Román o životě Antonína Vondrejce, postavy, kterou se autor zabýval už dříve ve svých povídkách. Příběhy titulního hrdiny patří mezi osoby s pocity „zbytečnosti vlastní existence“. Talentovaný student, redaktor a básník prochází tragikomickými situacemi, které jej srážejí do úlohy přehlížejícího korektora, člověka bez zaměstnání, milence primitivní smyslné sklepnice.
Dvojice povídek jednoho z největších představitelů naturalismu v české literatuře patří k fejetonistické a humoristické tvorbě. K.M. Čapek-Chod, označovaný za pesimistického humoristu, zde rozpřádá maloměstské historky spodrobností až samoúčelnou, přesto však mistrným způsobem. S dravým, živočišným humorem vytváří řezavé karikatury lidí na malém městečku, v nichž nachází jen banalitu a prázdno.
Příběh lásky mladičké židovské krasavice Irmy, umírající na souchotiny, k doktorovi Stachovi, živočišně zdravému lidskému jedinci, který právě přijel z východní fronty v Haliči domů na dovolenou. Čapek-Chod rozehrává opravdu bohatou škálu svého umění vypravěčského i dušezpytného v konfrontaci osudové tragiky s vítěznou životní realitou, přičemž zachycuje z povahové složitosti semitské rasy tolik jemných nuancí jako málokdo před ním. Jedná se povahokresebnou studii dvou rasově protichůdných světů na pozadí sexuálního problému.
Vyprávění o prosté služce Lucii, která se zamiluje do mladého pána Rudolfa a neváhá obětovat kus masa (deset deka) ze svého těla, aby mu mohla být pomocí nejmodernější lékařské vědy opět vymodelována chybějící část obličeje, o níž přišel ve válce.
Pět povídek námětově čerpaných z Olomoucka, zpracovaných naturalisticky s pronikavou povahokresbou postav, stupňující dramatické vyhrocení příběhů. Povídka "Žebrák" portrétuje člověka zcela odlidštěného mamonem, v "Němákovi" autor postihl duševní svět hluchoněmého sazeče a jeho konflikt se zaměstnavatelem. V "Šikovateli Lemanínském" vylíčil Čapek-Chod otřesnou popravu rakouského vojáka a v novele "Labyrint světa" nadaného a slabošského malíře a jeho zápas s měšťáckou společností. Poslední povídka "Kdo s koho" je groteskou s tragickým námětem milostného trojúhelníku.
V těchto povídkách se prohlubuje psychologická charakteristika postav, objevuje se zde často problém viny a odpovědnosti, dřívější autorův pesimismus se proměňuje v složitější obraz vnitřních dispozic a vnějšího tlaku.
Povídky jsou v této knize kratší a a Čapek v nich uplatňuje své znalosti pražského uměleckého i vědeckého života, zálibu v specifických detailech různých oborů lidské činnosti a snahu nalézt pod všedním zevnějškem zvláštní a výjimečné povahy, jež se stávají hrdiny groteskních aironických dramat.
Román vydaný knižně po prvé r. 1921 byl inspirován 1. světovou válkou. Hlavní dějovou osnovu tvoří životní příběh dvou Jindrů, otce a syna. Jako ve všech svých dílech volí spisovatel i zde postavy výjimečné, poznamenané bizarními osudy. Jinošská romantická láska Jindry staršího k proletářce Božence Nekušové, bědné dětství Jindrova nemanželského syna Jindry mladšího a jeho další osudy, ztráta matky, shledání s otcem, láska k proletářské intelektuálce Jiřině, válečné hrůzy, oslepnutí, strašlivé milostné nedorozumění Jindrů a Jiřiny - to vše tvoří nepřetržitý řetěz groteskních životních trageií, jež dává autor prožívat svým hrdinům. Přes bizarnost příběhů a nesporné naturalistické prvky nevyznívá dílo pesimisticky. "Atletický zápas", který Jindra mladší vítězně vybojuje ve svém nitru, když se rozhodne vzít na sebe otcovu vinu a přihlásit se za otce svému pokrevnímu bratrovi, je dokladem toho, že člověk má dosti sil, aby nebyl nevolníkem prostředí a osudu.
Zedník Kašpar Lén se vrací po třech letech vojny domů do Prahy. Nemá tam však nikoho blízkého. Jeho přítel, zedník Kryštof, u něhož bydlel v podnájmu, se utopil ze zoufalství nad tím, že dceru Mařku, kterou měl Lén rád ještě jako malou holčičku, zkazil kupec Konopík a ta se stala prostitutkou. Lén je odhodlán Mařku z nevěstince dostat a Konopíkovi se pomstít. Pracuje na stavbě Konopíkova domu a připravuje se ho zabít.
Tři prózy - novela, obrázek a romaneto - vzniklé těsně po první světové válce, zpodobují tragické příběhy lidí, kteří prohrávají životní zápas úskokem osudu ve chvíli, kdy počínají věřit ve své síly.
Romaneto Nejzápadnější Slovan (1893) ve třech kapitolách (romantické, realistické a naturalistické) zobrazuje životní osud studenta astronomie, který ztratil po tyfové horečce paměť a jeho další život na zapadlé železniční stanici v Šumavě je až krutě tragikomický.
Znova a lépe -- Snivá Kateřina -- Tiiiiííš! -- Mendelssohnův koncert -- Tři dopisy MUC. Růženy Hamáčkové MUDru Marii Loukotové -- Mates Holejch -- Zpověď naturalistova -- Konteska Fina
Poslední dokončené a k publikaci určené dílo Čapka Choda, vydané v roce jeho smrti (1928). Tragikomická novela o životních neúspěších soukromého filozofa Ferdinanda Čemuse.
Autor se v těchto povídkách snaží pochopit co je to vlastně lidská síla a lidská slabost. A jak snadno se obojí proměňuje a jde jen o zdánlivé veličiny, jejichž síly jsou dočasné.
Soubor podává vývoj romaneta jako specificky českého novotvaru poeovské povídky, jež zpodobuje člověka trpícího svou touhou a svým poznáním (J. Arbes: Svatý Xaverius) a mapuje labyrint jeho smyslů (K. M. Čapek-Chod: Experiment) i duše (J. Havlíček: Smaragdový příboj)
Kniha povídek, v nichž si autor bere na paškál drobné příhody ze života, ale i závažnější, dramatické momenty. Hnací silou jsou často náhody a paradoxy osudu, dynamické bizarní konflikty.