Umberto Eco, autor slavného románu Jméno růže, jej napsal až v téměř padesáti letech. Ve svých osmdesáti se tak cítí jako romanopisec teprve na začátku své dráhy – a právě o tomto „mládí“ píše ve své nové knize. S typickou stylistickou vytříbeností se v ní Eco vyznává ze své celoživotní lásky k literatuře. Čtyři eseje nabízejí pohled do procesu tvorby románů a zároveň demonstrují jeho proslulou literárněteoretickou a kritickou zdatnost. Pomocí ní vysvětluje, proč nás literatura dokáže dojmout, jakým způsobem postavy jako Anna Kareninová, Řehoř Samsa nebo paní Bovaryová „oživají“ a proč kvalitní non-fiction musí být stejně poutavá jako detektivní příběh. Stejně napínavě je napsána i samotná Ecoova Zpověď.