Pláč houslí

Pět let po smrti Karla Sovy F. X. Šalda předpověděl, že čas sice z jeho díla zavrhneme mnohé, ale zásadní podstata přetrvá. Důvodem je v Sovově tvorbě hluboká touha po nesmrtelnosti, která spojuje lidi napříč generacemi. Sovova poezie představuje významný zlom v české literatuře, oddělující starší tvorbu od moderní. I když původní nadšení pro jeho dílo opadlo s odchodem generace, která ho obdivovala, věříme, že i dnes, na začátku nového století, v ní najdeme mnoho, co nás oslovuje a inspiruje. Do této antologie jsme vybrali především milostné, krajinářské a reflexivní básně, sledujíc proměny Sovovy citlivé vnitřní melodie. Básník, rozpolcený mezi láskou ke skutečnosti a zklamáním z jejích nedokonalostí, tak vytvářel jedinečná a často bolestná svědectví o vnitřních konfliktech lidské duše. Jeho intenzivní emocionalita, schopnost zachytit atmosféru a opojná hudebnost mu zajišťují nezastupitelné místo v české poezii.