Generační román známého amerického spisovatele vypráví příběh židovské rodiny Levovů, kteří paradoxně v 60. letech 20. století prožívají své nejhorší chvíle. Jeden z nejslavnějších autorových románů, za který dostal v 90. letech Pulitzerovu cenu, je především zpovědí milujícího otce, jehož dcera se v 16 letech stala aktivistkou hnutí proti vietnamské válce a zapojila se do aktů politického násilí. Jinými slovy, z Merry se stala teroristka. Její otec se snaží přijít na to, kdy a kde se stala ta změna s jeho milovanou holčičkou? Kdy se z ní stal člověk, který zabije druhého? Teprve po letech přichází dopis, který může do drásavého vztahu vnést trochu světla...
Jde o výsek z rodinného a osobního života dvou hlavních hrdinů, mladých učitelů na vysoké škole v Chicagu. Jejich společným znakem je zájem a pochopení hraničící až se slabostí pro ostatní lidské bytosti. První román jednoho z nejuznávanějších talentů současné americké prózy (nar. 1933), zachycující osobní a rodinný život dvou mladých židovských učitelů na vysoké škole v Chicagu a demonstrující tak na jejich stycích s americkými ženami situaci nesčetných „smíšených“ manželství a „smíšených“ milostných vztahů. Příběh, ve kterém se pod humorným tónem předvádí mnoho žalu a trápení, vyplývajících z neschopnosti řešit složité a vzájemně se křížícícitové vztahy.Přestože se zde autor vyhýbá sociální tematice a zaměřuje se na konflikty osobní, přesto si nelze nepovšimnout, že pozadím jeho děje je Amerika nejsnadnějších kariér a nejpřístupnějšího blahobytu.
Rothův spisovatel Nathan Zuckerman rozhodne vyjít z tvůrčí samoty a začít žít „druhý život“ – oženit se s ženou výrazně mladší a založit s ní rodinu. Je v tom však jistý háček. Zuckerman trpí srdeční chorobou a léky, které užívá, ho zcela zbavily potence. Má pro krásnou ženu volit mezi životem a smrtí a vydat se do rukoukardiochirurgům?
V románu z roku 2007 se autor vrací ke svému nejautobiografičtějšímu dvojníkovi, význačnému spisovateli Nathanu Zuckermanovi, kterého český čtenář zná například z Lidské skvrny (česky 2005). V nejnovějším díle Zuckerman opouští lesní samotu v horách, aby se v New Yorku podrobil lékařskému zákroku. Během pobytu ve městě se setká s Billym a Jamie. Mladí manželé jsou oba spisovatelé a Zuckerman se téměř okamžitě do půvabné Jamie zamiluje. Jednasedmdesátiletý všemi uctívaný autor je však už deset let impotentní a inkontinentní a tento pozoruhodný vztah rafinovaně převádí do imaginárních monologů. V další dějové linii se objevují různí „duchové“ z minulosti – spisovatel Lonoff a Amy Belletteová (český čtenář se s oběma mohl setkat v Rothově románu Elév). Roth svým nejnovějším dílem opět dokazuje, že patří k předním světovým spisovatelům a že ho tvůrčí síly rozhodně neopouštějí.
Groteskní studie vztahu života a literatury je předvedena na příběhu začínajícího umělce a jeho stárnoucího mistra. Muži spolu rozjímají o spisovatelství a jejich dialog narušují a komplikují dvě ženské postavy – spisovatelova stárnoucí manželka a krásná studentka, do mistra zamilovaná, která literaturu natolik prožívá, že se ztotožňuje s Annou Frankovou, autorkou historického svědectví o hrůzné genocidě evropského židovstva. Doslov napsal Josef Jařab.
