Klíč – Knihovna lidové četby (1961–1991, 246 sv. č. 1–248, sv. 241–243, 246 nevyšly, 2 sv. nečíslované + 27 prémiových, které byly neprodejné, určené pouze pro členy edice), zařazující nová a co do výše nákladu masová vydání úspěšných a dle dobových měřítek významných děl české a slovenské prózy 20. století. Dobová měřítka se však postupně proměňovala, takže se zde během šedesátých let vedle základních děl socialistického realismu objevila i podstatná díla meziválečného, popř. protektorátního období, stejně jako romány a povídky soudobých autorů různých generací, které byly v řadě případů převzaty z novinkové edice Žatva. Koncem šedesátých let byly zařazeny i reedice děl exulantů. Vedle obvyklých deseti svazků zahrnoval každoroční program edice též knižní prémie pro abonenty; v šedesátých letech šlo často o povídkové soubory a antologie (Mluvíme stejnou řečí; Povídka 62; Deset podob lásky). Až do poloviny desetiletí byla v ročním programu edice nejméně jedním svazkem zastoupena slovenská próza.
Rozsáhlý historický román, na nejž se Fuks dlouho připravoval, ba dokonce jej odkládal jako osudový námět. Rozhodl se pro odlišnou vypravěčskou perspektivu a našel si nečekanou masku: na prahu stáří jako by se transvestoval do dámy z nejvyšších kruhů a v nejlepších letech a poskytl jí hlavní roli. Titul však složil z divokého kontrastu ze setkání dvou zcela vzdálených osob, jako by je chystal pro frašku. Vévodkyně, jež šokovala rozhodnutím zařídit na okraji Vídně luxusní hotel, to jest projektem pro urozenou osobu tenkrát nemístným; a v závěru, když se plán podařil, znovu udivila tím, že na inzerát přijala výjimečnou kuchařku, aby vedla exkluzivní restauraci. S groteskní a smutnou fantazií připravil Fuks široce rozložené vyprávění umístěné do vznešených starých časů. Atmosféra Vídně a konce mocnářství je tu plasticky podána s duchaplnými i prázdnými okamžiky, pompézními hostinami i pohřby. Jde o jedinečným stylem podaný obraz reality a fikce, hororu a komiky, snu a naděje.
Příběh prosté ženy, která v nemocnici vzpomíná na své mládí a hodnotí celý svůj život. Vážné onemocnění a pobyt v nemocnici donutí hrdinku přemýšlet o životě, hodnotit jednání své i svých blízkých. Ve zkratce zachycuje i pohnuté životní osudy ostatních pacientek. Do životního příběhu promítá společenskou situaci od počátku 20. let až do součastnosti.
Maloměstská humoreska o záměně dvou osob na pozadí iluzorního poklidu před blížící se světovou válkou. Autor rozehrává sled groteskních situací, v nichž hrají roli nejen oba „nebožtíci“ a jejich příbuzní, ale i bezduchost úředníků a policie.
Již potřetí vychází životopisný román o malířce Zdence Braunerové, ženě bojovné a energické, zároveň však citově křehké a snadno zranitelné, jejíž půvab, osobitost a duchaplnost přitahovaly zájem lidí kolem ní. Po mladé lásce k malíři Chitussimu prožívá vroucí vztah k Juliu Zeyerovi, vášnivě se zamilovává do Viléma Mrštíka a duchovně upíná k F. X. Šaldovi. Kromě životního příběhu umělkyně však zasloužilý umělec František Kožík líčí kulturní a politické dění na konci minulého století, na podkladě dosud neznámých materiálů vytváří sugestivní obraz tehdejší Prahy, Paříže, českého venkova i Moravského Slovácka. Vyprávění o Zdence Braunerové se tak mění v živé stránky kulturní historie, jež dosud v této podobě nebyly napsány.
Planá růže, růžička šípková, Cesta ze zármutku, Dům radostí Tři novely, v nichž autorka zachycuje téma střetnutí člověka se smrtí a hledání způsobu, jak se s neštěstím vyrovnávat. V první próze líčí zrod lidové legendy jako útěchy v žalu nad zbytečně zmařeným životem, ve druhé hledá cestu ze samoty právě ovdovělý muž, který si neví rady se svou budoucností. Poslední příběh vypráví o milostném vztahu dvou tělesně postižených lidí.
Humoristickosatiristický román z prostředí střední ekonomické školy pro pracující. Román z prostředí střední ekonomické školy pro pracující. Ne náhodou zasadil spisovatel Zdeněk Šmíd děj svého úspěšného románu do školního prostředí. Sám se totiž dlouhá léta zabýval pedagogickou činností, a tak je pro něj toto prostředívelmi důvěrně známé. Zasvěceně provádí čtenáře jedním obyčejným školním rokem střední ekonomické školy pro pracující. Se svým typickým humorem líčí osudy učitelů i jejich dospělých žáků, s porozuměním se zamýšlí nad jejich problémy v soukromém i profesním životě a se znalostí věci kritizuje mnohé nešvary a nedostatky našeho školství. Román vyšel poprvé v roce 1988, ale jeho téma je nadčasové a i v dnešní době má čtenářům rozhodně co říci.