Kniha krátkych textov svetoznámeho talianskeho románopisca, literárneho vedca a medievalistu už niekoľko desaťročí poskytuje inteligentnú zábavu domácim a zahraničným čitateľom. Pôvodná zbierka literárnych paródií a divertiment vyšla ešte v roku 1963, no postupne sa rozrástla o pokračovanie vtipných a ironických návodov na použitie, v ktorých autor pranieruje nedostatky a negatívne črty modernej civilizovanej spoločnosti. Knihu by si mali prečítať všetky frustrované manželky, šťastné nevesty, prelietaví manželia hľadajúci základné vymedzenie rodinných vzťahov. Aj páry unavené hľadaním pravdy tu nájdu odpovede na svoje otázky. Je to kniha, ktorej čisté a triezve stránky, nezaťažené fetišistickým uspokojením, by mohli pomôcť opätovne nájsť zdravší zmysel citového vzťahu a omladiť nenávistné či nudné spolužitie muža a ženy, ochudobnené o zmysel základných hodnôt, pri ktorých každý zdravý jednotlivec musí cítiť, že ich treba oživiť. Vydanie prvé
V románu se autor slavného Jména růže opět vrací do středověku. Vesnický uličník Baudolino, rodák ze severní Itálie, se v lese setkává s Fridrichem Barbarossou. Netuší, s kým má tu čest, a prorokuje vítězství Barbarossy v nastávající bitvě. Král si Baudolina oblíbí, ujme se jej a posílá ho na studia do Francie, kde chlapec začíná spolu s dalšími spřádat své sny o tajemném křesťanském království Kněze Jana, ležícím kdesi daleko v Asii. Paděláním Janova dopisu zavdá podnět ke křížové výpravě, na níž Barbarossa umírá, ale Baudolino pokračuje v putování krajinou obydlenou monstry středověkých bestiářů.
V historii západní kultury se často objevují sklony k enumerativnímu hromadění informací, ať už se jedná o seznamy svatých, výčty bájných zvířat či léčivých rostlin a popisy králem vlastněných pokladů. Závrať nad seznamy může být omamující jak pro čtenáře, tak pro autory. Poetika seznamů se objevuje napříč v celé historii literatury.Mezi autory, kteří výčty ve svých dílech používali, se řadí Homér, Joyce, Dickens a Kipling, jakož i autoři moderní či postmoderní, jako například Whitman, Pynchon či Calvino. Umberto Eco pojednává o fenoménu seznamů z literárně-vědného i historického hlediska a jednotlivé ukázkové výčty dokládá bohatým obrazovým doprovodem. „Tato kniha vychází u příležitosti cyklu kulturních pořadů nazvaných Vertiges de la liste pořádaných v Museé du Louvre v listopadu 2009 pod vedením Umberta Eca“ – – Preliminária
Na stránkách této knihy, jejímž editorem je Umberto Eco, najdeme obrazy mistrovských děl všech dob. Ilustrace i rozsáhlá antologie textů čtenáři přibližují rozmanité představy o kráse, jak se projevovaly od dob starého Řecka až dodnes.
Od Homérových básní až po současnou science fiction, od svatých písem po komiksy, přes všechna stěžejní literární díla, o nichž jsme se učili (od Gulliverových cest po Alenku v říši divů, od Tolkiena po Milión Marca Pola), literatura po celé věky neustále vytvářela pomyslné a bájnézemě a promítala do nich všechna ta přání, sny, utopie a noční můry, které v našem omezeném skutečném světě působí příliš rušivě a vyzývavě. Po Dějinách krásy, Dějinách ošklivosti a Bludišti seznamů se Umberto Eco stává naším průvodcem na obrazově bohatě dokumentované cestě po oněch dalekých, neznámých zemích a ukazuje nám jejich obyvatele, vášně, hrdiny, ale především význam, který pro nás mají. Na cestě, jež je zasvěcená i zábavná, jak ji dokáže uspořádat jen Umberto Eco. Najdeme na ní starověké a středověké texty v bezprostředním sousedství dnešních příběhů, filmy vedle básní, komiksy vedle románů, které ovlivnily vnímavost i založení náš všech.
