Josef Čapek
1887 - 1945
česká
nehodnoceno
Mé hodnocení
V souboru esejí a studií z roku 1920 se výtvarník a autor věnuje umělecké periferii představované např. řemeslníky či městským folklorem.
Publikováno:
1997
ISBN:
80-86019-46-2
Kniha je napsaná podle stejnojmenného<br>
kresleného filmu Jak psali psaní.
Publikováno:
1972
Publikováno:
1975
ISBN:
59-032-74
Zpracováno podle kresleného filmu Eduarda Hofmana na motivy Josefa Čapka.
Publikováno:
2003
ISBN:
80-7340-023-5
Zpracováno podle kresleného filmu. Milé děti i ostatní, oznamujeme Vám, že je všechno v nejlepším pořádku, a tak se spolu zase scházíme v téhle další knížce podle Povídání o pejskovi a kočičce, to je tedy celé o nás dvou, které napsal pan spisovatel Josef Čapek. Chceme k tomu ještě dodat, že jsme oba tuze rádi, že nás tak pěkně vypodobnil na svých obrázcích. Tahle nová knížka o nás se proto jmenuje Jak si dělali dort, protože jsme si jednou opravdu dělali takový velikánský dort, když jsme měli náhodou dohromady svátek i narozeniny.Bylo to ale také naposled, protože jsme poznali, že mnoho dobrého škodí. Ale víc už Vám nemůžeme prozradit, protože byste pak už snadno uhádli, jak to nakonec všechno dopadlo.Tak si pěkně čtěte a ten náš recept na opravdický dort snad ani mamince neukazujte. Raději ji poproste, ať Vám k Vašemu svátku nebo narozeninám udělá dort podle sebe nebo podle kuchařské knížky. Přejeme Vám dobré pochutnání. Tak nazdar a v úctě, Kočička a Pejsek
Publikováno:
1971
Soubor vzpomínek a vyprávění byl sestaven z rozptýlených statí v časopisech, z rozebraných vydání knih a z rukopisné pozůstalosti českého malíře a spisovatele. První část obsahuje vzpomínky na domov a dětství, v druhé části jsou otištěna některá vyprávění o Čapkově práci a speciálních oborech jeho výtvarné činnosti. Třetí část je věnována vzpomínkám na bratra Karla. Text je doprovázen několika reprodukcemi dosud nepublikovaných Čapkových ilustrací.
Publikováno:
1958
Čapkovy básně a překlady z koncentračního tábora, jeho obrazy z válečné doby.
Publikováno:
1980
Původně seminární práce z r. 1914 • Vyšlo k 95. výročí narození Karla Čapka a k 40. výročí úmrtí Josefa Čapka.
Publikováno:
1985
Jak spolu hospodařili a ještě o všelijakých jiných věcech. Veselá vyprávění o dvou nerozlučných kamarádech, která potěšila již několik generací čtenářů. Povídání o tom, jak pejsek a kočička myli podlahu, jak pekli dort nebo o tom, jak si pejsek roztrhl kalhoty a kočička mu je zašila dešťovkou, si čítávali už prarodiče dnešních dětí. Autorův laskavý humor, kterým si bere na mušku drobné dětské nectnosti, jeho vcítění do dětského myšlení a krásný vroucný jazyk tvoří tuto milou knížku nesmrtelnou.
Publikováno:
1956
Spisovatel a malíř si vypráví s dětmi o nejrůznějších věcech a poznatcích, se kterými se setkávají v okolním světě.
Publikováno:
1995
ISBN:
80-7181-004-5
Soubor kubisticko-expresionistických povídek, jež jsou prodchnuty atmosférou meditace a transcedentna. Bibliofilní vydání nakladatelství Petrkov.
Publikováno:
1923
Posmrtně vydané deníkové záznamy, ve kterých se Josef Čapek v úvahách, původně o malířství a beletrii, dobral až k základním problémům lidské existence.
Publikováno:
1947
Obsáhlý výbor z té části novinářského díla Josefa Čapka, v níž se nezabýval výtvarným uměním, tj. z té části, jíž vedl každodenní dialog se čtenářem prostřednictvím běžných žurnalistických žánrů, kterými byly v jeho volbě sloupek, entrefilet, fejeton, črta, nekrolog, polemika atd. Za svého života se Josef Čapek (na rozdíl od bratra Karla) choval vůči své publicistice macešsky, vydal z ní ve dvacátých letech jen dva skrovné výbory. Teď tedy má čtenář příležitost obhlédnout její celek a zvážit, v čem jsou její přednosti a osobitost, popřípadě její meze či přežitost. Ale také porovnat ji s praxí a úrovní dnešního českého novinářství.
