V roce 1953 převzalo SNKLHU edici kapesních publikací Světová četba (SČ, původně 1948–1952 v nakladatelství Svoboda sv. 1–56, v Odeonu 1953–1992, 521 sv.č. 57–571, 574–579, navíc 2 jubilejní sv., 1997–1998 5 nečíslovaných sv., 2000–2001 4 sv. č. 580–583), jejíž vznik byl vedle několika zahraničních řad inspirován především Světovou knihovnou někdejšího Ottova nakladatelství (vycházela v letech 1896–1931). Výběr titulů měl postihnout celé spektrum beletrie svěřené do kompetence nakladatelství, tedy českou a světovou klasiku (v padesátých letech v edici převažovala), českou a světovou literaturu první poloviny 20. století a během šedesátých let se stále častěji objevovala i moderní světová literatura. Jednotlivé svazky obvykle obsahovaly autorské medailony a biografické či kontextové studie, čímž naplnily proklamovanou osvětovou funkci knižnice. Do konce šedesátých let vycházelo ročně až 20 svazků, později přibližně 8–10.
Povídky gruzínských klasiků minulého století podávají živý obraz života staré Gruzie od romantického vyprávění o sociálním bezpráví (Daniel Čonkadze "Suramská pevnost"), přes kritiku společnosti a společenských jevů (Ilia Čavčavadze"To že je člověk", "Pod šibenicí") až k líčení mohutných davových scén boje lidu s utiskovateli (Alexandre Kazbegi "Chevisberi Goča").
Výběr z Apollinairových básní sestavili Adolf Kroupa a Milan Kundera. Zařazeny básně ze sbírek Zvířecí zkazky (Le Bestiaire ou Cortège d'Orphée – 1911 – podnětem k nim byly pravděpodobně Picassovy dřevoryty zvířat ), Alkoholy (Alcools – 1912 – úvodní báseň je Pásmo v překladu Karla Čapka), Kaligramy (Calligrammes – 1918), Básně pro Lou (Ombre de mon Amour – básně psané pro Luisu de Coligny, byly dlouho neznámé a vyšly až v 50. letech) a Básně pro Madeleine (Poèmes secrets à Madeleine – stejně jako básně pro Lou). Básně překládala řada básníků: Karel Čapek, Vladimír Holan, Jindřich Hořejší, František Hrubín, Hanuš Jelínek, Adolf Kroupa, Milan Kundera a Jaroslav Seifert.
Homérské hymny je sbírka 33 hymnů (oslavných písní na olympské bohy a polobohy) psaných daktylským hexametrem dochována pod jménem Homérovým. Hymny však pochází z různých dob (nejstarší ze 7. století př. n. l., nejmladší z doby helénistické ze 3. století př. n. l.) a jsou od různých autorů. Používají sice homérského verše a stylu, ale slovní zásoba je mladší. Homérské hymny mají rozdílný rozsah (od 3 do 582 veršů) i charakter, některé z nich jsou orfické (nábožensko-mystické). Byly nejspíše určené k přednesu na různých kultovních místech (Délos, Delfy, Eleusis) a přednášeli je rapsódové jako úvod k recitacím z Homéra. Podle rozsahu se homérské hymny rozdělují na dvě části, na tzv. velké a malé, přičemž ve velkých je silně rozvinut epický prvek.
Hostina u Trimalchiona latinsky Cena Trimalchionis je nejrozsáhlejší zachovaná a patrně nejznámější část satirického románu Satirikon římského spisovatele Petronia Arbitra. Hlavní hrdinové Petroniova románu, Enkolpius (který příběh vypráví ze svého pohledu), Ascyltus a jejich sluha Giton, se dostanou na hostinu, kterou pořádá zbohatlý propuštěnec Trimalchio. Ten během celé hostiny dává nevkusným způsobem najevo své bohatství. Přitom vychází najevo také jeho nevzdělanost a nevychovanost. Petronius zachycuje hrubou zábavu propuštěnců. Vedle svého manžela se na hostině předvádí také jeho manželka Fortunata. Hosté bohatému hostiteli Trimalchionovi pochlebují, aby je příště pozval zase. Na závěr hostiny Trimalchio zinscenuje svůj vlastní pohřeb, aby věděl, jaké to bude, až zemře. Popis hostiny zesměšňuje mravy nejrůznějších vrstev tehdejší římské společnosti. Hostitel Trimalchio reprezentuje provinciální zbohatlíky. Trimalchio se snaží pozvané hosty omráčit nákladnými a nezvyklými chody. Tyranizuje je svými komentáři, historkami a exhibicí všeho druhu. Ani ostatní účastníci hostiny však nejsou líčeni v právě příznivých barvách. Jedná se o Trimalchionovy kumpány a parazity, kteří se přišli dobře najíst a hostiteli lichotí, aby je pozval znovu. Také hlavní hrdinové a vypravěč sám se přišli zadarmo najíst a napít.
