NV vydávalo tuto edici pro Svaz protifašistických bojovníků v letech 1957-1991 (152 sv.). Edice byla zaměřena především na reedice a překlady válečné literatury
S úsměvem idioita je první knížka známého básníka, zpěváka, recitátora a baviče Jana Vodňanského. Obsahuje výběr autorových textů hlavně z prvé poloviny šedesátých let, kterými básník nejprve bavil své přátele, pak nadšeném publikum na četných vystoupeních např. v pražském Luxoru i při mnoha zájezdech mimo hlavní město. Mnohé z nich tehdy zazněly i v rozhlase. Některé téměř zlidověly a ve své době představovaly významnou součást textapelové kultury, jež se rozvíjela na malých scénách po celé zemi a představovala novou podobu někdejších kabaretů a tingltanglů. Nové vydání jen potvrzuje, že časem neztratily nic na své působivosti a přitažlivosti..
Podobný tématický okruh povídek, který měla autorka v předchozích povídkových sbírkách. Středem její pozornosti jsou ženy, které se dostanou do různých problémů, které ztěžka eřší a dostanou se do nich obvykle snadno, ale řešení trvá dlouho, je-li vůbec nějaké.
Románový obraz velkého pražského nádraží za okupace v letech 1938-1945. Autor v románu zachytil práci a odbojovou činnost železničářů. Líčí v něm, jak se rodil jednotlivý odpor, jak vznikaly sabotáže a ozbrojené akce proti okupantům. Činy českých lidí, příslušníků modré armády na kolejích vystihuje tu bez hrdinských gest. Samostatným pokračováním tohoto románu je román "Lazaretní vlak". 4. doplněné vydání.
Kniha obsahuje některé starší práce a dvě nové povídky - dokumentárně podloženou "Cestu na Východ" a příběh židovského sirotka v koncentračním táboře "Dítě pro štěstí".
Román jednoho z nejvýznačnějších amerických spisovatelů rozvíjí na případě vraždy bílého muže a chystaného lynčování černocha problematiku rasové otázky na jihu Spojených států. Hrdinou románu a jeho vypravěčem je chlapec, který svou neohrožeností přispěje k objasnění zločinu... Edice: Živé knihy ; sv. 9 Doslov: LibušeBubeníková Ilustrace: Karel Teissig 10000 výt.
Román volně navazuje na "Severní nádraží", jsou zvěčněny horečné dny pražské květnové revoluce. Branald se sice opět omezil na úzké dějiště, za to však skvěle vystihl soudružnost kolektivu železničářů, působivě vyzdvihl jeho lásku k nádraží a obětavý zápal jak proti zrádné posádce lazaratního vlaku i ostatním německým vojákům, tak také v práci na obnově provozu.
Vydáno roku 1951. Autorův první román, v němž na osudech vojáka Feinhalse, který prošel válkou, lazaretem, transportem a umírá na prahu domova, ukazuje nehumánnost a nesmyslnost války. Z německého originálu přeložil Ludvík Kundera. Doslov napsal Eduard Goldstücker. 1. vydání. 172 stran, 5 příloh.
Román o posledních válečných a prvních poválečných dnech ve sběrném táboře u Mnichova, kde jsou soustředěni osvobození váleční zajatci a političtí vězni.... 28-084-62
Na malém městečku K. žijí drobní lidé jako všude jinde. Nejsou ani zvlášť dobří, ani zvlášť špatní, jsou jenom různí - a pak je najednou patologická horečka dějin zažene pod společný jmenovatel, který je zároveň vizitkou násilné smrti: židé. Fašismus, ona nejhlubší „noc lidskosti", zalije v krvi prostou poezii a drobná dramata obyčejných lidských životů ... A právě o těchto obyčejných lidských životech, na které se zákeřně snáší stín fašismu, vypráví Skvorecký v „Sedmiramenném svícnu". Je to vzpomínková kniha, říká o ní autor. Napůl skutečnost, a napůl — snad sen, snad symbol. Proto také nejsou všechny příběhy knihy realistické. Ale, píše autor v jedné z povídek, v téhle historii nejde o realismus. Což není válka spíše fantasmagorie než skutečnost, a je-li to skutečnost, jsme my skutečně lidé? Odpověď na tuto otázku ovšem v knize není. Tu vůbec nelze nalézt v knihách, ale jenom na dně vlastního svědomí každého z nás.
