První vydání vzájemné korespondence Františka Halase a Jana Zahradníčka. Kniha zahrnuje všechny dostupné dopisy obou básníků (celkem 143 korespondenčních jednotek), z nichž první byl napsán v dubnu 1930 a poslední v listopadu 1949. Představuje jedinečný dokument o přátelství obou básníků i o genezi jejich poetik – v dopisech nalezneme mj. řadu zajímavých dokladů k některým Halasovým a Zahradníčkovým sbírkám stejně jako komentáře k časopisecky publikovaným básnickým textům. Oba přátelé navíc štědře glosují osudy svých uměleckých druhů a souputníků. Dopisy zároveň dokumentuji na pozadí významných historických zvratů unikátní vztah dvou umělců, z nichž jeden byl přední osobnosti českého levicového hnuti a druhý hluboce věřícím katolíkem. Text korespondence je doplněn bohatým poznámkovým aparátem a rejstříkem. Editoři Jan Wiendl a Jan Komárek.
Soubor básníkových prací, vztahujících se k výtvarnému umění. Zahrnuje referáty, eseje a básně v próze na témata daná cykly obrazů; pro úplnost je přiřazeno i 15 básní věnovaných malířům a výtvarnému umění, básní, které jsousoučástí autorových sbírek. Tématicky je soubor rozdělen na pět částí: 1. Obrazy, 2. Malíři, 3. Sochař-fotograf (věnováno sochaři Karlu Lidickému a fotografu J. Sudkovi), 4. Karikatura (většina prací o autorově příteli karikaturistovi F. Bidlovi), 5. Juvenilie (velký soubor recenzí výstav, otiskovaný v Právu lidu od listopadu 1926 do prosince 1927).
Svazek obsahuje básnickou skladbu z let 1941-1942, do níž se Halas pokusil zakomponovat zkušenosti z dvacetiletého období 1. republiky. Hněvivě líčí ponurou vizi potopy, v níž zaniká celá jedna epocha lidstva. Pro Halase je potopou právě probíhající 2.světová válka, která ho zároveň inspiruje k obrazu nového světa, v němž by již každá taková katastrofa měla být vyloučena. Skladba je napsána typickým rukopisem, v němž jsou navíc zdůrazněny určité vulgarismy, v tomto případě funkční a opodstatněné. Doslovem knihu opatřil Ludvík Kundera
K vydání připravil J. Chalupecký. Ilustrovala, graficky upravila, obálku a vazbu navrhla Dana Puchnarová. Vydal Blok, Brno 1965. Původní celoplátěná vazba s přebalem, 94 stran.
Podnázev: Výbor z lyriky. Obsáhlou studií Ludvíka Kundery „Básník dokořán“ doprovázený výbor z Halasova básnického odkazu od prvotin až po verše z pozůstalosti.
Ke stému výročí narození jednoho z předních českých básníků připravilo nakladatelství vydání Halasových prvních tří knih z přelomu 20. a 30. let, doprovázených ilustracemi J. Štyrského a Toyen. Je příznačné, že dobová reflexe prvních dvou Halasových sbírek byla snad i pro tendenci k existenciálnímu ladění, pro jejich "děs zprázdna", pocity smutku a deziluze, značně rozpačitá, zatímco za svou třetí knihu Tvář dostává Fr. Halas v roce 1932 státní cenu. Teprve čas však bezpečně potvrdil, jak přelomový význam měl Halasův vstup do české poezie. Edičně pečlivě připravené vydání se zasvěceným doslovem Jiřího Brabce chce přispět k zpřístupnění klíčových básnických děl české poezie.
Bibliofilii Thyrsos vydal poprvé na podzim 1932 Jindřich Štyrský jako III. svazek Edice 69. Šlo o soukromý tisk (...) pro kruh přátel a sběratelů, náklad činil 138 výtiskù. Štýrský sám také svazeček ilustroval a typograficky upravil. Od té doby už tyto básně Františka Halase (1901 - 1949) zveřejněny nebyly, dokonce ani v pětisvazkových Spisech F. H. (1968-83). Tam bylo pouze přislíbeno, že tento soubor básní (...) bude vydán jako soukromý tisk. Že by se tak stalo, není nám známo.
