Alkohol od nepaměti byl, je a pravděpodobně také zůstane jedním z trvalých problémů člověka. A tak není divu, že se toto téma objevilo i v tvorbě takových českých klasiků, jakými byli Zikmund Winter, Jan Neruda, Antonín Sova, František Gellner nebo Jaroslav Hašek. Jejich povídky či novelynejsou jen sžíravou kritikou slabších jedinců, kteří upadli do osidel tohoto fenoménu, jsou především působivými obrázky doby, která pomalu upadá do zapomenutí, ale k životu českého národa neodmyslitelně patří.
Svazek představuje komorní výbor z díla básníka, který je zaměřen na jeho lyriku nostalgických návratů a milostných vzplanutí. Svéráznost přístupu editora této knihy tkví v tom, že se výběrem veršů pokusil rekonstruovat drama Sovova zamilování do dívky o 19 let mladší, sňatku s ní a tragického krachu tohoto manželství. Tento nerovný sňatek podnítil básníka k působivým dílům jeho meditativní poezie a rovněž mu napomohl citlivě vyjádřit nálady "konce stolet".
Na počátku této básnické sbírky je symbol poutníka, který odchází smrtelně zraněn na hory snů. Obrazy obchodů, úniků a útěků od bídné země i pozdější návraty,při nichž je hlásán příchod nového království.
Román o životě chudého studenta, jeho dětství a jinošství, zkušenostech a rozčarováních i citových otřesech, bídě i živoření po ztrátě otce, kdy se musí starat o malou sestru.
Do svazku zařazené dvě básnické sbírky z let 1890-1894 patří k Sovovým nejznámějším dílům. V první (Z mého kraje) se vyznává z lásky k jižním Čechám, kraji svého dětství a mládí, jejž. "má rád až k smrti neskonale". Vdruhé(Soucitivzdor) se obráží proces jeho duchovního a myšlenkového přerodu, v němž si uvědomil pomíjivost života i neudržitelnost soudobého společenského řádu a začal sám v sobě hledat nový postoj k životu, člověku, společnosti,světu.
Soubor sedmi povídek Antonína Sovy, vybraných ze sbírek Povídky a menší črty; O milkování, lásce a zradě a Pankrác Budecius, kantor, a jiné povídky. Povídky jsou doprovázeny ilustracemi Aloise Moravce.
Otázky po smyslu existence – cyklus sedmi monologů, básník už názvem přiznává, že v boji s maloměšťáckou společností podlehl, ale nechce se s tím smířit, objevuje se tu silná ironie a sarkasmus – uprostřed skladby je zařazeno intermezzo Smetanovo kvarteto Z mého života, kde se zabývá uměleckým údělem českého skladatele, ukazujena utrpení a obviňuje z jeho nešťastného osudu měšťáckou společnost . Volný verš, impresionismus.
Zlomená duše i Vybouřené smutky, jsou sbírkami plnými pocitů – milostné vášně, erotické touhy, ale i pohrdání, vzdoru, lítosti, zhnusení… Vším tím se posléze prolíná smutek až depresivní a beznadějný, téměř rezignace. Je až k nevíře, jak živé dokáže být dílo přes sto let staré. Básně, které vznikaly ve zcela jinédobě, ve zcela jiných politických a společenských poměrech, jako by mluvily z duší mnohých dnešních lidí, jako by popisovaly naše vlastní pocity z našich vlastních každodenních zápasů.