Hlavní postava románu a autorovo alter ego, spisovatel Nathan Zuckerman, je ve čtyřiceti letech zaskočen záhadnou bolestí, která se šíří od šíje a ramen do páteře, ochromuje mu tělo a deformuje duši tak, že už není schopen napsat ani řádku. Zuckerman, pro něhož psaní bylo jediným smyslem života, střídá jednoho lékaře za druhým, problémy se však zhoršují a jeho trauma se stupňuje. Pomalu se začíná přiklánět k názoru, že si ho přivodil sám vlastními knihami. Zaskočen hroutícím se životem se rozhodne, že unikne ke studiu medicíny, mezitím ale se jeho závislost na sedativech rozšiřuje o vodku a marihuanu… Hodina anatomie je třetí částí tetralogie líčící Zuckermanův (a tedy i Rothův) přerod v úspěšného spisovatele. Ostatní části již česky vyšly pod názvy Elév, Zuckerman zbavený pout a Pražské orgie. Volně na ně navazuje román Druhý život, který už rovněž vyšel česky.
Roth podtrhuje univerzalitu lidského osudu, který vykresluje v románu „Jako každý člověk“ (2006), volbou titulu – přejímá ho z proslulé anglické středověké anonymní morality „Everyman“. Středověký Everyman zůstává ve svém střetu se smrtí všemi a vším opuštěný a jeho duši nakonec zaručí spásu jen několik skrovných dobrých skutků, kterých se její nositel za života dopustil. V Rothově románu nesoudí hlavní postavu Stvořitel, ale autor ponechává na čtenářích, kteří se od něj nikdy nedozvědí jméno jeho hrdiny (či spíše antihrdiny), aby sami u sebe rozhodli, zaslouží-li si tento moderní bezbožník, pro něhož byla náboženská víra už od raného mládí pošetilým, lživým sebeklamem, rozhřešení.
Ve většině ze svých románů k potěšení svých čtenářů Roth hledá a zároveň zamlžuje to skutečné a opravdové z vlastního života. V Klamu máme možnost naslouchat důvěrným rozmluvám autora s jeho anglickou milenkou ve spartánsky zařízeném ateliéru, kde se patrně odvíjejí něžné chvíle i s přítelkyněmi z Československa a Polska. Když však část rozhovorů vyslechne i spisovatelova manželka, nastává zvrat, který Philip Roth ironicky řeší budováním dalších fikcí. Muži i ženy zde naleznou mnohé pro svou vlastní inspiraci a seberealizaci v těchto křehkých milostných soubojích i v moudrém dialogu, který udrží čtenáře od začátku až do konce v trvalém napětí.
V Lidské skvrně otevíráte strhující příběh univerzitního profesora sraženého jediným drobným přeřeknutím z vrcholu životní dráhy do propasti ponížení a zostuzení. Drama člověka, jenž se v jednasedmdesáti letech vzepře všemu, co mravokárci považují za slušné a spořádané, se na čtenáře valí v mohutném proudu jazykově nesmírně bohatého vyprávění prokládaného komentáři, postřehy a paralelami. Rothovi se na osudech Colemana Silka daří naprosto přesvědčivě ilustrovat nejen paradoxy dnešní doby, ale celou komplexnost lidského údělu od antiky po dnešek a zhutnit své celoživotní zamýšlení nad smyslem či nesmyslností naší existence. Lidská skvrna je nesporně jedním z největších amerických románů dvacátého století.
V novele Milostné rozmluvy máme možnost naslouchat důvěrným rozmluvám autora s jeho anglickou milenkou ve spartánsky zařízeném ateliéru, kde se patrně odvíjejí něžné chvíle i s přítelkyněmi z Československa a Polska. Když však část rozhovorů vyslechne i spisovatelova manželka nastává zvrat, který P. Roth ironicky řeší budováním další fikce.
