„A teď dávěj pozor, Shirley!" Ted Bulme stál na dlouhé větvi stromu. Pod ním se jako vyleštěné stříbro leskla hladina jezera. Ted se ještě několikrát zhoupl, pak se předklonil a prudce se odrazil nohama od větve. Několik okamžiků se jeho opálené tělo neslo vzduchem a pak se jako šipka vnořilo do vody a zmizelo. Nevystříkla takřka jediná kapka. Shirley Adamsová nadšeně zatleskala. Tu už se Ted vynořil, odhrnul si z obličeje mokré vlasy, zasmál se, zamával – a … Náhle se mu z hrdla vydral chraptivý výkřik. Tedův obličej se zkřivil. Cosi mu sevřelo nohy a nemilosrdně ho stahovalo do hlubiny.