Dílo Emila Vachka se vyznačuje fabulační vynalézavostí a psychologickým zaměřením. Ve svých knihách také hojně těžil ze slangových a argotických vrstev jazyka. Psal zejména naturalisticky pojaté psychologické a sociální romány (např. Sup nebo Divoká srdce), ve kterých však vždy řešil určité společensko-etické téma, jako je antisemitismus či prostituce.
V roce 1941 poprvé vyšlý román, životní příběh císařského maršála z doby Rudolfa II. V pestrém rámci doby sledujeme klikatou cestu silného jedince od narození až k smrti. Nebojí se života, rve se s ním, umí rány rozdávat i přijímat a stejně samozřejmě jako výhry přijímá i prohry, také svou největší popravu na Staroměstské radnici v Praze.