Kniha Umberta Eca *Lector in fabula* (1979) se zabývá rolí čtenáře při interpretaci literárních textů a tím, jak čtenář a text spolupracují na vytváření významu. Vznikla v době, kdy se Eco intenzivně věnoval sémiotice a teorii interpretace, a zkoumá, jaké schopnosti a možnosti má čtenář při porozumění textu. Po své předchozí práci *Teorie sémiotiky* (1975), která se zaměřovala na obecné principy sémiotiky jako vědy o znacích, se v *Lector in fabula* Eco soustředí na aplikaci sémiotických pravidel na konkrétní literární díla. Kniha je tak prakticky zaměřená, ale zároveň usiluje o univerzální závěry. Díky tomu se stala důležitým zdrojem inspirace pro literární vědu a dodnes je klíčovým textem pro výuku interpretace.