Působivá satira o neobvyklé proměně. David Kepesh, kterého Rothovi čtenáři už znají jako ústřední postavu románů Profesor touhy a Umírající zvíře, se poprvé objevil právě v této krátké novele Ňadro. Roth v ní vědomě vytvořil jakousi humornou moderní paralelu ke Kafkově Proměně. David Kepesh se těší z lásky půvabné,něžné a vnadami obdařené Claire, ale ze všeho nejvíc ho okouzlují její skvostná ňadra. Až je Kepeshovo tajné a nevyslovené přání, že by se vlastně rád stal jedním z těch nádherných dokonalých prsů, vyslyšeno a profesor literatury se jedné noci promění ve stoosmdesáticentimetrové ňadro vybavené mohutnou bradavkou, jež mu slouží jako jakýsi přírodní mikrofon a naslouchadlo současně. A příběh může začít…
V „dusivém parnu rovníkového Newarku“ řádí děsivá epidemie, která ohrožuje místní děti zmrzačením, ochrnutím, doživotním postižením i smrtí. To je překvapivý námět Rothova nového bolestného románu: epidemie dětské obrny zuřící v létě 1944 ve stínu světové války a její následky na pospolitou, na rodinu orientovanou komunitu Newarku a její děti. Hlavním protagonistou je energický a svědomitý třiadvacetiletý správce školního hřiště Bucky Cantor, oštěpař a vzpěrač, muž oddaný svým svěřencům a zklamaný sám sebou, protože jej chabý zrak vyloučil z možnosti bojovat po boku svých vrstevníků ve válce. Kniha se soustředí na dilema, které mladíka čeká, když začne obrna sužovat jeho hřiště – a na každodenní příděl tragických událostí, s nimiž se musí vypořádat. Autor klade palčivou otázku, jež proniká všemi jeho posledními romány: Jaká rozhodnutí dokážou člověku od základů změnit život? Jak bezmocný je jeden každý z nás tváří v tvář tlaku okolností?
Kniha, jejíž podtitul zní „Skutečný příběh“ je v amerických knihovnách řazena nejen pod heslem Philip Roth, ale i biografie, rodina, otcové a synové. V Odkazu zcela mizí výsměšný postoj k židovské rodině i dříve až výbušný jazyk a hlavním organizačním principem se stává paměť, a to nejen vzpomínky na otce, ale i jakási paměť rodová, neboť otec i syn vzpomínají také na své prarodiče (a otcovo vzpomínání v některých scénách přerůstá až v kmenovou paměť židovstva).
I dnes překvapivě aktuální text z roku 1993 se zabývá stavem státu Izrael v době procesu s Johnem Demjanjukem, nechvalně pověstným „Ivanem Hrozným“ z nacistických koncentračních táborů. Pohrává si jak s žánrem literatury faktu, tak s žánrem špionážního románu, a výsledkem je brilantní postmoderní koláž zachycující paranoidní pocity strachu ze ztráty vlastní identity v dnešním světě médií a nadnárodních společností. Roth se zde však věnuje i tzv. velkým společenským tématům – především se pokouší řešit otázku židů v diaspoře a vede filozofické meditace nad vzájemně propletenými osudy židovských a arabských osadníků.
Ústřední postavou Rothova románu je pětašedesátiletý Simon Axler, obdivovaný herec předních divadelních scén, který v životě ztvárnil snad všechny nejvýznamnější divadelní role. A nyní zcela náhle a bez příčiny ztratí schopnost hrát. Po několika katastrofálních představeních se psychicky zhroutí. Manželka od něj odejde a rozvede se s ním. Axler následně potká ženu o dvacet let mladší a do jeho života se nečekaně vrátí štěstí. Ovšem Pegeen se donedávna milovala pouze se ženami. Lze její současnou proměnu skutečně považovat za věrohodnou?
Hlavní hrdina Rothova románu, Alex Portnoy, pochází ze středostavovské židovské rodiny. Trpí poruchou, při níž se — jak zní medicínská definice — „silně pociťované etické a altruistické impulzy neustále srážejí s extrémními sexuálními tužbami, jež jsou často perverzní povahy“. Mladík, jemuž adolescentní posedlost sexem vydrží až do dospělých let, se na psychoanalytikově gauči zpovídá ze svých neřestí a přitom se ze všech sil snaží vzepřít ochromujícímu vlivu své rodiny. Jeho revolta však u něj vyvolává pocit viny a hanby, neboť odpor k tradici a k „největším výrobcům a dodavatelům špatného svědomí“, tj. k rodičům, se v něm sváří s upřímnou synovskou láskou. Přestože se Portnoyův komplex dotýká vážného tématu, lze jej považovat za jeden z nejkomičtějších a nejzábavnějších románů v americké literatuře. S vitální přímočarostí je vyprávěn samotným protagonistou, „sebemrskačem a padlým židovským neurotikem“ — a Portnoyova řeč je zcela otevřená, až obscénní. Není to však obscénnost samoúčelná či dekorativní; konečně sám autor napsal, že jeho hrdina „je sprostý, protože chce být spasen“.
