském papíře Fabriano. V pozměněné podobě později zařazeno do sbírky Siréna.
Tryzna za zesnulým symbolistním básníkem, později zařazená do sbírky Siréna. Vyzdobil Jan Konůpek; vytiskl na ručním lisu a vydal svým nákladem Josef Portman. Bibliofilie, Sáňka 5448. Vyšlo 20 číslovaných výtisků na pravém japanu.
Útlá básnická knížka shrnuje Závadovy verše, otiskované porůznu v novinách a časopisech od r. 1950, kdy vyšla básníkova poslední sbírka "Město světla." Ve zbírce se projevil – a schematismus, rétoričnost a didaktickou přímočarost do Závadových veršů vnesl – silný vliv poúnorových požadavků na socialisticky orientovanou tvorbu.
Již v "Panichidě" odhalil Závada kořen své vnitřní krise a světobolu nové generace, vysílené a churavé Evropy. V "Siréně" (1. vyd. 1932) promlouvá ještě tíživěji onen smutek, kterým reagovala poesie na prozatímní a tísnivou dobu druhého období. Také Závadovi stála v hlavách na začátku života válka a přítomný permanentní a latentní válečný stav vyjádřil Závada v této knize velmi naléhavě. V jeho eruptivních verších jako by promlouvalo nejen vnitřní napětí básníkovo, nýbrž i drsná výbušnost jeho rodného ostravského kraje. (Bedřich Václavek.)
Soubor básní českých autorů oslavujících Říjnovou revoluci, Sovětský svaz a osvobození Československa přináší verše S. K. Neumanna, Hory, Halase, Nezvala a dalších. Sestavili Bedřich Václavek a Jaroslava Václavková.
Tři výrazné sbírky básníkovy tvorby (Panychida, Cesta pěšky, Hradní věž): první, básnická prvotina z r. 1927, zahrnující verše věnované rodnému Ostravsku, verše o bolestech a stínech života, druhá s verši vracejícími se k rodné zemi, přírodě, s verši, v nichž básník zápasí o vlastní poznání, o vztah k životu, člověku a vnichž se hlásí k národní víře i k životním kladům; třetí, vrcholná, za níž byl autor poctěn národní cenou, s verši tíhnoucími k optimismu a monumentalitě, s verši zamýšlejícími se nad negativními otázkami civilizace a kladoucími zásadní otázky o životě a smrti.
Dvanáct krátkých básniček o zábavách a povinnostech nejmenších dětí, o práci dospělých i krásách přírody. Zprac. z pův. leporela "Mám rád svou maminku"
V pohotovosti - Sborník prací českých spisovatelů ke Dni československé armády. Sestavili Vilém Závada a Vlastimil Maršíček. Předmluvu napsal Vilém Závada. Z předmluvy: Kniha, obsahující příspěvky více než 50 českých autorů, pokračuje v tradici zahájené sborníkem "Našim vojákům", vydaném k loňskému Dni československé armády. Kromě jiných známých autorů, jako Vítězslava Nezvala, Jana Drdy, Jarmily Glazarové, Karla Konráda aj., přispěl do sborníku i Petr Bezruč novými verši, v nichž šťastně navazuje na lidové tradice písňové i na lidové tradice bojové. Příspěvky, napsané většinou v letošním roce, zobrazují život obránců naší vlasti od slavných dob Žižkových, přes dobu Rakouska-Uherska a dobu první republiky až do současnosti. 1. vydání.
Rozsáhlý výběr z celoživotního básníkova díla. Výbor je členěn do 5 oddílů, které sdružují autorovu osobitě hořkou milostnou poezii, meditace nad osudem člověka 20. století, básně věnované rodnému Ostravsku, přírodní lyriku i autobiografické výpovědi.
Výbor z básníkova překladatelského díla, který zahrnuje i některé překlady knižně nepublikované, představuje verše J. Kostry, F. Prešerena, O. Župančiče, S. Kosovela, S. Petöfiho, A. Józsefa, M. Emineska, T. Argheziho, M.Vapcarova, E. Bagrjanové, A. Dalčeva a O. Chajjáma.
Průřez životní tvorbou básníka, jehož dílo je silně poznamenáno osudy a událostmi naší doby. Ukazuje poctivou cestu autora od tragického pocitu marnosti a lidské osamělosti k vyjádření hluboké životní radosti, lásky k člověku a rodné vlasti. - Doslov: A. M. Píša: Poezie Viléma Závady.