Román významného norského spisovatele, který se za druhé světové války přiklonil k nacismu, je ohlasem autorových trpkých zkušeností z let mladosti. Hrdina, ztroskotaný žurnalista, prochází celou škálou pocitů hladu, od fyzické nevolnosti až k fantasticky snovým stavům duševním.
Výbor z kritických studií o české literatuře. Zásadní literárněkritické eseje o nejvýznamnějších osobnostech, které svým dílem zasáhly do bojů a zápasů na cestě vývoje české literatury v hrubém rozmezí jednoho století. Obsahuje studie zamýšlející se nad dílem F.L. Čelakovského, K.H. Máchy, B. Němcové, V. Hálka, J. Nerudy, S. Čecha, J. Vrchlického, J. Zeyera, J. Arbesa, A. Staška, T. Novákové, I. Herrmanna, V. Mrštíka, A. Sovy, O. Březiny, K. Hlaváčka, B. Benešové, J. Macha, J. Hořejšího a J. Wolkra.
Čtrnáct drobnějších povídek, vesměs z prvního období autorovy tvorby, líčí barvité prostředí pražského městského života minulého století a svět drobných lidí, jejichž všední životní příběhy sleduje autor s láskyplným humorem a shovívavým porozuměním.
Pirandellovy povídky tvoří vlastní základ jeho díla, jsou jakýmsi skicářem, kam zachycoval své nálady a přízraky, a navíc svědectvím jeho nevyčerpatelné Lust zum Fabulieren. Jsou zásobníkem, odkud bral náměty většiny svých dramat. Pirandello sám shrnul nejlepší z nich do 24 svazků o 365 novelách se souhrným názvem Povídky na celýrok, žádaje v předmluvě k prvnímu vydání čtenáře, aby je považovali za malá zrcátka, obrážející svět v celé jeho rozmanitosti, s žalem i veselím. V povídkách, stejně jako v románech, dramatech a komediích setkáváme se znovu a znovu v nejrůznějších podobách s tématem, z něhož vyrůstá celé Pirandellovo dílo: je to vášnivá vzpoura, zoufalý výkřik odsouzení a obžaloby a zároveň beznadějná touha po plném, upřímném, přirozeném životě. Tato vzpoura, úzkost a rozčarování člověka v „odlidštěné“ společnosti je však vyslovena bez patosu, jazykem čistým a střídmým, s ironickou civilností toho, jenž umí vidět frašku v tragédii a slzy uprostřed smíchu. Bylo řečeno, že Pirandello je italský Čechov; až si dočtete povídky našeho výboru, který se snaží podat pokud možno věrný obraz motivické různorodosti novelistické tvorby autorovy, posoudíte sami, nakolik má tato definice pravdu.
Soubor přináší výběr klasické čínské básnické tvorby od starověku až po sklonek 13. století, obsahující také ukázky z lidových her, povídek a básní. Vedle milostných a přírodních motivů, zpracovaných s mimořádným citem a jímavostí, kromě líčení slastí venkovského života, setkává se zde čtenář i s básněmi popisujícími bídu a utrpení, jež prostým lidem přináší nouze, dynastické spory a války.
The Complete Poetical Works of Percy Bysshe Shelley
Výbor obsahuje vedle intimní lyriky a básní s přírodními motivy i politickou lyriku, ve které básník, vynikající představitel revolučního romantismu v Anglii, citlivě reaguje na společenské i politické události své doby. Předmluva: Zdeněk Vančura
Výbor z příběhů amatérského detektiva. Jeho psychologické úvahy podávají obraz názoru na lidské vztahy a na problémy anglické společnosti. (zdroj: pitaval.cz)
Z knížky povídek Třináct dýmek z prvního období Erenburgovy literární tvorby je do svazku vybráno devět dějově pestrých příběhů o lidech, pro jejichž životní osudy měla určitý význam dýmka. Povídky jsou svědectvím bohaté básnické fantazie autorovy i jeho laskavého poměru k lidem a věcem.
