Je tu zase brabantský venkov, je tu podivná hospoda a v ní stůl, u něhož se schází místní honorace. Bývá tu pan notář, obecní písař, pan stavitel, listonoš o mnoho jiných postav a postaviček, kterým tento mistr plastického líčení dovede nalít specificky nizozemskou krev do žil - jsou točasto šosáci, ale jak se dovedou vzrušit, jak dovedou uzavírat silácké sázky, jak se dovedou prát o bytí. Hospoda však tvoří jen pestrý rámec knihy. Vlastní děj je naplněn několika důkladně prokreslenými lidskými osudy, které jsou asi z nejdramatičtějších, jaké kdy Coolen napsal. Jsou tu tragedie nejotřesenější, končící zcela bezútěšně jen jediným možným východiskem, smrtí, jsou tu příběhy plné lidských vášní, zavádějících až k prahu sebezničení, jsou tu osudy, které již již hrozí končit rozkladem, když tu autor přece najde a rozkřeše v lidském nitru jiskru..
Kolektivní román vesnice, jejíž obyvatelé jsou poznamenáni tvrdým a nelítostným prostředím kraje, v němž se dobývá rašelina a kde se práce jen těžko mění v chléb.
Dva romány (Tři bratři, Ves u řeky) předního nizozemského spisovatele, spojené společným prostředím a společnými postavami hrdinů. Romány představují volně na sebe navazující obrázky ze všedního života venkovských prosťáčků i chytráků, chudáků i boháčů. Výraznou úlohu hraje vobou dílech nizozemská příroda, zejména pak proměnlivá krajina kolem mohutného toku Maasy. Napsána roku 1941.