Nathan Zuckerman se vydává v polovině 70. let minulého století do Prahy, aby pátral po rukopisu umučeného židovského autora. V národě devastovaném totalitním komunismem a sovětskou okupací pozná spisovatele, jejichž dílům byla přisouzena existující mocí taková závažnost, že je bylo nutné zakázat. Přesvědčí se, že požadavky vznesené na spisovatele v duchu židovské pospolitosti jsou neméně zhoubné pro svobodu lidského ducha než ty, které jim ve jménu reálného socialismu klade český ministr – jenž ovšem vládne mocí prosadit je. Je svědkem toho, jak nemožnost sebevyjádření, vytváření imaginárního světa na papíře, přivádí pražské intelektuály k vytváření třeštivě groteskního, divadelního světa ve skutečnosti. Pražské orgie jsou závěrečnou částí tetralogie líčící Zuckermanův (a tedy i Rothův) přerod v úspěšného spisovatele. Ostatní části již česky vyšly pod názvy Elév, Zuckerman zbavený pout a Hodina anatomie. Volně na ně navazuje román Druhý život, který už rovněž vyšel česky.
Podle mě se počítají knihy - a to se týče i mých vlastních - kde chlap sám na sebe řekne to nejhorší,“ prohlašuje v tomto románu básník Baumgarten, a jeho přítel a hlavní postava díla David Kepesh na sebe během svého vyprávění skutečně poví i věci nesdělitelné. Od komických pokusů stát se „zhýralcem mezi vzdělanci“ a svádět své spolužačky na americké univerzitě, přes divokou „ruskou trojku“ s dvojicí švédských dívek v Londýně, po manželství s neuvěřitelně krásnou a nenapravitelně povrchní Helenou. Teprve mírná, mateřská, ohleduplná a báječně vnímavá Claire vrátí Kepeshovi mužnost i sebevědomí. A přesto si pan profesor v závěru klade otázku, která nás občas napadá všechny
Píše se rok 1951 a Amerika je v zajetí druhého roku války v Koreji. Marcus Messner, přímočarý a vášnivě čestný, poslušný student z newjerseyského Newarku přechází v druhém roce vysoké školy na venkovsky bukolický kampus ohijské konzervativní Winesburg College. Proč ve studiích pokračuje právě tam a ne na městské univerzitě svéhorodiště, kam se původně zapsal? Doma nemůže vydržet, protože má pocit, že se jeho poctivý a tvrdě pracující otec, majitel malého řeznictví, ke stáru zbláznil, neboť ho sžírá přesvědčení, že dospělost jeho milovanému synovi strojí jenom úklady. Marcus tedy odchází na studia jinam a objevování vlastní cesty ho nutí se daleko od rodiny vypořádávat s realitou jemu dosud zcela neznámé části americké společnosti.
Česká premiéra zásadního Rothova románu oceněného National Book Award. V „Mickeym“ Sabbathovi vytvořil nejvýznačnější autor americké literární scény jedinečnou a nezapomenutelnou postavu stárnoucího chlípníka. Sabbath odešel v sedmnácti na moře, kde poznal svět a také sex ve všech jeho podobách. Ve dvaceti se stal loutkářem, vetřiceti režisérem manhattanského Neslušného divadla a manželem krásné, ale pro praktický život nepoužitelné herečky. Po šedesátce mu smrt vzala nejskvělejší ženu jeho života, ale Sabbath, bez střechy nad hlavou, stíhaný zákonem a veřejně zostuzený jako nemrava, přece nedokáže dobrovolně odejít ze scény.
Novela amerického autora (nar. 1933), který patří vedle Salingera a Updika k předním představitelům mladší generace spisovatelů. Je to příběh lásky mladého knihovníka a dívky ze zámožné židovské rodiny, kteří na cestě k možnému manželství ztroskotají na nesouhlasu rodičů a zároveň i na nedostatečné pevnosti svého citu.
