Poslední sbírka Františka Halase, jednoho z největších básníků českého jazyka, vyšla jako samostatná knížka poprvé a naposledy v roce 1957. Už tehdy byla díky komunistické kulturní politice opožděna – Halas byl už osm let mrtev, všechny básně sbírky měly za sebou časopisecké otiskyuž v letech 1946–1949. Vznikaly v pohnuté době, kdy jejich autor čelil postupující chorobě i postupujícímu rozkladu kulturní scény a mezilidských vztahů, kterými se vyznačovala doba krátce po válce, rozpadu spjatému s nástupem komunistického režimu. Halas v roce 1948 vydává sbírku V řadě, kolekci angažované poezie, za kterou stály ideály, jež se neměly nikdy naplnit, a rodí se v něm básně, které snad měly být „rozloučením s poezií“, ale staly se spíše prvními náznaky nové, maximálně sevřené, syrové a moderní tvůrčí polohy, kterou už však František Halas nemohl rozvinout. Sbírku A co? najde čtenář ve třech souborech Halasova díla (z nichž ten nejmladší je starý dvaadvacet let!), dvě tři básně z tohoto útlého svazku se pravidelně objevují v antologiích. Vydáváme–li ji konečně znovu samostatně, nechápeme to jen jako připomenutí „klasika“, ale jako zpřítomnění stále živého a intenzivně působícího básnického slova.
Soubor všech básnických sbírek Fr. Halase sestavený Janem Grossmanem. Obsahuje sbírky Sepie, Kohout plaší smrt, Tvář, Staré ženy, Dělnice, Dokořán, Torso naděje, Já se tam vrátím, Naše paní Božena Němcová, Ladění, V řadě, A co?
Svazek je pokračováním Halasových pamětí, jejichž první díl pod názvem "Kemka" líčí dělnické hnutí před první světovou válkou. Autor líčí dobu svého zajetí v Rusku. Vstup do čs. legií, jejich kontrarevoluční vystoupení, proces politické diferenciace v legiích, boj proti reakčnímuvedení, rostoucí sympatie s Říjnovou revolucí, své vyloučení z legií, uvěznění v souvislosti s druhým sjezdem a návrat domů roku 1920.
Druhý svazek Díla F. Halase obsahuje básnickou tvorbu z let 1934-1941. První část zahrnuje dvě samostatné publikované básně Staré ženy a Dělnice, básnické sbírky Dokořán. Torzo naděje (včetně sbírky Časy) , Naše paní Božena Němcová, Ladění a básně ze sbírek vyřazené. Druhá část je věnována básním otištěným časopisecky či ve sbornících. Třetí přináší básně rukopisné.
Bibliofilie představuje dosud nepublikovaný, neznámý text Františka Halase (1901-1949). Jde o jeho první pokus vyslovit poslání poezie a úlohu básníka, který roku 1931 inicioval jeho přítel, budoucí známý překladatel Aloys Skoumal. Třicetiletý básník jím před osmdesáti lety v Olomouci uvedl večer poezie. Unikátní text, jenž se vymkl pozornosti halasovských badatelů, vyniká upřímností a pokorou při hledání slova. I když jsou Halasovy pozdější, známé eseje na dané téma formálně dokonalejší, jedinečnost prvotní, až zajíkavé výpovědi má neopakovatelné kouzlo. Knížka, již editovala Dagmar Blümlová a ilustrovala Renata Klogner Štolbová, je zároveň poctou 110. výročí básníkova narození.
Halasovy verše pro děti, přebásněné S. Renaudovou, jsou doplněny reprodukcemi obálek knih a ilustrací Josefa Čapka. Překlad vznikl v 50. letech a byl určen dětem neteře S. Renaudové. Knihu vydali přátelé S. Renaudové a B. Reynka za podpory francouzského Národního střediska knihy. Kniha má zajímavou grafickou úpravu.
