Hlavní hrdina hry Adam se rozhodne zničit svět výstřelem z kanónu negace. To se mu povede, ale Bůh mu umožní (a vlastně i přikáže) stvořit svět od základů znovu. Otázkou je jen jaký. Po R.U.R., Krakatitu se ve spolupráci s bratrem Josefem vrátil Karel Čapek k tématu konce světa. Férie Adam Stvořitel reaguje někdy až parodicky na politická hnutí, která přinášela jednoduchá a přímočará řešení: anarchismus, socialismus, komunismus a fašismus.
Básně vycházející z konkrétních zážitků i vzpomínek a upínající se k existenciální reflexi údělu člověka vydaného vládě zla. Verše jsou vzdálené optimistickému patosu a rétorice. Roku 1980 byla kniha rozšířena o překlady básní a vydána pod titulem Oheň a touha.
První svazek Spisů Josefa Čapka obsahuje jeho samostatné prozaické a dramatické práce do roku 1930. Chronologicky řazené texty dokládají Čapkovo stylistické hledání a reakce na soudobé avantgardní směry. Svazek obsahuje povídkové soubory Lelio a Pro delfína, ovlivněné především expresionismem a kubismem, dále několik samostatných povídek, dvě krátká filmová libreta a dvě alegoricko-utopická divadelní dramata. Soubor uzavírá baladická povídka Stín kapradiny.
Obsahem 2. svazku Spisů Josefa Čapka jsou tři zralé práce z posledního desetiletí autorova života: Kulhavý poutník, Psáno do mraků a Básně z koncentračního tábora. Esej Kulhavý poutník (1936) vydal Josef Čapek rok před svými padesátinami. Autor a jeho druhé já, vzájemně se doplňujíce, opravujíce a ponoukajíce, vedou zde živou rozpravu o podstatných setkáních na cestě životem: s tělem, duší, různými věky člověka, smrtí, přírodou, uměním. Dotekem doby silně poznamenán je posmrtně vydaný (1947) svazek Psáno do mraků. Je to proud krátkých, často aforisticky vyhrocených deníkových úvah o věcech umění, situaci národa, mravnosti – extrakt Čapkovy tvůrčí a životní zkušenosti, moudrá a zároveň nekompromisní kniha moralisty a demokrata. Rukopisy Čapkových vězeňských básní a básnických překladů přinesli do vlasti, po autorově anonymní smrti někdy v dubnu 1945, až přeživší koncentráčníci (Básně z koncentračního tábora, 1946). Jde o jakýsi experiment naruby. Čapek, milující moderní poezii, nevázal se tu jejím kánonem, protože sám se básníkem necítil a protože chtěl být přístupný všem spoluvězňům, kteří se k tajeným opisům jeho veršů dostanou. Ti, kdo nemají smysl pro osobité a nové, jež už ohlašuje příští literární časy, mají sklon odsouvat tyto tři Čapkovy knížky na okraj české literatury. Soudíme naopak, že v ní patří k jejímu jádru: k jejím hodnotám nejryzejším a nejtrvalejším.
Třetí svazek Spisů Josefa Čapka obsahuje pohádku O tlustém pradědečkovi a loupežnících (zahrnutou do knihy Karla Čapka Devatero pohádek, 1932), dále zdramatizovanou, samostatně knižně vydanou verzi Dobře to dopadlo aneb Tlustý pradědeček, lupiči a detektivové z roku 1932, knihu Povídání o pejskovi a kočičce. Jak spolu hospodařili a ještě o všelijakých jiných věcech (1. vyd. 1929, 4. vyd. 1937; svazek zahrnuje rovněž – poprvé knižně – hry pro loutky Jak pejsek s kočičkou slavili 28. říjen a Jak děti dělaly s pejskem a kočičkou Mikuláše, jež vznikly ze dvou povídání a vyšly v roce 1932 v časopisu Loutkář) a v původním znění cyklus vyprávění Povídejme si, děti, který Čapek napsal a nakreslil pro Dětský koutek Lidových novin v letech 1929–1933 (v roce 1954 jej pak vydal Miroslav Halík).
Dějiny zblízka obsahují soubor satirických, většinou protifašistických kreseb. Nejznámější je cyklus Diktátorské boty, k němuž napsal předmluvu Josef Hora. Knihu vydal nakladatel František Borový v roce 1949.
