Kniha obsahuje patnáct esejů významného odborníka v mnoha oblastech, napsaných v letech 1960 až 1980. Po úvodních textech, kde Eco analyzuje a hodnotí různé způsoby interpretace od Aristotela po Derridu, představuje vlastní myšlenky o otevřenosti uměleckých děl, o ideálním čtenáři a o hranicích interpretace. Zabývá se jak abstraktními sémiotickými a lingvistickými koncepty, tak konkrétními příklady literárních textů (Joyce, Pirandello, Borges) a žánrů (divadlo, seriály). Texty jsou psány typicky pro Eca přístupným stylem, který spojuje precizní odborný jazyk s vtipnými postřehy.