Tři sbírky z válečných let (Kamenný most, Vějíř Boženy Němcové, Světlem oděná), ve kterých se básník uchyloval z kalu a špíny všedního dne k pramenům vody živé: domovu a všemu, co ho tvoří - pražským zákoutím stejně jako krásné paní, která z prvních pochopila sladkost této země. 1. vydání
Sbírka, věnovaná Emanuelu Fryntovi, obsahuje v I. oddílu ozvuky válečných prožitků (Lysičansky. Noc s Verlainem. Ruské hroby u naší zahrady.), ve II. milostné dojmy a hořknoucí záchvěvy, ve III. meditace, jež vrcholí básní Na hvězdné noci, kde básník ve vzpomínce na hrůzu války se tím úže tiskne k "zemi-Bědě" a prociťuje neosobně trvající krásu života.
básně věnované českým osobnostem – slavným malířům, básníkům, spisovatelům, sochařům (př. Max Švabinský, Karel Toman, Mikoláš Aleš, Petr Bezruč, František Halas, Fráňa Šrámek, F.X.Šalda, S.K.Neumann, Josef Čapek aj.)
Sbírka Dny v roce, básnická část denních záznamů Jiřího Koláře od 16. února 1946 do 15. února 1947, vyšla těsně po únoru 48 a nadlouho (nejméně na 8 let, a i poté směl Kolář publikovat jen velmi omezeně) byla jeho poslední vydanou knihou. Prozaická část těchto záznamů - Roky v dnech - už zůstala v korekturách.
Již v "Panichidě" odhalil Závada kořen své vnitřní krise a světobolu nové generace, vysílené a churavé Evropy. V "Siréně" (1. vyd. 1932) promlouvá ještě tíživěji onen smutek, kterým reagovala poesie na prozatímní a tísnivou dobu druhého období. Také Závadovi stála v hlavách na začátku života válka a přítomný permanentní a latentní válečný stav vyjádřil Závada v této knize velmi naléhavě. V jeho eruptivních verších jako by promlouvalo nejen vnitřní napětí básníkovo, nýbrž i drsná výbušnost jeho rodného ostravského kraje. (Bedřich Václavek.)
Sbírka, nazvaná podle závěrečné básně, obsahuje Závadovy verše z poslední doby, částečně již známé z novin, časopisů a růz. sborníků. Básně jsou rozděleny do několika tematicky příbuzných oddílů, mezi nimiž je však vnitřní souvislost. Od Města zlata (odd. 1.) přichází básník přes skončenou válku a oslavu míru (odd. 2.) k dělníku a zvl. horníku, Ostravě, jejím šachtám a lidem (odd. 3.), aby hned zas zachytil přírodu a její věčnou změnu(odd.4.)a přesoslavu ženy a ženství (odd. 5.) se dostal až k vysněnému Městu světla (odd. 6.).
Podmanivými básnickými obrazy oslavuje přední český básník ve své poemě mír, jehož projevem je šťastný život našich dětí, radostná svobodná práce dospělých a krása rodné přírody. Prodchnout ideou proletářského internacionalismu a socialistického vlastenectví volá "lid všech národů, všech barev pleti" "do boje za mír a za budoucnost světa" proti imperialistickým paličům nové světové války. Zárukou míru je mu Sovětský svaz a jeho nepřemožitelná síla, pramenící ze socialistického společenského řádu i budovatelského nadšení vlastního lidu, vedeného dělnickým presidentem k socialismu.
Poslední básnická kniha autora, do níž vložil přísný výběr z více než deseti let básnické práce. Lyrická žeň z posledních deseti let básníkovy činnosti přináší vedle motivů z první republiky a okupace jednak básně o životě a událostech v Koreji, Malajsku, na Jávě (odd. Na trůně rýžových polí), jednak Manifesty a Panichidy - básnická vyznání a oslavy J. Fučíka, S.K. Neumanna, neznámých prostých lidí i básníkových přátel a Především oddíl Bez obav, jímž se staví Konstantin Biebl do řady bojovníků za mír, jímž vyzdvihuje rozdíl mezi optimistickým budováním zemí lidové demokracie a úpadkem kapitalistického světa.
V této knize slaví 65letý jubilant svoji "černou i jasnou zemi", své Ostravsko s jeho haldami a rudě zářícími hutěmi, prochází pobeskydským krajem, statečnou Morávkou, podél Ostravice, na Radhošť, a především zpívá o lásce k lidu tohoto kraje, k němuž se řadí.
Další z publikací vydaných v Alšově roce je výborem z Alšových drobných kreseb, jako jsou jeho obrázky pro slabikář, ilustrace k lidovým písním a pořekadlům apod. Kresby, navazující na sebe podle příbuznosti námětů (jaro, zvířata a ptáci, řemeslníci, život dětí, velikonoce, vánoce), doplňuje přes třicet básní Jaroslava Seiferta, které formou téměř lidové poesie ještě více přibližují čtenáři Mistrovo dílo.