Nejnovější kniha Umberta Eca je jakýmsi protějškem jeho Dějin krásy. Co je vlastně opakem krásy? Na tuto otázku hledá autor odpověď na stránkách výpravné ilustrované publikace, kde na příkladech děl literárních i výtvarných ukazuje, že opak krásy se neomezuje jen na ohyzdnost satyrů či Harpyjí. Protějškem krásy jsou také groteskní tvary, odpudivé, dekadentní ovzduší opiových doupat, kam vstupuje Dorian Gray, svět vampírů i podivných bytostí vylovených z moře, neovladatelných pudů i děsu, prorockých vizí i apokalypsy, banálního zla i napohled směšných příhod. To vše není krásné, je to však podmanivé. Při četbě knihy nemůžeme nedat za pravdu moudrému Římanovi, když říká, že v přírodě není ošklivosti.
V knize pronikáme k podstatě života z pařížského technického muzea, v němž Foucaultovo kyvadlo, měděná koule zavěšená na 54 m dlouhém laně, svým pohybem podává důkaz o točení Země i neměnnosti bodu, z něhož vše vychází a do něhož se vše vrací, střed Světa, Plánu i věcí. Kyvadlo má přispět k rozluštění Plánu řídícího svět, esoterické vize prostupující novou metafyzikou i techniku. 2. vydání.
La ricerca della lingua perfetta nella cultura europea
Římská říše představuje poslední pokus o sjednocení velké části světa, a ta jak po stránce správně organizační, kulturní tak také jazykové. Latina se stala komunikační osou celé říše. Postupně se z ní stával jazyk vzdělanců v kontrastu vůči huhlajícím barbarům. Středověk však posléze přinesl legitimizaci národních jazyků, jak v mluvené tak i psané podobě. Jednota řeči v obsáhlejším regionu tak byla na dlouho ztracena. Jazyk je však jen jedním znakem komunikace, takové obrazy mohou být daleko lépe srozumitelnější lidskému vědomí se stejnou historickou zkušeností a nebo jsou ještě další možnosti, jak si porozumět bez znalostí řeči a kódů? Začtěte se do nové práce Umberta Eca.
Přednášky významného italského myslitele Umberta Eca o podstatě interpretace a polemické příspěvky současných filozofů k těmto textům. Z obálky knihy: Text je nástroj, vynájdený na to, aby utvoril svojho modelového čitateľa. Opakujem: tento čitateľ nie je autorom „jedinej správnej“ domnienky. Text môže rátať aj s takým modelovým čitateľom, ktorý má právo pokúsiť sa o nekonečný počet domnienok. Empirický čitateľ je len aktérom, vyslovujúcim domnienky o povahe modelového čitateľa, ktorého postuluje text. Keďže zámerom textu je v podstate vytvárať modelového čitateľa, schopného vyslovovať o ňom domnienky, vynachádzavosť modelového čitateľa spočíva v nájdení modelového, teda nie empirického, autora, ktorý v konečnom dôsledku splýva so zámerom textu. Text je teda viac než len parametrom, použitým na zhodnotenie interpretácie, je objektom, ktorý vytvára interpretácia v procese kruhového úsilia o potvrdenie svojej právoplatnosti na základe toho, čo podáva ako svoj výsledok. Nehanbím sa priznať, že tak definujem starý a stále platný „hermeneutický kruh“.
Jak cestovat s lososem je kniha návodů, kde autor s notnou dávkou inteligentního humoru nabízí řešení, jak se vyrovnat s nejrůznějšími nečekanými i standardními, ale nežádoucími situacemi, jež život přináší: jak strávit inteligentní prázdniny, jak nepoužívat mobilní telefon, jak nemluvit o fotbale, jak se vyhnout nakažlivým chorobám, jak jíst v letadle, jak cestovat v amerických vlacích a mnoho dalších.
Autor v knize podává vyčerpávající, místy s humorným nadhledem napsaný rozbor problému, kterým se každoročně zabývají tisíce studentů a stovky učitelů všech druhů vysokých škol. Přeložil a předmluvu napsal Ivan Seidl.
