Byli jsme v největší místnosti obrovského sídla McLellanových a dívali jsme se ven rozbitými okny do zahrady. Nevypadali jsme jako ti, kdo zvítězili, protože nás čarodějova lebka přechytračila. Snažil jsem se ji zničit křížem, ale ona nám unikla. Zmizela a my jsme znovu pocítili hořkost porážky. Stejně nepříjemné byly i slova Izáka McLellana, kterými nám řekl, že pokračuje v odkazu a závěti svého předka, čaroděje. Místo hlavy měl na krku lebku toho předka, křičící lebku, jak jsme ji začali nazývat. Právě jejím objevením tento případ začal. McLellan mluvil také o Společenství lebek, o dědictví Černé smrti a o tom, že je jedním z dědiců tohoto démona. Stál od nás asi dvacet yardů. Mohu ho teď zasáhnout výstřelem? Suko, stojící vedle mě, tiše navrhl: „Zkusím to hůlkou!"