Samostatně vydaný oddíl malému synovi věnovaných veršů ze sbírky Ladění (1942). 300 číslovaných výtisků na holandském papíře, z nich 30 neprodejných označeno I-XXX, další 1-270; všechny výtisky podepsány básníkem a výtvarníkem.
František Halas byl autor meditativní a společenské poezie, jeden z nejvýraznějších představitelů české poezie 30. a 40. let dvacátého století. Sbírka Dokořán z roku 1936 bývá označována za nejpůsobivějších básnickou reakci na nástup fašismu. Halasův osobitý verš je většinou přerývaný, rytmicky nepravidelný a zvukově výrazný. Verše nejsou libozvučné, často jsou násilně přerušené, plné neologismů, mívají neobvyklou větnou skladbu. Halas byl také mistrem v práci s hovorovou i obecnou češtinou a často využíval biblických přirovnání a metafor. Kniha vychází k příležitosti desátého výročí založení nakladatelství Dokořán.
V poezii Františka Halase, v této „mlýnici protikladů“, se sváří – věčně se obrozujíce – úzkost a naděje, hněv a láska, básník a svět, dětství a stáří, jaro a podzim, boj a láska, čas a krajina, mlčení a slovo, slovo a slovo, smutek a radost, smrt a život. Tato poezie nedává konečné odpovědi: vybízí k nekonečnému ptaní. Náš výbor s bolestiplným názvem Dolores se tomuto ptaní pokouší hloubit prostor.
Antologii uspořádal Jan Alda. Do obsáhlé antologie básní, opěvajících krásu rodné země a teplo domova, byly vybrány jednak texty národních písní, jednak díla klasiků české poesie i význačných autorů novějších
České a slovenské verše 1900-1985 Básně vybrali a uspořádali Milan Blahynka, Kateřina Blahynková a L´ubomír Feldek Reprezentativní publikaci Dvojhlas vydávají společně nakladatelství Československý spisovatel a Slovenský spisovateľ v roce čtyřicátého výročí osvobození naší vlastiod fašismu. Tato jubilejní antologie přináší na devět tisíc veršů přibližně stovky nejvýznamnějších představitelů české a slovenské poezie od počátku století až do našich dnů. Ukázky básnických děl jsou rozděleny do dvou částí a vycházejí v národních jazycích. Knihu zdobí sochařské kresby národního umělce Jozefa Kostky a Josefa Wagnera.
Prosté verše, které básník zpívá "do usínání dětí" a jimiž se vžívá do originálního dětského světa, kde myš je probuzená hlína, ryba hastrmaní lžička, zamrzlé sklo je zabaleno do větviček, aby mu nebylo zima, vyprávějí dětem o kosu, který si zavazoval na trávníku tkaničku-žížalu, o jaru, o návratu vlaštovek, o kohoutu, který snáší kraslice, o vrabcích darmojedech, žijících z cizí práce, o paviánech, o "milosrdné zemi Africe" kde se "děcka nemyjí a nečesají", o datlovi, který proklepává les, o hrdličce, přivázané ke kolébce Ježíškově.
Prosté verše, které básník zpívá "do usínání dětí" a jimiž se vžívá do originálního dětského světa, kde myš je probuzená hlína, ryba hastrmaní lžička, zamrzlé sklo je zabaleno do větviček, aby mu nebylo zima, vyprávějí dětem o kosu, který si zavazoval na trávníku tkaničku-žížalu, o jaru, o návratu vlaštovek, o kohoutu, který snáší kraslice, o vrabcích darmojedech, žijících z cizí práce, o paviánech, o "milosrdné zemi Africe" kde se "děcka nemyjí a nečesají", o datlovi, který proklepává les, o hrdličce, přivázané ke kolébce Ježíškově. Nakreslil Ota Janeček. Pro čtenáře od 9 let.
Výbor z díla Františka Halase, bibliografie, životopisný přehled, montáž ze studií, statí, recenzí, poezie, přednášek, rukopisů a dopisů a autentické fotografie samotného autora.