Obsahuje hry a prózy: Ubu králem Ubu spoutaný Ubu na homoli Dodatky Skutky a názory doktora Faustrolla, patafyzika Nadsamec literatury, otec Ubu, zakladatel patafyziky - těmito slovy začíná předmluva Ludvíka Kundery, která vystihuje dokonale osobnost Alfreda Jarryho, která se prolíná do jeho díla, které ani po více jak 100 letech neztratilo svou aktuálnost a schopnost oslovit diváka či čtenáře. Světová četba sv. 258
Výbor z poezie irského básníka, dramatika a esejisty, který se výrazně podílel na irském národním obrození a kulturním obrození přelomu 19. a 20. stol. Jsou v něm zařazeny lyrické písňové skladby, básně, kde reaguje na nejrůznější osobní zážitky a poznatky na současné události v tehdejších bouřlivých letech irských bojů za autonomii, a na vězení a popravu přátel, i básně z let 30., které jsou převážně inspirovány irským folklorem.
Tři novely významného německého spisovatele. V první (Knulp, 1915) jsou zachyceny tři okamžiky ze života tuláka Knulpa, který si vřelým vztahem k přírodě i lidem vytváří z každého dne svátek, druhá (Klingsorovo poslední léto, 1920) je písní o kráse, dobrotě a štěstí života. Konečně třetí próza (Pouť do Země východní, 1932) líčí cestu tajemného bratrstva za mladostí duše, za poezií života.
Nedokončený román, vrcholné dílo dnes světově uznávaného pražského německého spisovatele. Do příběhu šestnáctiletého chlapce, kterého rodiče z trestu poslali do Ameriky, a jenž bezmocně hledá zakotvení v té zemi divných zvyklostí a čistě obchodního vztahu k člověku, autor promítl mnoho ze svých životních zážitků, zejména ze svého postavení v otcovském domě, kde otec nepřál jeho literárním sklonům. Předmluvu napsal Pavel Reimann.
Mistrně vyprávěný příběh otcovské lásky prostého venkovana, který nevýslovně miluje svojí dceru, vlivem jejího zblouznění se pomátne na rozumu a pokládá se za císaře z Portugalie... Vedoucí myšlenkou celého díla, prozařující osudy mnoha jeho hrdinů, vykreslených s hlubokou láskou a porozuměním, je požadavek dobra, obětavostia lásky k člověku, zejména k člověku ponižovanému a trpícímu.
Kniha vypráví o chorobném a náhle osleplém žárlivci, do jehož domu, kvůli jeho oslepnutí a ku pomoci jeho ženě přichází pomocník. Slepý muž cítí, že jeho manželství je omylem, ale není silný na to, aby ho zrušil a tak stále hledá nové důkazy o nevěře své ženy, až přivede celé drama k tragickému rozuzlení.
Román patří k nejlepším autorovým dílům. Dějovou osu románu tvoří vyprávění starce, kterému se v posledních okamžicích jeho života vybavují ve vzpomínkách jeho dětství a mládí, všechno, co kdysi prožil. A toto vyprávění jako celek tvoří obraz života jednoho rodu, kde vztahy mezijednotlivými jeho členy i všechny jejich činy byly určovány touhou po penězích a vzájemnou nenávistí. zdroj: mlp.cz
Řecký satirik napsal ve svých Pravdivých příbězích nevšedně působivou a vtipnou parodii dobrodružných románů, jež přímo nebo nepřímo inspirovala četné další práce toho druhu. V pestrém sledu jsou v ní vylíčeny neuvěřitelné ačetnými humornými epizodami prokládané, satirickými výpady na lidi i dobu nešetřící příběhy z podivuhodné cesty na Měsíc, do mořských hlubin v tlamě obrovské velryby a na Ostrovy blažených, hříšníků a snů..
