Osm let ležel rukopis poslední básnické sbírky Františka Halase nevydán. Osm let - Těm veršům karanténa času neublížila. Vznikaly v letech 1945 až 1949 souběžně s básněmi druhého oddílu sbírky "V řadě" a vnímali jsme je tehdy v isolovanosti časopiseckých otisků jako rozjitřená a rozjitřující svědectví o básníkových nejvnitřnějších svárech, nadějích i žalech, ilusích i desilusích, jako nový a neoslabeně mladý hlas na hlídce hledačství, které je podmínkou životnosti poezie. Dnes na nás čtrnáct básní sbírky "A co?" naléhá jako rozmyslně skloubený celek. A vidíme náhle s úžasem, jak tato poesie předjímala v myšlence i v tvárném arsenálu, jak pravdivě vyjadřovala svět člověka po druhé světové válce, jak neotřele nový je její hlas ve stavbě Halasova díla i v orchestru nové české poezie. Z doslovu Ludvíka Kundery.
Soubor všech básnických sbírek Fr. Halase sestavený Janem Grossmanem. Obsahuje sbírky Sepie, Kohout plaší smrt, Tvář, Staré ženy, Dělnice, Dokořán, Torso naděje, Já se tam vrátím, Naše paní Božena Němcová, Ladění, V řadě, A co?
Druhý svazek Díla F. Halase obsahuje básnickou tvorbu z let 1934-1941. První část zahrnuje dvě samostatné publikované básně Staré ženy a Dělnice, básnické sbírky Dokořán. Torzo naděje (včetně sbírky Časy) , Naše paní Božena Němcová, Ladění a básně ze sbírek vyřazené. Druhá část je věnována básním otištěným časopisecky či ve sbornících. Třetí přináší básně rukopisné.
Bibliofilie představuje dosud nepublikovaný, neznámý text Františka Halase (1901-1949). Jde o jeho první pokus vyslovit poslání poezie a úlohu básníka, který roku 1931 inicioval jeho přítel, budoucí známý překladatel Aloys Skoumal. Třicetiletý básník jím před osmdesáti lety v Olomouci uvedl večer poezie. Unikátní text, jenž se vymkl pozornosti halasovských badatelů, vyniká upřímností a pokorou při hledání slova. I když jsou Halasovy pozdější, známé eseje na dané téma formálně dokonalejší, jedinečnost prvotní, až zajíkavé výpovědi má neopakovatelné kouzlo. Knížka, již editovala Dagmar Blümlová a ilustrovala Renata Klogner Štolbová, je zároveň poctou 110. výročí básníkova narození.
Halasovy verše pro děti, přebásněné S. Renaudovou, jsou doplněny reprodukcemi obálek knih a ilustrací Josefa Čapka. Překlad vznikl v 50. letech a byl určen dětem neteře S. Renaudové. Knihu vydali přátelé S. Renaudové a B. Reynka za podpory francouzského Národního střediska knihy. Kniha má zajímavou grafickou úpravu.
Samostatně vydaný oddíl malému synovi věnovaných veršů ze sbírky Ladění (1942). 300 číslovaných výtisků na holandském papíře, z nich 30 neprodejných označeno I-XXX, další 1-270; všechny výtisky podepsány básníkem a výtvarníkem.
František Halas byl autor meditativní a společenské poezie, jeden z nejvýraznějších představitelů české poezie 30. a 40. let dvacátého století. Sbírka Dokořán z roku 1936 bývá označována za nejpůsobivějších básnickou reakci na nástup fašismu. Halasův osobitý verš je většinou přerývaný, rytmicky nepravidelný a zvukově výrazný. Verše nejsou libozvučné, často jsou násilně přerušené, plné neologismů, mívají neobvyklou větnou skladbu. Halas byl také mistrem v práci s hovorovou i obecnou češtinou a často využíval biblických přirovnání a metafor. Kniha vychází k příležitosti desátého výročí založení nakladatelství Dokořán.
V poezii Františka Halase, v této „mlýnici protikladů“, se sváří – věčně se obrozujíce – úzkost a naděje, hněv a láska, básník a svět, dětství a stáří, jaro a podzim, boj a láska, čas a krajina, mlčení a slovo, slovo a slovo, smutek a radost, smrt a život. Tato poezie nedává konečné odpovědi: vybízí k nekonečnému ptaní. Náš výbor s bolestiplným názvem Dolores se tomuto ptaní pokouší hloubit prostor.
Prosté verše, které básník zpívá "do usínání dětí" a jimiž se vžívá do originálního dětského světa, kde myš je probuzená hlína, ryba hastrmaní lžička, zamrzlé sklo je zabaleno do větviček, aby mu nebylo zima, vyprávějí dětem o kosu, který si zavazoval na trávníku tkaničku-žížalu, o jaru, o návratu vlaštovek, o kohoutu, který snáší kraslice, o vrabcích darmojedech, žijících z cizí práce, o paviánech, o "milosrdné zemi Africe" kde se "děcka nemyjí a nečesají", o datlovi, který proklepává les, o hrdličce, přivázané ke kolébce Ježíškově.
