V roce 1953 převzalo SNKLHU edici kapesních publikací Světová četba (SČ, původně 1948–1952 v nakladatelství Svoboda sv. 1–56, v Odeonu 1953–1992, 521 sv.č. 57–571, 574–579, navíc 2 jubilejní sv., 1997–1998 5 nečíslovaných sv., 2000–2001 4 sv. č. 580–583), jejíž vznik byl vedle několika zahraničních řad inspirován především Světovou knihovnou někdejšího Ottova nakladatelství (vycházela v letech 1896–1931). Výběr titulů měl postihnout celé spektrum beletrie svěřené do kompetence nakladatelství, tedy českou a světovou klasiku (v padesátých letech v edici převažovala), českou a světovou literaturu první poloviny 20. století a během šedesátých let se stále častěji objevovala i moderní světová literatura. Jednotlivé svazky obvykle obsahovaly autorské medailony a biografické či kontextové studie, čímž naplnily proklamovanou osvětovou funkci knižnice. Do konce šedesátých let vycházelo ročně až 20 svazků, později přibližně 8–10.
Cyklus satirických povídek, črt a fejetonů z počátku třicátých let, v nichž autoři vtipně útočí proti nejrůznějším vadám člověka a společnosti a z různých stránek napadají "malý svět" v uměleckém životě.
Dobrodružství paní Anežky: výbor z německých prozaických švanků Krátké, rozmarné až bujně a erotikou hojně kořeněné příběhy, tzv. švanky německých autorů (H. Bebela, J. Freye, H. W. Kirchhofa, M. Lindenera, M. Montanuse, J. Pauliho, V. Schumanna, J. Wickrama) ze 16. století. Defilují v nichzáletné ženy a klamaní manželé, hlupáci i chytráci, církevní hodnostáři, soudcové a jiní funkcionáři a bez obalu jsou v nich zesměšňovány mravy doby a lidské vady a slabosti. Předml. Literární panoptikum německého života v 16. století a medailónky o jednotl. autorech naps. Oldřich Sirovátka.
Německý spisovatel, známý téměř výhradně jako autor humoristických románů a knih pro děti, je tentokrát připomenut v zcela jiné podobě: jako autor básní a krátkých povídek, vesměs útočných a užívajících vzácného daru satiry ve službě boje o lepšího člověka a společnost. Z německého originálů vybrali a přeložili Jitka Bodláková a Josef Hiršal. Předmluvu Básník písní o malém člověku napsala Jitka Bodláková.
Výbor z prózy autora tvořícího před první světovou válkou a známého více jako básníka, také však i jako satirického kreslíře. Výbor je pořízen jednak ze sbírky "Cesta do hor a jiné povídky" a jednak z prozaických a publicistických prací, autorem knižně nevydaných, a zahrnuje s výjimkou "Pařížských dopisů" (vyd. 1907) práce zlet 1911-1913. Svazek je výborem z 2. a 3. dílu Spisů Františka Gellnera, vydaných Miloslavem Hýskem v letech 1926-1928.
Tímto výborem z Meyrinkových povídek chceme připomenout českým čtenářům spisovatele, jehož životní osud i podstatná část díla jsou těsně spjaty s Prahou na přelomu století. Spisovatele, který navázal na literární tradice E. A. Poea a E. T. A. Hoffmanna a zároveň se podílel na vytváření nového umění, spojujícího reálnou skutečnost s irealitou. Člověka, který hledal poznání v přírodních vědách i v tajných učeních, křesťanské a východní mystice. Umělce, který svým satirickým, groteskním a fantaskním viděním světa přispěl k modernímu uměleckému výrazu. Z německých originálů Des deutschen Spiessers Wunderhorn (Albrecht Langen, 1922) a Fledermäuse (Kurt Wolff, Leipzig 1916) vybral, přeložil a poznámky napsal František Marek. Předmluvu napsali Kurt Krolop a Barbora Spitzová.
Výbor z díla českého "filosofa-básníka", jehož práce se vždy pohybovaly na hranici mezi vědomím a podvědomím, realitou a absurditou, racionálnem a iracionálnem.
