Václav Kaplický (28. srpna 1895 – 4. října 1982) byl český spisovatel, publicista a autor beletristických kronik z českých dějin, proslulý především svými historickými romány.
Narodil se na venkovské samotě Červený Dvůr, v rodině nájemce statku. Po otcově nemoci se rodina přestěhovala do Tábora, kde se matka živila ručními pracemi a službami v domácnostech.
Václav Kaplický maturoval na táborské reálce a následně pracoval jako dělník na železnici. V roce 1915 byl povolán do armády a na haličské frontě se dostal do zajetí.
V zajateckém táboře v Berdičevu na Ukrajině vstoupil do československých legií. Zúčastnil se bitvy u Zborova v červenci 1917, byl vězněn u Vladivostoku a do vlasti se vrátil v roce 1919. Poté pracoval v levicovém Svazu československých legionářů a následně na ministerstvu obrany.
Od roku 1922 působil jako redaktor v různých nakladatelstvích, některá z nich i vedl – například Pokrok, Melantrich a Čin. V této době se seznámil s mnoha spisovateli, s J. Horou jej pojilo zvlášť blízké přátelství. Na Horovo doporučení se začal věnovat psaní jednodušší beletrie pro širokou veřejnost.
Kaplický byl jedním ze zakladatelů Společnosti pro kulturní a hospodářské sblížení s novým Ruskem. Na konci třicátých let se silně stavěl proti fašistickým tendencím, které se šířily i mezi legionáři. K Masarykovi zaujímal kritický, ale loajální postoj.
Václav Kaplický zemřel v roce 1982 a byl pohřben mezi českými spisovateli na Vyšehradě v Praze.
Source: spisovatele.cz