Třetí volná část románové trilogie / Zpáteční voda, Veselá ves, Kuropění /, ve které autor líčí život v dolním Posázaví od poloviny 18. století do r. 1906. Román je další Morávkovou knihou z rodného Posázaví. Patří k autorovým nejzralejším a nejucelenějším dílům. Rodová kronika Klánů-Morávků podává na pozadí rodinných událostí obraz o životě v Posázaví na konci 19. století zasazený do rámce historických událostí v celé společnosti. Autorův vztah k rázovitému kraji i k lidem, kteří ho obývali, jeho realismus a vypravěčské umění jsou zárukou dobré a zajímavé četby o lidech v dobách již minulých.
Oblíbený autor Jan Morávek, v poslední době stále více a více vyhledávaný, je čtenářské obci znám především svými romány, jejichž děj se odehrává většinou v Posázaví. Tentokrát přivádí autor své čtenáře rovněž k vodě, nikoliv však k Sázavě, ale k povodí Vltavy, k libeňským rybářům. "Lidé od vody" je knížka příběhů, napsaných přitažlivě, zábavnou formou. Vystihuje dokonale prostředí, záliby, vášně a osudy lidí, žijících u vltavského břehu, vykresluje poutavě a přitom pravdivě zajímavé figurky, hrdiny příběhů, milovníky a doslovné zajatce krásy vod a jejich břehů. Ať rybář, ať ctitel přírody, ať čtenář - všichni naleznou v knížce mnoho půvabů a rádi se k ní budou vracet.
Idylický venkovský román Románový děj se odehrává před I. Světovou válkou a autor dokázal zachytit mnohé charakteristické rysy tehdejší posázavské přírody a sociálního ovzduší vesnice. Venda Domáček, maminčin mazlík, mamánek, furiantský syn sázavského voraře, a Květa, dcera hostinského a řezníka. Oba jsou zde sledováni od samých začátků své mladé lásky přes dobu zdánlivě utišeného manželství až do chvíle rozpadu svých vztahů, rozvrácených poživačnou a poměštělou Albínou. Venda podléhá síle smyslů, kterou na něho působí Albína, a zpronevěřuje se citové a něžné Květě. Ale nastane u něho zlom, chce se vrátit zpět, do čistoty ztraceného domova. Albína pozoruje ztrátu milence a vymyslí plán, jehož obětí se Venda málem stává. Pravda se však prokáže a Venda začíná nový život po boku své ženy, která mu odpouští. Hlavním ziskem příběhu s pevně nakreslenými postavami je poznání, že „nic není zadarmo, nejméně manželské štěstí“.
První autorův román (poprvé vydáno v r. 1931) je umístěn do rodného Posázaví a vypráví o osudech několika venkovských lidí, prožívaných v průběhu první světové války. Teprve s koncem války a s mírem se dostaví mezi lidmi očistné usmíření.
Druhý díl románové kroniky z rodného Posázaví volně navazující na Plavce na Sázavě, vypravující o úpadku sázavského vorařství v době mezi světovými válkami.
Plavecká osada na toku řeky Sázavy, osudy jejích obyvatel V oblibě čtenářů pevně zakotvený román zachycuje v obraze jedné plavecké osady na rozhraní XIX. a XX. století nenávratně už zmizelý svět a život plavců dřeva po Sázavě, jejich radosti i strasti, lásky i nenávisti, boj se zaměstnavateli i svéráznou krásu kraje.
Autor líčí životní osudy bratranců Veverkových, dvou prostých vesničanů z Rybitví na Pardubicku, kteří dali světu pluh. Hloubavý a na svou dobu vzdělaný rolník František Veverka a jeho bratranec Václav, obratný kovář, hledali a zkoušeli, pracovali doslova "krví, potem a železem", až se jim podařilo změnit dosavadní staročeský pluh"percák", přenesený k nám před mnoha sty lety z Persie, v dokonalé ruchadlo. V době roboty a metternichovského útlaku, kdy oba bratranci žili, nemohl však český člověk, a ještě k tomu poddaný, proniknout do světa jako vynálezce. A oba bratranci ani netoužili po slávě. Jim stačilo vědomí, že "veverče" (tak nazývali rolníci ruchadlo podle vynálezců) ulehčilo zemědělcům jejich úmornou dřinu. Před světem se stal vynálezcem pluhu Němec Kainz, panský hospodářský úředník, který si vynález, jen nepatrně pozměněný, obratně přisvojil. - V knize vystupuje také obrozenský básník J.J. Langer, rodák z Bohdanče u Pardubic a přítel obou bratranců.
Vyprávění čerpá z doby předválečné a představuje kolektivní drama posázavských lamačů kamene a jejich zápasu s konopišťskou vrchností. Dějovou nit osobního zápasu mezi dobrem a zlem rozvíjí román na pozadí společenského vývoje,kdy do lamačského a kamenického řemesla pronikají průmyslové prvky, začíná být nedostatek práce aroste třídní uvědomění dělníků.
Venkovský román (vyšel poprvé r. 1937) vypráví o temné vině, která se promítá ze života rodičů do života dětí. Stará matka, jež měla syna s manželovým bratrem, se na synovi dožívá jen zklamání, je svědkem jeho manželské nevěry
Román o životě malé sázavské osady na konci minulého století. Osudy vorařů a dělníků jsou vyprávěny na pozadí dobových událostí, které formují autorovy hrdiny stejně, jako jejich namáhavá práce.
Morávkova románová kronika Zpáteční voda je široký obraz ze života autorova rodného Posázaví, odehrávající se v časovém rozmezí od sedmdesátých let osmnáctého století až ke sklonku století devatenáctého. Do příběhů několika rozvětvených rodin typických Sázavanů, barvitě vyprávěných zkušeným autorem, zasahují politickéa sociální otřesy doby: napoleonské války, rok 1848, válka v roce šestašedesátém, konec zlatých dolů v Jílovém aj. Vyprávění se odvíjí v pestré směsi radosti a smutku, s drobnými radostmi je vykupován velkou dřinou a odříkáním, venkovská veselice je vždy dlouze připravovaným a vítaným svátkem.