Publikováno:
2008
ISBN:
978-80-86138-98-5
Šestým svazkem Spisů Josefa Čapka zahajujeme edici výtvarné publicistiky – nejrozsáhlejší a dosud nejméně známé oblasti Čapkova literárního odkazu. Čapek se jí věnoval paralelně se svou tvorbou výtvarnou a literární prakticky po celý život, svůj první výtvarný referát publikoval jako student Uměleckoprůmyslové školy v roce 1905, poslední napsal pro Lidové noviny o prázdninách 1939, několik týdnů před svým zatčením. Přítomný svazek je věnován období 1905–1920, kdy Čapek od začátečnických referentských pokusů postupně dozrává ve výraznou osobnost předválečné avantgardy. Ve svých statích se snaží výtvarný život nejen sledovat, ale i aktivně utvářet. Prosazuje principy nových uměleckých směrů, obhajuje nepopisný vztah umění ke skutečnosti a učí vidět krásu „moderní výtvarné formy“. Jeho referáty postihují podstatné události české výtvarné scény v širokém záběru od aktivit tradičně orientovaných spolků po nové výboje a v mezích možností mapují i aktuální umělecké dění v Paříži a v Berlíně. Za první světové války, kdy umělecké dění živoří a pro kritika není v Praze příliš mnoho příležitostí, se Čapek soustřeďuje k obecnějším teoretickým reflexím a svou interpretaci moderního umění rozvíjí v osobitou koncepci moderního primitivismu. Zpřístupnění tohoto souboru Čapkových textů umožňuje hlubší poznání teoretického zázemí jeho umělecké tvorby a poskytuje i důležitý pramenný materiál k interpretaci naší předválečné avantgardy.
Publikováno:
2013
ISBN:
978-80-7474-064-0
Svazky Publicistika 3 a Publicistika 4 navazují na vydanou Publicistiku 2 (2012) a přinášejí objemný souhrn Čapkových referátů, recenzí, poznámek a článků o dění v oblasti výtvarného umění v letech 1921–1930, respektive 1931–1939. Těmito svazky ukončujeme nejen vydávání výtvarné publicistiky tohoto autora, ale uzavírají se jimi icelé Spisy, jejichž vydávání zahájil v roce 2007 svazek s Čapkovou literární publicistikou. Texty zařazené do posledních dvou svazků byly vesměs původně otištěny v periodickém tisku a pocházejí z období Čapkova působení v Lidových novinách, v nichž měl na starosti rubriku pojednávající o pražských výstavách. Do tohoto deníku pravidelně přispíval od dubna 1921 až do svého zatčení 1. září 1939. Publikoval v něm stovky referátů, v nichž sledoval výtvarné aktivity v hlavním městě. Přestože deník nepovažoval za prostor pro výtvarně kritickou činnost, nelze jeho práce pro noviny číst jen jako pouhé informativní články o výstavách v Praze. Téměř nikdy se nezřekl vlastního hodnocení, v němž vyjadřoval svůj vyhraněný nárok na výtvarnou tvorbu, který sám uplatňoval ve svém malířském díle. Sledoval výstavy důležitých uměleckých osobností i méně známých autorů a se zaujetím psal o jejich výtvarných počinech. Neopomíjel ani ženské umění ani výstavy členů různých uměleckých spolků, například německých, a byl jedním z mála, kdo o nich tehdy referoval. Informoval o výstavách zahraničních výtvarníků i expozicích autorů užitého umění. V umělecké tvorbě zdůrazňoval vlastní způsob vidění a vyjádření, odmítal epigonství, rutinérství, konvenčnost, lacinou efektnost, manýru. Proti akademismu vyzdvihoval tvorbu založenou na vlastním názoru a vnitřní svobodě. Nad virtuozitu stavěl poctivě dosažené, byť skromnější umělecké výsledky. Jeho články tak v kritickém pohledu podávají sice ne vyčerpávající, nicméně zřetelný obraz dění na pražské umělecké scéně v době mezi válkami. Vedle Lidových novin přispíval Čapek i do umělecky zaměřených časopisů texty, jimiž se místo na běžného čtenáře deníku obracel v rozsáhlejších polemikách spíš na odbornou veřejnost. Střízlivě reagoval na projevy výtvarných tendencí meziválečné avantgardy, analyzoval její výtvarné počiny a odmítal ideologii, s níž byly spojeny. Nadřazoval lidské uměleckému, výtvarné hodnoty spojoval s hodnotami mravními. Zatímco z Čapkových textů o výtvarném umění z let 1921–1939 napočítáme v dosud vydaných knižních výborech jen několik desítek, bibliografie jich v tomto období eviduje více než tisíc. Známe je z výborů vydaných autorem (ve Spisech byly zahrnuty do svazku Knihy o umění) i posmrtně: Co má člověk z umění a jiné úvahy o umění z let 1911–1937 (1946), Moderní výtvarný výraz (1958), Méně výstav a více umění! (1999). Většina však zůstala zveřejněna jen ve svém prvním otisku v dobovém periodickém tisku. Naše edice chtějí v kritickém vydání zpřístupnit Čapkovu publicistickou tvorbu v co největší šíři a doplnit tím jeho obraz o sice méně výrazný, nicméně nepostradatelný rys. Josef Čapek sice psal své příspěvky jen pro danou příležitost, avšak pro svou literární hodnotu tu tato drobná díla zůstávají trvalým a pevným dokumentem, neodmyslitelným od českého kulturního dědictví. Edice přinášejí kriticky připravené texty doplněné o komentáře s vysvětlivkami, jmenný rejstřík a rejstřík výstav.