V opatství, ve kterém se děj odehrává, je v horním patře hlavní budovy umístěn velký a velmi matoucí labyrint chodeb, ukrývající největší knihovnu celého tehdejšího křesťanského světa, plnou vzácných a zejména tajných či utajovaných rukopisů, včetně děl antických autorů, jejichž myšlenky křesťanství odmítalo. Františkán Vilém z Baskervillu přijel do opatství v doprovodu svého žáka, Adsona z Melku, aby zde připravil půdu pro jednání Františkánů (minoritů, zastánců chudoby církve) s delegací avignonského papeže Jana XXII. Vilém byl po příjezdu opatem informován o záhadné smrti iluminátora Adelma z Otranta a byl, jakožto bývalý inkvizitor, požádán o její objasnění. Adelmova smrt však nebyla jediná, která se měla ve zdech opatství odehrát.
Kant e l'ornitorinco (Kant and the Platypus: Essays on Language and Cognition)
Ecův Kant a ptakopysk z r. 1997 je návratem k některým základním otázkám, které autor formuloval ve své Teorii sémiotiky. Těmito otázkami jsou především vztah percepce a sémiózy, problematika reference, vztah mezi jazykem a realitou. Eco se bezprostředně dotýká odvěkých problémů západnífilozofie, které se mezitím staly předmětem kognitivních věd. Autor opouští formu systematického výkladu a nabízí spíše příběhy a „bajky“, v nichž zaujímá zvláštní postavení ptakopysk, který představuje tvrdou zkoušku pro mnohé teorie poznání. Eco přichází s vlastním programem kognitivní sémantiky, založené na tom, co nazve smluvním realismem.
Přihlížíme právě soumraku knihy? Obstojí kniha jako nosič informací i do budoucna, nebo se stane jen luxusním dárkovým artefaktem? Na podobné otázky hledá odpověď Jean-Philippe de Tonnac, francouzský novinář a spisovatel, v rozhovoru, který vedl s proslulým italským medievalistou, sémiotikem a spisovatelem Umbertem Ecem a s francouzským scénáristou Jeanem-Claudem Carrierem. Oba myslitelé si nejprve kladou otázku, zda se změnou formy - to jest přechodem k e-bookům - změní i samotný pojem knihy, a rozvíjejí širší úvahy o archivaci dat, uchovávání osobních vzpomínek a funkcích knihy coby nositelky kultury. Na přetřes se však dostanou i nečekaně praktické otázky: dá se například číst e-book ve vaně?
Podtitul: role čtenáře, aneb, Interpretační kooperace v narativních textech. Kniha Umberta Eca (1932) Lector in fabula vyšla poprvé italsky v roce 1979. Pochází z Ecova vědecky nejproduktivnějšího období, kdy rozvíjí jak obecnou sémiotiku, tak i problematiku interpretace textu a s ní souvisící otázku rolí, kompetencí a ohraničení čtenářovy aktivity v rámci rozumění textu. Zatímco v předchozí stěžejní práci, Teorii sémiotiky (1975), se pokusil vytvořit teoreticko-analytický model obecného fungování sémiotiky jakožto nauky o významu, v knize Lector in fabula se věnuje domýšlení sémiotických pravidel na konkrétních, především literárních textech. Jde tedy o knihu „praktičtější“, byť psanou opět s ambicí dobrat se co nejuniverzálnějších řešení. Proto se tato kniha stala nejen repertoárem podnětů, jež byly v dalších desetiletích literární vědou domýšleny a rozvíjeny, ale stala se – a dodnes je – i klíčovým textem pro výuku interpretace textu.
Prvý diel komiksového vydania Ecovho najznámejšieho románu. November 1327. Mladý mních Adso prichádza so svojím učiteľom Viliamom z Baskervillu do opátstva v severnom Taliansku na učenú dišputu katolíckej cirkvi. Viliam má františkánom pripraviť pôdu na rozhovory s pápežom Jánom XXII. Jehochúlostivú misiu však zatieni bizarná séria siedmich úmrtí mníchov.
