Klub čtenářů (KČ) vznikl 1. února 1953 a knihy v této edici vycházely až do r. 1994.lgakovovi), tradiční výběr autorů představuje prózu německou (Lion Feuchtwanger a Thomas Mann) a francouzskou (Honoré de Balzac, Victor Hugo, Anatole France), anglickou literaturu zastupují vedle Shakespeara Thomas Hardy a Gilbert K. Chesterton, americkou Mark Twain a Sinclair Lewis.
Milovníkům historických románů se otevírá barvitý svět společenských protikladů z poč. 18. stol., kdy král Jakub IV. odešel do Anglie a ve Skotsku se ve vládě střídali jednotliví regenti a země se zmítá v konfliktech mezi whigy a thoryi. Milostná romance je tak v prudkém kontrastu ke složitosti a dramatičnosti ostatního děje, který je výstižnou ilustrací doby konce feudalismu a současně úspěšně evokuje skotskou bohatýrskou národní minulost.
Výbor z milostné korespondence českých spisovatelů 19. a 20. století počínaje K. H. Máchou a konče Jiřím Ortenem, doplněný reprodukcemi předních českých malířů tohoto období. 1. vydání neprodejná členská prémie
Kniha obsahuje dva díly: Plavci na západ a Doma a znovu na lodi. Ilustrace Adolf Born. Román švédského humoristy z období vikingských výprav z doby, kdy do severských zemí zvolna začínalo v 10. století pronikat křesťanství. Autor barvitě kreslí podnikavého vikingského náčelníka a jeho druhy, přímočaře líčí jejich dobrodružství as notnou dávkou humoru zbavuje toto období nánosu mýtů. přeložené originály: 1941 (Röde Orm. Sjöfarare i västarled.) 1963 (Röde Orm. Hemma och i österled) 01-087-85
Ohněm a mečem (1884, Ogniem i mieczem) je román od polského nositele Nobelovy ceny za literaturu Henryka Sienkiewicze. Jde o první díl autorovy volné trilogie z polských dějin, jejíž další dva díly se jmenují Potopa a Pan Wołodyjowski). Děj románu, který měl obrovský úspěch, se odehrává v období vypuknutí ukrajinského kozáckého povstání Bohdana Chmielnického (tedy okolo roku 1648) proti polskému státu. Ohněm a mečem je velmi čtivá kniha s napínavým, až dobrodružným příběhem, který se s historickou skutečností shoduje jen ve velmi hrubých obrysech. Na pozadí mocenských a společensko-politických sporů autor současně rozvíjí milostný příběh rytíře Jana Skrzetuského a Heleny Kurczewiczové. V knize vystupují také pan Wolodyjowski a pan Zagloba, postavy, které provázejí čtenáře celou trilogií. Sienkiewicz psal román také s myšlenkou, aby byl morální vzpruhou pro Poláky, jejichž stát byl už sto let rozdělen mezi Rusko, Prusko a Rakousko. Podle románu natočil roku 1999 polský režisér Jerzy Hoffman stejnojmenný velkofilm. Hoffman natočil i následující díly Sienkiewiczovy trilogie, je však zajímavé, že tento film vznikl jako poslední. První byl Pan Wołodyjowski roku 1969 a pak následovala roku 1974 Potopa.
The Club of Queer Trades / The Man Who Was Thursday
Dvojsvazek obsahuje sbírku šesti povídek Klub podivných stížností a román Anarchista Čtvrtek. Klub podivných živností: Než Chesterton přivedl do světa kriminálních záhad otce Browna, vyzkoušel si poprvé tento žánr na sérii šesti pseudodetektivních povídek, které se zrodily z nápadu „postavit detektivku na hlavu“. Proč by se museli vždycky za každým podezřelým tajemstvím skrývat zločinci se zlými úmysly? Vypravěč Swinburne se svými přáteli na pochůzkách Londýnem odhalí po detektivní pátrání šest ojedinělých, leč zcela řádných profesí a s tím jejich instituci – Klub podivných živností. Je to spolek sdružující excentrické osoby, které objevily dosud neexistující živnost. Přitom podmínkou je, že zaprvé nesmí jít o variaci již fungující životnosti a zadruhé že nová živnost musí svému vynálezci skutečně přinášet zisk. Anarchista Čtvrtek: Anarchista Čtvrtek je románová fantazie – noční můra, kterou zakouší mladý básník, když se vrací jedné noci pozdě domů, zaujat rozhovorem s jiným mladým básníkem-anarchistou. Ve snu se Gabriel Syme, policista Scottland Yardu z oddělení pro potírání anarchismu a básník v jedné osobě, octne v nejvyšší radě anarchistů jako kamarád Čtvrtek. Členové rady jsou pojmenování podle dnů v týdnu a jejich nejbližším úkolem je příprava atentátu v Paříži. Postupně se všichni shledávají na dobrodružné pouti a spojují své síly, aby dopadli a odhalili svého předsedu, záhadného a obávaného obřího může Neděli. Je to cesta, na jejímž konci ani tentokrát nestojí zločinec. Zlý sen nekončí výkřikem že snad, ale probuzením do čistého a klidného rána.