Publikováno:
2022
ISBN:
978-80-7474-373-3
Svazky Publicistika 3 a Publicistika 4 navazují na vydanou Publicistiku 2 (2012) a přinášejí objemný souhrn Čapkových referátů, recenzí, poznámek a článků o dění v oblasti výtvarného umění v letech 1921–1930, respektive 1931–1939. Těmito svazky ukončujeme nejen vydávání výtvarné publicistiky tohoto autora, ale uzavírají se jimi icelé Spisy, jejichž vydávání zahájil v roce 2007 svazek s Čapkovou literární publicistikou. Texty zařazené do posledních dvou svazků byly vesměs původně otištěny v periodickém tisku a pocházejí z období Čapkova působení v Lidových novinách, v nichž měl na starosti rubriku pojednávající o pražských výstavách. Do tohoto deníku pravidelně přispíval od dubna 1921 až do svého zatčení 1. září 1939. Publikoval v něm stovky referátů, v nichž sledoval výtvarné aktivity v hlavním městě. Přestože deník nepovažoval za prostor pro výtvarně kritickou činnost, nelze jeho práce pro noviny číst jen jako pouhé informativní články o výstavách v Praze. Téměř nikdy se nezřekl vlastního hodnocení, v němž vyjadřoval svůj vyhraněný nárok na výtvarnou tvorbu, který sám uplatňoval ve svém malířském díle. Sledoval výstavy důležitých uměleckých osobností i méně známých autorů a se zaujetím psal o jejich výtvarných počinech. Neopomíjel ani ženské umění ani výstavy členů různých uměleckých spolků, například německých, a byl jedním z mála, kdo o nich tehdy referoval. Informoval o výstavách zahraničních výtvarníků i expozicích autorů užitého umění. V umělecké tvorbě zdůrazňoval vlastní způsob vidění a vyjádření, odmítal epigonství, rutinérství, konvenčnost, lacinou efektnost, manýru. Proti akademismu vyzdvihoval tvorbu založenou na vlastním názoru a vnitřní svobodě. Nad virtuozitu stavěl poctivě dosažené, byť skromnější umělecké výsledky. Jeho články tak v kritickém pohledu podávají sice ne vyčerpávající, nicméně zřetelný obraz dění na pražské umělecké scéně v době mezi válkami. Vedle Lidových novin přispíval Čapek i do umělecky zaměřených časopisů texty, jimiž se místo na běžného čtenáře deníku obracel v rozsáhlejších polemikách spíš na odbornou veřejnost. Střízlivě reagoval na projevy výtvarných tendencí meziválečné avantgardy, analyzoval její výtvarné počiny a odmítal ideologii, s níž byly spojeny. Nadřazoval lidské uměleckému, výtvarné hodnoty spojoval s hodnotami mravními. Zatímco z Čapkových textů o výtvarném umění z let 1921–1939 napočítáme v dosud vydaných knižních výborech jen několik desítek, bibliografie jich v tomto období eviduje více než tisíc. Známe je z výborů vydaných autorem (ve Spisech byly zahrnuty do svazku Knihy o umění) i posmrtně: Co má člověk z umění a jiné úvahy o umění z let 1911–1937 (1946), Moderní výtvarný výraz (1958), Méně výstav a více umění! (1999). Většina však zůstala zveřejněna jen ve svém prvním otisku v dobovém periodickém tisku. Naše edice chtějí v kritickém vydání zpřístupnit Čapkovu publicistickou tvorbu v co největší šíři a doplnit tím jeho obraz o sice méně výrazný, nicméně nepostradatelný rys. Josef Čapek sice psal své příspěvky jen pro danou příležitost, avšak pro svou literární hodnotu tu tato drobná díla zůstávají trvalým a pevným dokumentem, neodmyslitelným od českého kulturního dědictví. Edice přinášejí kriticky připravené texty doplněné o komentáře s vysvětlivkami, jmenný rejstřík a rejstřík výstav.
Publikováno:
2023
ISBN:
978-80-7474-405-1
• Výbor próz z let 1908-1939. Uspořádal a medailón o autorovi napsal Vladimír Binar. Doslov napsal Tomáš Vlček. 1. vydání.