Soubor patnácti prací známého multioborového vědce, vzniklých v 60.–80. letech 20. století. Po úvodních textech, v nichž Eco shrnuje a hodnotí interpretační přístupy od Aristotela až po Derridu, přechází k formulaci svých názorů na „otevřenost díla“, „modelového čtenáře“ čiinterpretační meze. Dotýká se přitom čistě teoretických otázek a termínů sémiotických a lingvistických, ale nabízí i konkrétní pohledy na literární texty (Joyce, Pirandello, Borges), žánry (drama, seriály). Kniha je psána pro Eca typickým čtivým jazykem, který se vyznačuje kombinací přesných vědeckých vyjádření a úsměvných úvah.
Svazek z pera Umberta Eca zahrnuje dvě autorovy práce: Migrace a nesnášenlivost a Věčný fašismus. V první z uvedených prací najdeme část Ecovy přednášky přednesené v rámci sympozia uspořádaného ve Valencii na téma perspektivy třetího tisíciletí, dále úvod k Mezinárodnímu fóru o nesnášenlivosti uspořádaného v Paříži, část proslovu na univerzitě v Nijmegenu a úvod k antologii textů o reciproční antropologii, uveřejněné v Paříži. Všechny tyto texty se nesou v duchu autorova přesvědčení, že zvítězit nad rasismem znamená pochopit a přijmout odlišnost toho druhého. Ve druhé uvedené práci si autor všímá fašismu přežívajícího v nových formách dodnes.
Sémiotický pohled na svět. Kniha textů italského spisovatele, literárního kritika, sémiotika, držitele ceny Nadace Dagmar a Václava Havlových Vize 97. Uspořádal Jiří Fiala, z angličtiny a francouzštiny přeložil Jiří Fiala, z italštiny Zdeněk Frýbort. Výt. č. 1-50 číslovány a podepsány autorem.
Dvanáct textů uveřejněných v knize Na ramenech obrů bylo napsáno pro konferenci La Milanesiana v letech 2001–2015. Jednotlivé přednášky nejčastěji vycházejí z témat, která si La Milanesiana každoročně stanoví. Nacházíme tu tresť světa Umberta Eca – autor se ve svých přednáškách zabývá filozofií, literaturou, estetikou, etikou i médii. O tom všem píše vlídným jazykem, okořeněným ironií, tónem hravým i břitkým. Kořeny naší kultury, kánony krásy, lež měnící běh dějin, posedlost spiknutím, hrdinové velké prózy, formy umění, to jsou témata tohoto svazku, obohaceného ilustracemi, jimiž autor své přednášky doprovázel.
V Nultém čísle se vrací Ecovo oblíbené prostředí redakce. Ztroskotaný nájemný spisovatel připravuje nulté číslo bulvárního plátku Zítřek, jehož cílem je spíš vydírat než informovat. Zaplete se přitom do šíleného příběhu, v němž hraje roli mrtvola lži-Mussoliniho, vražda papežeJana Pavla I., Rudé brigády, CIA, mafie a houfy spiklenců. Eco vykresluje temná zákoutí jiného Milána, než jaký znají turisté; zde se v temných uličkách vraždí a neopravené pozůstatky bombardování mezi ruinami římských památek navozují obskurní představy. Příběh z roku 1992, v němž splývá historie s paranoiou, má kořeny v druhé světové válce a jeho výhonky zasahují až do naší doby, jejíž manipulace a falzifikace veřejného mínění předjímá.
Soubor textů známého italského spisovatele a sémiotika, který lze považovat za pokračování jeho Šesti procházek literárními lesy (č. 1997). Texty vznikaly příležitostně v průběhu uplynulého dvacetiletí, obracejí se k poměrně širokému publiku a jejich společným tématem je literatura ajejí funkce. Eco se v nich soustřeďuje na jemu důvěrně známé autory, jako jsou Nerval, Joyce, Borges, Dante, Wilde, ale poměrně často se stává ilustrací a předmětem jeho úvah i jeho vlastní tvorba. Rentgenuje literaturu ze všech možných stran a úhlů, zabývá se např. vlivem literárních textů na vývoj historických událostí, intertextovou ironií, verbálním zobrazením prostoru, povahou možných fiktivních světů či problematikou literárních vzorů, inspirací a úzkosti z ovlivnění jiným autorem. Ecovy texty, třebaže vznikaly nezávisle na sobě a jsou tematicky různorodé, prozrazují kontinuitu autorových zájmů. Užívání stejných literárních i mimoliterárních příkladů v různých souvislostech je pak důkazem, že jeho úvahy o literatuře se živí jediným trvalým a silným zdrojem inspirace.
