Cyklus sedmi monologů se zabývá otázkami smyslu života. Už v názvu díla autor přiznává porážku v konfliktu s konvenční společností, avšak zároveň dává najevo nesmiřitelnost. V díle výrazně rezonuje ironie a sarkasmus. Jeho středobodem je instrumentální intermezzo – Smetanovo kvarteto Z mého života – které se zaměřuje na osud českého umělce, jeho utrpení a obviňuje měšťáckou společnost z jeho nešťastného života. Forma je volná, s prvky impresionismu.