Romantika a dobrodružství lákaly človeka odjakživa. Nejinak tomu bylo i u amerického spisovatele Richarda Halliburtona, jenž díky veliké odvaze a houževnatosti dokázal prožít život neuvěřitelně barvitý, nabitý senzacemi a dobrodružstvím. Cílem první Halliburtonovy výpravy byla Evropa, kde třebaže zcela bez zkušeností, zato vybaven nezdolnou vůlí, úspěšně vystoupil až na vrchol Matterhornu. Svými dalšími výpravami chtěl dokázat, co se dosud nikomu nepodařilo, proto např. skočil do jedenadvacet metrů hluboké Studny smrti v Yucatánu, prožil noc na Olympu, nechal se uvěznit na Ďábelských ostrovech, aby poznal poměry v nejproslulejší a nejobávanější věznici na světě Častým zdrojem inspirace mu byla četba, putoval po stopách Odysseových, Kolumbových, Cortezových, stejně jako Hannibal přešel na slonu Alpy, pokusil se žit jako Robinson, přeplaval Helespont. Své cesty Afrikou, Evropou, Asií, Amerikou a Oceánií podnikal mnoha různými způsoby: pěšky, v nejrůznějších vozidlech i plavidlech a také letadlem. V honbě za ojedinělými zážitky a senzacemi se vždy zároveň snažil získat co nejvíce zeměpisných, kulturních i historických poznatků a ty pak osobitou, často humorně laděnou formou sdělit čtenáři. Svědectvím, že se Halliburtonovi jeho záměr zdařil, je především to, že i dnes, padesát let od napsáni poslední reportáže, zůstaly jeho cestopisy četbou poutavou, živou a stále přitažlivou.
Román z autorovy pozůstalosti zahrnuje zkušenosti z politického vývoje a společenské atmosféry v Rakousku 30. let 20. století. Stárnoucí poštovní úřednice žije všedním a nuzným životem v malé rakouské vesnici. Její život se pronikavě změní, když přijme pozvání své bohaté tety a prožije s ní dovolenou v luxusním švýcarskémpenziónu. Návrat k realitě je pak daleko horší, život ve společnosti rozvrácené hospodářskou krizí nedává hrdince sebemenší šanci k důstojnému, třebas i chudému životu. Potkává stejně postiženého muže a když oba zjistí, že pro ně ve společnosti není místo, rozhodnou se pro společnou sebevraždu. V posledním okamžiku však zvolí jinou možnost a prostředky k životu získávají defraudací. Nakl. číslo: 01-093-86.
Klasická humoristická kniha o středoevropském vystěhovalci, který se úporně prodírá úskalím angličtiny ve večerní přípravce pro dospělé v New Yorku. Jedna z nejoblíbenějších humoristických knih tohoto století v kongeniálním překladu Antonína Přidala. Humor je postaven především na zápase přistěhovalců do USA s angličtinou a na urputné vážnosti, se kterou ke svému vzdělávání přistupují. V roce 1963 autor svou již legendární knihu přepracoval a doplnil o další epizody a postavy, aniž by narušil neopakovatelnou atmosféru díla, které baví již několik čtenářských generací. Po čtyřiceti letech od prvního českého vydání to byla i příležitost pro překladatele Antonína Přidala, který se svého úkolu zhostil s chutí a fantazií a ukázal široké možnosti i mnohé záludnosti češtiny vynikajícím způsobem.
Výbor z poezie J. Ortena, který uspořádal a připravil Jiří Holý. Holý knihu doplnil nejen o ediční poznámku, ale i studii s názvem Smrt proměněná v poezii.
