Knížka drobných zamyšlení o docela obyčejných zvířátkách z autorova nejbližšího okolí. Vypráví v ní o způsobu jejich života, dobrých i špatných vlastnostech, zvycích a návycích, jak je známe v každodenním styku s nimi.
Václav Kaplický, historik, romanopisec a dramatik, se narodil a žil v Táboře. Jeho román pro děti líčí klukovský život na přelomu 19. a 20. století v tajemném, romantickém městě obklopeném lesy a poli, bitvy Klášteráků a Klokoťáků, všední život měšťanských rodin, školu i charakteristické postavy, které k městu neoddělitelně patřily: hlídače městských sadů, strážníka, učitele, hokynáře a další. Tenkrát se ještě v Jordánském potoce lovili raci, na Klášterním náměstí se místo parkování aut hrály kuličky a otloukali špačky a na Dobytčák přijížděl pravidělně cirkus i pojízdné kino. Kluci znali křivolaké staroměstské uličky jako vlastní boty, sváděli urputné boje o klukovská území, stavěli si a dobývali hrady nad řekou a také popouzeli ctihodné táborské občany svými lotrovinami a darebáctvím. Táborských "Bylo nás pět" z pera táborského rodáka Václava Kaplického zůstalo dodnes živým a čtivým klukovským příběhem o přátelství, věrnosti a odvaze malých kluků, kteří sice povětšinou neměli boty, ale nikdy, opravdu nikdy se nenudili... Ve spolupráci s Muzeem Šechtl a Voseček vznikla fotografická příloha dokumentující místa her dětí z doby děje knihy.
Román o hrdinech "bezejmených" mapuje začátek třicetileté války (1618) přes životní osudy "méně významných" lidí, kteří jsou ale nečekaně rozvážní a čestní, ale současně je spojuje silná touha po boji s tehdejšími pány.
Kniha vypráví o legionářích v Rusku, jejich cestě z rakouské armády do ilegálních československých legií. Líčí o problémech jaké měli vojáci, o bojích s bolševiky, o obyvatelích Ruska a o hladu, který je provázel. Autor také vypráví o zajateckém táboře, kde řádila úplavice a o podmínkách v jakých tam žili.
Autor popisuje rodinné prostředí a každodenní životní rytmus. Zastavuje se u osobností, které jej přivedly k lásce k historii a rodnému Táborsku. Mnoho stran je věnováno škole, učitelům a prvním láskám. Vzpomínky končí jeho přechodem do ruské armády r. 1916.
Kniha vypráví o legionáři Jindřichu Mudrovi, který se vrací z Ruska. I když je legionář, nemůže najít práci, protože se vrátil z Ruska příliš pozdě a místa jsou už rozebraná. Nakonec najde práci v Praze v nakladatelství jako redaktor. Nakladatelství patřilo Emanu Pirchamovi, který chtěl co nejrychleji vydělat peníze. V nakladatelství pracuje ještě sekretářka Milada, která začne chodit s Emanem kvůli penězům. Cyril je další zaměstnanec, který miluje Miladu. Milada je však celou dobu zamilovaná do Mudry a scházejí se u něj v podnájmu, kde spolu i počnou dítě. Cyril se zastřelí kvůli prozrazení jednoho podvodu.
"Ještě nehřmí" není nic jiného, než pohádka o mladých lidech, nad nimiž se slitovává život. Sjednocují se tu dvě vzácní spisovatelské vlastnosti: satira a citovost, proto toto dílo vyjadřuje osobnost Kaplického co nejplněji a ukazuje, čím tento autor ve skutečnosti je: romantickým satirikem. Román popisuje historii jedné třídy střední školy venkovského města. Čtenář dušemi studentů hledí do světa.
Františka Kramosila pouští z vězení za to, že stávkoval v továrně, kde pracoval. Vrací se domů do Hůrky za svou ženou a třemi dětmi. Po smrti své ženy odjíždí s dětmi do Augšpurku, kde si najde místo v jedné továrně. Bydlí u paní Rosenmüller, která si zamiluje jeho děti, ale vychovává je příliš silně pro náboženství. Jednoho dne přijdou v továrně na to, že je František socialista a vyhodí ho z továrny. Vrací se zpět do vlasti, ale jeho cesta domů končí neslavně.
