Antonín Sova
1864 - 1928
česká
not rated
My rating
Antonín Sova, významný český básník a prozaik, patřil k předním představitelům generace 90. let a byl jedním z hlavních tvůrců českého impresionismu. Narodil se v roce 1864 v Pacově, kde jeho otec působil jako učitel a hudební sbormistr. Rodina se o dva roky později přestěhovala do Lukavce. Otec v něm probudil zájem o umění, zejména hudbu, ale Sova byl citově bližší matce. Její smrt v roce 1879 a otcův druhý sňatek v něm zanechaly hluboký dojem, který se odrazil v jeho pozdějších dílech.
V Lukavci se spřátelil se sestrami Jaroslava Vrchlického, které ho seznámily s poezií lumírovců a významně ovlivnily jeho básnický vývoj. Gymnázium studoval v Pelhřimově, Táboře a od roku 1880 v Písku, kde také maturoval. Již během studií začal publikovat první básně pod pseudonymem Ilja Georgov.
Po maturitě se Sova přestěhoval do Prahy, aby studoval práva, ale kvůli finančním problémům musel studium přerušit a vrátit se domů. Díky podpoře básníků A. Heyduka a J. Vrchlického získal v roce 1886 místo v Ottově Slovníku naučném a o rok později nastoupil jako písař-protokolista na pražském magistrátu. Aktivně se zapojil do činnosti literárního spolku Máj a Umělecké besedy.
V roce 1892 navštívil Itálii a v roce 1895 se připojil k manifestu České moderny. V letech 1898 až 1920 působil jako ředitel pražské městské knihovny a v roce 1901 se zúčastnil studijní cesty do knihoven v Německu a Belgii. V posledních letech života ho trápila vážná nemoc, která mu omezila pohyblivost.
Antonín Sova zemřel v roce 1928 v Pacově.
Jeho tvorba byla silně ovlivněna symbolismem a impresionismem. V počátcích své tvorby, v 80. letech, se Sova stavěl proti vlivu starších generací básníků, lumírovců a ruchovců. Z této doby pocházejí sbírky Květy intimních nálad (1891) a Z mého kraje (1892).
Později se zaměřil na přírodní a subjektivní lyriku. Sbírka Zlomená duše (1896) má autobiografické prvky a zachycuje klíčové události autorova života. Jeho přírodní lyrika (Ještě jednou se vrátíme, 1900) je inspirována jihočeskou krajinou, zatímco milostná poezie (Lyrika lásky a života, 1907) má písňový charakter.
Sova ve svých dílech kritizoval společnost a vyjadřoval pocity odcizení celé mladé generace (Vybouřené smutky, 1897, Údolí nového království, 1900, Dobrodružství odvahy, 1906). Současně se v jeho tvorbě objevuje vlastenectví a snaha o nalezení morálních hodnot. Sbírka Zpěvy domova (1918), napsaná během 1. světové války, obsahuje vlastenecké básně a vyjadřuje autorův odpor proti válce.
Sova psal i prózu, ve které se snažil zachytit širokou škálu lidských pocitů a hledání harmonie. Jeho próza byla subjektivní a lyrická (např. Próza, 1898, Ivanův román, 1902, Výpravy chudých, 1903 a Pankrác Budecius, kantor, 1916).
V Lukavci se spřátelil se sestrami Jaroslava Vrchlického, které ho seznámily s poezií lumírovců a významně ovlivnily jeho básnický vývoj. Gymnázium studoval v Pelhřimově, Táboře a od roku 1880 v Písku, kde také maturoval. Již během studií začal publikovat první básně pod pseudonymem Ilja Georgov.
Po maturitě se Sova přestěhoval do Prahy, aby studoval práva, ale kvůli finančním problémům musel studium přerušit a vrátit se domů. Díky podpoře básníků A. Heyduka a J. Vrchlického získal v roce 1886 místo v Ottově Slovníku naučném a o rok později nastoupil jako písař-protokolista na pražském magistrátu. Aktivně se zapojil do činnosti literárního spolku Máj a Umělecké besedy.
V roce 1892 navštívil Itálii a v roce 1895 se připojil k manifestu České moderny. V letech 1898 až 1920 působil jako ředitel pražské městské knihovny a v roce 1901 se zúčastnil studijní cesty do knihoven v Německu a Belgii. V posledních letech života ho trápila vážná nemoc, která mu omezila pohyblivost.
Antonín Sova zemřel v roce 1928 v Pacově.
Jeho tvorba byla silně ovlivněna symbolismem a impresionismem. V počátcích své tvorby, v 80. letech, se Sova stavěl proti vlivu starších generací básníků, lumírovců a ruchovců. Z této doby pocházejí sbírky Květy intimních nálad (1891) a Z mého kraje (1892).
Později se zaměřil na přírodní a subjektivní lyriku. Sbírka Zlomená duše (1896) má autobiografické prvky a zachycuje klíčové události autorova života. Jeho přírodní lyrika (Ještě jednou se vrátíme, 1900) je inspirována jihočeskou krajinou, zatímco milostná poezie (Lyrika lásky a života, 1907) má písňový charakter.
Sova ve svých dílech kritizoval společnost a vyjadřoval pocity odcizení celé mladé generace (Vybouřené smutky, 1897, Údolí nového království, 1900, Dobrodružství odvahy, 1906). Současně se v jeho tvorbě objevuje vlastenectví a snaha o nalezení morálních hodnot. Sbírka Zpěvy domova (1918), napsaná během 1. světové války, obsahuje vlastenecké básně a vyjadřuje autorův odpor proti válce.
Sova psal i prózu, ve které se snažil zachytit širokou škálu lidských pocitů a hledání harmonie. Jeho próza byla subjektivní a lyrická (např. Próza, 1898, Ivanův román, 1902, Výpravy chudých, 1903 a Pankrác Budecius, kantor, 1916).
Source: ld.johanesville.net