Světlo baterky se roztřáslo po stěnách hrobky a nakonec dopadlo na tvář ženy. Díval jsem se na ni, baterku pevně svíral v ruce. Světelný kužel osvětlil její rysy. Tušil jsem, že někdo čeká venku a chce se se mnou promluvit. Nerozuměl jsem jeho slovům. Nezněly jako jazyk démonů, spíše jako něco ze zemí východního bloku, možná z Maďarska, kam vedly stopy. Musel jsem té ženě pomoci ven z hrobky. Lehli jsme si na zem a posvítil jsem jí dolů. „Kdo jste?“ zeptal jsem se. Ona mi ale nerozuměla.