Žádná z napadených žen si nevšimla zdvořilosti útočníka. I kdyby se mu zadívaly do očí, skrytých za levnými tmavými brýlemi, a snažily se posoudit, zda v nich vidí šílenství, nebo jen krutý vtip, jejich pozornost upírala jinam. Ležely zraněné v kalužích krve, svíjejíce se bolestí, nebo už byly v bezvědomí a nic nevnímaly, včetně zdvořilého poděkování, které jim muž pronesl. Předtím je bezohledně bil holí, pěstmi, kopal a vybíjel si na nich neznámé frustrace. Čekal na ně skrytý v temných uličkách, kam se běžně nepodívá oko města. Po vybití agrese se uklidnil, poděkoval a odešel, bez zájmu o jejich osud. Způsobný Clifford… Většina žen přežila, i když s pohmožděninami, někdy s trvalými následky, a často s hlubokými psychickými traumaty. Pak ale Clifford překročil hranici. Jeho poslední oběť už se nedala zachránit a její tělo bylo převezeno do márnice. Byla mladá, sotva dvacetiletá, ale měla štěstí – měla kamaráda policistu. Byl to sice jen mladý strážník, který věděl, že vyšetřování útoků na ženy patří do kompetence detektivů z 87. revíru. Věděl ale také, že vyšetřování se zaseklo. Proto se rozhodl jednat sám, aniž by tušil, že tím ohrožuje svůj život. Strážník se jmenoval Bert Kling.