Půvabná vyprávění o dobrodružstvích pěti nezbedných chlapců z malého českého městečka, psaná formou dětského deníku kupeckého synka Petra Bajzy. Klukovskýma očima viděný rok na maloměstě připomíná všechny sezónní dospělé i dětské zábavy, životní styl i hierarchii obyvatel malého města za první republiky. Kouzelná knížka, napsaná v době okupace, byla zároveň i autorovým posledním dílem a našla velkou odezvu mezi čtenáři všech kategorií.
Kniha vybraných sloupků, fejetonů a beletristických esejů oblíbeného humoristy a bystrého znalce života a lidí. Jsou seskupeny podle námětové příbuznosti do tří oddílů: první obsahuje lékařské fejetony, druhý všehochuť sloupků z let 1935-1939 a třetí eseje o lidech před soudem.
Osobitým, neopakovatelným stylem vytváří Poláček obrázek pražské periferie, kam se stěhuje, naplněn vidinami idylického sousedského života, úředníček Syrový s manželkou. Ale majitel nového domu nadstrážník Faktor si brzy uvědomí, že je domácím pánem. Ze servilního sluhy se stává nesnášenlivý, hamižný hulvát, který krutě tyranizuje nájemníky, až život v domě promění v peklo. Příběh sice končí happy endem, ale poněkud nereálně...
Edudant a Francimor jsou synci kouzelnice madame Halabáby. Edudant, starší a silnější, a hubený Francimor žijí spokojeně s matkou v chaloupce v temném lese. Společnost jim dělají bílý kozel Rudolf, starý drak Verpanides a černý kocour Šmakovník. Jednou se oba hoši vydají na kouzelném koštěti se svými spolužáky na školní výlet. Nešťastnou náhodou při návratu zabloudí a upadnou do rukou loupežníků. Podaří se jim však uprchnout a při své cestě domů se dostanou do podivuhodných končin a prožívají neuvěřitelné příhody. Kniha, plná fantastických situací a groteskních dobrodružství, sršící vtipem a nápady, je báječným čtením pro všechny děti i rodiče. Vyprávění, kterým se autor vrací do světa dětí, patří k české humoristické klasice. Ilustroval Josef Čapek.
Poláček v Hedvice a Ludvíkovi zvolil za základ pro svůj parodický pohled formu "rodinné ságy" a vykročil z polohy jazykového karikování tradiční formy směrem k nejmodernější absurdní próze, jejíž tvar i rámec přestupují zákony populární humoristické tvorby i v syžetu.
Román Hlavní přelíčení je první literární prací, v níž se humorista K. Poláček vydal do oblasti tzv. vážné prózy. Za námět pro svůj román si zvolil skutečný soudní proces, vraždu služebné, který už před časem jako soudní zpravodaj popsal v Českém slově.
Laskavý humor z lázní. Humoristický román Hostinec U kamenného stolu vyšel poprvé v roce 1941. Záhy došel dobrého čtenářského ocenění, a dokonce se brzy dočkal i úspěšné filmové adaptace (1949). V kulisách lázeňského městečka tu Poláček rozehrál příběh osudem pronásledovaného majitele vyhlášeného hostince Šimona Tatrmuže a jeho "hříšné" ženy Boženy, příběh dvou typických středostavovských hrdinů s dobrosrdečným, ale omezeným a naivním viděním svého světa. K nim přidal řadu dalších komických postav, rozhádané a tvrdohlavé bratry inženýry, po Tatrmužově smrti neohrabaně spravující podnik, rodinu rady Dyndery, kochající se poklidnou lázeňskou atmosférou, kvartána Lumíra, jehož dobrodružné nutkání je zatíženo reparátem z matematiky, či Benno Mertense, svůdníka a herce… Autor tak v mistrné psychologické karikatuře a s nebývalým citem pro jazyk vystihl prostředí maloměsta s celou plejádou nejrůznějších afér, konfliktů i humorných situací. Přestože tu a tam z jeho psaní vysvitne osten ironie, to hlavní, co k personálu a návštěvníkům hostince U kamenného stolu chová, je vlídné porozumění. Přes dobromyslnost a nezávadnost obsahu nemohla kniha na začátku čtyřicátých let vyjít pod autorovým jménem; na prosbu nakladatele proto román zaštítil malíř Vlastimil Rada.
Sága českého maloměsta ve své první části představuje život jednoho městečka na přelomu prvního desetiletí min. století. (Tetralogie - Karel Poláček a jeho okresní hrdinové) Román Hrdinové táhnou do boje je druhou částí Poláčkovy groteskní epopeje z maloměstského života. Osudy hrdinů prvního dílu Okresní město zde pokračujíod okamžiku vypuknutí 1. světové války. Tragédie 1914 – 1918 způsobila definitivní konec celého lidského řádu. Na frontu odcházejí postupně muži, starci i chlapci. Jejich zkušenosti z bojišť jsou otřesné. Ale také v zázemí, v okresním městě, čas ztratil svůj neměnný, jednotvárný rytmus. Není kdy na přátelské besedy, vytrácí se zdvořilost; lidé byli v těch dobách velmi roztržití. Jejich pohled byl těkavý a pohyby překotné. Starost práskala bičem a honila je dokola. A pak smrt… Koho dojme smrt.
