Novinky světové románové a povídkové tvorby redakce Odeonu zařazovala do edice Soudobá světová próza (SSP, 1953–1993, 419 sv., č. 289 a 359 pravděpodobněneobsazena). Výběr titulů SSP sice zvláště v prvních ročnících určovaly a v sedmdesátých letech částečně limitovaly ideologické zájmy a politické okolnosti, od druhé poloviny padesátých let se však redakce snažila držet krok s aktuálním vývojem světových literatur a zařazovat jejich nejvýznamnější soudobé tituly.
Šest desítek povídek význačného italského neorealisty vypráví s humornou účastí o všedních i podivných osudech římských maloměšťáčků, řemeslníčků, drobných spekulantů a vyšinutých existencí, vegetujících na okraji společnosti. Několik těchto povídek bylo zpracováno filmově.
První svazek autorovy trilogie, v níž je vylíčen politický vývoj Brazílie od r. 1937 (vznik Vargasova fašistického Nového státu) až po současnost. V těchto svazcích je zachycen boj pokrokového proletariátu, vedeného komunisty, proti režimu, za kterého skutečná svoboda v Brazílii mohla žít jen v podzemí. Události a osudy hrdinů končírokem 1940, kdy vyvrcholil boj imperialistických mocností (Anglie, USA a hitlerovského Německa) o Brazílii jako o jedno z koloniálních odbytišť.
Druhý svazek autorovy trilogie, v níž je vylíčen politický vývoj Brazílie od r. 1937 (vznik Vargasova fašistického Nového státu) až po současnost. V těchto svazcích je zachycen boj pokrokového proletariátu, vedeného komunisty, proti režimu, za kterého skutečná svoboda v Brazílii mohla žít jen v podzemí. Události a osudy hrdinů končírokem 1940, kdy vyvrcholil boj imperialistických mocností (Anglie, USA a hitlerovského Německa) o Brazílii jako o jedno z koloniálních odbytišť.
Žaluji svou vlast, žaluji Ameriku, která pod rouškou spravedlnosti vraždí nevinné na elektrickém křesle - to je základní motiv nového románu velkého amerického spisovatele H. F. Román o křivě obviněných, o pokrytectví spravedlnosti v Americe, o potlačování základních lidských práv. Je zde vyobrazen případ manželů Rosenbergovýcha mnoho jiných.
Rámcový příběh o neštěstí, které se událo v osmnáctém století nedaleko peruánského města Limy, není historickým románem nebo kronikou v obvyklém smyslu slova. Mohl by se stejně dobře odehrávat kdekoliv a kdykoliv; autorovi jde totiž především o to, aby se zamyslil nad věčně časovou otázkou: Co určuje běh lidského života? Člověk, před jehož očima se most Svatého Ludvíka krále zhroutil, františkán Juniper, se snaží dokázat, že je to vůle boží. Ve svém úsilí ztroskotává a autor nám ukazuje proč: Všichni dospělí, kteří se stali oběťmi neštěstí, prožívali ve svém životě nějakou vášnivou lásku, markýza de Monemayor ke své dceři, Esteban ke svému bratrovi, strýček Pio k hereččce Pericholové. Po jejich smrti nachází tento cit odezvu v jiných srdcích, inspiruje je, dodává jim sílu k obětavosti a nesobeckosti, k činům, kterých by jindy nebývali schopni. Láska tedy, a nikoli neosobní božská vůle, je vrcholným naplněním lidského života.
Román úspěšného anglického autora vypráví příběh australské dívky, která se zamiluje do amerického geologa, odjede s ním do Spojených států, když však za pobytu u jeho rodičů pozná mravní otrlost a pokrytectví americké buržoazie, opouští svého snoubence a vrací se raději k primitivnímu životu australské farmářské rodiny.Přel., doslov a vysvětl. napsala Jarmila Emmerová. Verše přel. František Vrba.
Úspěšný satirický román pokrokového západoněmeckého spisovatele, inspirovaný Haškovým Švejkem, líčí život v hitlerovských kasárnách před válkou a na osobních příhodách svobodníka Asche zesměšňuje prušáckou vojenskou mašinérii.
Román amerického autora mistrně líčí myšlenkový chaos dospívajícího chlapce, jeho ztroskotání ve škole a jeho citový konflikt s americkou skutečností, zbavenou poezie a plnou shonu za osobním úspěchem...