Výbor z veršů čelných představitelů novodobého vlámského básnictví od kulturního probuzení v 19. století až po současnost. Obráží se v nich myšlenková šíře a tematická rozmanitost vlámské poezie, ať už vyšla z pera básníků soustředěných do svého nitra anebo vášnivě žijících svou dobu a citlivě reagujících na skutečnosti svého národa i celého lidstva. Zastoupeni jsou: Jacob van Maerlant, G. Gezelle, Karel van de Woestijne, Paul van Ostaijen, R. Herreman, R. Minne, Jan van Nijlen, M. Gilliams.
Автобиографическая повесть (Avtobiografičeskaja pověsť)
Sovětský spisovatel, jeden z těch, kteří byli pod tlakem poměrů ve dvacátých a třicátých letech opomíjeni, napsal ve své autobiografii vlastně román, neboť jeho život byl tak pohnutý, pestrý a bohatý na přímo dramatické chvíle a zvraty, že by je nemohl lépe vymyslet ani znamenitý romanopisec.
Próza je dějově samostatnou částí románového cyklu Hledání ztraceného času významného francouzského spisovatele. Její příběh se odehrává na konci minulého století v Paříži a má zřejmě rysy autobiografické. Zachycuje citový i vnější život člena pařížské společnosti, který se zamiluje do ženy z polosvěta. S důvěrnou znalostí kreslí i soudobou společnost měšťanských salónů a bohémy.
Devět povídek vybraných ze tří knih (Dojmy z přírody a společnosti, Co život opomíjí, Z Prahy) neprávem zapomenutého autora, předního prozaika generace devadesátých let a prvního desetiletí našeho století. Postihuje v nich svět ubohých, vyděděných lidskou společností a bědně se prodírajících životem, a nelítostně ukazuje špatnost těch, kdo, ať už z jakéhokoli důvodu působí jejich utrpení.
Román významného švédského spisovatele vyšel za poslední války a je průhlednou symbolickou satirou na hitlerovský režim. Děj se odehrává na renesančním dvoře kteréhosi italského knížete, kde šašek, zrůdný a nenávistný trpaslík, pronásleduje vše dobré a krásné.
Dvě novely, v nichž se dokonale obráží spisovatelovo porozumění pro člověka a schopnost proniknout k jeho nejvlastnější lidské podstatě. První (O myších a lidech, 1937) vypráví o dvojici přátel, kteří putují za prací i nakonec za tragicky rozbitým životním snem, druhá (Na plechárně, 1945) je vlastně pestrým sledem obrázků zeživota obyvatel ulice v konzervárenské čtvrti města na kalifornském pobřeží.
Cyklus satirických povídek, črt a fejetonů z počátku třicátých let, v nichž autoři vtipně útočí proti nejrůznějším vadám člověka a společnosti a z různých stránek napadají "malý svět" v uměleckém životě.
Dobrodružství paní Anežky: výbor z německých prozaických švanků Krátké, rozmarné až bujně a erotikou hojně kořeněné příběhy, tzv. švanky německých autorů (H. Bebela, J. Freye, H. W. Kirchhofa, M. Lindenera, M. Montanuse, J. Pauliho, V. Schumanna, J. Wickrama) ze 16. století. Defilují v nichzáletné ženy a klamaní manželé, hlupáci i chytráci, církevní hodnostáři, soudcové a jiní funkcionáři a bez obalu jsou v nich zesměšňovány mravy doby a lidské vady a slabosti. Předml. Literární panoptikum německého života v 16. století a medailónky o jednotl. autorech naps. Oldřich Sirovátka.
Německý spisovatel, známý téměř výhradně jako autor humoristických románů a knih pro děti, je tentokrát připomenut v zcela jiné podobě: jako autor básní a krátkých povídek, vesměs útočných a užívajících vzácného daru satiry ve službě boje o lepšího člověka a společnost. Z německého originálů vybrali a přeložili Jitka Bodláková a Josef Hiršal. Předmluvu Básník písní o malém člověku napsala Jitka Bodláková.
Výbor z próz amerického autora, osobního přítele Marka Twaina, jednoho z nejoriginálnějších talentů západního pobřeží (San Francisco) na sklonku 19. a začátku 20. století. Výbor představuje nám autora jako vypravěče „anekdot“, jimž dnes říkáme černý humor (Hypnotizér), jako mistra fantastického příběhu (Moxonův pán) a literárního horroru (Jedné letní noci), jako demaskéra válečné slávy (Syn bohů) a jako humoristu stíhajícího cynismus a sadismus (Jedné letní noci). V úvodu (J. Škvoreckého) několik ukázek z autorova „Ďáblova slovníku“ (Manželství – stav skupiny, sestávající z pána, z paní a ze dvou otroků a čítající celkem dva lidi). Edice Světová četba č. 373.