Nový svazek díla Umberta Eca je určen všem čtenářům, kteří chtějí poznat různé stránky televize jakožto svébytného jevu. Zahrnuje autorovy práce na dané téma z let 1956–2015 – eseje, příspěvky přednesené na kongresech i novinové články. Úvahy v nich obsažené pokrývají rozsáhlé časové období od prvních vysílaných pořadů až do dnešních dob, kdy se k televizi přidružuje internet a sociální sítě. Masmédia nepřenášejí ideologie, ona sama jsou ideologiemi, shrnuje své poznatky autor.
Znak, reprezentace, iluze, obraz. Soubor 24 prací spjatých tématem, které naznačuje podtitul díla: znak, reprezentace, iluze, obraz. Eseje jsou psány čtivým jazykem přístupným široké veřejnosti a vznikaly „náhodně“, pod tlakem bezprostředního zájmu. Po titulním eseji, navazujícím na borgesovské téma zrcadel, jež se objevuje i v románu Jméno růže, následují práce věnované divadlu, výtvarnému umění, problematice avantgardy a konzumního umění, poezii, humanitním vědám.
Pape Satan Aleppe. Cronache di una societa liquida
Do tohoto svazku autor zařadil další novinové sloupky, které psal patnáct let pro list L’Espresso. Zde uveřejněné sloupky se vyznačují značnou rozmanitostí, a to nikoliv nedůsledností autora, ale v důsledku složitosti dnešní doby. Období „tekuté společnosti“, jak ji nazývá Zygmunt Bauman, začalo postmodernismem, který se vyznačoval krizí velkých vyprávění, s hravostí či ironií pojednával o historii a občas čelil výzvám nihilismu. Postmodernismus však byl jen přechodem od modernismu k dosud nijak nepojmenované současnosti. Tu charakterizuje krize státu, těsně spjatá s krizí ideologií, a tím i politických stran. Dnešní krajní individualismus opouští ideu společenství a druhé lidi vnímá jako rivaly.
Dall'albero al labirinto: studi storici sul segno e l'interpretazione
V této knize předkládá Umberto Eco své studie o historii znakových teorií. Popisuje dva modely encyklopedického poznání, z nichž jeden vychází z ideje stromu (systematického větvení pojmů) a druhý z ideje labyrintu. V dalších kapitolách pak hledá sémiotickou reflexi ve filozofických systémech od Platóna a Aristotela přes Tomáše Akvinského či Viléma Ockhama ke Kantovi, ale nemenší pozornost věnuje rétorickým spisům (například barokním výkladům o metafoře) či kabalisticky založenému učení o „kombinatorickém umění“ (Raymondovi Lullovi a Picovi della Mirandola). Tato materiálově mimořádně bohatá kniha shrnuje Ecovy různorodé výzkumy z posledních desetiletí, autor jí však dokázal vtisknout přehlednou monografickou podobu.
Otevřené dílo poprvé vyšlo v roce 1962 a vyvolalo bouřlivý ohlas v Itálii i v zahraničí. Šokovalo především svým přístupem: Umberto Eco zde poukazuje na některé paralely mezi určitými tendencemi v soudobém umění a postupy moderních vědních oborů, rozlišuje také dvojí pojetí uměleckého díla: první pojetí představuje naprogramovanou konstrukci, předurčující jedinou možnou organizaci významů, kdežto pojetí druhé, koncepce „otevřeného díla“, k níž směřuje právě moderní umění, počítá se svobodnou aktivitou čtenáře, který na vytváření konkrétní podoby uměleckého díla participuje.