Protiválečný román, ve kterém Faulkner na pozadí vylíčení vzpoury francouzského pěšího pluku v posledním roce první světové války, kterou se cítí ohroženy obě strany válečného konfliktu, hledá odpověď na stále živou otázku, co je vlastně příčinou válek, a jak jim zabránit. Příběh vůdce vzpoury, který je popraven, přerůstá v alegorické podobenství s osudem Kristovým. Za román byl Faulkner odměněn Pulitzerovou cenou a Národní knižní cenou. Edice: Soudobá světová próza ; sv. 124 6000 výt.
Do 18. století situovaný groteskní román italského spisovatele o neuvěřitelné tvrdohlavosti a podivuhodném životě barona, který jako chlapec vylezl na strom, aby ušel otcovu trestu, a prohlásil, ze už nikdy nesestoupí na zem. Slovu opravdu dostál a prožil celý svůj život na stromech, kde si zařídil domov, vzdělal se a byl v písemném styku s evropskými filosofy a učenci.
Realisticky věrné zobrazení životních osudů hloubavého australského farmáře a jeho citově neuspokojené ženy uprostřed divokého australského buše, v němž tvrdě zápasí o existenci s přírodou a živly, i městského prostředí, do něhož za existencí a pohodlnějším životem míří jejich děti. Autor citlivě zachytil v románě složitost lidských vztahů a poměr člověka k prostředí přírodnímu i společenskému a rozporné síly, které je určují a ovládají. Doslov Ian Milner: Patrick White a jeho vize lidského osudu
Zářijový den roku 1958 ve velkém západoněmeckém městě, které lecčím připomíná Kolín nad Rýnem, neurčuje jen situaci a kulisu posledního Böllova románu, ale i okamžik, z jehož perspektivy je nazírána minulost tří generací stavitelské rodiny Fähmelů. Ve vyprávění neseném z větší části vnitřními monology hlavních postav sestřídají obrazy minulosti a přítomnosti a mezi různými časovými rovinami se rodí napětí, v jehož jiskření je současnost viděna až ke kořenům a naopak minulost vyvstává v novém zorném úhlu. Bohaté vrstvení a členitost Biliáru jsou vyváženy vedoucími motivy, dějovými a myšlenkovými uzlinami, které prostupují celý román a někde přecházejí do symboliky; vynořují se v proudu děje stále v novém osvětlení, postupně se vybrušují do přesnějších a významově bohatších podob. Přitom v Böllově próze, která už svými zdánlivě volnými evokacemi a asociačními postupy se často blíží básnické skladbě, nesou tyto leitmotivy silný emotivní důraz. Přestože Biliár o půl desáté leckdy připomene skladebné umění Thomase Manna, přestože otcem metody vnitřního monologu v průžezu jednoho dne je už Joyce, Böllovo dílo neozbývá na ostré aktuálnosti, jeho prostor není sevřen zvolenou kompozicí. Není v něm nic odtažitého a strhuje autorovým bezprostředním, sugestivním viděním. V každé řádce je cítit osten citlivého svědomí autora, reagujícího na složitou skutečnost svěho světa.
Výbor z povídek představitele a výrazného mluvčího tzv. "ztracené generace" amerických umělců 20. let. Dovede v nich rozesmát, udivit rozletem fantazie i hluboce dojmout. Mistrovsky zachycuje ovzduší Ameriky dvacátých let, kdy se realita života víc než kdy jindy střetala s touhami a představami lidí, prošlých první světovou válkou a s vírou i skepsí snažících se dohlédnout budoucnost.
Vědeckofantastický román anglického spisovatele (nar. 1917), jenž má za sebou už na třináct prozaických knih. V této poslední z r. 1961 přenáší čtenáře do 21. století a na Měsíc, kde lidé už normálně žijí i kam podnikají výlety ze Země. Vypráví o cestě skupiny turistů měsíčním autobusem, jeho postižení přírodní katastrofou, pádu do hlubiny a zavalení měsíčním prachem a o složité a důmyslné záchraně cestujících.
