IX. svazek Spisů Jiřího Ortena přináší vůbec poprvé všechny jeho dochované mladistvé básně, které napsal před svou prvotinou Čítanka jaro (1939). Básně jsou řazeny chronologicky od roku 1935, umožňují tedy krok za krokem sledovat zrod a zrání jednoho z největších českých básníků 20. století. Knihu edičně připravil literárníhistorik, kritik a editor Jiří Opelík, který zde ve své ediční studii "Orten před Ortenem" podal jeden z dosud nejhlubších vhledů do zrodu Ortenovy poetiky, v úplnosti shrnul všechny osobní i dobové souvislosti se vznikem Ortenova mladistvého díla spjaté a svazek opatřil vyčerpávající ediční poznámkou. Svazek básnických juvenilií Jiřího Ortena patří k základním hodnotám novodobé české literatury.
Báseň Halasova, Holanova, slova A. Brouska a vzpomínky O. Ornesta uvedou čtenáře do Ortenovy sbírky. Básník se vyznává ze svých lásek a zklamání, žádný životní problém neřeší lehkomyslně, naopak přistupuje k lidským činům s pochopením a odpovědností. Básně jsou proloženy úryvky z Ortenovy prózy a jsou připojeny úryvky zkorespondence tak, aby osobnost básníkova byla čtenáři co nejbližší.
Roku 1940, tak jako ostatní autoři židovského původu, byl Jiří Orten vystaven zákazu publikování a tak sbírku vydal v nakladatelství Václava Petra pod pseudonymem Karel Jílek. "Cesta k mrazu" se objevila rok po Ortenově prvotině "Čítanka jaro" a byly v ní shromážděny verše, které na Ortenův předcházející opus svou formou i obsahempřímo navazovaly. Ve dvou oddílech jsou zde skloňovány základní témata Ortenovy tvorby, mezi něž patří osamocení, stesk či předtuchy neodvratného příchodu smrti. Hned v úvodní básní zpracoval Orten například smutný obraz pozdního a dohasínajícího léta, jinde zase elegicky vyslovuje obavu, že nebude již žíti a v dalším verši motiv přilétajícího havrana už jakoby předznamenává nástup tmy, která pohltí svět. Orten bolestně a se zármutkem sleduje události, které se kolem něho odehrávají: v samotné titulní básni pak předpovídá a kreslí hořký obraz svého osudu, oněch okamžiků, kdy "smrt je blízká", kdy "zastaví se čas, až ticho na vystydlém / srdci se bude zachvívat, / až budu otevřen, až pod očima mýma /armáda červů spatří zámek vrat."
Obsahuje verše naplněné touhou po bezprostředním dětském vnímání světa, po bezpečí s matkou i v matce. Ideál harmonické jednoty člověka a věcí je rozbit pocity zmaru a absurdity lidské existence. Básně jsou často postaveny na kontrastu např. láska a zrada, válka a naděje aj.
Obsahují všecky tři deníky, které si psal od 10. ledna 1939 až do své smrti - v předvečer svých 22 narozenin, kdy jej náhodou zachytila na ulici německá sanitka a vlekla jej několik desítek metrů po dlažbě. Za dva dny na to, 1. září 1941, Jiří Orten zemřel. Jeho deníky vyšly - jako většina jeho díla - po druhé světové válce.
Kniha, kterou jest Jiří Oten po prvé představován v celistvosti svého básnického vývoje a úhrnem svých veršů publikovaných i obsáhlým výběrem z nepublikovaných. Má tři části: básnické sbírky, básně porůznu otištěné a básně netištěné. 1. vydání s fotografií autora.