Děj se odehrává na jihoamerickém kontinentě. Osou příběhu je amatérský omyl paraguayských partyzánů, kteří na severu Argentiny unesou místo amerického velvyslance bezvýznamného britského honorárního konzula.
Obrovská literatura věnovaná J. A. Komenskému na jedné straně nashromáždila množství znalostí, ale na druhé straně navrstvila na jeho osobnost tolik odborných i popularizujících výkladů, že se pod nimi ztrácejí její kontury. V této knize se Komenský představuje sám. Nenapsal soustavnou autobiografii. V dopisech a útržkovitých i ucelenějších svéživotopisných záznamech však o sobě pověděl velmi mnoho. Když na sklonku života charakterizoval sám sebe jako "muže touhy", pojmenoval hnací sílu nadlidské pracovitosti, jíž vzdoroval osobní i národní tragédii. Chronologicky seřazené listy, vzpomínky a apologetické projevy vypovídají o tom, jaká to byla touha a co ve své naléhavosti obsáhla. Otevírají spolu s výňatky ze spisů Komenského, přibližujícími dobovou mentalitu a každodennost, průhled do jednotlivých etap jeho života: dětství předčasně ukončené osiřením, studií v cizině, práce ve vlasti, nad níž se stahují mraky absolutismu ohrožujícího zbytky svobod hájených od husitství, bělohorské katastrofy, vykořeněnosti exulanta přemáhané úsilím o dobytí nejzazších možností lidského poznání a stálou myšlenkou na zubožený národ, jehož vyslancem se cítí být v anglických, švédských, uherských i nizozemských službách, ať uctíván jako geniální reformátor školství, trpce si uvědomující, že pedagogika není jeho nejvlastnějším posláním, nebo ponižován do postavení prosebníka, dožebrávajícího se na svých mecenáších pomoci pro těžce zkoušené krajany. Z knihy postupně vystupuje nečítankový, nepřikrášlený a tím také živý a životný Komenský.
Kniha s přehledem českého kresleného humoru 20. století od autorů jako jsou například Josef Lada, Adolf Born, Vladimír Jiránek nebo Jiří Winter - Neprakta. Neprodejná členská prémie Klubu čtenárů. 01-504-88
Příběhy naplněné podivnými osudy novoanglických puritánů na severovýchodním pobřeží Spojených států v minulém století. Vypráví např. o vědci, který chce z tváře své ženy odstranit mateřské znaménko bez ohledu na důsledky, o omlazovacím elixíru a jeho účincích, o zahradě se smrtonosnými květinami, o nočním shromážděníďáblových zasvěcenců, kteří všichni žijí jako ctihodní občané apod.
Und sagte kein einziges Wort / Billard um halb zehn
Román A neřekl jediné slovo je vnitřním monologem hlavních postav, manželů Bognerových. Jejich monology se navzájem doplňují a překrývají a podávají tak bezprostřední svědetví o rozkladu jejich manželství. Vlastní děj románu se odehrává o jediném podzimním víkendu, jehož vyvrcholením je precizně vykreslené milostné setkání obou manželů v ubohém hotelu. Biliár o půl desáté (zfilmován v roce 1954) představuje Böllovo stěžejní dílo. Ve vyprávění o jenom dni, o 6. září 1958, se zpětně zobrazuje celá polovina století: historie kláštera, který roku 1908 vybudoval Robert Fämel, roku 1945 odstřelil Jindřich Fämel a roku 1958 se plánuje jeho opětná výstavba, kterou má provést Josef Fämel. Historie jedné rodiny, tří generací a jejich přátel, historie Německa. Ve třinácti kapitolách autor vypráví - vždy z perspektivy jiné postavy - o onom dni a zlomkovitě o minulosti. A jako i v jeho jiných románech jsou zde lidé rozděleni na úspěšné, bez skrupulí, a na chudé, bez vlivu. Lidé hospodářských a jiných podobných zázraků všeho druhu Bölla nezajímají. Raději se neustále obírá těmi, kteří jsou jejich pravým opakem, pasívními a málo zdatnými outsidery, kteří se nedovedou zařadit, neboť jsou obtíženi pamětí a svědomím.