Do souboru Křídla (oddíly: Ohňostroj, Telegram z Pekinu, České balady, Křídla), shrnul svoji poesii, vzniklou v období posledních tří let. Básník, inspirován životem vlasti, budující socialismus, bojem všeho pokrokového lidu za udržení světového míru, věnuje své básně především těm, kdož za mír bojují: korejskému a čínskémulidu, který ho hájí se zbraní v ruce, komunistické straně, presidentu Kl. Gottwaldovi, dělníkům a všem, kdož v práci a nadšení tvoří nový život na této zemi. Podstatnou část sbírky pak tvoří cyklus lyrických, osobních zpovědí autorových, jeho nadšená oslava krás rodné země, baladická rozloučení s mrtvou matkou a pozdravy zemřelým druhům (K. Bieblovi a Fr. Halasovi).
Básnický debut Miroslava Floriana "Cestou k slunci" z roku 1953 zachycuje autorův zlom mezi poměrně výlučnou předúnorovou a ideologicky zabarvenou poúnorovou poezií. Tato "cesta ke slunci" spočívá v postupném nahrazování milostných a civilistních básní plných poetismů mnohem volnějšími básněmi oslavujícími Vlast,Práci a socrealistickou ikonografii. Oproti jiným dobovým realizacím však vyvolávají dojem nutné úlitby, neobjevuje se zde přílišný patos a autor se vyhýbá i většině dobových klišé.
Sbírka veršů, tematicky rozdělena do pěti celků, obsahuje básně z let 1949–53. Nastupující básník hned ve své první knize nezůstává soustředěn na sebe, ale snaží se vyslovit bohatou problematiku našeho dnešního života, věnuje pozornost lidem kolem sebe, zájmům celku. Sbírku uvádí vlastním mottem a potom následuje pět větších cyklů: „Zeleň mého domova“ (opěvující nejenom Moravu, ale především zase lidi, kteří jediní z všedního kousku země dokáží udělat nejdražší domov a vlast), „Soukromá dramata“ (ve kterých zachytil konflikty dnešních lidí), „Od obzoru jednoho k obzoru všech“ (ukazující na poslání básníka), „Polemické verše“ a „Veliký pochod“, cyklus, kterým se vrací do doby okupace, slovenského povstání, dělnických bojů, v němž poslední slokou slaví největší dny našeho lidu, kdy „psanci země naší / dali se na pochod! Dali se na pochod!“
Nová sbírka dělnické autorky shrnuje, žeň básní z cesty do Bulharska (oddíl první: Z Bulharska), v prostých a zpěvných verších slaví rodnou zemi, život a lásku nových lidí (oddíl druhý: Prosté motivy) a vyjadřuje díky, vděčnost a věrnost všem, kdož probojovali radostný život našemu lidu: rukám dělníků, mrtvým bojovníkům zemřelým v poslední válce a především těm, kdož vždy ukazovali lidu cestu k socialismu, ke komunismu: Leninovi, Stalinovi a Gottwaldovi.
Horoucí zpěvy, spolu se sbírkami Divoké kačeny a skladbou Albatros, v nichž zcela převládá hymnický zpěv na oslavu nezproblematizovaného života, poplatný oficiálnímu dobovému optimismu.
Za život: verše 1954-1955. Po delší odmlce od vydání své prvotiny se hlásí touto knížkou opětně ke slovu mladý básník, po mnoha stránkách blízký velikému lyrikovi Šrámkovi, razící si však vlastní cestu. Dvě životní zkušenosti dávají ráz jeho lyrické knížce: zážitky ze základní vojenské služby a zážitky milostné. Tu itam prochází básník mnoha pochybnostmi mladého člověka, ale vítězí v něm poznání o nutnosti sloužit ve zbrani a také jistota lásky. Nekonvenční a po formální stránce vyspělé verše jsou cenným přínosem pro naši současnou lyriku. 1. vydání.
Třetí autorčina básnická sbírka opěvuje v souladu s požadavky doby komunistickou stranu, scelování lánů a družstevnictví, klade však důraz též na krásu přírody a lásku k domovu a vlasti.
Útlá básnická knížka shrnuje Závadovy verše, otiskované porůznu v novinách a časopisech od r. 1950, kdy vyšla básníkova poslední sbírka "Město světla." Ve zbírce se projevil – a schematismus, rétoričnost a didaktickou přímočarost do Závadových veršů vnesl – silný vliv poúnorových požadavků na socialisticky orientovanou tvorbu.
