Legionářská epopeja je knižní série od českého spisovatele Rudolfa Medka, která se odehrává v období první světové války a sleduje osudy československých legionářů. Hlavními hrdiny jsou muži bojující v cizí zemi za svobodu své vlasti, a jejich příběhy jsou inspirovány skutečnými událostmi z doby, kdy českoslovenští legie bojovaly na straně Dohody za první republiku....
6. vydání Román z války První část románové pentalogie "Legionářská epopeja", kterou český autor, známý především svou beletristickou tvorbou o československých legiích, napsal a poprvé vydal roku 1921. Medková rozsáhlá románová kronika se především soustředila na to, aby podala obraz o tom, za jakých podmínek došlo k vytvoření nového československého státu. Podle autora se na jeho vzniku silně podílela i činnost legionářů, kterým věnuje ve svém díle nemalou pozornost. V této první části své pentalogie sleduje Medek hlavně okolnosti, jež měly vliv na vytvoření atmosféry před první světovou válkou i krátce po jejím vypuknutí. Všímá si například, jak se formují postoje proti rakousko-uherské monarchii. V tomto příběhu tyto nekompromisní názory zaujímá okruh přátel sdružených kolem pražského spisovatele Budecia nebo čeští bratři působící v Orlických horách.
Třetí kniha Legionářské epopeje vypráví o osudech československých legií, které se ocitly v pozici osamělého ostrova v bouři, jež vypukla na Ukrajině těsně po říjnové revoluci 1917.
Čtvrtá část románové pentalogie zachycuje osudy českých legionářů v době, která dozrávala k pádu rakousko-uherské monarchie. Líčí účinkování legií na severu (Zborov) a jejich probíjení na východ (Vladivostok).
Poslední díl legionářské pentalogie (Ohnivý dar, Veliké dny, Ostrov bouří, Mohutný sen). Pojmem anabáze je označován hromadný přesun Československých legii do Vladivostoku na Sibiř, který se uskutečnil v roce 1918. Byl přerušen, tím že se československé legie cestou zapletly do Ruské občanské války. Román popisuje i návrat legií do vlasti.