Povídky obvykle nezajistí autorovi velkou slávu, ale jsou náročnou zkouškou jeho schopnosti vyprávět příběh stručně a výstižně. Proto se k nim pouští téměř každý romanopisec, a výjimkou není ani Ed McBain. Když už měl za sebou dvanáct románů s postavami z 87. revíru a věrné čtenáře, vydal roku 1962 sbírku tří povídek, v nichž se tyto postavy opět objevují. McBainovi se podařilo prokázat, že dokáže i v krátké formě budovat napětí a udržet čtivost, což je vlastnost, která je typická i pro jeho romány. *Příliš tiché hodiny* tak nebyla jeho jediná ani první povídková sbírka. V titulní povídce vyšetřuje Steve Carella vraždu Claudie Davisové, bohaté ženy, které někdo vzal život. Pátrá po vrahovi a zároveň se snaží rozkrýt smrt její přítelkyně, která byla zinscenována jako nehoda. Carella má jen málo stop – neplatné šeky v Claudiině šekové knížce. V povídce „A“ detektivové z 87. revíru nacházejí u těla zavražděného rabína v temné uličce nápis na zdi, který naznačuje rasovou motivaci. Brzy se však ukáže, že pravda je složitější. Třetí povídka, *Vánice*, nás zavede do hor, kde detektiv Cotton Hawkes tráví dovolenou se svou přítelkyní. Dovolená se však promění v dramatický závod s časem, když na lyžařském vleku objeví mrtvou dívku, kterou někdo probodl lyžařskou holí. Cotton se ujímá vyšetřování, protože má podezření, že oběť nebude jediná.