Fifinka se chystá péct štrůdl a kluci mají obstarat jablka. Jablka mají natrhat ze staré jabloňky za humny, je to vzácná odrůda karmína žíhaná, která rodí jen jednou za sto let. Bobík je ale tak těžký, že ohýbá žebřík a kluci tak nedokážou získat jediné jablko, které na stromě visí. Myšpulín mezitím zjistí, že karmína je pohádková jabloň a že jediné jablko dozraje jen tehdy, když se utrhne přesně o půlnoci – a pak bude kouzelné. Bobík s Pinďou proto vyčkávají u jabloně na půlnoc. Myšpulín s Fifinkou přijdou zkontrolovat, jak to jde, a zjistí, že kluci usnuli, ale naštěstí ještě není půlnoc. Myšpulín jablko přesně o půlnoci utrhne a Fifinka z něj druhý den upeče štrůdl. Venku prší a Bobíkovi je smutno, raději by byl u moře. Nedočkavý Bobík ochutná kousek štrůdlu a najednou zmizí. Fifinka si také dá kousek a tuší, kde Bobík je, a přeje si být s ním. I Fifinka zmizí. Myšpulín pochopí, že jablko plní přání a každý se tak ocitne tam, kde si přeje. Myšpulín si vezme s sebou tři kousky štrůdlu a slíbí Pinďovi, že se brzy všichni vrátí. Myšpulín se objeví u moře, kde už jsou kamarádi. Využijí příležitosti a vykoupou se. Fifinka ale neví, jak se bez peněz vrátí domů. Myšpulín každému dá kousek štrůdlu a všichni si musí přát být doma. Doma čeká Pinďa na kamarády a je smutný, ale brzy se objeví Myšpulín a Fifinka. Bobík nikde není, ale Myšpulín ví, kam chtěl Bobík zmizet – do spíže.