Podstatná část próz ze tří svazků povídek, jež předcházely autorovu vrcholnému dílu michelangelovskému "Kámen a bolest". Cesta autorova zrání od poetismu k baroknímu umění kontrastu, halícímu do historického hávu, snahu mluviti době protektorátní tmy k přítomnosti. Hledání a nalézání krásy, nejprve vnější v civilismu a exotice (Sever-jih-západ-východ), později vnitřní v nitru člověka (Peníz noclehárny, Prsten královnin). Historie jako záminka k vyjádření jistot uměleckých i lidských (Prsten královnin). Výbor z knih Sever - jih - západ - východ, Peníz z noclehárny a Prsten královnin uspořádal a předmluvu "Proměny a konstanty Karla Schulze aneb Cesta krásy" napsal Vladimír Justl. Text připravila, ediční poznámky a vysvětlivky opatřila Jarmila Víšková.
Výbor z prózy autora tvořícího před první světovou válkou a známého více jako básníka, také však i jako satirického kreslíře. Výbor je pořízen jednak ze sbírky "Cesta do hor a jiné povídky" a jednak z prozaických a publicistických prací, autorem knižně nevydaných, a zahrnuje s výjimkou "Pařížských dopisů" (vyd. 1907) práce zlet 1911-1913. Svazek je výborem z 2. a 3. dílu Spisů Františka Gellnera, vydaných Miloslavem Hýskem v letech 1926-1928.
Tímto výborem z Meyrinkových povídek chceme připomenout českým čtenářům spisovatele, jehož životní osud i podstatná část díla jsou těsně spjaty s Prahou na přelomu století. Spisovatele, který navázal na literární tradice E. A. Poea a E. T. A. Hoffmanna a zároveň se podílel na vytváření nového umění, spojujícího reálnou skutečnost s irealitou. Člověka, který hledal poznání v přírodních vědách i v tajných učeních, křesťanské a východní mystice. Umělce, který svým satirickým, groteskním a fantaskním viděním světa přispěl k modernímu uměleckému výrazu. Z německých originálů Des deutschen Spiessers Wunderhorn (Albrecht Langen, 1922) a Fledermäuse (Kurt Wolff, Leipzig 1916) vybral, přeložil a poznámky napsal František Marek. Předmluvu napsali Kurt Krolop a Barbora Spitzová.
Výbor z díla českého "filosofa-básníka", jehož práce se vždy pohybovaly na hranici mezi vědomím a podvědomím, realitou a absurditou, racionálnem a iracionálnem.
Jeden z patnácti Faulknerových románů ze smyšleného kraje Yoknapatawphy, tvořících jednolité dílo. Tragikomický příběh ze života bílé chudiny amerického Jihu. Desetidenní pohřební pouť s nebožkou, matkou početné rodiny, provázená přírodní katastrofou. Za této pohřební cesty členové rodiny mluví a jednají a odhalují tak svécharaktery a důvody svých činů, přičemž své postřehy připojují i sousedi. Čtenář je do děje vtahován tím, že musí dialogy a jednání osob domýšlet a kombinovat a sám si tak celý příběh objevovat.
Novela byla vydána po autorčině smrti v r. 1941 a je vlastně epilogem celého jejího díla. Děj není bohatý, Woolfová se zaměřuje převážně na vnitřní život lidí - její metoda je introspektivní. Sleduje jeden den kolemochotnického provedení hry stárnoucí spisovatelky a herečky na venkovském sídle. V závěrečném monologu se zamýšlínad posláním umělce a uměleckého díla ve světě. Je to úvaha o věčné nejistotě, která souvisí s tragickou smrtíspisovatelky.