Obsahuje čtyři básnické prózy: O jedné závisti; Zpevanky, zpevanky; Tvář domova; Já se tam vrátím. První próza je vyznáním vroucího poměru ke světu dětí a jejich poezii, druhá je věnována lidové poezii, dvě zbývající jsou básnickým vyjádřením hluboké lásky k rodné zemi a krajině - Českomoravské vysočině.
Ve svazku jsou seskupeny všechny Halasovy teoretické projevy kromě těch, jež pojednávají o výtvarném umění. Jsou to stati uveřejňované knižně a v periodickém tisku i práce nyní otiskované poprvé. Vyslovují se k literatuře (hlavně k poezii) a jejím tvůrcům, k divadlu a tanci i ke kulturním a politickým problémům a příležitostem. Zvláštní oddíl byl věnován juveniliím. Souboru předchází zasvěcená padesátistránková úvodní studie L. Kundery.
Básnické dílo Františka Halase tvoří nenahraditelnou součást českého písemnictví. Ve světové proslulosti jeho básním brání především to, že jsou psány jazykem tak mnohotvárným, že jsou téměř nepřeložitelné. Rozmanitost jeho tvorby připomínáme svazkem, kde jsou zastoupena díla:Naše paní Božena Němcová Tvář Já se tam vrátím Sbírka Tvář rok po vydání obdržela státní cenu. Je věnovaná Josefu Horovi, některé básně věnoval například Janu Zahradníčkovi. Krásné verše opěvují lásku, ale také z nich zaznívá strach ze smrti
Slavná básnická skladba Františka Halase z roku 1939 je silným osobním vyznáním lásky k Vysočině, krajině básníkova dětství. Tato báseň v próze napsaná výsostnými jazykovými prostředky a opěvující jistoty a krásy domova, patří mezi klenoty české poezie. * Ukázka: Sednusi k ohni, z jehož kužele bude černá hodinka soukat teplo a všelijaké povídačky. Pst, pst - zasyčí uhlík a ztratím se sám sobě v kočičím tichu. Doma, doma, doma! To je ono, to je to slovo jako ten nádherný "špalek" kupovaný na poutích, slovo, které hodinu vydrží sládnout pod podnebím. Vzpomenu si na sestru vránu, bratříčka chocholouše, i na ostatní čtyřnožky a hopsáčky, polituji, že nejsou blíž, ba možná i nějaké to kázání bych svedl a ten žvanec taky by se pro nás všechny sehnal.
Kniha teskně a chmurně vyznívající lyriky, zachvívající se úzkostí z bolestného života hojeného pouze tichem. Halas vychází z prožitků smutného mládí podlomeného válkou a tíseň marnosti jej pochopitelně neopouští za neradostných poměrů kolem roku 1930, kdy sbírka vznikla.
Osou výboru z milostné korespondence básníka své Buňce (Libuši Rejlové) je stejnojmenná bibliografie z r. 1930. Z původního tisku přebíráme frontispis od Toyen, dopisy vybral Jan Halas. 1. vydání.
První svazek autorova díla zahrnuje básnickou tvorbu, jež byla napsána do roku 1933. První část obsahuje tyto čtyři básnické sbírky: Sépie, Kohout plaší smrt, Tvář a Hořec. Jako dodatek této části jsou přičleněny básně, které Halas ze sbírek vyřadil. Druhá část přináší básně,které autor uveřejnil v tisku, ale do sbírek nezařadil; jsou to práce různorodé, v podstatě chronologicky utříděné. Třetí a nejrozsáhlejší část shrnuje verše, jejichž jedinéznění známe z rukopisů. V závěrečné části zvané Různočtení, varianty, poznámky snaží se editor vysledovat historii všech zde uvedených textů. 22-122-68
Kniha vyšla po prvé r. 1942, v době nejtěžší okupační poroby. Po druhé byla vydána r. 1947, na mnoha místech opravena a doplněna. Je to jedna z nejvýznamnějších a nejtypičtějších sbírek Halasových. Křtěna hrůzami protektorátního temna, vyjadřovala víru v lepší příští národa, ikdyž z censurních důvodů nemohl básník mluvit otevřeně. Jako v předcházející knize "Naše paní Božena Němcová" vedl Halas čtenáře pro posilu k autorce "Babičky", tak v této knize vede své čtenáře k Nerudovi, Mánesovi a Smetanovi. Jiným takovým zdrojem víry byly básníkovi naše děti, o nichž a pro ně napsal několik básní. Knihu doplňují básně pozdravné a několik básní na rozloučenou, věnovaných našim známým spisovatelům a malířům. Toto třetí vydání knihy se přidružuje textové vydání druhého, autorem doplněného a upraveného.
