Rok vydání pravděpodobně kolem 1910 (v publikaci není uvedeno). Balada Antonína sovy doplněná o celostránkové reprodukce Františka Kupky. Příteli Dr. Ant. Štolcovi
Průřez poezií významného českého lyrického básníka. Obsahuje texty ze sbírek Realistické sloky, Květy intimních nálad, Z mého kraje, Soucit i vzdor, Ještě jednou se vrátíme, Dobrodružství odvahy, Lyrika lásky a života, Zpěvy domova, Rozjímání ranní i navečerní, Básníkovo jaro, Za člověkem.
Básně z let 1921 a 1922 vyjadřují touhu po bratrství, bolest smrti a nenaplněné lásky a okouzlení božskostí světa a krásou přírody. Obsahuje oddíly Pracující mír, Obzíravá samota, Návraty. Část nákladu v bibliofilském vydání.
Podnázev: Verše z posledních let. Sbírka veršů, prvně vydaná r. 1921, má tři části. V první, nazvané Zázračný máj, vrací se básník srdcem do svého rodného kraje, oslavuje jaro v přírodě, ale i hmatá ruch světa, tvorbu a čin. Ve druhé části sbírky nazvané Pokojné výšiny zesiluje složka reflexivní a ztišení. V poslední části Chvíle pokory básníkův výraz se oprošťuje od všeho, uvolňuje až k písňové formě a otevřenému přiznání nad zklamanými a zničenými iluzemi, leč s novou vírou v budoucnost a v moudrý smír.
Druhý svazek Sovových básní obsahuje sbírky Zlomená duše (1896), Vybouřen smutky (1897) a Dobrodružství odvahy (1906). Základní tón básním udává autorův vzdor a revolta.
Závěrečnou sbírku svého bohatého díla komponuje Antonín Sova v rodném Pacově v době, kdy už je jeho život komplikován závažným onemocněním. V prvním oddílu se Sova soustředí na básně naplněné přírodní lyrikou, v níž se vrací k obrazům venkova i svého milovaného kraje. Podobně jako v některých předcházejících pracích, také zde Sova využívá motivů čtyř ročních období, zvláště pak jara a podzimu. Poněkud odlišnější je druhá část tohoto Sovova souboru, v níž patří hlavní místo intimním reflexím. Sova především bilancuje svůj život, uvažuje nad jeho proměnlivostí, vyvolává vzpomínky, v nichž přibližuje své postoje a pocity, mnohdy s hořkostí a s jakousi drsnou něhou, která je konečně naznačena i v samotném titulu. Je život u konce, je po zpěvu, loučí se Sova v jedné básni. Snad i tímto povzdechem připomíná, že lidské bytí je pouze dočasným projevem, v němž se střídá radost a smutek, víra a beznaděj nebo pravda a lež. Když se však člověk ocitne na jeho konci, je nutné se s tímto světem (třebaže mnohdy nespravedlivým) smířit a důstojně z něho odejít.
Na příběhu letní lásky studenta Iva a Štěpánky, dcery starého hudebníka vyzpíval Sova okouzlení jihočeskou letní krajinou, zachytil rodící a zanikající cit.
Kniha intimní lyriky i zádumčivých písní s erotickými motivy a vzrušenou krajinomalbou, prodchnutá touhou po novém životě s kolektivními nadějemi. Sbírka vyniká odvážnou fantazií symbolických obrazů a hudebností veršů volného rytmu. Toto vydání je doplněno a opatřeno poznámkami.
Výbor milostné poezie, v němž editoři nabízejí nejvýraznější texty předních českých básníků v rozmezí více než jednoho sta let. Knížka předkládá jednotlivé fáze vztahu muže a ženy tak, jak je zachytil Mácha, Erben, Neruda, Hálek, Heyduk, Zeyer, Sládek, Vrchlický, Sova, Bezruč, Březina, Hlaváček, Toman, Dyk a Šrámek. VýStanislav Kostka Neumann, Otokar Březina (p), Adolf Heyduk, Karel Hlaváček, Jiří Karásek ze Lvovic, Josef Svatopluk Machar, Karel Toman, Julius Zeyer & Bohdan Jelínek
Třináctý díl Spisů A. Sovy obsahuje jeho povídkovou činnost: Koloběh starostí, Gábovo vybočení, Kancelář a život, Po letech, Sodomitské městečko, Pankrác Budecius, kantor.