Obsahuje aktovky E. Basse (Opuštěná), A.P. Čechova (Svatební hostina), V. Dyka (Ranní ropucha), A. France (Komedie o muži, který si vzal němou), V.K. Klicpery (Dobré jitro), J. Londona (Hříšná žena), I. Olbrachta (Pátý akt), G.B. Shawa (Jak lhal jejímu manželu), A. Serafimoviče (Jmeniny v devatenáctém) a F. Šrámka (Červen). Každá z herje doprovozena stručnou charakteristikou autorova díla a inscenačními poznámkami.
Známé pohádky – Velká kočičí pohádka, Pohádka psí, Pohádka ptačí, První loupežnická pohádka, Pohádka vodnická, Druhá loupežnická pohádka, Pohádka tulácká, Velká policejní pohádka, Pohádka pošťácká a Velká pohádka doktorská - patří v tomto souboru mezi stálice základního fondu literatury pro děti společně s kouzelnými ilustracemi Josefa Čapka.
Feuilleton z roku 1920 s autorovým frontispicem a obrazem na obálce. Vyšlo jako XVII. neprodejný soukromý tisk Kmene, klubu nakladatelů v Praze, věnovaný účastníkům slavnostního večera u příležitosti 50. narozenin Josefa Čapka.
„Dva chlapci, kteří pouštěli do světa své duhové fantazie“ – tak charakterizovali sami sebe s časovým odstupem autoři próz vycházejících v letech 1907–12 po různých časopisech, když je v přísném výběru vydali v knize Krakonošova zahrada (1918). Kouzlo naší edice, která si do svého názvu duhové fantazie vypůjčila, tkvív tom, že poprvé shrnuje ranou tvorbu Karla a Josefa v úplnosti. Nabízí beletrii, kterou bratři Čapkové společně napsali v době svého „prvního mládí“, a umožňuje dnešnímu čtenáři sledovat krok za krokem jejich vynalézavý a bujný vstup do literatury. Činí tak otiskem původních časopiseckých verzí a chronologickým řazením všech próz – včetně těch juvenilií, které byly vydány jen jednou, před půlstoletím, a dalších kratších textů knižně dosud nepublikovaných. Svazek podepsaný „firmou“ Bratři Čapkové obsahuje také dvě rané společně napsané hry, commedii dell’arte Lásky hra osudná a první verzi Loupežníka, vzniklou za jejich pařížského pobytu v roce 1911. Kniha Duhové fantazie je volně ilustrována kresbami a grafikami Josefa Čapka z let literární spolupráce obou bratří.
Publikace seznamuje s méně známými pracemi autorů - filmovým librety. Každý z nich je zastoupen dvěma texty.Tyto základní texty jsou doplněny souborem článků, které se zamýšlí nad podstatou a vývojem filmu a komentářem k filmům natočeným dle jejich libret.
Milé děti, v tomto Povídání o pejskovi a kočičce se dozvíte, jak jsme hráli divadlo a co bylo na Mikuláše. Poznali jsme, že když je člověk nemocný, nemůže ven a musí ležet v postýlce, má dlouhou chvíli a když přijdete někoho takového navštívit, uděláte mu tím velikánskou radost. Pěkně si sedněte a přečtěte si naše povídá...celý text
Podle Josefa Čapka z jeho knihy Povídání o pejskovi a kočičce nakreslil Jaroslav Doubrava. Tato kapitola byla v knihách vydaných za vlády komunistické lůzy cenzurována.
Tato studie byla vydána jako soukromý a neprodejný tisk k 7. sjezdu moravských knihomilů v Břeclavi. Vytištěno 180 číslovaných výtisků, z nichž čísla 1-160 věnováno účastníkům sjezdu.
Zde čtenářům předkládáme Čapkovu úvahu na téma knižních obálek a ukázku 128 knižních obálek, které vytvořil osobitou technikou linorytu pro řadu nakladatelství - Aventinum, Fr. Borový, B. M. Klika, Čin, A. Srdce, V. Vokolek a další. // V Čapkově podání se z původně merkantilní grafiky stává grafika umělecká, nadčasová a výtvarně neuvěřitelně inspirativní.
Krakonošova zahrada spadá do rané tvorby bratří Čapků. Obsahem jsou především povídky, úvahy, aforismy, teorie a filozofie. Autoři čerpají z krásného prostředí svého mládí – okolí Úpy. Tam však autoři poznali továrny s dělnickou třídou, špinavé dělnické čtvrtě, neřest a bídu. Tyto dvě tváře světa ovlivnily jejich budoucí tvorbu. Krakonošova zahrada je dílo, které se snaží o zdravý pohled na nepřirozenost člověka i věcí.