Ze všech zdařilých útěků osvětimských vězňů můžeme za nejvýznamnější považovat útěk Wetzlera a Rosenberga, budeme-li jejich význam poměřovat jejich ohlasem. Stalo se tak zásluhou zprávy, kterou po svém útěku napsali už na Slovensku. V historické literatuře je známa jako Zpráva Wetzlera a Vrby, protože Walter Rosenberg si už ponechal jméno Rudolf Vrba, na které mu československý odboj pořídil falešné papíry. Alfréd Wetzler si své jméno z ilegality, Jozef Lánik, ponechal jen jako literární pseudonym. Osvětimské poselství, sepsané v Žilině, nechtělo být jen historickým dokumentem ani jen epitafem za osvětimskými oběťmi. Chtělo se stát výstrahou lidstvu, burcující k činům.
V Evropě zuří druhá světová válka, každý britský občan se ve jménu lásky k vlasti snaží zapojit do boje proti fašismu. Hrozba však nepřichází jen zvenčí, největšími nepřáteli se ukazují být zrádci z vlastních řad. Jak je však odhalit? Tommy a Pentlička Beresfordovi už nejsou nejmladší, to však neznamená, že by pro tento úkol nebyli jako stvoření. Nenápadná, avšak dokonale sehraná dvojice se vydává do přímořského letoviska v Leahamptonu. Někde tam by se měli skrývat dva krajně nebezpeční agenti známí dosud jen pod písmeny N a M…
Silně humanisticky akcentovaný román je obrazem života v jednom z německých koncentračních táborů, kde byli internováni nemocní vězňové. Autorův pohled za dráty této továrny smrti nic nezakrývá, nezatajuje, netlumí. Děj se odehrává na počátku jara 1945, kde již ani vězňům nezůstávají utajeny příznaky blížícího se konce války. Nacisté se stávají ještě bezcitnějšími, člověk je v těchto podmínkách pouhou lovnou zvěří, ale všichni vězňové přesto do poslední vteřiny svého života doufají, že toto peklo nakonec přežijí. Silné dílo končí osvobozením tábora.
Pierre Clostermann byl jedním z těch, kteří hned na první výzvu generála de Gaulla přišli do Anglie, aby po ztracené bitvě vyhráli válku, nebo přinejmenším zachránili čest. Ve čtyřiadvaceti letech byl nejúspěšnějším francouzským stíhačem druhé světové války. Ve své knize vzpomínek vypráví dramatickou historii oněch let, kdyživot každou chvíli visel na vlásku. Čtenáře zaujmou strhující popisy bojových akcí, kdy na duševní síle i technické dovednosti v jediné vteřině závisí všechno, a kamarádství mužů, kteří se dovedou jeden pro druhého obětovat bez jediného zbytečného slova.
V románu Bratři Lautensackové Feuchtwanger na pozadí fiktivního příběhu o bratrech Lautensackových, Oskara - oficiálního proroka strany, a Hannsjörga - vedoucího cenzorského úřadu, mapuje skutečné události z přelomu let 1932 a 1933, kdy je Hitler v autorově interpretaci znázorněn jako loutka v zájmech privilegovaných německých kruhů. Ostatně kam se jak sám Hitler tak prorok Oskar Lautensack sami snaží dostat. Avšak poté, co se jim dostává pouhého otevřeného výsměchu jakožto špinavým nástrojům moci v rukou mocnějších v pozadí, je nabubřelý Oskar Lautensack, který se pokládá za nejlepšího Hitlerova přítele, obětován svým vlastním bratrem jako již nepohodlný pěšák.
Příběh studentů septimy gymnázia v malém městečku,kteří se nesmířili s okupací a využívají všech možností,aby pomohli odbojářům - dělníkům z místní továrny. Při jedné z riskantních akcí položili své životy na prahu vlastní dospělosti. Novela je literárním přepisem autorovy divadelní hry.
Román z období Slovenského národního povstání přibližuje jeho atmosféru prostřednictvím osudů psychicky a fyzicky dospívajícího chlapce. Ze slovenštiny přeložili Vlastimil Maršíček a Magda Váňová. 1. vydání.
Osobní výpověď o zrání generace, která své mládí prožívala za okupace. Hrdinou je vesnický chlapec z Moravy, student gymnázia, který poslední roky války prožije v německém pracovním lágru.