Texty uverejnené v tomto zväzku vznikli ako prednášky na aktuálnu tému. Zaoberajú sa etikou, teda tým, čo by bolo dobré robiť, čo by sa robiť nemalo a čo sa nesmie robiť za nijakých okolností.
Do výboru Poznámky na krabičkách od sirek (La bustina di Minerva) zařadil Umberto Eco ty nejzajímavější ze sloupků, které v posledních deseti letech vycházely pod stejným názvem v magazínu Espresso. Ve vtipných a čtivých článcích se Eco zamýšlí nad problémy současného světa, italské azápadní společnosti, tisku nebo budoucnosti knih v době internetu, nechybí však ani několik opatrných předpovědí pro třetí tisíciletí a Ecovy typické „hříčky“. Poznámkami opatřili Stefano a Helena Giordanovi.
V románu-labyrintu proslulého autora se příběh s detektivní zápletkou prolíná s literaturou faktu. Ve svém bytě v nevábné pařížské čtvrti se v březnu 1897 probouzí starší muž a snaží se rozpomenout, kdo vlastně je. Metodou doktora Freuda, se kterým párkrát pojedl, si začíná vybavovat vlastní minulost italského a později francouzského policejního konfidenta, autora fiktivního konspiračního plánu, který pak v rukou jiných začal žít vlastním životem. Téměř všechny postavy (např. Alexandre Dumas) jsou historické, neméně skutečný je i hrdinou sepsaný pamflet.
Přednášky na Harvardově univerzitě. Souborné vydání autorových přednášek zkoumajících vazbu autor, dílo, čtenář. Na konkrétních textových ukázkách poukazuje Eco čtivým a srozumitelným způsobem na množinu významů a možných interpretací ve vztahu díla a jeho čtenáře.
Umberto Eco v této práci analyzuje jednotlivé podoby kultury a pseudokultury a jejich přijetí „konzumentem“. Jak dochází k tomu, že právě v těch strukturách, v nichž fungujeme, přestává být strategie touhy neutrálním nástrojem, který je tu od toho, abychom byli všichni šťastní a veselí? Jelikož se nás ani nedotklo tušení, že něco takového by vůbec bylo možné, stává se naše vlastní práce jakousi negativní utopií, deskripcí děsivé industriální krajiny, obydlené šťastnými a nezodpovědnými roboty. Cesty hledání opravdové skutečnosti jsou sami o sobě literárním dobrodružstvím vedoucím nás skrze jednotlivé obory lidské iracionality. O tom je tato kniha. Zkrátka kniha, nad kterou opravdu neusnete.
Ve svém románu se Umberto Eco vrací především do doby svého dětství a dospívání. Protagonistou příběhu je šedesátiletý antikvář Yambo, který se probudí z kómatu s těžkou amnézií a pamatuje si jen citáty z literárních děl. Rozhodne se hledat vlastní vzpomínky na půdě rodinného sídla v bednách se starými rodokapsy, komiksy, gramofonovými deskami a školními sešity. Eco i v tomto díle plně rozvinul svou zálibu v intertextových citacích, zaměřil se však hlavně na oblast tzv. triviální literatury, jíž věnoval studii Nadčlověk pro masy. Yambo, stejně jako Eco, dospíval v Itálii ve 30. a 40. letech minulého století. Byl jeho vysněným hrdinou hrabě Monte Christo, Sandokan anebo Duce? Tajemný plamen královny Loany je román o citové výchově za fašismu. Vypráví o lidské odvaze i strachu, slabosti a síle, o ideologii, propagandě a cenzuře doby. Yambo objevuje útržky vzpomínek a skládá z nich svůj vlastní život. Eco-vypravěč přitom využívá narativní metodu, již nazval „mlžným efektem“. Při četbě románu jen pozvolna rozhrnujeme závoje mlhy zapomnění a snového oparu, abychom v dálce zahlédli tajemný plamen královny Loany, který září v hlubině nevědomí každého z nás.
