Děj klíčového románu předního českého prozaika Jiřího Šotoly líčí originální milostný příběh, odehrávající se ve stínu první světové války. Je situován do hlubokého zázemí, do zapomenuté vojenské věznice s několika arestanty, zdánlivě dobromyslným profousem a jeho krásnou, ale přelétavou dcerou Růženou. Sem přicházímladý chlapec odsouzený za napadení velitele. Je to mladý, romanticky založený a nevojensky smýšlející voják, který teprve hledá svůj vztah k životu, k lásce, k umírání... Název Šotolovy novely-románu Malovaný děti je citací z básně Fráni Šrámka "...husaři červení, dragóni modří a myslivci zelení, malovaný děti..." věnované nejen dávno mrtvým vojákům c. k. Rakousko-Uherské armády.
V atmosféře Protektorátu žije na malém českém městě Růžena Flanderková a Oskar Pakštajn,který ve smíšeném manželství s Růženou hledá záchranu před zařazením do transportu židů... Volné pokračování románu "Malovaný děti".
Hořce ironický román o pozdní lásce, samotě a posledních věcech člověka, vyjadřující plebejskou životní filozofii. Román má devět kapitol, nadepsaných letopočty, jež lokalizují děj mezi léta 1980 - 1986. Hlavním protagonistou je František Flanderka (syn herečky Růženy z předchozích autorových románů "Malovaný děti" a"Róza Rio"), profesor češtiny a dějepisu ve výslužbě, na začátku románu třiašedesátiletý. Flanderka je bláhově zamilován do své bývalé žačky Zuzany, ale dává jí to najevo jen obětavou pomocí v nesnázích... Navenek má román ráz profesorových osobních zápisků doplněných několika dopisy kamarádu Lacovi. Smysl a účel záznamů je stejně nejistý jako celý Flanderkův život. Závěrečná část volné trilogie je Šotolovou poslední prózou. Dopsal ji krátce před smrtí, v době kdy byl již těžce nemocen a je zřejmě i jeho prózou nejosobnější. Toto osobní ladění je patrné z náhlého přesmyku k personálnímu vypravěči i z odvratu od formy historického podobenství, jakou má převážná část jeho prozaické i dramatické tvorby. Pro Šotolu byl vždy jedinou zárukou lidství tzv. malý člověk, vstupující do učebnic dějepisu nanejvýš jako součást anonymní masy. Zatímco dříve (patrné ještě v prvním dílu trilogie) si všímal spíše jeho bezmocnosti a sledoval jeho snahu utéci před "velkými" dějinami a lživými ideologiemi, Podzim v zahradní restauraci rozvíjí glorifikaci malého člověka, přítomnou již v románě Róza Rio, a dovršuje autorovu cestu k pozitivnímu výměru plebejství jako prosté lidské slušnosti...