Ve svazku jsou soustředěny rané prozaické práce bratří Čapků, jež vycházely časopisecky v letech 1907-1912. Z nich nejranější, Juvenilie, jsou knižně vydávány poprvé. Shromážděno je tak několik desítek novinářských črt, krátkých povídek, aforismů a obsáhlejších novel, v nichž se odráží vývoj od dekadentních výstředností studentských let k tvorbě umělecky hodnotné, naplněné "požitkem ze světa". Tematicky jde o tříšť neobyčejně pestrou, v níž se střídají náměty historické, exotické, fantastické, detektivní, romantické, reportážní i filosofické. K vydání připravil a ediční poznámku napsal Miroslav Halík. Doslov napsal Jaroslav Janů. Krakonošovy zahrady vyd. 7., Zářivých hlubin vyd. 5., Juvenilií vyd. 1., V Československém spisovateli 1. vyd.
Co jsem na světě uviděl. Polemický filozofický esej z roku 1936, který spadá do posledního období autorovy literární tvorby a je počítán mezi jeho nejvýznamnější opusy díky snaze o postižení smyslu a podstaty lidské existence.
Výběr úryvků z knih Kulhavý poutník, Psáno do mraků a veršů ze sbírky Básně z koncentračního tábora. Doslov napsal Jaromír Pečírka. Výtvarný doprovod tvoří reprodukce obrazů Josefa Čapka.
Jednoaktová divadelní hra Karla Čapka a jeho bratra Josefa Čapka. Hra byla napsána roku 1910 a poprvé vyšla rozdělena na tři části v časopise Lumír v roce 1911. Hlavní ispirací byla komedie dell'arte. Z té jsou zachovány především typy charakterictické pro tento typ lidového divadla.
Divadelní hry bratří Čapků jsou parodiemi a satirickým zobrazením soudobé společnosti. Jejich prvotina Lásky hra osudná (1922) je komedie založená na slovních hříčkách a duchaplných dialozích. Poslední společné drama Adam stvořitel (1927) ztvárňuje myšlenku, že současný svět je sice špatný, ale každý pokus jej násilně změnitje marný.
Výbor z poválečných fejetonů a drobných publicistických textů, v nichž se projevuje prostřednictvím reflexe nejvšednějších témat Čapkův humanismus a zároveň nedůvěra k sociálním experimentům.
Svazek je věnován Čapkovi - publicistovi a obsahuje soubor fejetonů a drobných publicistických textů (Ledacos) a satirický ilustrovaný fejeton (Umělý člověk).
Čapek se o tomto souboru svých prvních samostaných povídek sám vyjadřuje: „Mínil jsem skládati literaturu asi tak jako hudbu, ovšem ne hudebností slohu, ale samotným způsobem skladby. Zároveň zůstává ale ve mně mnoho z malíře; proto to nejsou příběhy s časovým rozvinutím, ale věci kladou se k sobě spíš symfonicky a klenou se jakoby kolem sebe; žádná anekdota, děj…“
Tento svazek obsahuje kromě souboru aforismů Psáno do mraků celé samostatné prozaické dílo Josefa Čapka. Vzniká tak pozoruhodný obraz jeho tvůrčího vývoje – od válečného zoufalství, které se projevilo v Leliovi ztotožněním předmětné skutečnosti a chaosu a východiskem ve snové niternosti, přes optiku dětského světa, příběh viny a trestu ve Stínu kapradiny, k rezignaci na principy epické beletrie a k příklonu k reflexivnímu přístupu k existenciální problematice, který nechává nahlédnout i do základů osobnosti velkého malíře.
Teoretické úvahy a stati o výtvarném umění určují Čapkův základní estetický názor, charakterisují jeho pojetí smyslu i zákonitostí umělecké tvorby a dokládají jeho bojovné úsilí za moderní výraz českého výtvarného umění. Doplněno ukázkami novinářských portrétů a rozborů některých výstav představitelů moderního umění (Goya, Manet, Bourdelle, Munch, Picasso, Aleš, Kubišta, Marvánek, Filla, Beneš, Feuerstein, Hofman, Kremlička, Procházka, Spála a Tichý).