Příběh pana Pollyho je román který líčí v řadě příběhů bezútěšný život a bankrot anglického maloměšťáka, zločin, jímž se vyprostí z nesnesitelného prostředí, a nový život, v němž najde splnění svých skromných tužeb. Láska a pan Lewisham je román v němž hlavní hrdina obětuje milostnému vztahu svou kariéru i přátele.
Neobvyklá antologie kulinářských receptů sebraných z české a světové literatury. Podle receptů je rozdělena na části: polévky, jídla masitá, drůbež, zvěřina, ryby atd. Některé recepty jsou použitelné beze změny, jiné s úpravami. Autorka sestavila i originální čítanku z poezie, beletrie i cestopisné četby všech dob i národů. Neprodejná členská prémie Klubu čtenářů.
Knihu Formani vandrovníci voraři – barvitou mozaiku dávno minulých časů – sestavil z románů autorů „z druhé řady“ spisovatelů první poloviny minulého staletí Jiří Pelán, který ji doplnil předmluvou, medailóny autorů a vybral také dobově odpovídající obrazový doprovod z děl českých malířů. Kniha nás seznamuje se světem zaniklých profesních a sociálních skupin tak, jak ji viděli a ve svých románech popsali: Josef Jahoda: Slunce J. Š. Kubín: Podařený párek Jan Morávek: Plavci na Sázavě
Souborné vydání Kawabatových próz: Tanečnice z Izu, Sněhová země (přel. V. Hilská), Meidžin, Deník šestnáctiletého, Povídky na dlaň (Letní střevíčky, Díky, Modlitba panen, Případ mrtvé tváře), Hiroko odchází, Město Jumiura (přel. M. Novák) a Odraz měsíce na vodě. Z japonských originálů vybrala a přeložila Vlasta Winkelhöferová.
Le Vin de Paris / Le Nain / Le Passe-Muraille / Derriére chez Martin
Výbor povídek. Povídky spojuje výrazný smysl pro spojení reality a fantazie, který se projevuje záplavou neobvyklých a důmyslných nápadů. Záměrem výboru je ukázat určitou základní linii autorova epického díla - na malé povídkové ploše se setkávají nové a originální formy, hříčkylogické i absurdní, příběhy něžně poetické, jiskřivě i účastně humorné. Nechybí ani satira a realismus, který z melancholických podob přechází až k vyhraněnému sociálně kritickému pohledu. Obsahuje povídky: Seznam, Zásnuby, Čas na příděl, Recidiva, Trpaslík, Rozvětvený paroháč, Muž, který procházel zdí, Zpátky, Zabavené manželky, Poslední, Napříč Paříží, Lhostejný, Hůl, Roťák, Mám výpověď, Ulice nového zákona, Ulice Saint-Sulpice. Z francouzských originálů Le Vin de Paris (Gallimard 1947), Le Nain (Gallimard 1954), Le Passe-Muraille (Gallimard 1943), Derrière chez Martin (Gallimard 1938) přeložila Jarmila Fialová, z francouzských originálů En arrière (Gallimard 1950) přeložila Marie Janů. Doslov napsal Václav Jamek. Vydání první.
Kulhavý osud líčí osudy úspěšného prozaika a autora filmových a televizních scénářů Felixe Sorokina v okamžiku tvůrčí krize. Se sorokinovskou linií vyprávění se prolíná jako román v románu tajemný „rukopis v Modrých deskách“, nevydané nejlepší Sorokinovo dílo. Jeho hrdina, spisovatel Viktor Banev, jakýsi Sorokinův variant, žije v autokratickém militantním státním mechanismu, kde se mezi loajálně a apaticky smýšlejícími občany objeví lidé se svobodným uvažováním zbaveným autoritářských ideologických praktik. Tito představitelé nového myšlení jsou však uzavřeni v leproserii, kam mají volný přístup jenom děti. Kolem tohoto ghetta pro malomocné se také odvíjí napínavý syžet, který se dotýká všech postav zalidňujících provinční městečko. Kulhavý osud, pokračující v tradici bulgakovovské prózy, je nepochybně špičkovým dílem společensko-filozofické linie sci-fi literatury.