Tato básnická sbírka vychází poprvé roku 1938 a reaguje na soudobé politické události - Mnichovskou dohodu, odstoupení pohraničních území Německu ,Polsku a Maďarsku a začátek války. Halas zde jednoznačně vyjadřuje svůj nesouhlas s jednáním světových velmocí, které slíbily chránit demokratické principy, mír ve světě a v neposlední řadě i Československo, a namísto toho zbaběle ustoupily agresorovi. Za viníka všech událostí, které následovaly, označuje autor především Francii, u níž cítí zradu nejtrpčeji. Z básní lze vyčíst strach, znechucení, ale zároveň i odhodlání a touhu po pomstě a odvetě. Obsahuje básně: PANICHYDA ZA F. X. ŠALDU, DESET RAN EGYPTSKÝCH, MRTVÝ OD ZBOROVA, PRAZE, ZPĚV ÚZKOSTI, MOBILIZACE, VOJÁK, DUŠIČKY 1938, NEZREZIVÍ…, CO UVIDĚL, MEZI NÁMI…, V TÁBORECH... úryvek ze Zpěvu úzkosti ,,Zvoní zvoní zrady zvon čí ruce ho rozhoupaly Francie sladká hrdý Albion a my jsme je milovali Ty Francie sladká Francie kde je tvá čapka Marianno Sluneční štít tvůj prasklý je a hanbou čpí tvé ano."
"Torzo naděje" je dnes považováno za klasickou sbírku veršů, kterou básník bezprostředně reagoval na tragickou skutečnost mnichovské dohody. Jeho emotivní, až drásavě vypjatá reakce, doprovázená zlobou a hněvem, ale i hořkou bezmocností, zachycuje tragédii země a všemi opuštěného národa, vydaného napospas zákeřné a kruté tyranii.I přes tyto tragické okolnosti se však ve sbírce projevují i symbolické náznaky odporu a příští naděje, z níž sice zbývá jen málo, ale je nutné v ni věřit a doufat. - "Já se tam vrátím" je pak slavná, silně lyrizovaná skladba z roku 1939, kterou Halas pojal jako intenzivní osobní vyznání lásky k Vysočině, krajině svého dětství. Tato báseň v próze, napsaná výsostnými jazykovými prostředky a opěvující jistoty a krásy domova, patří mezi klenoty české poezie.
Tři básně klasika české literatury. Bibliofilie. Na ručním lisu vytiskl Josef Cipra na Kladně. Pro své přátele vydal k nedožitým šedesátým pátým narozeninám básníkovým Josef Glivický v Prostějově.
Sugestivně působící sbírka lyrických veršů, která uchvátila čtenáře silou citu a bohatstvím výrazu hned při prvním vydání v prosinci 1931. Od čtvrtého vydání (1940) byla rozšířena o oddíly Hořec a Tiše. V této podobě si udržuje jejich zájem dodnes, jak svědčí už osmé vydání.
František Halas byl jedním z nejvýraznějších představitelů české poezie 30. a 40. let dvacátého století. Toto vydání představuje tři základní sbírky, v nichž můžeme sledovat vývoj autorovy poetiky v průběhu třicátých let. Niterný tón Tváře (spolu se svazky Ticho a Hořec obsahuje básně z let 1930-1933), jejímiž dominantními motivy jsou láska, smyslná touha či smrt, později střídá stále výraznější společenská angažovanost. Sbírka Dokořán (1936) je působivou básnickou reakcí na nástup fašismu. V Torzu naděje (1938) Halas komentuje mimo jiné Mnichovskou dohodu či začátek druhé světové války: vyjadřuje nesouhlas s jednáním světových velmocí i pocity křivdy a strachu, mezi nimiž prosvítají výrazy naděje a touhy po pomstě. Sbírku uzavírají čtyři básně z cyklu Časy, představující tragický osud básníka v jednotlivých ročních obdobích. Oproti harmonickému ladění Tváře se v pozdějších sbírkách projevuje Halasova osobitá nelibozvučnost. Jeho verše jsou přerývané, rytmicky nepravidelné a zvukově výrazné. Čím dál tím větší prostor v Halasově poezii získávají neologismy, hovorová i obecná čeština a neobvyklá větná stavba.
Uspořádal Kamil Bednář k čtyřletému výročí básníkova skonu. Soukromý neprodejný tisk pro návštěvníky vzpomínkového dopoledne, které uspořádalo Realistické divadlo v Praze na Smíchově na paměť básníkovu na podzim 1945. Obsahuje stať Václava Černého z článku Torso a básně Františka Halase a Jiřího Ortena.