Obsáhlý výbor z povídek i u nás velmi úspěšného a oblíbeného amerického povídkáře a dramatika, jenž má rád život a lidi. I v nesložitých dějích a situacích svých námětů dovede objevovat nevyčerpatelné bohatství a dramata lidských niter a vždy na čtenáře přenést i svůj nezdolný životní optimismus
Pitoreskní příběh, odehrávající se v prostředí obrovského lunaparku, je podivuhodnou kombinací reality a fantazie, kde jedna přechází v druhou bez hranic. Příběh, o kterém jeho autor napsal, že „je to vlastně detektivka bez detektiva a možná i bez zločinu“, humorně vypráví o životě v zábavním „Uniparku“, plném pochybných atrakcí a lidí dobrodružných povah i nekalých existencí. Uprostřed nich Pierot, trochu snílek a trochu odstrkovaný hrdina, marně hledá svou životní příležitost. U nás dosud neznámý francouzský spisovatel a básník, který je též vynikající matematik a znalec hovorové francouzštiny, zachytil v tomto dílku burleskní a trochu neskutečnou atmosféru zábavního parku i pestrou arabesku osudů jeho obyvatel. Doslov Jarmila Fialová.
V románu Klaunovy názory jsou plně zastoupeny nejsilnější stránky Böllova uměleckého mistrovství: jeho nonkonformní společenská angažovanost, jeho moudrost a humanismus, citovost bez sentimentality, vzrušující, čtenářsky vděčný námět i pravdivé psychologické portréty. Kompoziční princip, jehož Böll užil ve svém slavném „Biliáru o půl desáté", je zde aplikován ještě důsledněji: v rozmezí několika hodin se rozvijí příběh nejenom jednoho lidského osudu, ale i celé generace a celé západoněmecké společnosti. Sedmadvacetiletý klaun Hans Schnier, jehož pod vlivem pokrytecké katolické propagandy opustila milovaná žena a který prožívá i uměleckou krizi, sedí po zranění ve svém bonnském bytě a hledá východisko ze svého tragického postavení. Je to jediný vnitřní monolog, vnější děj téměř vymizel — a přece je kniha nabita dynamikou: je to protest umělce i člověka proti měšťácké společnosti frázistů kariéristů a chamtivců. 1. vyd.
Psychologický román amerického spisovatele, zachycující zneklidněný duševní život amerického intelektuála, znaveného a zbrklého profesora Herzoga. Autor provádí svého hrdinu peklem dnešní civilizační desiluze, peklem uvědomování si strastiplného postavení dnešního člověka ve světě, přivádí ho na pokraj nervového zhroucení a nechává ho bojovat o znovunalezení duševní rovnováhy.
Jemně satirický příběh odehrávající se v prostředí malého města, které je vykresleno s láskyplným humorem a ironií. Zde se koná podivný soudní proces s dvěma truhláři, kteří jsou obžalováni, že při happeningu spálili automobil, patřící bundeswehru. Na konečném rozhodnutí ukazuje nedokonalost a rozpačitost tamní justice vzhledem k některým, byť vzácným situacím.
Jde o výsek z rodinného a osobního života dvou hlavních hrdinů, mladých učitelů na vysoké škole v Chicagu. Jejich společným znakem je zájem a pochopení hraničící až se slabostí pro ostatní lidské bytosti. První román jednoho z nejuznávanějších talentů současné americké prózy (nar. 1933), zachycující osobní a rodinný život dvou mladých židovských učitelů na vysoké škole v Chicagu a demonstrující tak na jejich stycích s americkými ženami situaci nesčetných „smíšených“ manželství a „smíšených“ milostných vztahů. Příběh, ve kterém se pod humorným tónem předvádí mnoho žalu a trápení, vyplývajících z neschopnosti řešit složité a vzájemně se křížícícitové vztahy.Přestože se zde autor vyhýbá sociální tematice a zaměřuje se na konflikty osobní, přesto si nelze nepovšimnout, že pozadím jeho děje je Amerika nejsnadnějších kariér a nejpřístupnějšího blahobytu.
V Borgesových fantastických povídkách dochází k popírání skutečnosti, respektive k nahrazení skutečnosti jinou. Soubor povídek největšího žijícího spisovatele Latinské Ameriky, rozdělený do oddílů Zahrada, v které se cestičky rozvětvují (1941), Artefakty (1944), Alef (1949) a zahrnující povídky fantastické, detektivní či přesněji kriminalisticko-fantastické povídky zasazené do argentinského prostředí městského i venkovského. Příběhy, v nichž autor suverénně rozehrává složitá témata tajnosti, hrůzy a chaosu, infikující duševní život dnešního člověka.