Poslední svazek spisů Karla Poláčka obsahuje kromě dramat Ves Stěpančikovo a Firma vzpomínky, kalendárium a přehled referátů z poláčkovských sympozií (1992-2001).
Soubor šestadvaceti povídek klasika české humoristické literatury. Kniha obsahuje krátké povídky, které Karel Poláček zveřejnoval v Lidových novinách, Českém slovu, almanachu Kmen a dalších periodikách, do kterých autorsky přispíval. Setkáváme se v nich postavičkami a figurkami obyčejných lidí, kteří mají své chyby a které autor slehkou ironií jemu vlastní uměl tak půvabně vykreslit.
Nezaměnitelný slovní i situační humor, osobitá galerie nejrůznějších figurek, obyčejných lidí žijících všední životy, kdy se hlavním zdrojem komiky stává charakteristika postav. To je Karel Poláček v povídkách a humoristických románech, v drobných novinářských prózách i v práci pro film a divadlo. Ukázkou jeho mistrovského stylu i humoru je i povídka Kouzelná šunka, v níž se stane zázrak, který ovšem nemůže dopadnout dobře.
Popisuje zde práci na přípravě novin a v tomto rámci líčí komické snažení dvou hrdinů, jak se co nejméně nadřít. Většinu času tráví u kulečníku, kde potkají lehkou dívku a s ohromením sledují její společenský vzestup.
Dvacátá léta představují v Poláčkově tvůrčím vývoji etapu drobné novinářské prózy - až na sklonku desetiletí ji vystřídala etapa "románová". Ze zhruba tisícovky svých novinových příspěvků z let 1921 - 26 autor vybral několik desítek textů pro knižní vydání. Vznikly tak čtyři sbírky povídek a pět svazečků sloupků a fejetonů: Mariáš a jiné žvnosti (1924), 35 sloupků (1925), Čtrnáct dní na vojně (1925), Život ve filmu (1927), Okolo nás (1927). V našem vydání k nim na závěr připojujeme žánrově sice odlišný Žurnalistický slovník (s předmluvou Karla Čapka, 1924), jehož parodická hesla se nicméně přímo vztahují k tematice i textu některých fejetonů.
Jedna z nejúspěšnějších knih K. Poláčka, jejíž známost umocňuje i film, který byl natočený v roce 1931, ale jehož obliba vydržela do dnešních časů. Pan Načeradec, majitel obchodu chodí na fotbal, protože mu lékař doporučil nějaký sport. Při zápase se dostane do konfliktu s mladým nezaměstnaným, který má dohru na policejní stanici. To je úvod knihy, která je je plná moudrého humoru. Deváté vydání populární humoristické knihy Karla Poláčka vyšlo v roce 1965 a ilustracemi jej doprovodil Antonín Pelc.
Výběr z článků a sloupků jednoho z nejlepších českých humoristů, jenž vycházel z přesvědčení, že humor je odhalováním skutečnosti. Tuto skutečnost odhaluje v pohledech na život, zvyky, zásady a prostředí měšťácké společnosti, dále v úvahách nad problémy a způsoby humoru v literatuře, ve filmu, v divadle a ve výtvarnictví akonečně v zamyšlení nad sebou samým, nad svými názory a dílem. Výbor uspořádal, doslov napsal a ediční poznámkou doplnil Z.K. Slabý. S kresbami Štefana Bednára a Antonína Pelce. Vydání první.
Poláček demonstruje podléhání člověka mechanismům jeho činností. Na tomto přehodnocení charakterové komiky, jehož počátek je dán nenáročnou knížkou Mariáš a jiné živnosti (1924), závisí komický účinek, který je zpočátku - v pracích jako Čtrnáct dní na vojně(1925), 35 sloupků (1925), Život ve filmu (1927), Okolo nás (1927)- víceméně podřízen autorské svévoli ve výběru různorodých dobových fakt.
První část nedokončené pentalogie Poláčkovy ságy maloměsta. Historie začíná v nostalgické době na přelomu prvního desetiletí tohoto století, kdy čas byl ještě věčný a plynulý a "městečkov něm podřimovalo jako kůň před stavením". Rodina židovského kupce pana Štědrého s jeho třemi syny je bodem, odkud ironický vypravěč sleduje hemžící se společnost městečka s ostře vykreslenými figurkami z jednotlivých jeho vrstev.