Kulhavý osud líčí osudy úspěšného prozaika a autora filmových a televizních scénářů Felixe Sorokina v okamžiku tvůrčí krize. Se sorokinovskou linií vyprávění se prolíná jako román v románu tajemný „rukopis v Modrých deskách“, nevydané nejlepší Sorokinovo dílo. Jeho hrdina, spisovatel Viktor Banev, jakýsi Sorokinův variant,žije v autokratickém militantním státním mechanismu, kde se mezi loajálně a apaticky smýšlejícími občany objeví lidé se svobodným uvažováním zbaveným autoritářských ideologických praktik. Tito představitelé nového myšlení jsou však uzavřeni v leproserii, kam mají volný přístup jenom děti. Kolem tohoto ghetta pro malomocné se také odvíjí napínavý syžet, který se dotýká všech postav zalidňujících provinční městečko. Kulhavý osud, pokračující v tradici bulgakovovské prózy, je nepochybně špičkovým dílem společensko-filozofické linie sci-fi literatury.
Román novinářky, kterou zasáhne zhoubná nemoc, a tato zrada těla jí zpochybní veškeré životní jistoty. Opouští známé prostředí, milence i přátele, odjede na chudičký karibský ostrov, o kterém chce napsat cestovní reportáž. Na ostrově se poprvé v životě setkává s násilnostmi vyvolanými společenskými přeměnami, prožívášok při pohledu na lidské utrpení i ze zážitku vlastního uvěznění. Vytváří si zcela jiný pohled na život, překonává sebelítost a tím zachraňuje pro další smysluplný život.
Na přelomu 1271–1272 se vypravili do Orientu tři benátští kupci z urozeného rodu Polů. Dostali se až do Číny, zpátky se poté vraceli námořní cestou přes Indočínu, Indonésii, Cejlon a Indii až k Perskému zálivu. Marco Polo byl ovšem mezi tím nějaký čas v Chánových službách. Pozn.: přeloženo z latinské verze pořízené Franceskem Pipinem a vytištěné v Antverpách v roce 1485 (z fotokopie tohoto prvotisku z Univerzitní knihovny v Krakově)
Mozaika, složená z Horníčkových publikovaných fejetonů, vytváří portrét jeho myšlení. Vybral, uspořádal, průběžnými texty, portrétem autora a chronologickým přehledem jeho činnosti opatřil Vladimír Just. Fotografický doprovod a koláže Miroslava Horníčka vybrali Běla Horníčková a Vladimír Just.
Výbor z povídek argentinského autora představuje čtenáři prakticky celou autorovu povídkovou tvorbu. Pro autora je typické umění mystifikace, prolínání snu a skutečnosti, které v rámci literární fikce vytváří podobenství lidského údělu a věčné proměny postavení čověka ve světě náhod. Ve svých povídkách autor důsledně zpochybňuje empirickou skutečnost, v jejích metaforách rozvrací čas i lidskou identitu, aby tak lépe pronikl pod povrch věcí a dějů k podstatě člověka.
Antologie textů, dokumentů a svědectví moderních umělců. Kniha shromažďuje texty, které manifestují vlastní názory umělců (malířů), interpretují jejich vztah k umění, proces sebeuvědomování, obhajobu jejich postojů i výklad tvůrčího výrazu. Obsahuje přesné i instruktivní teoretické texty, manifesty a programy, které patří kzákladům teorie uměleckých směrů a reprezentují namnoze velmi podstatný příspěvek k estetice a filozofii moderního umění. Mají význam i pro uměleckohistorickou a kritickou interpretaci jejich díla. „Od renesance uvažuje umělec stále intenzivněji o sobě, zamýšlí se na podstatou i smyslem své tvůrčí činnosti, snaží se postihnout její vnitřní logiku, definovat zákonitosti, které jej ovládají. své uvažování si umělec nenechává pro sebe, ale stále častěji je zaznamenává a publikuje nejrozmanitějším způsobem. Od konce minulého století tvoří texty umělců souvislou řadu autointerpretační teorie, která může být namnoze chápána jako paralela vlastního výtvarného usilování. Jaký význam má teorie umělců pro uměleckohistorickou a kritickou interpretaci? V jakém vztahu je tato teorie k procesu historickém procesu objektivizace, která vřazuje dílo do vývoje lidského myšlení? Dílo, které bylo jednou dokončeno, podléhá přirozeně procesu odcizení. Vstupuje do kontaktu s divákem (je jím i kritik a historik umění), který formuje svou „interpretaci“. Postupující rozchod umění z