Satirický román o skupině rafinovaných záletníků zesměšňuje nejen řadu lidských vlastností a diletantství, ale především anglického měšťáka. Děj se rozvíjí kolem založení tzv. Egyptologické společnosti skupinkou pánů středních let, jimiž má tato společnost sloužit jako zástěrka pro jejich zálety. Je to pro ně zároveňi hra a únik ze šedivé skutečnosti, protože vybrušováním pravidel a chodu celé společnosti věnují veškerou svou vynalézavost a energii. Kniha vyniká situační komikou a anglickým humorem.
Soubor povídek (Muž, který se oženil s Francouzkou, Kruh světla, Obyvatelé Venuše, Zasněná, něžně veselá, Láska v temné ulici, Zlatovlásek u hrobu, Stalo se v Aleppu, Hlasy města, Rok na zkušenou, Nalaďte srdce své i hlas) je dílem vynikajícího amerického prozaika. Příběhy se odehrávají v současnosti v nejrůznějších prostředíchv Paříži, New Yorku, ve Švýcarsku, na americkém venkově a zachycují nejniternější pohnutky lidského cítění a jednání, něhu, nesobeckost, obětavost, upřímný cit. Autor se zde jeví jako mistr krátké prózy, citlivý psycholog a skvělý stylista. Edice: Soudobá světová próza ; sv. 268
Druhý román amerického autora předvádí dva protagonisty, Asu Leventhala, redaktora malého obchodního časopisu, který se pere s životem, a jeho vyděrače, frázistu a antisemitu Allbeeho, jenž své vydírání zakládá na historce, že mu žid kdysi ublížil a způsobil jeho životní ztroskotání. Jestliže se vyděrač označuje za oběť, je jíve skutečnosti citlivý a poctivý Leventhal, jenž o své vině přemýšlí a snaží se tuto vinu, ve skutečnosti vinu pomyslnou, napravit. Autor zde původní otázku, kdo z nich dvou je čí osobní obětí, rozvádí na otázku, do jaké míry jsou oba obětí společnosti, okolností, náhod i svých vlastních nedostatků. Kniha je opatřena doslovem „Saul Bellow nejsoustředěnější“ od Zdeňka Vančury.
Realistický román amerického dramatika a prozaika přináší panoramatický pohled na americký život na sklonku minulého a na počátku tohoto století. V hornickém městečku je zastřelen vážený občan a z vraždy je obviněn a k smrti odsouzen jeho blízký spolupracovník a přítel rodiny, přičemž cestou na popraviště je mu umožněn útěk.Autor, který rozvíjí, dotváří a objasňuje maloměstskou tragédii vraždy z filosofického nadhledu, se v románě zamýšlí s ironií i s neochabující humanistickou vírou nad osmým dnem lidstva – dvacátým stoletím.
Psychologický román z jihu USA, jehož hlavním tématem je marné hledání nesobecké a odpouštějící lásky. Příčinou rozvratu rodiny advokáta je matka, vychovaná v puritánských tradicích amerického jihu, která všem dává neustále najevo svou morální nadřazenost a nedokáže se vymanit z okruhu vlastních upjatých představ o životě.
Děj románu u nás dosud málo známého francouzského prozaika, žurnalisty a esejisty je situován do nevelkého pyrenejského města v meziválečném období. Na pozadí společenského života měšťanských rodin evokuje životní osudy dcery zbohaté rodiny, jíž po zmarněném milostném životě zůstává životní prázdnota a vyhlídka na osamělé stáří.
Téma samozvaného diktátora je pro latinskoamerickou literaturu poměrně typické, dokonce až obsedantní, a objevuje se v řadě děl. Zatímco jiní autoři volí přesný dobový rámec, García Márquez zpracoval látku po svém a jinak: zamířil k parodii a satiře. Charakteristický styl vyprávění, příznačný pro Sto roků samoty, je zúžen na několik bizarních motivů ze života dosazeného tyrana. Spisovatel překvapuje až hypertrofií obrazů a scén, kdy se ve stále nových obměnách kupí obludné fikce, krouživými pohyby děje a anachronismy je popírán lineární čas, kdy se logika jeví jako naprosto nepotřebná a skutečnost je obrazně řečeno trhána na kusy. Autor místo klasické přímé řeči přechází z jedné osoby na druhou, splétá postavu vypravěče s jednajícími osobami, a vytváří tak podivuhodný obraz "reality". Skvěle se mu daří zkomponovat rekviem nad figurou jednoho samovládce. Zároveň Márquez nastoluje otázku moci obecně, v románu zaznívá i rozměr existenciální a v neposlední řadě zde hrají svou roli symbolika a motivy smrti, charakteristické pro období barokní.