Prózy Karla Poláčka (1892—1945) patří bezpochyby do zlatého fondu české literatury. Z jeho rozsáhlého díla vybíráme pro Českou knižnici dva tituly, které patří k vrcholům jeho beletristické tvorby: romány Okresní město (1936; první díl plánované, leč nedokončené pentalogie) a Bylo nás pět (1946), čtenářsky nejznámější a nejvyhledávanější Poláčkův titul. Zkušená editorka Marie Havránková se částečně opírá o edici obou děl v nedávno dokončených Poláčkových sebraných spisech; autorem komentáře je prof. Jiří Holý, který se Poláčkovým dílem dlouhodobě zabývá.
Třetí část Poláčkova cyklu z času první světové války, navazující na romány Okresní město a Hrdinové táhnou do boje, nás přenáší do zákopů, ztracených kdesi v blátě Haliče. Čiší z nich chlad a bezútěšnost. Nahoře jen rozervaná krajina s krátery po minách, opuštěné trosky stavení... V těchto nehrdinských obrazech všedního života zákopů zachytil Poláček své osobní zážitky z východní fronty.
Dopisy Karla Poláčka z posledních měsíců před odchodem do koncentračního tábora. Uspořádal Martin Jelinowiez. Exilové vydání. Obálku s použitím terezínské připouštěcí známky navrhla Barbora Munzarová.
Závěrečné svazky Spisů Karla Poláčka věnují pozornost neprávem opomíjené Poláčkově činnosti žurnalistické, která tvoří pozoruhodnou, cennou a velmi výmluvnou součást jeho spisovatelského díla.Texty, jež jsou zde chronologicky řazeny, vycházely postupně v těchto periodikách 20. a 30. let: Štika venkova, Nebojsa, Tribuna, Lidové noviny, Večerní tribuna, Gentlman, Přítomnost, České slovo, Eva, Kalendář českožidovský, Dnešek, Světozor, Almanach Kmene.
Do svazku jsou shrnuty tři desítky humoristických povídek, vybraných z knih: – Povídky pana Kočkodana (1922), – Povídky izraelského vyznání (1926), – Bez místa (Pan Selichar se osvobodil) (1928). Autor v nich podává karikatury maloměšťáků a jejich osudů, vysmívá se byrokratismu, v humoristické zkratce zachycuje prostředí pražských židovských obchodníků.
Deník českého humoristy a bojovníka proti měšťáctví, který si psal před smrtí, očekávaje transport do Terezína, obsahuje spisovatelovy názory, postřehy, náměty, úvahy a aforismy.
Povolání žurnalisty přivedlo Karla Poláčka k pravidelné práci na referátech ze soudní síně, a tak se soudničky staly nejfrekventovanějším žánrem Poláčkovy publicistiky. Tento výbor, vydaný v rámci edice Spisy Karla Poláčka, je chronologicky uspořádaným výběrem prací, které ve 20. a 30. letech otiskoval v Lidových novinách, Tribuně, Českém slově, Telegrafu, Literárních novinách a Světozoru. K vydání připravila a ediční poznámku napsala Zina Trochová.
Dvacátý závěrečný svazek Spisů Karla Poláčka je uveden čtyřiceti sedmi texty, které představují jeho "závažnější" publicistiku (téměř neznámé eseje o humoru a kultuře, satirické stati karikující české poměry i politickou situaci v sousedním Německu v době nástupu fašismu a v neposlední řadě články a fejetony s autobiografickým zaměřením). Následující oddíl obsahuje především dokumenty soukromé povahy: Korespondence je dosud nejucelenějším vydáním Poláčkových dopisů, z nichž naprostá většina zde vychází vůbec poprvé. Snad nejobjevnější je soubor dopisů adresovaných Poláčkově dceři Jiřině poté, kdy v roce 1939 emigrovala jedním z posledních transportů do Anglie. Chronologicky, ale i biograficky na něj navazují dopisy, které Poláček psal na jaře roku 1943, tedy krátce před transportem do Terezína, své přítelkyni a družce Doře Weiszové-Vaňákové. K tomuto období se vztahuje i Poláčkův deník, v němž si od ledna 1943 zaznamenává nejrůznější postřehy, reflexe, zápisky z četby i portréty židů, s nimiž se setkával, když společně povinně dojížděli pracovat mimo Prahu. Svou kompozicí a výpovědní hodnotou patří tato kniha k nejzávažnějším svazkům celé edice Spisy Karla Poláčka.
Veselý tatínek Adolf Štorkán a jeho pedantický synek Jiří udělají vše, aby zachránili firmu, žení se tak spletitě, že je nakonec těžko poznat., kdo je tatínek a kdo syn.
Závěrečný díl cyklu o lidech z malého českého města rozvíjí jejich další osudy v době 1. světové války. Děj se odehrává v městečku na italské frontě v poslední fázi války a ilustruje celý rozklad armády i zázemí. Atmosféra marnosti, která se projevuje i v příběhu hl. hrdiny J. Štědrého, jehož smrtí na frontě kniha končí.