Cestou k slunci

První sbírka básní Miroslava Floriana, "Cestou k slunci" (1953), ukazuje posun v jeho tvorbě od poezie psané před únorem, která byla spíše osobní, k poezii ovlivněné ideologií poúnorového období. Tato "cesta ke slunci" znamená, že autor postupně nahrazuje básně o lásce a běžném životě, plné obrazů a jemnosti, volnějšími verši oslavujícími vlast, práci a typické motivy socialistického realismu. Florianova sbírka se však od podobných děl té doby odlišuje tím, že působí spíše jako kompromis, než jako nadšené vyznání, a autor se vyhýbá přehnanému patosu a běžným dobovým frázím.