Tuto sbírku vydal Philip Roth jako svou prvotinu roku 1959, vzápětí byla oceněna významnou Národní knižní cenou. Rozpoutala ovšem také rozhořčenou diskusi mezi konzervativnějšími americkými Židy a Roth byl kritizován ze všech možných stran. Základním tématem povídek je postavení amerického Žida třetí generace, který sice vyšel zchudých poměrů, ale dosáhl vzdělání a profesního postavení, ovšem s obtížemi hledá způsob, jak se začlenit do většinové společnosti, aniž by se zcela odcizil svým kořenům. Českým čtenářům se nyní poprvé nabízí možnost přečíst si Rothovu velmi úspěšnou prvotinu v úplném a zcela novém překladu.
Philip Roth ve svém novém románu rozpřádá fiktivní příběh vítězství Charlese A. Lindbergha v prezidentských volbách v roce 1940. Lindbergh, slavný letec, který roku 1927 jako první přeletěl Atlantik, poráží Franklina D. Roosevelta a stává se třicátým třetím americkým prezidentem. Jeho programem je však izolacionismus a pronacistická politika.
Román o lásce a smrtelnosti, svobodě i utrpení. V české premiéře vychází román jednoho z nejuznávanějších amerických spisovatelů současnosti, jehož dílo Mladá fronta začíná vydávat. Pojednává o stárnoucím kritikovi a pedagogovi Davidu Kepeshovi, známém propagátorovi sexuální revoluce. Po mnoho let bezostyšně sváděl své studentky, ale vždy se mu dařilo zachovávat si kritický odstup. Nyní, když se zamiloval do krásné dcery kubánských emigrantů, propadá se najednou do kolotoče tělesné žádosti a žárlivosti.
Vzala jsem si komunistu je příběh vzestupu a pádu Iry Ringolda, velkého amerického chuligána, který začal jako náctiletý kopáč příkopů v Newarku třicátých let, stal se známou rozhlasovou hvězdou let čtyřicátých a byl zničen, jako herec i jako člověk, v mccarthyovském honu na čarodějnice v letech padesátých. Na vrcholku své hvězdné kariéry – jako fanatický podněcovatel a stoupenec „pokrokového“ politického proudu – se Ira ožení s obdivovanou hvězdou hollywoodských němých filmů Eve Frameovou. Jejich kouzelné líbánky na Manhattanu nicméně nemají dlouhého trvání a Evino skandální, velmi úspěšné knižní odhalení Iru označí za „Američana, jenž se řídí příkazy z Moskvy“.
Peter Tarnopol, Rothovo alter ego, sepisuje v lesní samotě příběhy ze svého pohnutého života. V povídce „Rozverné mládí“, jež do jisté míry připomíná Rothovu novelu „Sbohem, město C.“, žertovnou formou vypráví o vášnivém vztahu s odvázanou sedmnáctiletou Sharon. A ve „Flirtu s katastrofou“ fiktivní hrdina v roli poručníkaneodolá kouzlu půvabné vyženěné dcery. Pak se Tarnopol odváže ke svému „skutečnému příběhu“, v němž se potácí mezi „hororovým manželstvím“ s Maureen, ordinací psychoanalytika Spielvogela a náručí mladičké vdovy Susan, která rovněž není pilířem psychické vyrovnanosti, aby nakonec skončil už ve zmíněné lesní samotě. Roth v knize Žít jako muž vypověděl celý příběh svého nevydařeného manželství, ale způsobem sobě vlastním tak učinil se skvostným humorem, živým hovorovým jazykem a hravým přístupem k formě.
V románu Philip Roth v roce 1981 zpracoval vlastní zážitky z doby před více než deseti lety, kdy v roce 1969 vydal román Portnoyův komplex. Zuckerman zbavený pout barvitě zachycuje bouři mediální a čtenářské pozornosti, kterou na sebe Nathan Zuckerman strhl románem Carnovský. Proslulost mu získalo nejen sarkastické ladění otevřeně popisovaných sexuálních scén, ale také zprávy o tom, že na knize vydělal milion dolarů; především se však jeho tvář stala veřejně známou díky několika televizním rozhovorům. Horko těžko ovšem rodičům a partnerce vysvětluje, že komické románové postavičky jsou pouhou literární fabulací.
Publikováno:2013
ISBN:978-80-204-2508-9
Žánry autora žánry ze všech knih autora
Štítky publikací z knih autora
Na tomto webu používáme cookies pro personalizaci reklam a analýzu návštěvnosti.