Publikace Teorie sémiotiky představuje základní odbornou literaturu ve svém oboru. Eco toto dílo napsal přímo v angličtině a následně přeložil do mateřské italštiny pod názvem Trattato di semiotica generale. Eco vidí sémiotiku v širších souvislostech, především jako ekvivalent kulturní antropologie, neboť člověk jako tvůrce znaku je de facto samotnou podstatou znaku a znak je konsekventně podstatou veškeré lidské komunikace, tedy základním stavebním prvkem kultury. Přestože Eco sám charakterizuje předložený text jako pouhý úvod do studia sémiotiky, lze dílo doporučit všem zájemcům o daný obor, a to jak začínajícím, tak pokročilým.
Čtenářská veřejnost chápe Umberta Eca jako romanopisce, obecně známá je jeho literárněhistorická i sémiotická tvorba. Tři příběhy vznikly v 60. letech minulého století ve spolupráci s přítelem, malířem Eugeniem Carmim. Autor se tímto obrátil především k dětskému čtenáři, kterémusrozumitelně a přitom citlivě poskytl návod, jak nazírat zásadní problémy lidské společnosti. Rozsahem subtilní texty s tematikou atomové hrozby, objevování vesmíru a ohrožení životního prostředí se tak staly půdorysem pro půvabné příběhy, které vyplnily mezeru v pestré žánrové nabídce tohoto výjimečného italského tvůrce.
Světoznámý autor Jména růže je i autorem filosofických a umělecko-historických esejů. Umění a krása ve středověké estetice patří k nejzdařilejším a nejinspirativnějším z nich. Eco v něm výstižně zachytil dějiny středověké estetiky, teologického i lidového vnímání nástěnnýcha deskových obrazů, hudby i architektury s důrazem na alegorický obsah a transcendentální dosah středověkého umění, jež nelze bez znalostí dobových estetických představ nikdy pochopit.
Ur-fascism (nebo také věčný fašismus) je původně název krátkého textu, který pronesl v roce 1995 italský spisovatel a filozof Umberto Eco na půdě americké Kolumbijské univerzity. Český čtenář má možnost se vůbec poprvé setkat s jeho kompletním českým překladem vrámci uvedení stejnojmenného projektu, za nímž stojí herec a performer Jakub Gottwald. Stejnojmennou prací se tak odkazuje k textu jako k jedné z možných interpretačních linií, jako jedné z možných cest, po nichž se lze vydat, než vás pohltí labyrint otázek.
Soubor šestnácti nedávno vzniklých esejistických textů známého spisovatele a badatele nese název prvního z nich, věnovaného mimořádně aktuálnímu tématu: potřebě určité společnosti mít svého nepřítele a utvořit si jeho obraz. Svazek se vyznačuje tematickou rozmanitostí, sahající od literárních lásek mládí přes otázky poetiky či etiky výzkumu v oblasti medicíny až po představení autorova vlastního zralého díla. Vedle Ecovy příslovečné erudice řadu textů spojují autorovy oblíbené motivy, z nichž on sám výslovně uvádí absolutno, ošklivost a oheň.
Umberto Eco hovoří ve čtyřech poutavých přednáškách o své spisovatelské dráze. Svůj první – a nejslavnější – román Jméno růže vydal Umberto Eco, když mu bylo téměř padesát. Ve svých osmdesáti letech je tedy coby romanopisec vlastně mladíkem – a právě o tomto „romanopiseckém mládí“ pojednává jeho nová kniha. Se stylistickou elegancí sobě vlastní se v ní autor vyznává z celoživotní fascinace literaturou; ve čtyřech esejích nechává čtenáře nahlédnout do romanopiscovy kuchyně a zároveň předvádí svůj pověstný literárněteoretický a kritický um. S jeho použitím pak vysvětluje, proč nás literatura dokáže pohnout k slzám, v jakém smyslu „existují“ Anna Kareninová, Řehoř Samsa či paní Bovaryová, anebo proč musí být dobrá non-fiction vystavěna jako napínavá detektivka. Lze dodat, že podobně napínavě je vystavěna i jeho Zpověď. První vydání - překlad z angličtiny.
Published:2013
ISBN:978-80-257-1028-9
Author's genres genres of all author's books
Publication tags from author's books
We use cookies on this website to personalize ads and analyze traffic.