Otázky a názory
Výbor z básníkových teoretických studií, článků, aforismů, citátů a glos. Sestavovatel opatřil jednotlivé odstavce titulky a celý soubor rozdělil do osmi částí. První oddíl zahrnuje Papouška na motocyklu, teoretický manifest Nezvalův, nesoucí v sobě zárodky většiny problémů, jimiž se básník později zabýval. Druhý oddíl zabývá se tradicí ve vztahu k modernosti, třetí uvádí podobizny tvůrců moderní poesie, čtvrtý soustřeďuje myšlenky o poměru moderního básníka ke skutečnosti, pátý poměr myšlenky k uměleckému dílu, šestý je věnován stavbě moderní básně, sedmý výkladu moderní poesie a konečně osmý představuje ty projevy, v nichž Nezval vyslovuje své přesvědčení o potřebě poesie pro člověka.
Publikováno:
1958
Teoretické úvahy a stati o výtvarném umění určují Čapkův základní estetický názor, charakterisují jeho pojetí smyslu i zákonitostí umělecké tvorby a dokládají jeho bojovné úsilí za moderní výraz českého výtvarného umění. Doplněno ukázkami novinářských portrétů a rozborů některých výstav představitelů moderního umění (Goya, Manet, Bourdelle, Munch, Picasso, Aleš, Kubišta, Marvánek, Filla, Beneš, Feuerstein, Hofman, Kremlička, Procházka, Spála a Tichý).
Publikováno:
1958
Výběr korespondence Zoly a Cézanna sestavený Binderem. Listy podávají obraz o jednotlivých fázích myšlenkového a uměleckého vývoje i životních osudů obou přátel. K dopisům jsou připojeny poznámky, zaznamenávající nejdůležitější události ze života i prostředí obou slavných umělců.
Publikováno:
1958
Výbor ze studií německého pokrokového spisovatele, který revolučně zasáhl do současné divadelní tvorby jako autor i jako režisér. Zařazeny jsou hlavně práce o funkci a technice divadla, zejména souhrnná studie „Malé organon pro divadlo“.
Publikováno:
1958
Výbor článků a přednášek kriticky zpracovaných podle básníkovy literární pozůstalosti. Uvádí jej přednáška o poezii, následují dva proslovy a vzpomínka na Španělsko, články z oblasti lidové poezie, přednáška "Šaldabásník", studie o básních J. Vrchlického, profily V. Vančury, K. H. Máchy, J. Hory, M. Káchy, J. Fučíka, K. Tomana, F. Šrámka, S.K. Neumanna, J. Ortena a J. Mahena. Na ně bezprostředně navazují "Mrtvé tváře" - portréty V. Dyka, F. X. Šaldy, K. Světlé, H. Heina, F. M. Dostojevského a V. I. Lenina. Poslední úsek knihy tvoří přednáška "Na oslavu české knihy", úvaha před sjezdem čes. spisovatelů a projev na sjezdu ČSM.
Publikováno:
1958
Výbor z literární pozůstalosti obsahuje znění několika přednášek a proslovů, v nichž V. Vančura pojednal o spisovatelské práci, o knize z hlediska čtenářova, o problémech současného divadla, o lektorské praxi a jiných literárních věcech.
Publikováno:
1958
Výtah z literárních kritik, medailonů, publicistických soudů a úvah rozdělený do tří oddílů zahrnuje v prvé části úvahy o problematice literární tvorby, v druhé soudy a kritiky o představitelích naší i světové literatury a ve třetí publicistiku k závažným otázkám současného politického i kulturního života.
Publikováno:
1959
Sborníček článků, poznámek a úryvků, v nichž Čapek psal o svém vztahu k literatuře a divadlu, o své tvůrčí práci a záměrech, které sledoval v jednotlivých svých dílech.
Publikováno:
1959
Původní název:
Francuzskije tetradi
Svazeček obsahuje esej o životě a díle Stendhalově, obranu francouzského impresionismu proti výtkám formalismu nebo dekandence a vzpomínkové črty o Picassovi a Eluardovi.
Publikováno:
1959
Ucelený překlad Emanuela Peroutky nazvaný Myšlenky císaře Marka Aurelia (1908) F. X. Šalda v Novině jako počin velice pochválil a připomněl také, že kdo chce stoickou filozofii poznat soustavněji, musí sáhnout před Markem Aureliem k Epiktetovi. Stoicismus byl pro Šaldu „jednou z nejkrásnějších a nejhrdějších póz, jaké mohl zaujmoutčlověk k životu a osudu.“ Pózu vnímal jako estetický pojem a antický člověk byl pro něj „estetik celým svým založením, estetik tělem i duší.“ Protože tento antický člověk žil téměř neustále na veřejnosti, měl také smysl pro hlavní estetický a umělecký zřetel a tím byl ohled na celek. „Býti krásnou částí krásného celku, spolupracovati na krásném celku, spoluvytvářeti jej - takové jest cítění, taková jest touha antického člověka.“
Soubor statí a úvah z knižních publikací, časopiseckých prací, rozhlasových projevů i rukopisných materiálů o poslání i významu literárního díla a tvůrčích problémech literární práce, doplněný výběrem kritik a medailonů, věnovaných čelným zjevům naší i cizí literatury, a několika statěmi o vlastním díl
Publikováno:
1960
Výbor ze statí a úvah, týkající se české kultury.