Jeden z patnácti Faulknerových románů ze smyšleného kraje Yoknapatawphy, tvořících jednolité dílo. Tragikomický příběh ze života bílé chudiny amerického Jihu. Desetidenní pohřební pouť s nebožkou, matkou početné rodiny, provázená přírodní katastrofou. Za této pohřební cesty členové rodiny mluví a jednají a odhalují tak svécharaktery a důvody svých činů, přičemž své postřehy připojují i sousedi. Čtenář je do děje vtahován tím, že musí dialogy a jednání osob domýšlet a kombinovat a sám si tak celý příběh objevovat.
Novela byla vydána po autorčině smrti v r. 1941 a je vlastně epilogem celého jejího díla. Děj není bohatý, Woolfová se zaměřuje převážně na vnitřní život lidí - její metoda je introspektivní. Sleduje jeden den kolemochotnického provedení hry stárnoucí spisovatelky a herečky na venkovském sídle. V závěrečném monologu se zamýšlínad posláním umělce a uměleckého díla ve světě. Je to úvaha o věčné nejistotě, která souvisí s tragickou smrtíspisovatelky.
Dvě novely z raného období tvorby anglického avantgardního spisovatele dvacátých let, kritika a esejisty, kterými se stal známým ve světové literatuře a v nichž v satirickém a ironickém vyprávění zpracovává fantasticko-absurdní náměty, přičemž se nevyhýbá i hlubším etickým problémům. V první novele (Dáma v lišku, 1922) zachycuje nečekanou proměnu mladé krásné ženy v lišku, její postupné odlidšťování i reakce jejího milujícího manžela. Druhá (Člověk v zoologické zahradě, 1924) s humorem líčí situaci člověka, který se nabídne zoologické zahradě jako exemplář homo sapiens a který chce izolací od lidí, v kleci v pavilónu lidoopů, řešit své citové problémy. Předmluvu napsal Radoslav Nenadál.
„Devadesátá léta mají . . . jeden dosud málo známý, ne-li zcela skrytý rys. Je to veliké množství oněch poetae minores, zapomenutých nebo nerozpoznaných malých básníků, autorů někdy unius operis, jedné, zato však příznačné struny. Doprovázejí svými díly tvorbu velkých devadesátníků, ale nejenom to . . . oni ji předcházejí. Tento zrod zdola, od malých, zapomenutých básníků, a to zrod . . . dobrých deset let před vlastními devadesátými léty, chce právě náš výbor z těchto básníků dokázat . . .“ Těmito slovy je uváděna antologie básnické tvorby šedesáti většinou málo známých nebo pozapomenutých jmen. Básně jsou s přihlédnutím k chronologii řazeny do tematických oddílů, jež jsou od sebe odděleny úryvky z Chlumeckého Evangelia svobody. Zpívající labutě / Zapomenutí básníci devadesátých let ve výběru Ivana Slavíka, který také napsal předmluvu a medailóny autorů. Ediční přípravu a poznámky opatřil Rudolf Skřeček.
Dvě hry slavného francouzského herce, dramatika a komického básníka vycházejí v roce 300. výročí autorovy smrti. První, zpracovávající tehdy oblíbený donchuánský námět, předvádí typ zhýralého šlechtice, svůdce žen a volnomyšlenkáře a jeho lidového, nehrdinského sluhy. Druhá zpodobuje hamižného lichváře, jehož cílem jsou jen a jen peníze a jenž pro lesk zlata dovede obětovat děti, čest i pohodlí.
Kdybychom měli charakterizovat oba tyto Waughovy romány jedinou lehkovážnou zkratkou, dalo by se říci, že je to báječná legrace o smrti. V případě "Křehkých nádob" (1948) jde o umírání osobitých tradičních britských hodnot na finanční chudokrevnost a měnící se svět; zatímco starší generace bojuje svůj více méně hrdinný bojo zachování alespoň zdání, "rozverná mládež" s dětsky bezelstnou krutostí uplatňuje svůj nárok užít, co se se dá, dokud se dá. Problémy těch i oněch pohlcuje válka. V "Drahých zesnulých" (1930) se ocitáme o něco později v Hollywoodu: smrt tu dostává luxusní nakašírovanou podobu revuálního velkofilmu, strach z posledních věcí člověka přehlušuje představa dokonale hygienické a příjemné věčné blaženosti, zajištěné perfektně zorganizovaným funebráckým průmyslem.