Prosté verše, které básník zpívá "do usínání dětí" a jimiž se vžívá do originálního dětského světa, kde myš je probuzená hlína, ryba hastrmaní lžička, zamrzlé sklo je zabaleno do větviček, aby mu nebylo zima, vyprávějí dětem o kosu, který si zavazoval na trávníku tkaničku-žížalu, o jaru, o návratu vlaštovek, o kohoutu, který snáší kraslice, o vrabcích darmojedech, žijících z cizí práce, o paviánech, o "milosrdné zemi Africe" kde se "děcka nemyjí a nečesají", o datlovi, který proklepává les, o hrdličce, přivázané ke kolébce Ježíškově. Nakreslil Ota Janeček. Pro čtenáře od 9 let.
Výbor z díla Františka Halase, bibliografie, životopisný přehled, montáž ze studií, statí, recenzí, poezie, přednášek, rukopisů a dopisů a autentické fotografie samotného autora.
Obsahuje čtyři básnické prózy: O jedné závisti; Zpevanky, zpevanky; Tvář domova; Já se tam vrátím. První próza je vyznáním vroucího poměru ke světu dětí a jejich poezii, druhá je věnována lidové poezii, dvě zbývající jsou básnickým vyjádřením hluboké lásky k rodné zemi a krajině - Českomoravské vysočině.
Ve svazku jsou seskupeny všechny Halasovy teoretické projevy kromě těch, jež pojednávají o výtvarném umění. Jsou to stati uveřejňované knižně a v periodickém tisku i práce nyní otiskované poprvé. Vyslovují se k literatuře (hlavně k poezii) a jejím tvůrcům, k divadlu a tanci i ke kulturním a politickým problémům a příležitostem. Zvláštní oddíl byl věnován juveniliím. Souboru předchází zasvěcená padesátistránková úvodní studie L. Kundery.
Básnické dílo Františka Halase tvoří nenahraditelnou součást českého písemnictví. Ve světové proslulosti jeho básním brání především to, že jsou psány jazykem tak mnohotvárným, že jsou téměř nepřeložitelné. Rozmanitost jeho tvorby připomínáme svazkem, kde jsou zastoupena díla: Naše paní Božena Němcová Tvář Já se tamvrátím Sbírka Tvář rok po vydání obdržela státní cenu. Je věnovaná Josefu Horovi, některé básně věnoval například Janu Zahradníčkovi. Krásné verše opěvují lásku, ale také z nich zaznívá strach ze smrti
Slavná básnická skladba Františka Halase z roku 1939 je silným osobním vyznáním lásky k Vysočině, krajině básníkova dětství. Tato báseň v próze napsaná výsostnými jazykovými prostředky a opěvující jistoty a krásy domova, patří mezi klenoty české poezie. * Ukázka: Sednu si k ohni, z jehož kužele bude černá hodinkasoukat teplo a všelijaké povídačky. Pst, pst - zasyčí uhlík a ztratím se sám sobě v kočičím tichu. Doma, doma, doma! To je ono, to je to slovo jako ten nádherný "špalek" kupovaný na poutích, slovo, které hodinu vydrží sládnout pod podnebím. Vzpomenu si na sestru vránu, bratříčka chocholouše, i na ostatní čtyřnožky a hopsáčky, polituji, že nejsou blíž, ba možná i nějaké to kázání bych svedl a ten žvanec taky by se pro nás všechny sehnal.
Kniha teskně a chmurně vyznívající lyriky, zachvívající se úzkostí z bolestného života hojeného pouze tichem. Halas vychází z prožitků smutného mládí podlomeného válkou a tíseň marnosti jej pochopitelně neopouští za neradostných poměrů kolem roku 1930, kdy sbírka vznikla.
Soukromý tisk v 33 vytiscích z Vánoc 1830 obsahující první znění 14 básní: 1) Tiše, 2) Podzim, 3) Jednou v září, 4) Nahoře, 5) Jistota, 6) Noci, 7) Píseň [Tak jako usínají ruce tvé...], 8) Trýzeň, 9) Pastel, 10) Píseň [Hanbo ze sebe jak tě znám...], 11) Prázdno, 12) Rozmar, 13) Hřbitov, 14) Děvčátko na řece. Tyto vyšly knižně podruhé již coby součást sbírky Tvář (1. vyd. prosinec 1931, 2. vyd. 1932, 3. vyd. 1936: spolu s básněmi Krásného neštěstí tvořila Tvář 34 básní, kdežto soubory Tiše a Hořec byly přirazeny až od 4. vydání v roce 1940, přes 5. vyd. 1941 až k 6. vyd. poslední ruky v 1946). Krasné neštěstí upravil a ilustroval Karel Dyrynk.