Děj této knihy se odehrává za 2. světové války. Není to smyšlený příběh. Spisovatel Lion Feuchtwanger zde vypráví o svém životě poté, co na poslední chvíli opustil Německo, kde ho Hitler chtěl nechat zatknout. Lion přesídlil i se svou manželkou Martou do Francie, kde si myslel, že bude v bezpečí. Lion byl 2x internován. Poprvé ho propustili, podruhé tam však již zůstal. Feuchtwanger byl syn židovského továrníka. Hitler ho považoval za jednoho z předních nepřátelů, protože Lion vydával knihy jak ve Francii, tak i v Německu, které byly mířené proti Hitlerovi a to se mu nelíbilo. Když Hitler začal útočit na Francii, vydala Francie rozkaz, aby se muži německého původu od určitého data narození dostavili na úřad ve francouzském městě, kde žili, aby je přidělili do internačních táborů. Lion byl mezi nimi. Odjel ještě společně s dalšími Němci do internačního tábora Les Milles, což byla stará cihlárna .
Černomořské večery jsou knihou osmi povídek zasazených do rámcového příběhu lásky sovětského generála Ščukova k bulharské studentce Ljubě. Generál Ščukov prožívá ve vile na černomořském pobřeží svou zdravotní dovolenou. Večer co večer se u něho schází společnost přátel a za těchto schůzek každý z hostů dává k lepšímu svou povídku, vztahující se k milované bulharské zemi. Tak se před čtenářem rozvíjí pásmo příběhů z 13., 18., 19. a 20.stol.,kterévšechnyvyznívají v oslavu hrdinství bulharského lidu.
Román o životě amerického politika Jahna P. Altgelda. J.P. Altgeld prožil kruté mládí. Otec ho bil, nutil mluvit německy; avšak Altgeld již jako chlapec se cítil Američanem. Zemědělský dělník, dobrovolník z války Severu proti Jihu se stává učitelem, advokátem, guvernérem státu Illinois a předákem demokratické strany, kterou vyrval zmoci presidenta Clevelanda. Jako guvernér udílí milost nespravedlivě odsouzeným heymarketským anarchistům a vyzve tak v boj všechen amer. tisk. V zápase s Wall Streetem ztrácí majetek, zdraví i politický vliv. Přesto do posledního dechu pranýřuje světový imperialismus, hájí svobodu, demokracii, hlásá představu správného Američana. Získal si trvalé místo v srdcích amer. lidu.
Jubiabá je sociální román z brazilského černošského prostředí. Ústřední postavou je černý Antonie Balduíro, silák s citlivým srdcem a duší dítěte. Sledujeme jeho osudy, neuvědomělé tápání po smyslu života. Vůdce potulné žebravé tlupy dětí nastupuje dráhu slavného boxera, cirkusového zápasníka, skladatele písniček. Pozvolna se uvědomuje v bojujícího příslušníka dělnické třídy. Žena, kterou miluje, neopětuje jeho lásku a klesá až na dno lidské společnosti. Umírá Balduírovi před očima. Ale on už má pro co žít, našel svou úlohu: bojuje za vítězství vykořisťovaných.
Život hrdinského brazilského revolucionáře Luise Carlose Prestese, velitele slavné Kolony, která v letech 1924–1927 prošla 26 000 km napříč Brazílií a svedla desítky vítězných bitev. Prestes je skvělým vojevůdcem, inženýrem i politikem. Pochopil, že je třeba svrhnout zločinný polofeudální řád a provést důslednou hospodářskou asociální přeměnu. Po nástupu brazilského fašismu byl zatčen a deset let vězněn a mučen. V r. 1945 byl propuštěn a postavil se jako generální tajemník Komunistické strany Brazílie do čela osvobozovacího boje svého lidu.
Soubor drobných próz podkrkonošského národopisce a sběratele lidových pohádek a povídek. Jadrnou mluvou, plnou vtipných i poetických obratů, jež je činí k nerozeznání podobnými vlastním zápisům lidových předloh, vypráví autor v 1. titulním oddílu, jak lid jeho rodiště po převratu 1918 nepřestával věřit, že s pomocí Východu budou uskutečněny revoluční snahy i našeho proletariátu; vytváří dále jakési pokračování ruské byliny o bohatýru Muromci, který ožije po Velké vlast. válce a doznává, že hrdinství dávných bohatýrů překonala moudrost Stalinova; v dialogu sovětského praporu s vlajkou československou vyjadřuje básnickou prózou symbolicky spojení našich národních tradic s revolučními tradicemi světového proletariátu a touhou lidu po míru. 2. oddíl "Minuty" obsahuje humorné příběhy rázovitých venkovských figurek i vážné, sociálně zaměřené vyprávění o životě podkrkonošské chudiny. 3. oddíl "Co mně vykládaly rodné chlumy" je soubor lidových pohádek, bajek a pověstí, vztahujících se k místům autorova rodného kraje a k historickým postavám od dob pohanských po současnost.