Již od mládí cítil národní umělec Václav Kaplický silné pouto k husitství, které bylo s jeho rodným krajem neodmyslitelně spojené. Narodil se na samotě Červený Dvůr v domě postaveném z kamení zničeného Kozího Hrádku – místa, kde kdysi kázal Jan Hus. Proto se k husitské tématice obrátil již ve svém prvním historickém románu Kraj kalicha a po více než dvaceti letech se k ní vrátil v rozsáhlém a nejvýznamnějším díle své tvorby, Táborské republice. Autor po léta pečlivě shromažďoval podrobný materiál, který využil k vytvoření myšlenkově bohaté a mohutné románové kroniky. V ní zachytil dramatické události, které se v letech 1420–1452 odehrávaly v Táboře, tehdejším centru nejradikálnějšího proudu husitské revoluce. Kaplický však nezobrazuje pouze život v samotném Táboře, ale i celkové dění v zemi, čímž přispívá k jedinečnému zobrazení jedné z nejvýznamnějších epoch českých dějin.