Román předního japonského prozaika zobrazuje japonskou mládež a její napjatý vztah ke starší generaci. Džípy amerických okupačních armád, které v září roku 1945 přitáhly do chudé zapadlé vesnice ve vnitrozemí Šikoku v jižní části Japonského souostroví, neodvolatelně rozdrtily sen desetiletého chlapce o životě hrdinském, čestném, svobodném a obětavém, o životě v každém ohledu naplněném, jejž mu představuje služba v císařské armádě. Císařův projev v rozhlasu ohlašující kapitulaci se stal nejhlubší katastrofou jeho dětských let. Válka skončila a chlapec, odmalička vychovávaný ke službě císaři a Japonsku a v nenarušitelné úctě k nim, přichází se svými touhami pozdě – už nikdy nebude císařovým vojákem. Tyto dětské a spíš dětinské zkušenosti tvoří do jisté míry expozici textu, v němž válečný opozdilec ze Šikoku sděluje své zážitky mladého muže, který se snažil udělat kariéru v Tokiu. Je ctižádostivý i přecitlivělý, naivní i prohnaný, laskavý i bezohledný, a přestože jeho vyprávění je zcela osobní, postihuje citlivě všechny základní póly psychického a sociálního života Japonska prvních desetiletí po válce – a protože je tak osobní, je to obraz velmi intenzívní, dynamický a v podstatě hluboce pravdivý. Srovnání tohoto mladého ambiciózního Japonce s Julienem Sorelem v hrubých obrysech podobnost postihuje, ale není docela těsné. Sorel zosobňuje stendhalovsky poněkud idealizovanou ctižádost, kdežto Óeho hrdina zůstává v daleko přímějším kontaktu s hlínou, po které šlape, se špínou, kterou se dusí. A není ani třeba spatřovat v tom moderní literární vlivy – k tradicím japonské prózy už dávno patří přijímat s jistou vyrovnaností a nezaujatostí i to, co je na životě banální, odpudivé, bezprostřední.
V příběhu situovaném do druhé čtvrtiny 19. století a rozvíjejícím autentické motivy trosečnických tragédií a dobrodružství sleduje autor dramatický zápas o přežití v zákeřném oceánu i v drastických podmínkách divošského kočování a zároveň jím ověřuje zděděné a zvolené hodnoty svých postav, ba sám smysl jejich rozporuplné existence. Sebevědomí viktoriánské Anglie je zde konfrontováno s nepřiznávanými hlubinami koloniální říše, s pravěkým životním způsobem australských domorodců a s brutalitou trestaneckých táborů, které se staly základnami pro osídlování Austrálie. 01-007-83
Dva příběhy z bahijského přístavu jsou brilantní ukázkou Amadova vypravěčského umění o lidech, kteří alespoň ve fantazii uskutečňují své celoživotní sny. Novela o „králi tuláků“ zobrazuje příběh člověka, kterého po smrti vezmou kamarádi na flám a na projížďku po moři, což bylo vždy nebožtíkovým celoživotním snem.Nebožtík sklouzne z paluby do moře a tak i po smrti se bouří proti rodinným a společenským zvyklostem. Druhý, rozsáhlejší příběh zobrazuje člověka, který v provinčním městě okouzlí obyvatele svými dobrodružnými historkami z plavby po moři. Po čase se však ukáže, že si všechno vymyslel a více než svůj skutečný život žil svou fantazií. Doslovem opatřila Pavla Lidmilová.
Psychologický román o vztahu tří mužů k jedné ženě je v podstatě netradičním zobrazením vlivu emancipace na lidskou mentalitu. V samostatných kapitolách vyprávějí muži o svém vztahu k ženě, ke společnosti i k životu. Protože jde o úplně jiný typ, jsou kapitoly nazvány jejich přezdívkami vystihujícími jejich charakter a vlastnosti, spojuje je však vztah k jedné ženě. Žádný z nich se nedokáže vyrovnat s její vnitřní svobodou, nedokáže si udržet své tradiční postavení, a proto se ženě mstí. Všichni končí tragicky, ale i ženino vítězství je problematické, získá sice majetek i své dítě, ale zůstává otázka, jestli vše zvládne citově a jestli o všechno vůbec stojí. Doslov napsala Helena Kadečková.