Autor Václav Kaplický ve svém románě Kdo s koho zavádí čtenáře do doby vlády Jagellonců – krále Vladislava a jeho syna Ludvíka. Nebyl to čas pro naše země právě šťastný. Král Vladislav byl sice dobrého srdce, ale takovému králi bylo v tehdejších zmatených poměrech, plných vnitřních nesvárů a neshod, velmi těžké panovat. Děj románu se odehrává především v jižních Čechách, jež byly místem neustálých třenic a bojů mezi měšťany a rytíři, z nichž mnozí se dostali na cestu zločinu a stali se surovými lapky. Patří k nim i hlavní postavy románu – Zdeněk Malovec z Chýnova a jeho přítel Oldřich Janovský z Janovic, syn opovědníka Heřmana Janovického, jenž se dostal do sporu dokonce s nejvyšším purkrabím Zdeňkem Lvem z Rožmitálu, který ve svých rukou za pobytu krále Vladislava v Uhrách soustřeďoval veškerou moc. Autor, který je zkušeným vypravěčem minulých dějů, podal na osudech hlavních postav románu skutečně výstižný obraz neblahého panování Jagellonců v Čechách. Podařilo se mu i osvětlit, že právě tato doba úpadku morálky, kdy přepady, krádeže a vraždy pro zisk byly běžným zjevem, se stala jednou z příčin osudné porážky na Bílé hoře. Čtenář tedy v tomto novém historickém románu Václava Kaplického najde nejen poutavé dávné příběhy, ale i poučení o minulosti své země.
Smutný příběh začíná roku 1680. Vernířovická žebračka Maryna Schuchová je obviněna farářem Schmidtem z čarodějnictví poté, co byla odhalena, že si v kostele schovala posvěcenou hostii do šátku. Slíbila ji Dorotě Groerové pro její krávu, která nedojila. To jí poradila podle staré pověry "stará Davidka". Všechny tři ženy byly nakonec převezeny na zámek Velké Losiny, kde byly uvězněny a souzeny inkvizitorem Bobligem z Edelstadtu. Ženy samozřejmě nebyly žádné čarodějnice, ale po výsleších, ve kterých je Boblig nařkl z toho, že létaly na Petrovy kameny (hora v okolí), "obcovaly tam s galány" a mnoha dalších věcí, a také po tortuře (mučení), se ke všemu doznaly a byly upáleny. Tohle byl teprve začátek. Postupně začal Boblig se svým hrbatým pomocníkem Ignácem obviňovat další a další občany Velkých Losin a později i Šumperka. Zálusk měl hlavně na bohaté, protože získal vždy část jejich majetku. Procesy probíhaly vždy velice pomalu, aby z toho měl co nejvíc peněz. Po mučení se přiznal i ten nejsilnější a nejodvážnější člověk k čemukoli. Boblig chtěl také odsoudit děkana Lautnera, který už od počátku odhalil jeho zájmy a ostře proti němu vystupoval. Nejdřív Boblig obvinil a následně i odsoudil k smrti mladou kuchařku Lautnera i jeho nejlepší přátele. Všichni pod tlakem mučení potvrdili Bobligova obvinění proti Lautnerovi. A tak nakonec, i před návštěvu děkana u biskupa olomouckěho, kde mu řekl o všem co Boblig provádí, byl i Lautner zatčen. Dlouho vzdoroval, ale po těžkém mučení na skřipci se i on přiznal k hrůzným činům, které nikdy neudělal, a byl upálen. Až po 8 letech končí Bobligovy inkviziční procesy a na hranici umírá poslední nevinný člověk. Mezitím zabil asi 100 dalších lidí.
Toto je román o Jiřím z Poděbrad líčící dramatický výsek ze života posledního českého krále na trůně Přemyslovců, jeho vpravdě královský souboj s uherským Matyášem. Dějiny však nejsou jen historií králů, a tak je to i román mladého zemana Otíka z Jestřibce, který - když se mu jednou podařilo vylétnout z rodné tvrze - , nemíní se tam hned tak vrátit a spěchá vstříc všem dobrodružstvím nádherného, veselého života vojenského. Ve službách králových synů i samého krále Jiřího poznává pak rub i líc vojančiny, trpkost porážky i opojnou chuť vítězství, získává rány z boje i pocty, a nakonec se pokorně vrací domů chudší, než odtud vyšel. Ale vrací se rozhodně moudřejší a poučený zkušenostmi, a snad tedy přece jen bohatší... Václav Kaplický věnoval svůj Královský souboj mladým čtenářům - a právě jim přinese tata myšlenkově i umělecky pozoruhodná kniha hluboké čtenářské zážitky. Po zásluze také ocenila porota velké soutěže o nejlepší historický román pro mládež již rukopis tohoto mimořádkého díla.