Sedmý svazek Spisů obsahuje dramatický text Hra v osud aneb Hledá se šťastná náhoda (filmové libreto na téma španělské občanské války), torzo dramatizace Anýzového jablka Francise Jammese, pohádku Šťastná princezna a drama Blahoslavení tiší (spoluautor Zdeněk Urbánek). Další oddíl tvoří Ortenovy recenze knih známých autorů (převážně z roku 1939), publikované v Rozhledech a Čteme. Třetí část obsahuje jeho články z Mladé kultury, Haló novin, ze Studentského časopisu a Kritického měsíčníku. Závěr tvoří anketa Jak vidím svět, kterou vyhlásil v listopadu 1938 Kamil Bednář. Řada textů z tohoto svazku nebyla dosud publikována, jiné pouze časopisecky.
Soubor básní Jiřího Ortena obsahuje tři sbírky, které autor dokončil krátce před svou smrtí. Ohnici, Jeremiášův pláč a Elegie. Ve sbírkách se oproti předchozí tvorbě silně projevují úzkosti a osamělost, kterými autor trpěl kvůli protižidovské politice i ztrátě blízkých. V případě Jeremiášova pláče Orten vztáhl biblické téma do přítomnosti, v lyrické Ohnici věnované zemřelému otci se vyznává z pocitu ohrožení, v Elegiích se pak autor loučí se svým mládím a vlastně celým životem.
Básník intimní milostné lyriky, která doposud oslovuje čtenáře různých generací. Jaké velké dílo by pravděpodobně po sobě zanechal Jiří Orten, kdyby nežil tak krátce! Tento básník intimní milostné lyriky, která doposud oslovuje čtenáře různých generací, se věnoval i spolupráci s novinami a časopisy a divadlu. Za okupační perzekuce byl z rasových důvodů vyloučen z konzervatoře i z veřejného kulturního života. Možnosti emigrace nevyužil, střídal různá zaměstnání a místa pobytu i různé pseudonymy. Zemřel ve dvaadvaceti letech, kdy ho srazil německý sanitní vůz. Z jeho díla připomínáme sbírku Elegie – soubor devíti elegií. Mladý básník v nich hodnotí a loučí se se svým existujícím životem, se svým důvěřivým dětstvím a mládím. Sbírka byla ukončena těsně před básníkovou tragickou smrtí. Jejího vydání se Jiří Orten již nedožil.
Ortenovy Elegie jsou jedním z největších děl české poezie. Byla by proto škoda, kdyby nebylo přístupné celému světu. Toto dvojjazyčné vydání obsahuje úplný český text s novým anglickým překladem. Dílo bylo vydáno při příležitosti stého výročí autorova narození. O době vzniku devíti elegií podává zprávu sám Orten, kterýsi jednotlivé části souboru zapisoval do svého deníku od února do začátku března 1941. O půl roku později, sražen německou sanitkou, Jiří Orten umírá. Bylo mu dvaadvacet let. Jako Žid musel sdílet osud celého etnika, které nacismus určil k „vyhubení“. Žánr elegie, žalozpěv, se v Ortenově poezii spojuje s obrazem znovuzrození, který odkazuje k tradici Písma. Elegie se pohybují v pásmu zaslíbení smrti. Je to místo, kde se zjevují minulá dění, která však marně hledají svůj dávný význam.
Tento svazek edice knihovnicka.cz sdružuje básnickou skladbu Jeremiášův pláč a sbírku Elegie, kterou mnozí Ortenovi vykladači považují za absolutní vrchol básníkovy tvorby a současně za jeho testament. Obě dvě díla spojuje nejen doba a okolnosti vzniku, ale také některé shodné rysy vyplývající z charakteru postavení židovského básníka v nacisty okupované zemi. Jeremiášův pláč je krátká skladba, která aktualizuje biblické téma nářku proroka Jeremiáše nad vypleněným Jeruzalémem. Jednostranný dialog, který Orten se starozákonním Bohem vede, se snaží postihnout v nápadných paralelách děsivost vlastní prožívané současnosti. Elegie jsou cyklem devíti žalozpěvů, inspirovaných rilkovskou tématikou. Subjektivní a objektivní se prolíná v básnických úvahách o dopadech okupace, ztrátě lidství a transcendentna. Kniha je doplněna doslovem Petra Kuběnského.
