Svazek představuje komorní výbor z díla básníka, který je zaměřen na jeho lyriku nostalgických návratů a milostných vzplanutí. Svéráznost přístupu editora této knihy tkví v tom, že se výběrem veršů pokusil rekonstruovat drama Sovova zamilování do dívky o 19 let mladší, sňatku s ní a tragického krachu tohoto manželství. Tento nerovný sňatek podnítil básníka k působivým dílům jeho meditativní poezie a rovněž mu napomohl citlivě vyjádřit nálady "konce stolet".
Na počátku této básnické sbírky je symbol poutníka, který odchází smrtelně zraněn na hory snů. Obrazy obchodů, úniků a útěků od bídné země i pozdější návraty,při nichž je hlásán příchod nového království.
Román o životě chudého studenta, jeho dětství a jinošství, zkušenostech a rozčarováních i citových otřesech, bídě i živoření po ztrátě otce, kdy se musí starat o malou sestru.
Do svazku zařazené dvě básnické sbírky z let 1890-1894 patří k Sovovým nejznámějším dílům. V první (Z mého kraje) se vyznává z lásky k jižním Čechám, kraji svého dětství a mládí, jejž. "má rád až k smrti neskonale". Vdruhé(Soucitivzdor) se obráží proces jeho duchovního a myšlenkového přerodu, v němž si uvědomil pomíjivost života i neudržitelnost soudobého společenského řádu a začal sám v sobě hledat nový postoj k životu, člověku, společnosti,světu.
Soubor sedmi povídek Antonína Sovy, vybraných ze sbírek Povídky a menší črty; O milkování, lásce a zradě a Pankrác Budecius, kantor, a jiné povídky. Povídky jsou doprovázeny ilustracemi Aloise Moravce.
Otázky po smyslu existence – cyklus sedmi monologů, básník už názvem přiznává, že v boji s maloměšťáckou společností podlehl, ale nechce se s tím smířit, objevuje se tu silná ironie a sarkasmus – uprostřed skladby je zařazeno intermezzo Smetanovo kvarteto Z mého života, kde se zabývá uměleckým údělem českého skladatele, ukazujena utrpení a obviňuje z jeho nešťastného osudu měšťáckou společnost . Volný verš, impresionismus.
Zlomená duše i Vybouřené smutky, jsou sbírkami plnými pocitů – milostné vášně, erotické touhy, ale i pohrdání, vzdoru, lítosti, zhnusení… Vším tím se posléze prolíná smutek až depresivní a beznadějný, téměř rezignace. Je až k nevíře, jak živé dokáže být dílo přes sto let staré. Básně, které vznikaly ve zcela jinédobě, ve zcela jiných politických a společenských poměrech, jako by mluvily z duší mnohých dnešních lidí, jako by popisovaly naše vlastní pocity z našich vlastních každodenních zápasů.