Povídky, jejichž děj se odehrává na Frýdlantsku, Liberecku, Rumbursku a v Krkonoších v různých dobách od poslední čtvrtiny 17. stol. až do sklonku 1. svět. války, seznamují se životem českého i německého lidu, obývajícího severní pohraničí, a ukazují, že jeho zájmy, osudy a zápasy byly společné a že novodobý buržoazní nacionalismus, který se snažil vytvořit umělé přehrady mezi obyvatelstvem obou národností, nedokázal většinou zkalit jejich vzájemný poměr.
Základem historického románu, odehrávajicího se na pomezí Moravy a Slezska r. 1687, je skutečný přiběh nespravedlivého obvinění z rituální vraždy, který málem skončil tragickým justičním omylem. Židovský vinopalník, od něhož uteče ze služby mladá křesťanská dívka, je obviněn z rituální vraždy a stěží dokazuje svoji nevinu, teprve když se prokáže, že dívka utekla s milým, uniká obviněný jen o vlas hrdelnímu trestu. Autor s humorným nadhledem líčí zde soudní byrokracii a korupci 17. století.
Patnáct drobných historických povídek vypráví, vedle několika příběhů o popravě posledního hejtmana táborského, o útěku mladého Viléma Zajíce z Házemburka z řad křižáckých žoldnéřů, o králi Václavovi IV. a jiných postavách z českých dějin, hlavně o životě prostého, poddaného lidu, vysávaného robotou, dráby a šlechtou.
Příběh vypráví o dvou šestnáctiletých chlapcích Vaškovi a Honzovi, kteří se vydávají na cestu po českých zemích. Vydají se z Tábora na Moravu do Slavkova podívat se, kde bojovali tři císaři. Dále procházejí Šaraticemi a poznávají účinky Šaratické vody. Zavítají do Brna a do Moravského krasu. Vaška to přestane bavit a odjede domů. Honza zůstane na cestách sám a přidá se k ochotnické společnosti. Od ní odejde kvůli nešťastné lásce k Miladě. Šťastně se vrací domů. Je rád, že se o sebe dokázal postarat, i když neměl peníze. Je také rád, že potkal spoustu hodných lidí, kteří mu v nouzi pomohli.
Rozmarná, zhýčkaná, panovačná, líná a elegantní, jedním slovem typická panička je hlavní postavou tohoto románu, jehož smyslem je říci s úsměvem pravdu. Tj., že manželství bez lásky a vzájemné důvěry je jen omyl a společenská groteska. Děj se točí kolem bláhového dobrodružství paní Marušky, která jednoho dne zatouží po milostném románku. Prožívá jej s mladým elegantním darmošlapem v dalmatských lazních, kde také vše končí dokonalým fiaskem.
Historický román z rušného období po Velké francouzké revoluci. Děj románu se odehrává v lesích Českomoravské vysočiny, kde se shromažďuje "zelená armáda", chasníci, kteří utekli před vojenskou službou. Jan Makovský, který sní o tom, že z nich udělá selskou armádu, která pak počká na Francouze a spolu s nimi vybojuje svobodu, je hlavním hrdinou.
Pokračování románového cyklu o selských rebéliích proti panskému útlaku v českých zemích. Děj se odehrává v druhé polovině 18. století a líčí krvavě potlačené povstání venkovského lidu na Chlumecku, Hradecku a Bydžovsku.
Národní umělec Václav Kaplický tíhl k husitství už od dětství, neboť s krajem táboritů je spojen od svého zrození. Světlo světa spatřil totiž na samotě Červený Dvůr v domku postaveném z kamenů pobořeného Kozího Hrádku – místa, kde kázal Jan Hus. Zřejmě proto už ve svém prvnímhistorickém románu Kraj kalicha sáhl po látce z husitství a vrací se k ní opět po více než dvaceti letech v Táborské republice, jež je autorovým dílem nejzávažnějším i nejrozsáhlejším. Po mnoho let shromažďoval autor obsáhlý materiál, na jehož základě vytvořil myšlenkově bohatý, mohutný celek románové kroniky. Zachytil v ní dramatické události, které v letech 1420–1452 probíhaly v centru nejradikálnějšího křídla husitské revoluce, jímž byl tehdejší Tábor. Kaplický zde však nezobrazil pouze život v tehdejším Táboře, ale vykreslil i situaci celé země a přispěl tak osobitým způsobem k vytvoření představy jedné z nejslavnějších epoch naší národní historie.
