Autorova básnická sbírka sleduje formou dialogu vztah mezi mužem a ženou. Po formální stránce lze ocenit autorovu prostotu a sdělnost, objevnost metafor i lahodného rýmu. Obsahově je básník věrný klasickým tématům, které se z uvedeného vztahu odvíjejí: milostné krize, citové vzplanutí, rozchody i návraty i trvalý harmonický vztah.
Po téměř dvou desítkách let přichází básník, prozaik a překladatel Petr Skarlant s novou básnickou sbírkou Mezinárodní expres Potěmkin. Zřetelně v ní dominují především dvě základní polohy: doléhající léta a tendence k bilancující a rekapitulující reflexi životní dráhy na jedné straně, na druhé je to pak reflexe současného světa se stavbami potěmkinovských vesnic jako samozřejmé součásti „díla“ dnešních politiků, státníků, reklamní mašinérie, médií a bohužel i oficiálních dějepisců, kteří vrací Potěmkino zpátky do života. Knihu veršů doplňuje rozhovor s autorem.
Básnická sbírka, v níž se domov mění v jeviště, na kterém se Skarlantovo ústřední téma „putování“ přetváří v metaforu lidského života prodírajícího se slupkou civilizačního pozlátka ke smyslovému prožitku, k „něze“ a ke „slasti“.
Padesát milostných sonetů. „Zkouším to od rána: na tebe nemyslet, kéž bys tak zmizela ze všech mých představ, vždyť jsi jen trápení, sestup, pád, žádný let, výtahem stále níž. Chci vystoupit. Tak zastav!“
Co uspořádal Skarlant v slavné pařížské zahradě v Latinské čtvrti? Jen pár kroků od Pantheonu odvážně shromáždil všechny světové básníky. Sešly se odlišné generace, Češi nechybějí. Nezval vstupuje v 21. století do Lucemburské zahrady. Je mu právě 116 let. Rázně odmítá vztah k ženě bez pohlavního života. Bezpohlavní vztah?Na ty já jsem mladý, zas mám radost… Naše těla spolu ladí. Co dělají vznešení duchové na pomyslném kongresu? Jsou okouzleni krásou města, žen i rozmanitostí kuchyně. Ale především se napomínají, vyčítají si, hádají se. Rimbaud tajně chlastá, neumí se chovat. „Žádný souboj!“ Puškin okřikuje Lermontova. V Paříži jsou všichni jako doma. Ale proč? Paříž bylo první multikulturní velkoměsto na světě. Léta u Seiny v míru bydlí, žije a pracuje víc než 100 národností. Slovy: STO! New York postavili přistěhovalci. Umělecký svět Paříže rozvinuli cizinci. Italové. Rusové. Češi…
Básnická zpověď zestárlého Pavla Skotáka, hrdiny řady Skarlantových románů, o milostném vztahu s o půl století mladší studentkou, odehrávajícím se v pařížských kulisách. Příběh mladičké Jeanne ze zapomenuté vesničky v Alpách u hranic se Švýcarskem autor vypráví brýlemi baudelairovského sonetu. Zamilovaný klošár si uvědomuje: dostávám oběť a dar, prožívám plnohodnotný vztah. Ale poslední. Po pěti letech harmonického soužití a pohodlného bydlení pod Montmartrem a v bytech na Montparnassu, se oba po dohodě v kavárně Rue de la Gaité rozcházejí. Každý jde za svou budoucností: Promovaná historička verše pravděpodobně do studeného manželského lože s dobře situovaným docentem Sorbonny, Pavel Skoták do rozestlaného hrobu, ale celý vyhřátý a prohřátý mladým tělem a posledními horkými paprsky upřímné lásky.
Sbírka veršů přináší především milostnou lyriku. Právě v této rozsáhlé básni dosahuje autor svého tvůrčího vrcholu, a to jak po stránce formální, tak i obsahové. Dialogem tří postav, které připomíná spíše středověké "hádání", se snaží odpovědět na základní otázky lidského bytí a smyslu života vůbec.-- zdroj: www.mlp.cz --
Vybral, uspořádal, doslov a ediční poznámku napsal Ladislav Verecký. Kniha veršů je rozdělena do 6. kapitol, z nichž jsou vybrány již básně z již dříve zveřejněných sbírek autora.
Básnická sbírka rozvíjí milostné peripetie vztahu mezi mužem a ženou od nejranějšího mládí až po věk dospělosti. Samostatnou složkou jsou ve sbírce milostně orientované básně zachycující nálady dvanácti měsíců v Praze.
Příběh milostné vášně mladého dělníka ke starší ženě, který se odehrává koncem padesátých let, vystihuje výborně atmosféru doby i dělnického prostředí.