Román významné anglické spisovatelky, který je možno charakterizovat jako lyrickou komedii ze života střední anglické společnosti na rozhraní 18. a 19. století. Na pozadí poklidného denního života anglických středostavovských rodina nižší šlechty líčí příběh neprovdané dívky, kterápodlehla domluvám přítelkyně, varující před sňatkem z lásky... Předmluva Radoslav Nenadál: "Lyrická komedie empírového salónu"
Humoristické povídky s vtipnou a překvapivou pointou, v nichž se střídá duchaplný salonní humor s prvky recese a černé grotesky. Společným rysem těchto povídek je břitká satira a humor, který si bere s jemnou ironií na mušku společenské mravy, charakterové vlastnosti a politické názory typicky britského ražení. Řada povídek čerpá zgroteskních životních situací, většina je však přes veškerou ironii a humor naplněna smutkem nad komedií, kterou většina lidí celý život hraje, aby si zachovala zdání osobní důstojnosti a společenskou prestiž. Povídky vybral a předmluvu „Sakiho Léčba neklidem“ napsal Jaroslav Hornát.
Humoristické povídky s vtipnou a překvapivou pointou, v nichž se střídá duchaplný salonní humor s prvky recese a černé grotesky. Společným rysem těchto povídek je břitká satira a humor, který si bere s jemnou ironií na mušku společenské mravy, charakterové vlastnosti a politické názory typicky britského ražení. Řada povídek čerpá zgroteskních životních situací, většina je však přes veškerou ironii a humor naplněna smutkem nad komedií, kterou většina lidí celý život hraje, aby si zachovala zdání osobní důstojnosti a společenskou prestiž. Povídky vybral a předmluvu „Sakiho Léčba neklidem“ napsal Jaroslav Hornát.
Autorem šesti brilantních próz (Karmazínová záclona, Nejkrásnější láska Dona Juana, Štěstí v zločinu, Rub karet whistové partie, Na hostině ateistů, Pomsta ženy) z r. 1874 je udivující stylista a výtečný duch Francie 19. století, blízký myšlení Baudelairovu. Rozvíjí v nich svou myšlenku, že ztělesnění zla ďábel, převtělující se do ženské podoby, zasahuje všude do lidských počínání. Představuje toto ďáblovo úsilí v obrazech spjatých rodem s romantismem i sadismem, domníval se Barbey, že každého od podobných skutků odradí. Neboť jak sám říká, ďábelskost jeho novel je pouze v tom, že jsou to "skutečné příběhy dnešní doby pokroku a tak ušlechtilé a vznešené vzdělanosti, že přijde-li někomu na mysl je napsat, má dojem, že mu je diktoval Ďábel! ... "
Dvě novely z raného období tvorby anglického avantgardního spisovatele dvacátých let, kritika a esejisty, kterými se stal známým ve světové literatuře a v nichž v satirickém a ironickém vyprávění zpracovává fantasticko-absurdní náměty, přičemž se nevyhýbá i hlubším etickým problémům. V první novele (Dáma v lišku, 1922) zachycuje nečekanou proměnu mladé krásné ženy v lišku, její postupné odlidšťování i reakce jejího milujícího manžela. Druhá (Člověk v zoologické zahradě, 1924) s humorem líčí situaci člověka, který se nabídne zoologické zahradě jako exemplář homo sapiens a který chce izolací od lidí, v kleci v pavilónu lidoopů, řešit své citové problémy. Předmluvu napsal Radoslav Nenadál.
Kniha obsahuje: předmluvu Ludvíka Páleníčka - Bard Chodska a tyto povídky: Četník Papež; Nezmar; Obrácení a polepšení kupce Šoršíka; Obraz (Ze života penzisty); Hrnčená bába.
„Devadesátá léta mají . . . jeden dosud málo známý, ne-li zcela skrytý rys. Je to veliké množství oněch poetae minores, zapomenutých nebo nerozpoznaných malých básníků, autorů někdy unius operis, jedné, zato však příznačné struny. Doprovázejí svými díly tvorbu velkých devadesátníků, ale nejenom to . . . oni ji předcházejí. Tento zrod zdola, od malých, zapomenutých básníků, a to zrod . . . dobrých deset let před vlastními devadesátými léty, chce právě náš výbor z těchto básníků dokázat . . .“ Těmito slovy je uváděna antologie básnické tvorby šedesáti většinou málo známých nebo pozapomenutých jmen. Básně jsou s přihlédnutím k chronologii řazeny do tematických oddílů, jež jsou od sebe odděleny úryvky z Chlumeckého Evangelia svobody. Zpívající labutě / Zapomenutí básníci devadesátých let ve výběru Ivana Slavíka, který také napsal předmluvu a medailóny autorů. Ediční přípravu a poznámky opatřil Rudolf Skřeček.