První svazek autorova díla zahrnuje básnickou tvorbu, jež byla napsána do roku 1933. První část obsahuje tyto čtyři básnické sbírky: Sépie, Kohout plaší smrt, Tvář a Hořec. Jako dodatek této části jsou přičleněny básně, které Halas ze sbírek vyřadil. Druhá část přináší básně, které autor uveřejnil v tisku, ale do sbírek nezařadil; jsou to práce různorodé, v podstatě chronologicky utříděné. Třetí a nejrozsáhlejší část shrnuje verše, jejichž jedinéznění známe z rukopisů. V závěrečné části zvané Různočtení, varianty, poznámky snaží se editor vysledovat historii všech zde uvedených textů. 22-122-68
Kniha vyšla po prvé r. 1942, v době nejtěžší okupační poroby. Po druhé byla vydána r. 1947, na mnoha místech opravena a doplněna. Je to jedna z nejvýznamnějších a nejtypičtějších sbírek Halasových. Křtěna hrůzami protektorátního temna, vyjadřovala víru v lepší příští národa, i když z censurních důvodů nemohl básník mluvit otevřeně. Jako v předcházející knize "Naše paní Božena Němcová" vedl Halas čtenáře pro posilu k autorce "Babičky", tak v této knize vede své čtenáře k Nerudovi, Mánesovi a Smetanovi.
Výbor článků a přednášek kriticky zpracovaných podle básníkovy literární pozůstalosti. Uvádí jej přednáška o poezii, následují dva proslovy a vzpomínka na Španělsko, články z oblasti lidové poezie, přednáška "Šaldabásník", studie o básních J. Vrchlického, profily V. Vančury, K. H. Máchy, J. Hory, M. Káchy, J. Fučíka, K. Tomana, F. Šrámka, S.K. Neumanna, J. Ortena a J. Mahena. Na ně bezprostředně navazují "Mrtvé tváře" - portréty V. Dyka, F. X. Šaldy, K. Světlé, H. Heina, F. M. Dostojevského a V. I. Lenina. Poslední úsek knihy tvoří přednáška "Na oslavu české knihy", úvaha před sjezdem čes. spisovatelů a projev na sjezdu ČSM.
Výběr z Halasových básní věnovaných nejrůznějším krajinám – krajině dětství a vzpomínek, krajině domova, krajině měst a krajině jeseně a četným dalším. Bibliofilie, 90 neprodejných výtisků.
Výbor z intimní a milostné lyriky klasického reprezentanta české poezie. Výbor je rozdělen do 3 odd. : první tvoří především juvenilie, druhý typická halasovská lyrika, třetí pak hravě erotická skladba Mladé ženy. Kolibří vydání.
Dvě rozsáhlé básně Františka Halase svým tématem i shodným členěním básně přímo vybízejí k společnému vydání. Skladba Mladé ženy reprezentuje v Halasově tvorbě poezii, která se nezaměnitelným stylem snaží nově vyjádřit erotické motivy. Staré ženy však do této kategorie zařadit nemůžeme. V tomto případě jde totiž o pětidílnou litanickou skladbu, v níž je základním tématem motiv smrti a soucítění se stářím, z něhož vykoupení přináší pouze smrt. V době svého vzniku (1935) byla tato báseň označena F.X. Šaldou jako malé veledílo a toto tvrzení platí nepochybně i dnes. Publikace je doplněna působivým výtvarným doprovodem Oty Janečka.
Naše paní Božena Němcová je básnická sbírka, která byla napsána v období 2. světové války (1940) a obrací se k minulosti národní kultury. Střetávají se zde témata tradičních národních hodnot, vlastenectví a lidových písní. Autor zde zachycuje nejvýznamnější postavu naší literatury z 1. poloviny 20. století – Boženu Němcovou, která je symbolem hrdosti, vlastenectví a odvahy.
Soubor básníkových prací, vztahujících se k výtvarnému umění. Zahrnuje referáty, eseje a básně v próze na témata daná cykly obrazů; pro úplnost je přiřazeno i 15 básní věnovaných malířům a výtvarnému umění, básní, které jsousoučástí autorových sbírek. Tématicky je soubor rozdělen na pět částí: 1. Obrazy, 2. Malíři, 3. Sochař-fotograf (věnováno sochaři Karlu Lidickému a fotografu J. Sudkovi), 4. Karikatura (většina prací o autorově příteli karikaturistovi F. Bidlovi), 5. Juvenilie (velký soubor recenzí výstav, otiskovaný v Právu lidu od listopadu 1926 do prosince 1927).