Výbor lidové poezie, který uspořádali František Halas a Vladimír Holan. Mýlil by se, kdo by v této antologii hledal nějaké úplné vyčerpání oněch dvou motivů z názvu, totiž jak se projevují v lidové poezii. Autorům šlo o to, podat z nedostupných, rozebraných a dnes vzácných sbírek ukázky nejkrásnější, ale vynechali písně příliš známé. Čerpali hlavně z F. L. Čelakovského, Čenka Holase, V. Krolmusa (Sumlorka), J. Bartoše, J. Černíka, F. Sušila, P. J. Šafaříka, Jana Kollára.
Výbor článků a přednášek kriticky zpracovaných podle básníkovy literární pozůstalosti. Uvádí jej přednáška o poezii, následují dva proslovy a vzpomínka na Španělsko, články z oblasti lidové poezie, přednáška "Šaldabásník", studie o básních J. Vrchlického, profily V. Vančury, K. H. Máchy, J. Hory, M. Káchy, J. Fučíka, K. Tomana, F. Šrámka, S.K. Neumanna, J. Ortena a J. Mahena. Na ně bezprostředně navazují "Mrtvé tváře" - portréty V. Dyka, F. X. Šaldy, K. Světlé, H. Heina, F. M. Dostojevského a V. I. Lenina. Poslední úsek knihy tvoří přednáška "Na oslavu české knihy", úvaha před sjezdem čes. spisovatelů a projev na sjezdu ČSM.
Výběr z Halasových básní věnovaných nejrůznějším krajinám – krajině dětství a vzpomínek, krajině domova, krajině měst a krajině jeseně a četným dalším. Bibliofilie, 90 neprodejných výtisků.
Výbor z intimní a milostné lyriky klasického reprezentanta české poezie. Výbor je rozdělen do 3 odd. : první tvoří především juvenilie, druhý typická halasovská lyrika, třetí pak hravě erotická skladba Mladé ženy. Kolibří vydání.
Dvě rozsáhlé básně Františka Halase svým tématem i shodným členěním básně přímo vybízejí k společnému vydání. Skladba Mladé ženy reprezentuje v Halasově tvorbě poezii, která se nezaměnitelným stylem snaží nově vyjádřit erotické motivy. Staré ženy však do této kategorie zařadit nemůžeme. V tomto případě jde totiž o pětidílnou litanickou skladbu, v níž je základním tématem motiv smrti a soucítění se stářím, z něhož vykoupení přináší pouze smrt. V době svého vzniku (1935) byla tato báseň označena F.X. Šaldou jako malé veledílo a toto tvrzení platí nepochybně i dnes. Publikace je doplněna působivým výtvarným doprovodem Oty Janečka.
Naše paní Božena Němcová je básnická sbírka, jejímž autorem je básník, prozaik a překladatel František Halas. Byla napsána v období 2. světové války (1940) a obrací se k minulosti národní kultury. Střetávají se zde témata tradičních národních hodnot, vlastenectví a lidových písní. Autor zde zachycuje nejvýznamnější postavu naší literatury z 1. poloviny 20. století – Boženu Němcovou, která je symbolem hrdosti, vlastenectví a odvahy.