Milostný román o lásce zralé emancipované ženy se odehrává v současné Paříži (1978). Vznikl podle skutečné události, jen jména hrdinů jsou pozměněna. Román o tajném ukájení vášně, o moci neřesti, o hledání domova, kde bude zaručena svoboda jednotlivce a probuzeno vědomí osobní odpovědnosti. Kontroverzní román o osudech dětíporažené české buržoazie, odehrávající se v 70. a 80. letech dvacátého století, volně navazuje na autorovy předchozí romány Věk slasti a Věk náruživosti. Skarlant zde postihuje nejen k jakým perspektivám dorostli synové bývalých podnikatelů a diplomatů, ale demýtyzuje i některé dosud jednoznačně uctívané bohy naší literatury 60. let. I o tom vyprávějí setkání hrdinů v Praze, Brně a Paříži, v pohledech osmatřicetiletého reportéra pražského týdeníku Pavla Skotáka a jeho přátel.
Věk rozkoší je milostný román o třech částech (Věk ráje, Věk náruživostí a Věk slasti). Zachycuje autorovo dětství, dospívání a věk mladosti, léta čtyřicátá, padesátá a šedesátá, části jsou na sobě závislé, plynule na sebe navazují v toku času, i když každá vznikala v jiném desítiletí. Jedna osvětluje druhou. Intimníosudy podnikatelské rodiny Skotáků jsou zasazené do panoramatu doby. Počátek románu se rodil z deníkových záznamů v šedesátých letech. Petr a Pavel pocházejí z prostředí, kde se o značkách aut mluvilo častěji a někdy s větší úctou nežli o lidech. Proto se ve Věku ráje značky vozů píší s velkým písmenem jako vlastní jména; jde o součást autorské poetiky. Jak říká rodinný lékař doktor Ráž své dceři Heleně, budoucí herečce: "Hrdinou dvacátého století přestal být král, prezident, vojevůdce, kardinál, filozof. Ale hrdiny se staly věci. Auto. Ponorka. Tank. Radar. Radio. Tiskárna. Televizor. Penicílín. Letadlo. Atomová bomba… A takovou roli, Helenko, ty nemůžeš nikdy dostat. Pravý úspěch mají už jen věci." A co napsal tatínek Petra a Pavla jejich devatenáctiletému bratrovi Julíkovi do Londýna o úspěchu? Citoval mu svého bývalého zaměstnavatele Henryho Forda: "Jestli je nějaké tajemství úspěchu? Je jenom jedno. Vidět věci, jak je vidí ten druhý." Vidět všechno z perspektivy druhého. V lásce to platí dvojnásob.
"Milostný deník čtyřiadvacetiletého" napsaný básníkem Petrem Skarlantem je něžný osudový příběh o lásce a smrti. (A také o Praze; magický děj Skarlantovy lyrické prózy se odehrává v přesně zachycené atmosféře plováren na Vltavě, studentských hospůdek, kaváren, kolejí a podnájmů a nočního života Prahy první poloviny šedesátých let.) Palčivá autobiografická látka je vymezena třemi roky, na jejichž začátku čtyřiadvacetiletý autor poznává dva vzrušující vztahy. Lásku a kamarádství. Nešťastnou lásku k ženě, která mu dovolí, aby poznal sám sebe a uniká mu. A přátelství muže, kterého předčasná smrt změní v legendu. Ostatní milostná dobrodružství, zdánlivě úspěšná a zachycovaná s nejzazší upřímností, neznamenají nic proti nečekanému setkání s láskou. Básník milostný cit impulsívně zachycuje a rozebírá v bohatě instrumentovaném a dramatickém toku deníkových záznamů pod klenbou "pražského nebe".
Petr Skarlant, tolika motivy, prostředky a osudy spjatý s jinými básníky, a přece nezaměnitelně svůj, se ve své nové sbírce Vrať mi ráj dobírá pozoruhodné účinnosti a přesvědčivosti. Skarlant našel nový způsob, jak ideje i drsné poznání pozměnit v přitažlivé dění. Jak vyslovit životní klad bez konvenčních schémat. Jak překonat skepsi bez podezření, že je to překonávání jen verbální.
Sbírka volných veršů, zachycujících přírodní nálady, útržkovité záběry pozorovaného životního dění, zážitky z básníkova rodinného prostředí, osobní pocity a milostné zážitky zašifrované do jinotajů a provázené asociačnímipředstavami.
Publikováno:1969
Žánry autora žánry ze všech knih autora
Štítky publikací z knih autora
Na tomto webu používáme cookies pro personalizaci reklam a analýzu návštěvnosti.