Edice vychází v nakladatelství Mladá fronta od roku 1958. Do roku 2008 vyšlo 241 číslovaných svazků a navíc jeden nečíslovaný "bonus" (J. Hiršal:Párkař). V roce 2009 vyšla pouze reedice jednoho svazku, čímž zatím vydávání edice ustalo (podle rešerše z března 2011). Svazky Květů poezie jsou povětšinou výbory z díla jednotlivých autorů. Pojetí knih v sobě slučuje ediční a překladatelskou preciznost, zároveň vychází čtenáři vstříc informačním doslovem, a především charakterem předkládané torby - často je volena poezie mélická, zpěvná. Tím se Květy poezie v minulých desetiletích výborně doplňovaly jak s odeonskou edicí soudobé světové poezie Plamen, která zprostředkovávala i vyloženě moderní a experimentující jazyk básnictví, tak s tituly Klubu přátel poezie, zejména s jeho základní řadou, která básníka představila polyfonně - vedle veršů také dokumenty, kalendáriem, ilustracemi a fotografiemi.
Slavná sbírka veršů, vydaná poprvé v r. 1857, která v době svého vzniku vzbudila nesmírné pohoršení měšťácké společnosti. Sbírku tvoří 6 částí: Spleen a ideál, Pařížské obrazy, Víno, Květy zla, Vzpoura a Smrt. V básních je zcela obnaženo srdce člověka, rozpolceného mezi hrůzou před životem a extází z jeho krásy, člověka, který je nepřítelem každé prostřednosti a všednosti, se zálibou ve výstřední obraznosti. Květy poezie, sv. 202. V překladech O. Fischera, V. Dyka, K. Čapka, H. Jelínka, Z. Kalisty, V. Holana a F. Hrubína. Zde uvedený překladatel Kadlec v knize bohužel uvedený není.
Milostná lyrika jednoho z největších a nejvýznamnějších světových básníků, která svou trvale živoucí, věčně se opakující historií první lásky inspirovala umělce všech dob.
Tyto dva básnické eposy vyvolaly v době časopiseckého zveřejnění literární skandál – autor i redakce byli zahrnuti pohoršenými reakcemi čtenářů, šokovaných textem básní a jejich údajnou obscenitou. Když vyšly na sklonku 60. let knižně ve svazku Poupata, šly do stoupy. Teprve o téměř dvacet let později se tyto vrcholné básnickéskladby z přelomu 40. a 50. let dostaly do rukou čtenářů. Básně nabité reáliemi kladenských hutí, překypující životem i autorovou básnickou imaginací, jsou proudem strhujících básnických obrazů krutosti, ošklivosti i vznešenosti lidského údělu v polovině našeho rozporuplného století.
Objevný výbor z poezie jedné z určujících osobností americké poválečné literární scény se soustřeďuje na dosud nepříliš akcentovanou lyrickou tvář Ginsbergova básnického odkazu. V zasvěceném doslovu poukazuje editor na autorovo místo v kontextu světové lyriky i na to, čím jeho radikální přístup k literárním, obecně kulturními společenským konvencím tento kontext nesmazatelně poznamenal.
Hra o sedmi obrazech podle románu Abbé Prévosta. Milostný příběh abbého Prévosta proměnil Vítězslav Nezval v jevištní báseň, v níž jde především o zachycení citových prožitků půvabné Manon a chudého rytíře Des Grieux. Manon, dychtivá přepychu a flirtu, přijímá obdiv a dary bohatých Duvalů a naivně si myslí, že tím pomáhá svému chudému rytíři. Nejrůznější intriky však nakonec dohánějí milence k deportaci za moře a k záhubě. Vydáno ke 100. výročí básníkova narození.
Sbírka významného představitele české literární dekadence napsaná v roce 1895, v níž se autor projevuje jako vypjatý individualista šokující soudobou společnost. Ve snaze provokovat se orientuje na tematiku, která byla koncem 19. století potlačována a tabuizována – na motivy morbidní erotiky, pocity zmaru a agónie, smyslné vášně,temné pudy či divoké bakchanálie. Tyto náměty pak básník zasazuje často do vzdálených historických epoch, které mu svými rekvizitami pomáhají naplno vyjádřit své zhnusení životem. Po formální stránce vychází Karásek z tradic české lumírovské školy a proto ve velké míře využívá její strofické útvary, především sonety.
Antologie z textové tvorby populárního českého folkového písničkáře. Svazek obsahuje nejlepší a nejznámější Hutkovy písňové texty, z nichž některé již před lety právem zlidověly. Pro Hutku se inspiračním zdrojem stala především poetika lidových písní, z nichž přejímal jazykovou i zvukomalebnou hravost či humor. Jejich základním znakem pak bylo zachycení společenské atmosféry: Hutka dokázal nejen vyjádřit tíživou skutečnost normalizačního období, ale později své texty ještě více radikalizuje a ztvárňuje v nich nelehkou exilovou existenci či rozčarování z polistopadového vývoje v Čechách. Nedostatkem tohoto výboru je skutečnost, že texty nejsou řazeny chronologicky, ale podle abecedního pořadí. U jednotlivých textů není ani uvedena doba vzniku a navíc, jak je v edici "Květy poezie" dobrým zvykem, chybí zde nejen ediční poznámka, ale jakákoli zmínka o samotném autorovi, o doslovu už vůbec nemluvě.
Pavel Šrut ve vrací ke svému vůbec prvnímu publikovanému básnickému překladu, přepracovává jej a doplňuje o zhruba dvacet nových básní, které z Gravesova díla vybral. Bezmála před třiceti lety vyšel výbor z Gravesovy milostné poezie, nazvaný Příznaky lásky, v překladu Pavla Šruta. Dnes se vážený „žijící klasik“ naší moderní poezie k tomuto svému překladu vrací, aby vytvořil nejen ucelenější pohled na Gravesovu poezii, ale především, aby verše co nejintenzivněji oslovily českého čtenáře.