Bouřka náhle ustala. Vzduch, který ještě před chvílí tížil vlhkostí a dusnem, se pročistil a osvěžil. Na noční obloze, sametově černé, se rozzářily miliony hvězd. Lehký vítr se vlnil krajinou. Roger Moulin vyšel z domu. Roztáhl ruce a hluboce se nadechl. Pohledem sklouzl po krajině, kterou zaléval stříbrný měsíční svit. Listy stromů se leskly vlhkostí a z jejich konců občas dopadaly kapky vody. Náhle se Roger Moulin zastavil, uprostřed pohybu. Z úst mu vyšel zachraptěný zvuk úžasu. Jeho pohled upoutal starý klášter na skále. Nad jeho mohutnými zdmi se vznášela zvláštní, pulzující, červená záře. A pak Roger Moulin uslyšel zpěv. Zpěv Ďáblových mnichů.