počátku 20. století s formami reality, tak jak se jeví lidským smyslům, rozchod ústící ve zcela autonomní obrazový svět. se pak přirozeně odrazil i v autointerpretační teorii. To, co bylo třeba ozřejmovat sobě i vysvětlit divákům, bylo stále složitější a obtížnější. Umělec ovšem nejčastěji zaznamenává své myšlenky úryvkovitým, nesoustavným způsobem jakoby na okraji díla. Bývají to drobné postřehy a miniaturní úvahy, z nichž někdy pod tlakem vlastní potřeby nebo vlivem vnějších podnětů vznikají obsáhlejší celky. Bylo by ale chybné chápat myšlenky moderních umělců výlučně jen v souvislosti s jejich vlastní praxí. Jsou přirozeně podmíněny i vztahem k umění vůbec i k veškeré lidské činnosti, k životu společnosti atd. Tato antologie chce přiblížit problematiku moderního malířství vlastními myšlenkami jeho tvůrců. Za jejich slovy stojí jejich dílo, jehož přehodnocující aktualizace je stále naléhavou úlohou. je to úloha nejen historiků umění a kritiků, ale také umělců a tvořivě vnímajících diváků i čtenářů.“ (Z autorova úvodu)
Lužinova obrana (1930) je příběhem zázračného hráče šachu, který ztratil schopnost reflektovat proměny každodenního světa. Nabokov zde analyzuje psychický stres ruského exulanta neschopného kulturní a mentální adaptace. Pozvání na popravu (1935) je kafkovský román, v němž se odsouzený domáhá základního lidského práva, tj. informace, kdy dojde k jeho popravě. Děj se odehrává ve familiárně absurdním prostředí věznice, kde úředníci a dozorci připomínají svou nicotností Gogolovy postavy.
Román mapující poměrně přesně boj o nezávislost a první roky USA. Aaron Burr byl viceprezident v prvním volebním období Thomase Jeffersona a hrdina boje za nezávislost. Zajímavý pohled na vznik USA.
Do městečka Deadwood přijiždí Calamity Jane, je zde již šerif Seth Bullock, přeslavný Divoký Bill Hickok a další postavy ze slavné éry Divokého západu. Sledujeme jejich osudy, proč se ocitli v tomto městečku, nechybí ani nějaký ten souboj, to vše je správně namíchaný koktejl snu a skutečnosti o střelcích a psancích, prostě o Divokém západě, tak jak to mají američtí čtenáři rádi a co rádi čtou
Kniha zachycuje intelektuální krizi šedesátých let v Evropě i ve Spojených státech, která vyústí v úzkostné zrcadlení Srpna 1968. Původní rukopis, který autor dokončil v srpnu 1969, neprošel cenzurou (protože obsahoval motivy invaze vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 a následné vlny emigrací) a Nesvadba ho musel podstatně přepracovat.
Masarykův triumf vyšel poprvé v roce 1987 u Škvoreckých v Torontu k 50. výročí smrti TGM. Vlastním tématem knihy je rozhodující fáze Masarykova zápasu o vytvoření samostatného československého státu - období jeho amerického pobytu v posledních měsících války, zakončené triumfálním návratem so Prahy 21. prosince 1918. V tomto historickém rámci však autor dokáže říci mnohem víc. S využitím dosud neznámých dokumentů z archívů americké diplomacie a soudobé publicistiky přináší řadu nových poznatků o světové politice válečných let, o formování a funkci legií, zejména v Rusku, o vůdčích osobnostech a koncepcích našeho zahraničního odboje i o situaci a smýšlení tehdejší české a slovenské menšiny v USA. V rozsáhlých historických exkursech podává vývoj Masarykových filozofických a politických názorů a především ucelený, plastický portrét jeho neopakovatelné osobnosti.
Veselý sen o Dvořákovi. Historický román Josefa Škvoreckého Scherzo capriccioso, který poprvé vyšel v Torontu v roce 1984, znamenal v autorově tvorbě překvapivý obrat. Několik let věnoval autor pátrání po autentických stopách, které zanechal český skladatel Antonín Dvořák ve vzpomínkách lidí, s nimiž se setkal během svého působení na newyorské Národní konzervatoři v letech 1892–1895. Na základě archivního bádání i setkání s posledními pamětníky pak Škvorecký vystavěl nejen literární portrét geniálního tvůrce, ale také působivý obraz americké společnosti konce devatenáctého století. 2. české, první neexilové vydání.