Rozsáhlý výbor dvaačtyřiceti próz sleduje tři základní tematické okruhy Singerova díla: život zaniklého světa židovské diaspory na polském venkově a varšavské periferii počátkem 20. století, intelektuální prostředí ve Varšavě 20. let a osudy polských uprchlíků a vystěhovalců ve Spojených státech v druhé třetině našeho století. 2. vydání
Hlavním hrdinou, osobitého a experimentálními prvky nabitého „psychothrilleru“ z roku 1963, je psychopatický sběratel motýlů Frederick Clegg, jenž hříčkou náhody získá nemalý obnos, díky tomu si zakoupí nový dům, kam unese a kde vězní krásnou a nadanou studentku malířství Mirandu Greyovou – nechci jí ublížit, chce ji jen vlastnit. Struktura této Fowlesovy prózy je vybudována na střídání dvou působivých vnitřních monologů a především Mirandino vyprávění, jež je pro celou knihu ústřední, vyjevuje děs a absurditu celé situace – stále jasněji se totiž ukazuje, že není vůbec jisté, kdo je zde vězeň a kdo věznitel. Klinicky přesná studie chování člověka a výstavba románu s paralelou k Shakespearově Bouři fascinuje nejen svou bizarní zvráceností, ale i jako alegorie dobra a zla nebo studie niterných muk a vnitřního pekla vychýlené obsese, sublimované do hrozivých a pro okolí nebezpečných libůstek.
Román jednoho z nejuznávanějších současných francouzských autorů. Jeho protagonista – válečný zajatec – ve Východním Prusku jako přízrak objíždí vesnice a verbuje malé chlapce pro německou vojenskou školu.
Je to již třetí kniha o Králíkovi Angstromovi. 46letý Harry je vedoucím prodeje automobilů Toyota, členem prestižního golfového klubu a bezpečná ulita maloměšťáka mu náramně vyhovuje. Problém nastane, když se vrátí domů 23letý syn Nelson a odmítne se vrátit na univerzitu. Přijede s kamarádkou Melánií. Harry netuší, jaké vztahy mezi nimi panují. Netuší, že Melánie Nelsona pouze hlídá kvůli Pru, aby příliš nevyváděl. Na naléhání manželky a tchyně Nelsona nerad zaměstná v prodejně. Konflikt mezi nimi se stává hlavní osou příběhu. Stejně jako kdysi Harry chová se i Nelson nezodpovědně, těkavě, prostě nedospěle. Propaguje prodej kabrioletů, ale Harry je proti tomu. Nelson v afektu auta nabourá. Mezitím přijede do Brewsteru Pru, která čeká s Nelsonem dítě. Tuto zprávu Harry snáší velmi dobře, doufá totiž, že Nelson dospěje. Vystrojí jim svatbu, ale konflikty přetrvávají. Aby přiměl Nelsona k zodpovědnosti, rozhodne se s Janice koupit si vlastní domek a starost o tchyni přenechat Nelsonovi. Kvůli koupi se Harry vrhne do spekulací se zlatem, později se stříbrem. Nelson tuto situaci řeší jako kdysi Harry - útěkem, vrací se zpátky na univerzitu a zanechá Pru v Brewsteru. To právě v době vánoc, kdy Harry spolu s přáteli odjíždí na rekreaci za teplem. Harry doufá ve sblížení se Cindy, která ho velice vzrušuje. Dohodnou se navzájem na hromadné výměně partnerů, jednu noc ji provedou, ale než se mu splní jeho sen, musí se vrátit – kvůli Nelsonovu útěku. Harry rovněž pátrá po své domnělé dceři, která se u něj objevila v prodejně a připomněla mu jeho bývalou lásku. Tu nakonec najde, ale ona jeho otcovství rozhodně popírá...
V honosném sídle „daleko u hranic v městě K.“ se třem zhanobeným sestrám narodí syn Omar Chajjám Šakíl. Když se konečně odpoutá od trojjediného lůna, vyjde z domu jako dychtivý voyeur všech metamorfóz hanby, před níž ho jeho matky chtěly uchránit… Rushdieho hořkou „moderní pohádku“ inspirovanou moderními dějinami Pákistánu lze číst jako čistou fikci, politický pamflet, legendu i skutečnost, tak jako ve svých ostatních dílech však autor čtenáře strhne především svou brilantní fabulační schopností a jazykovým mistrovstvím, uchovaným i ve vynikajícím českém překladu.