Souborné vydání dvou básnických sbírek. Květy intimních nálad představují polaritu městského ruchu, bídy, „mělké“ společnosti „titěrného“ věku a vzpomínky na šťastné chvíle dětství. Verše sbírky Z mého kraje zachycují náladu jihočeské krajiny, jejích lesů, luk, rybníků a řek, vciťují se do její slavné husitské historie a do duše jihočeského lidu. 3. vydání.
Impresionistická přírodní lyrika, náladové obrazy, obrazy české krajiny, vizuální dojem, do krajiny básník promítá své duševní stavy. Soubor obsahuje Sovovy rané sbírky: Květy intimních nálad, Z mého kraje a Lyriku lásky a života.
Jeho dílo bylo ovlivněno dobovými uměleckými směry realismem, symbolismem a impresionismem. V pozdější době se soustředil na přírodní a subjektivní lyriku. Jeho přírodní lyrika je spojena s jihočeským krajem, jeho milostná poezie je psána písňovou formou. Sova svými díly útočil proti společnosti a dával najevo protispolečenské postoje celé mladé generace. V jeho dílech se zároveň objevuje vlastenectví a hledání morálních a společenských hodnot. (zdroj: wikipedie) Obsah: •První verše meditační •Realistické sloky (Zapadlí a přebyteční; V rámci stále stejných dnů; Trochu humoru a starosti) •Květy intimních nálad (Z niv a pasek; Městské siluety; Balady duše) •Z mého kraje (1983) •Dodatek (Z básníkových prvotin)
Sbírka poezie významného českého básníka, vzniklá v posledním období jeho tvůrčího života. Horoucí verše reflektují obměnu lidských generací a aroganci bohatých vůči chudým. Část nákladu v bibliofilském vydání.
Jedná se výjimečné dílo Antonína Sovy, který je znám především svou básnickou tvorbou. Žánrem se jedná o quasilegendu [čti kvazilegendu] - tedy vlastně povídku, která má vypadat jako legenda, ale legendou není, protože hrdina je smyšlenou postavou. Legendy jsou nadto o životě svatých a významných osobností. Knihu psal Sova v době,kdy již byl vážně nemocen (částečně ochrnutý) a vzpomínal (jako mnoho jiných spisovatelů v těžkých chvílích života) na své dětství a svůj rodný kraj. Zatímco například Božena Němcová v Babičce vzpomíná na své dětství v kontextu se členy své rodiny a sousedy, Sova vytvořil postavu kantora Budeciuse, kterého postavil do prostředí mu velmi dobře známém. zdroj: http://ld.johanesville.net/sova/dilo
Jedná se výjimečné dílo Antonína Sovy, který je znám především svou básnickou tvorbou. Žánrem se jedná o quasilegendu [čti kvazilegendu] - tedy vlastně povídku, která má vypadat jako legenda, ale legendou není, protože hrdina je smyšlenou postavou. Legendy jsou nadto o životě svatých a významných osobností. Knihu psal Sova v době,kdy již byl vážně nemocen (částečně ochrnutý) a vzpomínal (jako mnoho jiných spisovatelů v těžkých chvílích života) na své dětství a svůj rodný kraj. Zatímco například Božena Němcová v Babičce vzpomíná na své dětství v kontextu se členy své rodiny a sousedy, Sova vytvořil postavu kantora Budeciuse, kterého postavil do prostředí mu velmi dobře známém.