Za městem se objeví podivná, žlutá záře, za níž přicházejí a již se nevracejí dívky z města. Skupinka mladých se rozhodne uniknout k Modrému jezeru, kde si postaví skleněný dům. Žlutí ptáci je však najdou i zde. Spíše než o fantaskní příběh jde o Ortenovo přemítání nad odchodem naivity mládí a nejistotou dospělosti.
Korespondence s Věrou Fingerovou. První vydání dosud nezveřejněné milostné korespondence z let 1937–1941, s napětím očekávané všemi čtenáři Ortenova díla, poskytuje jedinečný klíč k pochopení vzniku vrcholných milostných básní jednoho z největších českých lyriků.
Kniha je doplněna zasvěcenou úvodní studií, zamýšlející se nad básníkovým dílem a jeho tragickým osudem. Nemalý význam zde má i připojená dokumentární příloha, která podává obraz společnosti, v níž bylo nadanému českému básníkovi souzeno žít a tvořit, milovat, ale i bolestně trpět. Svazek obsahuje autorovy mladistvé verše, ale i jeho prozaické pokusy a stati, publikované v nejrůznějších časopisech od 20. let.
Svazek obsahuje kompletní básnické sbírky Jiřího Ortena. Sbírky Čítanka jaro, Cesta k mrazu, Ohnice, Mé město, Jeremiášův pláč, Scestí a Elegie. Sbírky jsou řazeny chronologicky podle doby svého vzniku, nikoliv podle data vydání. Všechny básně jsou obsaženy také v předcházejících prvních třech svazcích Ortenových Spisů, tedy v Modré, Žíhané či Červené knize.
Svazkem Korespondence se završuje vydávání devítisvazkových Spisů Jiřího Ortena. Kniha shrnuje Ortenovu korespondenci odeslanou i přijatou. Jeho korespondenčními partnery byly významné osobnosti české literatury (Ivan Blatný, Klement Bochořák, Hanuš Bonn, Karel Čapek, Václav Černý, Jiří Daniel, František Halas, Jindřich Heisler, Vladimír Holan, Jindřich Chalupecký, Jaromír John, Pavel Tigrid, Zdeněk Urbánek a mnozí další), divadla, studentského života na prahu války, ale i členové jeho rodiny, přátelé a Věra Fingerová. Právě korespondence s Věrou Fingerovou, jejíž část přijatá dosud nebyla v úplnosti publikována, a korespondence Jiřího Ortena s jeho maminkou tvoří nejrozsáhlejší korespondenční soubory přítomného svazku. Na Ortenově korespondenci můžeme zblízka sledovat života mladého básníka a dozvědět se tak mnoho podstatného i o vzniku jeho literárních textů. Edice je doprovozena komentáři, zevrubnou ediční poznámkou editorky Marie Havránkové a jmenným rejstříkem.
Jiří Langer a Jiří Orten představují dva póly židovství a češství, literatury a víry: Langer se z modernity vrací k chasidství, ale občas ho vykládá velemoderně. Orten se ze židovských tradic téměř vyvázal, ale pod tlakem blížícího se šoa se vrací k Písmu. Modlitby českožidovské jsou uspořádány podle liturgického roku judaismu: K jednotlivým svátkům jsou přirazeny modlitby ladící tématem či náladou. Dva modlitebníci jsou doplněni na dvojí „minjan“, modlitební desítku: V první znějí úryvky z děl dalších českožidovských autorů, od obrozence Kappera po Ortenovy druhy. Druhou desítku tvoří úryvky těch, kdo se s židovskou zbožností rozešli, a přece v nich pracuje – či těch, kteří k židovství rodem nepatřili, ale zamilovali si dům izraelský, jeho víru a poezii. To poslední platí i pro editora knihy, Martina C. Putnu.
Sbírku Ohnice napsal v roce 1939 - 1940 a vyšla v roce 1941. Je věnována památce zemřelého básníkova otce. Ve sbírce se spojuje básníkovo soukromí s válečnou dobou, kterou jako Žid prožíval ve velkém rasovém ponížení.