Básnická sbírka, v níž se Hrubín neustále vrací k otázkám, na které si lidé v určitých dobách vždycky znovu hledali, hledají a budou hledat svou, novou odpověď: k otázkám života a smrti, k otázce o smyslu života, o důvodu krásy a slávy života, o nekonečnosti života. Vrací se k nim - a to je důležité - se zkušenostmi, s pocity, spředstavami, se životními nároky, s mentalitou člověka této doby. První vydání.
Básnická parafráze starého čínského spisu "Mistr Sun o umění válečném" tvoří první část trilogie, jejímž pokračováním bude básnický traktát o moderním uměním: Nový Epiktet, Černá lyra. Třináct odd. knihy, z nichž každý tvoří uzavřený celek, vede od prvních úvah o smyslu poezie, přes problémy přípravy básně, výrazu, skladby, stylu - až k posledním poznáním o úloze osudu v životě a díle básníka. zdroj: mlp.cz
Petiškova kniha je lyrickoepickým pásmem, které sugestivně zachycuje rozhodující okamžiky života dnešních lidí. Svým pravdivým obsahem, novostí tvůrčích postupů a vědomým úsilím o zepičtění poesie navazuje autor na významný proud světové poesie.
Kniha lyrických básní svěžími obrazy zachycuje kouzlo všedního dne, vzpomínky na domov, život ve městě a na vesnici, svět pracujícího člověka s jeho sny a tužbami, poesii práce, také však dojmy z okupace. Vydatným zdrojem básníkovy inspirace jsou motivy přírodní.
"Člověk by nevěřil svým očím / kdyby sám neviděl / jak se vítr zvedá z cestičky parku / kde seděl jako děcko v písku / kdyby sám neviděl / jak odlétl na strom / jak rozcuchal zelené listí / a rozkymácel větev ... " - Těchto několik veršů vyňatých z titulní básně vystihuje ráz celé sbírky a základní rys básníkova talentu: vidět i nejvšednější věci nově a psáti o nich jazykem svěžím a neotřelým.
Jedna z prvních sbírek, poprvé vydaná na sklonku padesátých let (1959), která přirozeným a realistickým způsobem zachycuje opravdové životní pocity člověka v tomto období. Mikulášek "vybavil" tuto sbírku parafrází klasického verše, v němž svébytnou formou usiluje o stručný básnický tvar. Pro tento účel využívá tzv. "minisonetů" s desetiveršovou strofickou strukturou 4–3–2–1. Sbírka vznikala v době, kdy ve společnosti přece jen začalo docházet k nepatrnému uvolňování tvrdých stalinistických poměrů, což básníkovi umožnilo zdůraznit meditativní polohu své tvorby, ve které zároveň kladl naléhavé otázky, jež dychtivě pátraly po opravdových hodnotách lidského života, po jeho touhách a naplnění.
Básnická sbírka Co zbylo z anděla je Skácelovým lyrickým debutem na poetickém poli. Vyšla v roce 1960 jako jeho druhá básnická sbírka v pořadí. Vyhraňují se zde dále motivy osudové dramatičnosti a tragiky života. ,,Ráno, pokud jsou všechny stromy ještě obvázané a věci nedotknuty, mezi dvěma topoly anděl se vznáší, v letu dospává. V trhlinách spánku zpívá. Kdo první na ulici vyjde, tím zpěvem raněn bývá, snad něco tuší, ale nezahlédne. Je zeleno a to je vše, co zbylo z anděla.,,
Sbírka, která kritizuje strnulost, odtrženost od života, nemorálnost, bezdůvodnou nadřazenost a pochybnou sebejistotu a nelidskost. Objevují se kontrasty: lidskost, vytrvalost X samolibost, zlo. Autor akcentuje činorodost, práci v laboratoři, touhu dobrat se pravdy.
Poéma inspirovaná kosmickým letem se Země na Měsíc, jejž v září 1959 poprvé uskutečnil SSSR. Je to odvážný pokus o vyjádření naplňujícího se kosmického snu lidstva. Je to báseň ryze pozemská, plná opojného zamyšlení nad Měsícem a Lunou, nad vztahem člověka k Zemi.
Člověk a řada všedních věcí kolem něho vedou básníka k zamyšlení nad podstatou života i bytí a snaze v básnickém pásmu zachytit rytmus srdce svého i jiných, s nimiž se potkává na pouti světem.
Sbírka zahrnuje tvorbu z let 1961-62. vyjadřuje pocity městského člověka v různých ročních obdobích, popisuje jeho dojmy a názory na věci, které jej obklopují.
1961-1962 Básnická prvotina Pavla Šruta Noc plná křídel, částečně navazující na poezii všedního dne, přinesla verše prostoupené návraty k dětskému pohledu na svět i komorně, důvěrně stylizovanou autenticitu prožitku mladého muže, jenž nesnadno hledá lásku, víru a jistotu. Edice České básně, svazek 229.