Publikováno:
1985
Baladická próza o pronásledování dvou pytláků-vrahů hajného v hlubokých lesích, kteří štváni svědomím i vykonavateli spravedlnosti v sebeobraně dále zabíjejí... Ve vyprávění vyniká líčení duševních stavů obou štvanců, opojených nejprve krásou lesa a pocitem svobody a postupně propadajících beznaději.
Publikováno:
1964
ISBN:
22-004-64
Souborné vydání fejetonového románu Karla Čapka "Továrna na Absolutno" jakožto V. vydání, 99. svazku edice Aventium (s ilustracemi Josefa Čapka; knihy novel Karla Čapka "Boží muka" a společného díla bratří Čapků "Zářivé hlubiny a jiné prosy, Lásky hra osudná", jež vyšly u vydavatelství Aventium v roce 1929.
Publikováno:
1929
Satirická esej o technickém pokroku, který dokáže vylepšovat i člověka.
Publikováno:
1924
Rozsáhlá studie o umění přírodních národů a jeho vlivu na moderního člověka. Úvod do poznání výtvarné tvorby přírodních národů Afriky, Oceánie a předkolumbovské Ameriky. Úvodní kapitola postihuje vztahy mezi etnickým uměním a historickým vývojem umění, další části se zabývají dílčími etnickými oblastmi. Přes značnýčasový odstup od vzniku kniky zaujmou její sdělení i současného čtenáře.
Publikováno:
1957
Jako předloha pro publikaci posloužila kniha Dějiny zblízka, kterou vydal v roce 1949 František Borový. Obsahovala výběr politických satirických kreseb, vycházejících před 2. světovou válkou v Lidových novinách. Ve stínu fašismu je jedním z jejích tří oddílů (spolu s Diktátorskými botami a Moderní dobou).
Publikováno:
2018
ISBN:
978-80-7587-606-5
Velká pohádka doktorská O tom, jak páni doktoři léčili kouzelníka Magiáše. Koho by napadlo, že kouzelník Magiáš bude potřebovat doktora! Ale když to přišlo a Magiáš ztratil svůj hlas, jeho pomocník Vincek se musel hodně snažit, aby se na Hejšovinu vypravili slovutní lékaři - hronovský, kostelecký a skalický. Protože doktoři musejí pomáhat nemocným, i kdyby si o nich nic dobrého nemysleli, kouzelníka Magiáše přece jen vyléčili. Pohádky pošťácká a psí Pošťácká pohádka Známá pohádka o nejobětavějším panu pošťákovi na světě. O panu Kolbabovi, který se rozhodl doručit psaníčko bez adresy do správné schránky. Pohádka psí Když se dědeček vracel z hospody domů, našel u cesty schoulené štěně, malé bylo sotva na prst, schoulilo se mu do dlaně a děda ho odnesl domů. Tam ho s babičkou nakrmili a dali do teplé stáje. A štěně rostlo a sílilo, až z něj byl velký pes. Jenže ten pes neuměl štěkat. Babička se trápila tím, že neštěká, dědeček se tím trápil, jen kočí nad pivem pochopil, že Voříšek štěkat nemůže, protože ho to nikdo nenaučil. A tak se kočí sám ujal nesnadného úkolu a začal Voříška učit štěkat.
Publikováno:
2018
ISBN:
978-80-270-4640-9
Jedná se o knižní vydání jeho povídek otiskovaných v časopisech, napsaných spolu s bratrem Josefem. (Červená povídka, L'évantail, Skandál a žurnalistika, Mezi dvěma polibky, Ostrov, Živý plamen, Zářivé hlubiny).
Publikováno:
1924
Povídkové soubory (Krakonošova zahrada, Zářivé hlubiny a jiné prózy) a hry (Lásky hra osudná, Ze života hmyzu, Adam stvořitel), v nichž jsou oba bratři znepokojováni vztahem moderní civilizace a lidské společnosti, poměrem člověka a stroje, přirozeného lidství a zmechanizovaných lidských jednotek.
Publikováno:
1982
ISBN:
22-058-82
Po zemětřesení se z Atlantského oceánu vynoří nová, panenská pevnina, do níž lidé začnou vkládat naděje, neboť ji považují za budoucí utopii, oproštěnou od konfliktů starého světa. Boháči a státníci si však takové sousto nechtějí nechat ujít a spory o rozdělení nové půdy vyvrcholí válkou. Poté se ostrov, kterého lidé nebyli dosud hodni, ponoří znovu do hlubin. Myšlenkou díla je (kromě poukázání na naši nepřipravenost pro utopii) snaha ukázat, že nemá smysl ohlížet se za vybájenými pevninami (například za Amerikou), když je v silách lidí proměnit v lepší svět svou vlastní zemi.
Publikováno:
1924
- 1
- 2
Zobrazeno 49 - 77 z 77