Ve starém činžáku, který býval dříve šlechtickým sídlem, na Starém městě v Praze má hokynářství jakýsi pan Janovec. Je to velmi zdatný obchodník, jen jediná věc ho trápí: nemá dětí. Jeho žena Anči by si jich také vroucně přála, ale lékař jí vzal veškerou naději. ManželstvíJanovcovo proto chátrá. Z Janovce se stává vysedávač v hospodě a karbaník. Tu Anči přichází na myšlenku vzít si za vlastní cizí dítě. Plán uskutečňují a malá Růženka, nejen že stmelí rozklížené manželství, nýbrž dodá jejich životu teprve pravého smyslu.
Osudné následky pražské defenestrace a povstání českých stavů a bitvy na Bílé Hoře jsou hlavním námětem románu. Hlavní postavou je zemský lékař Matyáš Borbonius, na jehož osobě se promítá osud řady jeho současníků. Je obviněn z podpory stavovské politiky, ztrácí majetek a nakonecodmítne přestoupit na katolickou církev a musí uprchnout ze země. Zahrnuje to období 1620-27.
Román, zachycující hnutí venkovské chudiny v roce 1848. Povstání v Benátsku a Lombardii, francouzská revoluce, Metternichův pád a vyhlášení konstituce, všechny tyto události našly velký ohlas nejen podbrdském městečku Hostomicích, u tamní měšťanské vlastenecké společnosti, ale i v nedaleké vesnici Drahlovicích. V tomto prostředí se také odehrává milostný příběh Márinky, dcery rebelanta Votíka a studenta Václava Trnky.
Mírem vestfálským roku 1648 skončila sice třicetiletá válka, ale neskončilo naprosto utrpení českého lidu. Naopak. Mír utvrdil i mezinárodně vítězství Habsburků v českých zemích a rozhodl na staletí boj uvnitř třídy feudálů - boj trvající od dob husitských - ve prospěch pánů. Dvoudílný román V. Kaplického je obrazem společnosti v době nejhlubšího temna, na sklonku 17. století. Již v tomto prvním díle se setkáváme s postavou kováře Ondřeje Stelziga, neohroženého, nepodplatitelného vůdce poddaného lidu na panství frýdlantském.
Nespokojenost, rozhořčení a odhodlanost poddaného lidu v Čechách donutily císaře Leopolda I., aby roku 1680 vydal v Pardubicích robotní patent, v němž učinil nevolníkům jisté ústupky. Zůstaly však jen na papíře a krutý útlak na šlechtických panstvích nepominul. A první povstal opět lidna frýdlantském panství Gallasově v čele se svým neohroženým vůdcem Ondřejem Stelzigem, kovářem z Řasnice.
Román Václava Kaplického vypráví o životě Eduarda Kelleyho. V mládí pracoval jako úředník v Anglii a zfalšoval několik listin, aby si vydělal pár grošů. Byl přísně potrestán – uřízli mu obě uši, aby každý, kdo ho potká, věděl, že je to podvodník. Kelley si tedy nechá narůst dlouhé vlasy a z města uteče. Putuje po Anglii a láká ho myšlenka stát se učněm světoznámého alchymisty Johna Deea. John Dee ho přijme a velmi se spolu sblíží. Bere ho dokonce jako svého syna a svěří mu své největší tajemství – výrobu zlata; totiž jak nenápadně vstrčit do hrnce malý kousek zlata a vydávat ho za vyrobené. Odcestují spolu do Čech, kde vládne Rudolf II., velký příznivec všelijakého umění. Dee a Kelley se pohádají a Dee odchází do Třeboně ke dvoru Viléma Rožmberka. Kelley podvádí všechny kolem sebe a je uvězněn. Z vězení se pokusí o útěk, rozdrtí si levé koleno a přijde o levou nohu. Když ho propustí, v podvodech pokračuje a je znovu uvězněn. Druhým útěkem se připraví i o druhou nohu a umírá v nemocnici. Jediní lidé, které opravdu miloval, byla jeho žena Johanka Westonová a její dvě děti. Děj se odehrává v 16. století.
Román zachycuje dobu hospodářské krize a nezaměstnanosti s jemným humorem i hořkou ironií. Hrdinové čelí sociálním tlakům, ztrátě důstojnosti i mezilidské solidaritě na pokraji zhroucení.
Published:1938
Author's genres genres of all author's books
Publication tags from author's books
We use cookies on this website to personalize ads and analyze traffic.