Kniha je výborem ze Sovových básní dosud netištěných nebo knižně nepublikovaných, které Arne Novák nepojal do posmrtně vydané sbírky Sovovy nazvané "Za člověkem". Básně přibl. z let 1883-1927 jsou rozděleny do pěti oddílů: "Politická píseň" obsahuje básně nejstarší, v nichž se mladý básník staví do řady pracujících prostých lidí českého národa, kteří spolu s národnostním útlakem trpí i sociálním vykořisťováním. 2. odd. knihy má název podle torsa oddílu knihy, kterou A.S. chystal, ale nedopsal: "Ušlapaní". Na několika obrázcích z konce min. a poč. tohoto století nám ukazuje básník hluboký rozvrat a zvrácenost společenských poměrů i tlak prostředí. Samostatně je do knihy vložena sice nikoliv revoluční, ale pokroková "Píseň stavu" z r. 1892 inspirovaná stávkami podkrkonošských tkalců. Nejzávažnější částí svazku je odd. 4., odd. "politických rapsodií", odd. velkých programových básní, nazv. "Píseň o rovnosti". Verše posled. odd. "Co nesním o svobodě" - vznikly v letech 1917-1927; básník snící celý život o svobodě vítá široké lid. hnutí, které vedlo k zrodu ČSR, pozdravuje Říjnovou revoluci 1917 a hlásí se uvědoměle k třídě pracujících.
F. X. Šalda pět let po Sovově smrti napsal, že budoucnost mnoho ze Sovy odhodí, ale že podstatné z jeho úsilí zůstane, protože je v něm žízeň věčnosti, která jedině spřízňuje lidi přes propasti času. Sovovo dílo tvoří velký předěl mezi starší českou poezií a celou poezií moderní, a přestože její schopnost uchvátit jako celek odezněla s odchodem generace, jež si vytkla Sovu do štítu, jsme přesvědčeni, že i na prahu nového století v ní najdeme mnohé, čím je nám blízký, co působí na naše smysly, cit, myšlení i obraznost. Vybírali jsme ze Sovovy poezie milostné, krajinářské a reflexivní, přičemž nás vedly proměny jeho zjitřené vnitřní melodie, jíž básník, „přitahovaný láskou ke skutečnosti a odpuzovaný od ní její nedostatečností a nedokonalostí“ (Šalda), ozvláštňoval svou leckdy bolestnou výpověď o intimních dramatech lidské duše, která má svou vypjatou citovostí, smyslem pro náladu chvíle a omamnou hudebností nezastupitelné místo v orchestru české poezie.
Výbor z díla jednoho z nejvýznamnějších českých básníků, příslušníka české moderny, Antonína Sovy. Publikace obsahuje básně ze všech období autorovy tvorby, úvodní studii i bohatý dokumentární materiál a dává nám možnost poznat Sovu jako básníka i jako člověka poněkud hlouběji. Vydal Československý spisovatel roku 1964.
Soubor několika raných básníkových próz: Rozvíření samotářských strun (napsáno 1894), Anna (napsáno 1896) a na šest částí rozdělený text Lyrické vteřiny duše (napsáno 1897). Doplněno podobiznou autora od Karla Hlaváčka.
Na jedné straně jde o žánrové výjevy, drobné anekdotické děje, jejichž základ tvoří realistický detail, na druhé straně se setkáváme s náladovou, přírodní a reflexní lyrikou.
Souborné vydání dvou básnických sbírek – knihy Soucit i vzdor s její kritikou „neplodného snění“ a knihy Zlomená duše, cyklu sedmi monologů tázajících se po smyslu existence.
Soubor básní českých autorů oslavujících Říjnovou revoluci, Sovětský svaz a osvobození Československa přináší verše S. K. Neumanna, Hory, Halase, Nezvala a dalších. Sestavili Bedřich Václavek a Jaroslava Václavková.
Spisy Antonína Sovy, svazek 8. román. Tóma Bojar se rozhodl proměnit jihočeský venkov ohrožený vylidňováním a bídou. Vstupuje do politického zápasu, agituje za práva rolníků, proti majetkovým výsadám šlechty a církve.
Svazek představuje komorní výbor z díla básníka, který je zaměřen na jeho lyriku nostalgických návratů a milostných vzplanutí. Svéráznost přístupu editora této knihy tkví v tom, že se výběrem veršů pokusil rekonstruovat drama Sovova zamilování do dívky o 19 let mladší, sňatku s ní a tragického krachu tohoto manželství. Tento nerovný sňatek podnítil básníka k působivým dílům jeho meditativní poezie a rovněž mu napomohl citlivě vyjádřit nálady "konce stolet".