Výbor z díla Jiřího Ortena: Podivná smrt Filipa Frieda / Povídka o hledání bratra / Začátek slabosti / Kde je šat plný vlahých ňader? / Dušičky / První slovo / Druhé slovo / Třetí slovo / Čtvrté slovo / Páté slovo / Toník a Mařenka / Konečně kousek místa / Dramata: Smutná princezna / Blahoslaveni tiší / Prolog ke hře Anýzové jablko.
Knížka lyricky stylizovaných pohádek, které Jiří Orten psal souběžně se svými prvními básnickými pokusy. Osm pohádek, adresovaných dvěma dětem - Jiřímu a Marii - se vyznačuje lyrickými, symbolickými náměty a básnivým jazykem, jímž se texty místy blíží žánru básní v próze. Orten je napsal pod přiznaným vlivem francouzskéhokřesťanského básníka Francise Jammese. Devátá kapitola je stylizována jako deníkové zápisky, v nichž se už dospělý Jiří (adresát pohádek) ohlíží za svým dávno zemřelým otcem - jejich autorem.
Dvě lyrické prózy jsou v podstatě básníkovým hledáním sebe sama a svého nezaměnitelného místa ve světě. Tyto Ortenovy prózy vznikaly v letech 1937–1938 z pera tehdy 18letého autora. Píše v nich jakési příběhy svého života. Tyto prózy jsou sestupováním k nejhlubším kořenům vlastní bytosti, výpovědí o ztracené lásce, nerealizovatelné v tomto světě či výpovědí o hodnotách lidství a jeho podstatě.
Obsahuje román Toník a Mařenka. Záznam snu, Eta, Eta, žlutí ptáci, Malá víra a další drobné prózy, některé společně napsané s Ivanem Blatným. Uspořádala a ediční poznámku napsala Marie R. Křížková.
Podtitul: básníkova korespondence s matkou, doplněná básněmi, prózou, výpisky z deníků a citáty. Výbor korespondence J.Ortena s matkou podává dramatický obraz posledních pěti let jeho života.
Když Jiří Orten dokončil během nacistické okupace uplné znění této sbírky a připravil ho k tisku, tušil, že se jejího vydání již nedočká. Bránila tomu rasová perzekuce, která byla uvalena na všechny autory židovského původu a tak soubor těchto veršů byl pak skutečně poprvé publikován v poválečné době roku 1947, kdy od básníkovy tragické smrti uplynulo již šest let. Ortenovy verše tentokrát jakoby opouštějí svůj vyhraněný melodický tvar a stávají se tváří v tvář nepříznivému a krutému času dramatickým leporelem se smutnými a bolestnými obrazy. Nepochopitelnost světa, která ukazuje svou nelítostnou podobu, bezradnost a pocit marnosti jsou následovány prožitky autorovy bezútěšné situace, v níž se již zjevuje předtucha blízké a neodvratné smrti. Znění textu této knihy vychází z díla Scestí tak, jak bylo vydáno nakladatelstvím Český spisovatel v roce 1995 (ORTEN, Jiří. Knihy veršů. Praha: Český spisovatel, 1995. 301 s. Spisy Jiřího Ortena, sv. 4).
Soubor Ortenových básní Scestí, který autor připravil k vydání již roku 1941, vyšel až posmrtně v roce 1947. K němu jsou v tomto souboru připojeny také nezařazené básně z rukopisů a periodik.
Próza, ve které se autor inspiroval svým dětstvím v Kutné Hoře, vypráví příběh chlapce Toníka a jeho tajné lásky k dívce Mařence i zrání pod vlivem tajemného „věžníka“. Dílo představuje reflexi dětství, zachycuje jeho trápení, radost a bezstarostnost i okamžiky, kdy se dětství začíná zvolna vytrácet.
Výbor z poezie J. Ortena, který uspořádal a připravil Jiří Holý. Holý knihu doplnil nejen o ediční poznámku, ale i studii s názvem Smrt proměněná v poezii.