Osm povídek (Pardálí drápky, Zpozdilá, Zlato, Babí léto, Zavátá láska, Medailónek, Královna krásy, Divoký západ) z různých období autorčina vývoje, převážně však z doby kolem první světové války. Příběhy zachycujínejprotikladnější podoby milostného citu a velmi různé sociální, místní i dobové prostředí. Výbor byl pořízen ze sbírek Mučenky, Královna krásy, Plané milování a Divoký západ.
První česká antologie z lužickosrbské poezie obou národnostních větví - Horní i Dolní Lužice - od nejstarších dob až do současnosti přináší lidovou a především umělou, a to lyriku i epiku s klasickým i volným veršem. Společnými znaky obou větví jsou výrazný demokratismus, rys životního heroismu, evokace dávných časů a oslavavenkovského života. Tyto znaky jsou charakteristické pro lidovou píseň i poezii umělou, kde k nim přistupuje výslovné gesto buditelské a národně obranné a břitká nota sociálně a společensky kritická. Mezi uváděnými autory najdeme např. jména jako K.F. Stempel, J.E. Smoler, Handrij Zejler a především Jakum Bart-Čišinski, která patří dnes do širokého literárního kontextu slovanských literatur.
Výbor humoristických povídek (Vlna zločinnosti na zámku Blandings, Zakopaný poklad, George a Alfred, Domov mimo domov, Případu se ujímá Jeeves, Jeeves a nezvaný host, Prožluklá aféra kamaráda Biffyho, Jeeves a drahá spolužačka, Babí léto jednoho strýce), jejichž kouzlo je založeno na brilantním slovním vtipu, vynalézavých metaforách, aforismech a slovních hříčkách.
Historická tragédie rozvíjí na pozadí intrik a bojů o ruský trůn na přelomu 16. a 17. století konflikt mezi carem Borisem Godunovem a ctižádostivým mnichem, který se vydává za zavražděného následníka trůnu careviče Dimitrije.
Mladistvý příběh lásky zralého muže k mladé umělkyni, Jihoameričance, kterou hrdina poznal na cestách. Jako všechny Mauroisovy romány nese i tento jeho poslední zajímavé stopy jeho vlastních zážitků, třebaže je přesunul na muže mnohem, mnohem mladšího. V románu se odráží, vzdor věku, síla. Tato kniha je jakýmsi protějškem k jeho prvnímu milostnému románu: Dvěma růžím Filipa Marcenata.
Kniha přibližuje polozapomenutého spisovatele (1881-1955) světoběžnické literární bohémy z okruhu J. Haška, autora mnoha povídek a románů z oblasti populární lidové četby, jehož určujícím zážitkem byl šestiletý pobyt v USA a Kanadě na počátku století. Přináší v žánrové pestrosti výbor povídek odrážejících sociální proměny Ameriky ve zmíněné době. Vybrala, uspořádala, předmluvu a ediční poznámky napsala a k vydání připravila Milada Chlíbcová.
Autobiografický román o utváření osobnosti nadaného irského chlapce z přelomu století. Z vlivu katolictví a nacionalismu, aby dospěl k poznání vlastního údělu umělce. Od vnější reality se hrdina postupně odvrací ke svému vnitřnímu světu úvah a duševních krizí, propracovává se k víře v osvobozující sílu umění, k rozhodnutí vyjadřovat se svobodně, bez ohledu na domov, vlast nebo církev. Předmluva Miroslav Jindra.
Reprezentativní výběr z povídkového díla autora, který v 1. polovině 20. století dosahoval neobyčejné čtenářské úspěšnosti. Byl velkým znalcem psychologie, v jeho dílech je napětí, zločin i dobrodružství, nenávist i láska, ironie i soucit, upřímná touha po sociální spravedlnosti.
Pikareskní příběh smolařského Lazika Rojtšvance z židovského Gomelu je hluboce poetickou oslavou humanismu jako jediného možného principu soužití. Edice Světová četba, svazek 552.
Svazek obsahuje výbor z celoživotního díla J. Demla od první knihy básní až po rukopisné, dosud nevydané texty posledních let života. Těžištěm výboru je próza Zapomenuté světlo. Výbor ukazuje Demla jako básníka i prozaika, sardonického polemika i pokorného člověka před tváří Boha, přírody a lidského osudu. Vybral a uspořádal Jindřich Chalupecký ; předmluva Jaroslav Med.