Aby se zmocnil pozemku, obvinil novoanglický puritán soudce Pyncheon svého souseda Matouše Maula z čarodějnictví. Na místě, kde stála chatrč nevinně odsouzeného, si postavil pyšný dům se sedmi štíty a založil rod. Celé generace jeho potomků zde žily v majetku nabytém krvavou vinou, jež se vtělila do rodinné pověsti, zatížila nestejnou měrou jejich mysl a působila jako temná spodní síla na jejich životy. Vlastní příběh se odehrává v době autorově, kdy onen osudný dům s celým zařízením i jeho obyvatelé jsou už jakousi starožitnou rezervací, jež napájí svůj život retrospektivními vzpomínkami. Ani romantická fabule, ani problém viny a jejího působení na lidský rod nevzaly Hawthornově románu klidnou vůni starých časů, o niž autor neusiloval, jíž však jeho román naplnilo poklidné devatenácté století, v němž byl napsán.
Příběhy naplněné podivnými osudy novoanglických puritánů na severovýchodním pobřeží Spojených států v minulém století. Vypráví např. o vědci, který chce z tváře své ženy odstranit mateřské znaménko bez ohledu na důsledky, o omlazovacím elixíru a jeho účincích, o zahradě se smrtonosnými květinami, o nočním shromáždění ďáblových zasvěcenců, kteří všichni žijí jako ctihodní občané apod.
Romance o vině, hříchu a výčitkách svědomí, odehrávající se v magickém prostředí Říma. Americký sochař Kenyon, jemná Hilda z Nové Anglie, záhadná malířka Miriam, italský mladík Donatello, podobný Praxitelově soše fauna – to je čtveřice přátel, společně poznávajících Řím. Bezstarostné ovzduší bohémského života však naruší zločin, jehož se dopustí Donatello s Miriam a který zasáhne do osudů všech protagonistů. Stěžejním motivem příběhu je odvěké téma hříchu, viny a odpuštění. Morální dilema, kterým hrdinové procházejí, je navíc opředeno zvláštní atmosférou Věčného města. Umělecky vycizelovaný román je posledním dokončeným dílem autora: prokázal v něm schopnost psychologické analýzy postav a cit pro vystižení rozdílu mezi americkým a evropským pojetím kultury, víry a morálky vůbec.
V povídce Muž z adamantu Hawthorne umělecky ztvárňuje symboliku dobra a zla na pozadí novoanglické puritánské tradice. V alegorické podobě odmítá puritánskou nesnášenlivost a pokrytectví, aby vyzdvihl bratrství lidí jako nejvyšší morální hodnotu. Rozpor mezi zakořeněnou náboženskou doktrínou a kacířskými pouty lidskosti tu dává vzniknout morálnímu dilematu, které je nadčasové. Povídka vyšla roku 1852 ve sbírce The Snow-Image, and Other Twice-Told Tales. Jedná se o bilingvní anglicko-české vydání.
Klasický román americké literatury vypráví o ženě, která se prohřešila proti zákonům morálky tím, že odmítla prozradit otce svého nemanželského dítěte. Poutavý příběh o vině a trestu, diktovaný úzkoprsou puritánskou morálkou, je poznamenán temným ovzduším hrůzy, pathosu a lítosti. Hrdinka příběhu Hester Prynnová je jedinou optimistickou postavou příběhu, která silou vůle a touhou po dobru odolává tíživému prostředí puritánského Bostonu. Hořký a krutý příběh je naplněn vírou v lidskou soudnost a statečnost, která jej přibližuje i dnešnímu čtenáři.