Publikováno:
1960
V knížce jsou shrnuty a objasněny zásadní myšlenky a názory devíti představitelů novodobé skladatelské generace o otázkách moderní hudby, její podstatě, metodách i formách, o obsahovosti a ideovosti hudebního díla i o tvůrčích vztazích k hudebním tradicím minulosti.
Publikováno:
1960
Stati a projevy s autorovými karikaturami evokují zápas levicové moderny proti nastupujícímu fašismu v první republice a shrnují soudobé otázky kulturní politiky. Tři závěrečné práce ukazují kontinuitu dnešních problémů výtvarného umění s bojovým odkazem třicátých let.
Publikováno:
1961
Výběr z článků a sloupků jednoho z nejlepších českých humoristů, jenž vycházel z přesvědčení, že humor je odhalováním skutečnosti. Tuto skutečnost odhaluje v pohledech na život, zvyky, zásady a prostředí měšťácké společnosti, dále v úvahách nad problémy a způsoby humoru v literatuře, ve filmu, v divadle a ve výtvarnictví akonečně v zamyšlení nad sebou samým, nad svými názory a dílem. Výbor uspořádal, doslov napsal a ediční poznámkou doplnil Z.K. Slabý. S kresbami Štefana Bednára a Antonína Pelce. Vydání první.
Publikováno:
1961
ISBN:
D-01-10175
Původní název:
Øieblikket
Poslední Kierkegaardovo dílo, vydávané autorem časopisecky v roce 1855, je jeho nejvášnivější polemikou o pokrytectví některých církevních představitelů a významu a skutečné podobě křesťanství. „Okamžik potrvá v naší literatuře jakožto nejvlastnější a rozhodný čin Kierkegaardův, poněvadž podává nejkratší a nejsevřenější formou, co myslil a chtěl.“ (G. Brandes)
Publikováno:
1911
Royaumontská konference o kritériích a ideálech pokroku. Na konferenci se setkali filosofové, sociologové, historikové a spisovatelé nejrůznějších názorů. První část knihy popisuje průběh konference a podává obsahy jednotlivých příspěvků. Poté jsou otištěny vybrané projevy, jež přednesli Vilar, Chesneaux, de Castro, Morton, Bernal, Poršněv, Cornforth, vercors, Štoll, Semjonov. Dokazují, jak marxismus-leninismus přesvědčivě vyvrací buržoazní koncepce. V třetí části Srovnal objasňuje osvícenské, Comtovo a Masarykovo, současně buržoazní a marxistické pojetí pokroku.
Publikováno:
1962
Publikace zahrnuje články a přednášky, pro souborné vydání částečně upravené, jež vyšly nebo byly proneseny za poslední dvě léta. Soustředují se na nejaktuálnější tematiku. Uvažují o budoucnosti lidstva, kybernetice, člověku v době planetárních letů, o fantazii a neplodné, od budovatelské práce odvádějící fantastice, sporecho prostorové konečnosti a nekonečnosti, Leninových předpovědích, potvrzených moderní přírodovědou, spolupráci filosofů a přírodovědců, technice a komunismu, straně a vědě, ovládnutí přírody člověkem i o budoucnosti filosofie.
Publikováno:
1962
Knížka přináší úryvky z děl vynikajícího francouzského historika umění, muzikologa a myslitele. Chce jimi jako v kostce zachytit to nejpodstatnější a nejživotnější z jeho díla uměleckoteoretického a muzikologického, ať už je věnováno velkým osobnostem (Beethovenovi, Michelangelovi, Shakespearovi, Tolstému, Leninovi aj.) anebo uměnía kultuře vůbec.
Publikováno:
1963
Přel. J. Ludvíkovský, 2. vydání Síla náboženské filosofie Komenského tkví v praxi. Jemu nestačila nikdy pouhá kontemplace a hřivny, kterou mu Bůh v podobě rozumu propůjčil, nenechal věru ležeti ladem. Byl dobrým žákem Kristovým, jenž hlásal lidem náboženství skutků, a způsobem karakteristickým pro povahu slovanskou byl spojen sjeho mysticismem, ba vyvěral z něho činorodý realismus.
Publikováno:
1920
Knížka přináší myšlenky a nápady z deníků a tzv. osmerkových sešitků velkého spisovatele moderní doby.
Publikováno:
1968
ISBN:
22-022-68
Autoři autoři v edici
Marcus Aurelius
italská
121 - 180
Bertolt Brecht
německá
1898 - 1956
Karel Čapek
česká
1890 - 1938
Josef Čapek
česká
1887 - 1945
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
ruská
1821 - 1881
Ilja Erenburg
ruská
1891 - 1967
František Halas
česká
1901 - 1949
Adolf Hoffmeister
česká
1902 - 1973
Franz Kafka
rakousko-uherská
1883 - 1924
Søren Kierkegaard
dánská
1813 - 1855
Arnošt Kolman
česká
1892 - 1979
Jan Amos Komenský
česká
1592 - 1670
Marie Majerová
česká
1882 - 1967
Vítězslav Nezval
česká
1900 - 1958
Karel Poláček
česká
1892 - 1945
Marie Pujmanová
česká
1893 - 1958
Václav Řezáč
česká
1901 - 1956
Romain Rolland
francouzská
1866 - 1944
Percy Bysshe Shelley
anglická
1792 - 1822
Stendhal
francouzská
1783 - 1842
Vladislav Vančura
česká
1891 - 1942
Émile Zola
francouzská
1840 - 1902