Trilogie nejvýznamnějších knih R.A. Moodyho shrnuje "vzpomínky" lidí, kteří přežili svoji klinickou smrt se záběry poskytující prostor lidské naději. Moody v knize Život po životě seznámil čtenáře s výsledky svého výzkumu na téma: co člověka čeká po smrti. Shrnul vzpomínky lidí, kteří přežili klinickou smrt, a zjistil, že vjemy při umírání jsou u různých lidí podobné. Dokonce prý je podobnost tak velká, že lze specifikovat několik samostatných znaků, s nimiž se setkala většina lidí, kteří stáli na prahu smrti. Právě tato kniha, kterou napsal v 70. letech, byla první vědeckou prací o výzkumech jevů mezi životem a smrtí. Její závěry jsou ale dodnes pro část odborné veřejnosti naprosto nepřijatelné.
Souborné vydání dvou románů. Román se odehrává na Malé Straně za Valpuržiny noci, noci čarodějnic. – V románu „Bílý dominikán" usedá jakýsi spisovatel ke své práci, je však proti své vůli puzen nepochopitelnou silou sepsat neuvěřitelný životopis záhadného zemřelého.
Román Plechový bubínek (1959), který Grasse přes noc proslavil po celém světě, je koncipován jako příběh jednoho hrdiny. Na začátku 50. let zaznamenává Oskar Matzerath v Léčebném a zaopatřovacím ústavu běh svého života od začátku století až do doby adenauerovského Německa. Tento infantilní vypravěč se se svým plechovým bubínkem pohybuje mimo tradiční morálku, a právě proto se nakonec jeví jako jediný zdravý ve světě lži a zločinu. Dílo šokovalo své první čtenáře otevřeností a bezohledností, zároveň však otevřelo poválečnému německému románu cestu ke světovosti a svému hrdinovi zajistilo významné místo v moderní mytologii. Novela Kočka a myš (1961) je druhým dílem a svorníkem Grassovy Gdaňské trilogie, jejíž krajní pilíře tvoří velké romány Plechový bubínek (1959) a Psí roky (1963). Soustřeďuje se na ústřední dějiště trilogie, baltský přístav Danzig/Gdaňsk, dobu těsně předválečnou a válečnou a na jednu ústřední postavu. Tou je chlapec Joachim Mahlke, rozený outsider s mnoha handicapy, jež zhmotňuje — v typicky grassovské groteskní hyperbole — jeho nápadně velké Adamovo jablko. Tento „cyranovský“ defekt se Mahlke snaží od dětství kompenzovat, nakonec způsobem, který jemu a všem jeho vrstevníkům nabízí, vtlouká do hlavy dobová ideologie: chce se stát válečným hrdinou. To se mu podaří. V zázračně rychlé kariéře je jako velitel tanku dekorován válečným křížem, jímž může konečně zakrýt onen fatální defekt na krku. Na tomto zdánlivém vrcholu však tragikomický hrdina dezertuje. Novela nevysvětluje proč, nemoralizuje, neideologizuje — pouze vypráví ve výmluvných zkratkách jeden paradigmatický případ celé svedené a zničené generace, která byla současně spolupachatelem i obětí zrůdného režimu. Právě pro svůj groteskní humor, z něhož chvílemi mrazí, a pro svou novelistickou hutnost, která ponechává postavám i dějům jejich mnohoznačnost a tajemství, se stala Kočka a myš jedním z nejčtenějších textů Güntera Grasse. V roce 1967 podle této knihy natočil režisér Hansjürgen Pohland stejnojmenný film.
Nejúspěšnější autorovo dílo z 80. let vypráví o zestárlých členech studentské party z waleského městečka. Do poklidně nudného života několika manželských dvojic dramaticky zasáhne příjezd atraktivního páru bývalých spolužáků, kteří všem připomenou nevyřízené účty z mládí a tak poněkud rozbouří ustálené vztahy. Románem se autor zřejmě vyrovnává se stářím, ale činí tak s obvyklým humorem a bezprostředností. Druhým pólem jeho osobité ironie je velšský nacionalismus.
V Cestě do Říma se otec, který nacházel zalíbení v nevěrách své ženy, snaží udobřit po její smrti se synem, který kvůli této neobvyklé rodinné situaci odešel pryč. Udobřování je ovšem zkomplikováno, když začnou kolidovat jejich milostné touhy.